Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného po celá desetiletí patřil k nejužívanějším, nejúčinnějším a nejméně invazivním způsobům výkonu rozhodnutí pro peněžitá plnění. Po léta to platilo pro soudní výkon rozhodnutí, daňovou exekuci i exekuci prováděnou soudními exekutory. Způsob výpočtu srážky ze mzdy je upraven ustanoveními § 279 a násl. občanského soudního řádu a dále pak nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. [1] V posledních třech letech byl ale nastolen trend faktického vymírání tohoto způsobu exekuce.

Důvodem je opakované zvyšování nezabavitelných částek, ať už přímo novelizacemi nařízení vlády o nezabavitelných částkách či stále častěji nepřímo prostřednictvím zvyšování životního minima a normativních nákladů na bydlení, z nichž se počítá základní nezabavitelná částka, která nesmí být povinnému sražena. Mezi nejvýznamnější přímé novely patří nařízení vlády č.  91/2019 Sb., jímž byla s účinností od 1. 6. 2019 zdvojnásobena částka, nad kterou je čistý zbytek mzdy postižitelný srážkami bez omezení a nařízení vlády č. 62/2020 Sb., jímž byla s účinností od 1.7.2020 skokově zvýšena základní nezabavitelná částka pro povinného včetně zvýšení částek na manžela a vyživované osoby. Každým rokem pak zpravidla k 1. lednu docházelo k postupnému navyšování životního minima a normativních nákladů na bydlení v podstatě nepatrně o míru inflace. V poslední době jsme však svědky opakovaného a velmi významného zvyšování sociálních dávek, a to i několikrát za rok – v roce 2022 došlo ke střídavému zvyšování životního minima a normativních nákladů na bydlení dokonce hned pětkrát. Výsledkem pak je, že zhruba ve třetině exekucí srážkami z důchodu a ve čtvrtině exekucí srážkami ze mzdy, v nichž v roce 2019 probíhaly srážky, nelze dnes provádět vůbec žádné srážky.

Důvodem je skutečnost, že životní minimum i normativní náklady rostou rychleji než mzdy a důchody. Exekuce srážkami ze mzdy se tak dostala do bodu, kdy již povinnému nelze ze mzdy srazit zhola nic, což fakticky vylučuje možnost prioritního využívání tohoto nejméně problematického způsobu exekuce, který stát preferoval jako méně invazivní a přiměřený způsob exekuce v porovnání s exekucí prodejem movitých a nemovitých věcí.

Nepříliš vnímaným, avšak na významu nabývajícím efektem enormního navyšování nezabavitelných částek se v posledních třech letech stalo prodlužování délky exekuce srážkami se mzdy. Kde bylo dříve za tři roky hotovo, nemusí dnes být exekuce skončena ani za šest a více let. Vede to k umělému vytváření prostředí pro nastolení bezvýslednosti exekucí, v nichž srážky ze mzdy nejsou prováděny z důvodu horšího pořadí při souběhu s jinými dříve zahájenými exekucemi.

V souvislosti s povinným zastavováním bezvýsledných exekucí, k němuž bude od ledna příštího roku docházet, se pak ještě přidává právě povinné zastavení každé exekuce, v níž po dobu šesti let nebylo vymoženo žádné plnění.

Ke dni, kdy autor tento článek napsal, vláda zvažuje navýšení životního minima a normativních nákladů od ledna příštího roku s tím, že stejně jako vždy dojde sekundárně i k navýšení nezabavitelné částky při srážkách ze mzdy. Opět se rozšíří okruh exekucí, které až dosud byly alespoň částečně úspěšné při postupném umořování dluhu srážkami ze mzdy a nově budou spadat mezi tzv. hlušinu, z níž nebude možné nic vydobýt.

Níže uvedená tabulka ukazuje vývoj srážek ze mzdy při čisté mzdě povinného ve výši 25 000 Kč, který je ženatý a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, jež jsou na něj odkázány výživou.

Dojde-li k přijetí zvažované varianty B navýšení nezabavitelné částky na 13 638 Kč, pak to znamená, že v případě čtyřčlenné rodiny bude základní nezabavitelná částka pro povinného a jeho rodinu činit 27 276 Kč, v případě varianty C a zvýšení na 15 334 Kč to bude dokonce 30 668 Kč. To znamená, že během tří a půl roku jsme se dostali z měsíční srážky 7 320 Kč až na nulu a exekuce bude bezvýsledná.

Tento trend vedl k vyhubení exekuce srážkami ze mzdy a ztráty efektivity jednoho z nejméně invazivních způsobů exekuce, což samozřejmě vede ke zhoršení dobytnosti pohledávek věřitelů, a to i tam, kde je vymáháno výživné, škoda na zdraví nebo škoda způsobená úmyslným trestným činem. Totéž, co o srážkách v exekuci, však platí i o splátkách v oddlužení nebo srážkách ze mzdy v konkurzu. Sníží se i výběr daní, poplatků, sociálního a zdravotního pojištění v daňových exekucích.

Je nanejvýš pravděpodobné, že vláda bude v navyšování životního minima i normativních nákladů pokračovat i v následujících letech.

Řešení tohoto tristního stavu je třeba hledat v takovém způsobu způsobu výpočtu nezabavitelné částky tak, aby již napříště nebyl závislý na výši životního minima a normativních nákladů na bydlení, které vláda zvyšuje ze zcela jiných důvodů, než je ochrana povinného. Za tím účelem je třeba novelizovat občanský soudní řád, kdy napříště bude výše srážky ze mzdy určena pevným procentem z příjmu povinného, přičemž je na zvážení, zda bude výše srážky lineární nebo progresivní závisle na výši příjmu povinného.

V opačném případě se problém dlouhodobě bezvýsledně vedených exekucí nevyřeší. Jen to bude znamenat, že každá dříve dobytná exekuce si projde šestiletým testem bezvýslednosti jen proto, aby mohl věřitel pohledávku odepsat. Že to zatěžuje státní rozpočet na soudních sporech, marných daňových exekucích, výplatě náhradního výživného a že se zcela vytratila vyváženost vztahu věřitele a dlužníka, je nasnadě.

Autor JUDr. Lukáš Jícha působí jako soudní exekutor
Foto: canva.com

[1] Nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).