V pořadí třetí setkání v rámci cyklu „Rekodifikační čtvrtky“ se konalo 1. prosince 2022 od 17 hodin a jako již tradičně přineslo bohatou diskusi nad návrhem nového trestního řádu. Konkrétně se debatovalo o tématu „Subjekty trestního řízení (obviněný, obhájce, poškozený, zmocněnec, soudy, státní zástupce)“.

V rámci dvou podvečerních hodin vystoupili vedle řady diskutujících se svými příspěvky advokát, expert na trestní právo doc. JUDr. Bc. Vladimír Pelc, Ph.D., prezident Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra a pražská vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D.

Ta se zamýšlela v první řadě nad dobou, která uplynula od předložení věcného záměru k sepsání textu, kdy v jejím rámci došlo k „vytunelování“ návrhu úpravami a mezitímními novelizacemi současného kodexu. „Bohužel absentovala vůle předložit návrh jako celek a dnes už vlastně prakticky nic až tak přelomového návrh nepřináší, když řadu původně navrhovaných institutů nalezneme v platné úpravě trestního řádu,“ uvedla Lenka Bradáčová. V dalším se pak zaměřila na ta ustanovení, která se dotýkají státních zástupců.

Docent Pelc upozornil na délku textu návrhu a jeho složitost, kdy oproti současným 94 tisícům slov má návrh 125 tisíc slov, což k jeho přehlednosti a srozumitelnosti rozhodně nepřispívá. Dále se zaměřil na úpravu institutu zúčastněné osoby nebo poškozeného, kdy je zachována vysoká úroveň vycházející ze současné úpravy a lze sledovat i sladění s definicí a standardem, které poskytuje zákon o obětech trestných činů, který vychází z evropských předpisů. „Ovšem chybí základní zásada zajištění práv osob poškozených a chybí právo podat odpor proti trestnímu příkazu,“ dodal. Velkou pozornost věnoval i oslabení principu kontradiktornosti, kdy vidíme úzké (chybné) vymezení tohoto institutu, ustupuje se od koncepce odpovědnosti státního zástupce a de facto i obhajoby za výsledek dokazování v hlavním líčení. Problematická je i formulace zákazu zneužití práva a zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Návrh se tedy ve svém výsledku vrátil zpět k archaickému úzkému vymezení kontradiktornosti a výsledkem je zachování té koncepce, v níž soud není pouhým nezávislým arbitrem moderujícím důkazní aktivitu stran. V návrhu je vypuštěno i všeobecně respektované pravidlo o nemožnosti někoho odsoudit na základě důkazu, k němuž se obhajoba nemohla vyjádřit.

Libor Vávra pak poukázal na současnou ne příliš vyhovující situaci v soudnictví. Zejména se zaměřil na problematiku obsazení soudů „trestaři“, kdy v rámci některých menších okresů jich působí skutečně jen hrstka (2–3 soudci) a to činí potíže zejména v přípravném řízení. Dále se zamýšlel nad institutem přísedících, kdy osobně by se zasazoval o jejich zachování jen u projednávání trestných činů proti životu a zdraví. Zejména ale apeloval na to, aby se legislativa nedělala podle „velkých“ výjimečných kauz, ale podle těch běžných každodenních.

Cílem tohoto projektu, v jehož rámci se uskutečnila i tato „adventní“ debata, je jednak upozornit širší odbornou veřejnost zabývající se trestním právem procesním na návrh nového trestního řádu a jednak rozvinout diskusi nad zvolenými řešeními na akademické půdě, zabývat se přitom jak koncepcí, na níž je text paragrafovaného znění zamýšleného nového trestního řádu založen, tak i řešeními během legislativních prací zvažovanými a nakonec opuštěnými.

Záznam z třetího rekodifikačního čtvrtku naleznete ZDE.

Příští setkání se uskuteční 15. prosince od 17 hodin opět na půdě PF UK v Praze a všichni zájemci jsou srdečně zváni.

Redakce AD
Foto: redakce AD