Soud zamítl stížnost vězněného muže, nezískal osvědčení o účasti v odboji

Skutečnost, že někdo před rokem 1989 mezi přáteli vedl řeči proti režimu a byl za to ve vězení, ještě automaticky neznamená, že se účastnil třetího odboje. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl stížnost muže z Pelhřimovska, kterému Ministerstvo obrany nevydalo osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu. Jeho činnost podle rozsudku neměla ambici ani potenciál odstranit či oslabit komunistickou totalitní moc. Rozsudek 3 As 197/2020 – 49 je dočasně zpřístupněný na úřední desce.

 

Soud uznal, že se muž neváhal kriticky vyjádřit k tehdejším společenským poměrům, za což jej režim trestně perzekuoval. Podmínky definované v zákoně o aktivní účasti na protikomunistickém odboji a odporu ale nenaplnil.

„Ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by stěžovatel šířil své výroky ve větším rozsahu, anebo že by takto činil s cílem působit na veřejnost. Své výroky stěžovatel primárně prohlašoval mezi svými přáteli. Ze shromážděných podkladů nelze ani vyčíst, že by předmětná setkání byla předem organizována pro širší počet osob a že by stěžovatel cíleně organizoval setkání v hospodách a v tanečních sálech se snahou šířit myšlenku boje proti totalitě,“ stojí v rozhodnutí.

Muž se nejprve obracel na ministerstvo obrany, poté na Etickou komisi ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, později také na Městský soud v Praze, a nakonec na NSS. Domníval se, že jeho počínání bylo objektivně i subjektivně odporem proti komunismu. Uváděl, že justice klade příliš vysoké, a přitom neurčité nároky na výklad pojmu odpor.

Při výkonu základní vojenské služby muž vyprávěl protikomunistické anekdoty, za což byl omezen na svobodě. Začátkem 80. let se vyjadřoval proti totalitnímu režimu v hospodách a na tanečních zábavách, za což jej tehdejší justice poslala na 15 měsíců do vězení. Současné soudy v tehdejších výrocích viděly spíš projev frustrace ze života v totalitním státě než odboj či odpor. Muž také uváděl, že se podílel na vydávání samizdatového časopisu. Soudy ale nyní dospěly k závěru, že nešlo o soustavnou činnost.

Zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu má vyjádřit úctu a vděčnost lidem, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie. Zákon tedy není určen pro pasivní oběti komunistického režimu, ale pro aktivní účastníky odboje a odporu. Pokud získají osvědčení, mají nárok na jednorázový peněžitý příspěvek, úpravu důchodu a pamětní odznak.

 

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com

Go to TOP