ÚS rozhodl o otázkách práva EU v řízení o dovolání a právu na spravedlivý proces
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. Jaromír Jirsa) zrušil nálezem sp. zn. I. ÚS 2839/21 publikovaným dne 29. listopadu 2022 usnesení Nejvyššího soudu, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak ÚS konstatoval, namítá-li dovolatel v dovolání, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku práva EU, a vymezí-li zároveň, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti v návaznosti na judikaturu NS, Nejvyšší soud poruší právo dovolatele na soudní ochranu, pokud odmítne dovolání bez dalšího jako vadné.
Žalobou podle části páté občanského soudního řádu se stěžovatelka domáhala, aby Obvodní soud pro Prahu 8 nahradil zamítavá rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Těmito rozhodnutími ERÚ nevyhověla návrhu stěžovatelky na přiznání práva na podporu elektřiny ve výši platné pro zdroje uvedené do provozu mezi 1. 1. 2011 a 31. 12. 2011, dále uložení povinnosti vedlejší účastnici poskytovat tuto podporu v podobě „zelených bonusů“ a stanovení, že tato práva a povinnosti trvají po dobu životnosti energetického zařízení. Obvodní soud však žalobu zamítl.
Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Proti rozsudku městského soudu brojila stěžovatelka dovoláním, spolu s návrhem na položení předběžných otázek SD EU.
Nejvyšší soud však dovolání stěžovatelky usnesením odmítl částečně jako vadné, částečně jako nepřípustné. Z důvodu výsledku dovolacího řízení se Nejvyšší soud návrhem stěžovatelky na položení předběžných otázek SD EU blíže nezabýval – bylo-li dovolání shledáno zčásti vadným a zčásti nepřípustným, pak podle Nejvyššího soudu bez dalšího není dána potřeba zajištění správného a jednotného výkladu unijního práva pro výchozí řízení před soudem členského státu ve věci samé.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zejména namítala, že její dovolání nebylo vadné a že vymezila důvody přípustnosti. Obecné soudy podle ní porušily její právo na spravedlivý proces, protože nepoložily předběžnou otázku SD EU a svůj postup řádně neodůvodnily. Stěžovatelka v tomto ohledu namítala rozpor národní úpravy se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. 4. 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES (zejména čl. 13).
Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud svým postupem porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a usnesení Nejvyššího soudu zrušil.
Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není porušeno, nepředloží-li Nejvyšší soud podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku týkající se merita věci, shledá-li, že je dovolání vadné či nepřípustné podle pravidel občanského soudního řádu bez ohledu na případnou odpověď SDEU.
Namítá-li dovolatel v dovolání, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku práva EU a vymezí-li zároveň, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud poruší právo dovolatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, odmítne-li dovolání bez dalšího jako vadné.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2839/21 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com