Kdy je e-mail z právního hlediska doručený? Klíčová otázka pro vznik práv a povinností či začátek běhu výpovědní doby

Jedna z hlavních otázek, která souvisí s právním jednáním vůči nepřítomné osobě, zní, kdy této osobě dané právní jednání dojde.[1] Před tímto okamžikem totiž nemůže právní jednání vyvolat požadované následky, a proto je v zájmu všech právně jednajících osob vědět, kdy přesně došlo k dojití druhé osobě (či dalším osobám).

 

Kristián Fischer
Ondřej Drachovský

V tomto příspěvku osvětlíme, kdy nastává dojití e-mailové zprávy, poněvadž i ta může zahrnovat právní jednání (například odstoupení od smlouvy, přijetí návrhu na uzavření smlouvy, prominutí dluhu atd.). Po přečtení příspěvku by Vám mělo být jasné, kdy bude e-mail s právním jednáním, který Vám bude zaslán či který někomu zašlete Vy, doručený po právní stránce.

 

Teorie dojití

České soukromé právo obecně u právních jednání vůči nepřítomné osobě vychází z teorie dojití, podle níž je takové právní jednání perfektní (hotové) až tehdy, dojde-li do dispoziční sféry osoby, s níž se právně jedná (srov. § 570 občanského zákoníku). Dokud právní jednání do dispoziční sféry příslušné osoby nedojde, vůbec se o dané právní jednání nejedná (kupříkladu výpověď smlouvy zaslaná nepřítomné osobě se stává výpovědí, až jakmile dojde do její dispoziční sféry, a do té doby jde pouze o zdánlivé právní jednání).

Do dispoziční sféry dojde právní jednání tehdy, pokud se s ním příslušná osoba skutečně seznámí, ale dokonce i tehdy, naskytne-li se jí objektivní možnost se s právním jednáním seznámit, třebaže této možnosti nevyužije.[2]

Totéž pravidlo se z povahy věci uplatní i v případě právních jednání zachycených v e-mailové zprávě. O tom ostatně svědčí i usnesení Vrchního soudu v Praze, v němž soud posuzoval otázku, zda určitý e-mail lze pokládat za doručený (došlý) žalované, právě prizmatem teorie dojití.[3]

 

Doručení po technické a po právní stránce

Pokud internetové připojení a e-mailová schránka odesílatele bez problému fungují, pak je e-mail po technické stránce doručen do e-mailové schránky příjemce bezprostředně po jeho odeslání. Příjemce si totiž může e-mail poprvé zobrazit a přečíst obvykle již po pár vteřinách od odeslání. Samotné doručení do e-mailové schránky se však ve všech případech nepřekrývá s dojitím e-mailu do dispoziční sféry, jak ostatně ukazuje i nedávné významné rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora (BGH),[4] jímž se nyní budeme blíže zabývat.

 

Popis rozhodnutí Spolkového soudního dvora SRN

Řešený spor souvisel s nesplaceným dluhem, přičemž pro posouzení práv věřitele byl důležitý mj. e-mail, který zaslal dlužníkovi a jenž obsahoval návrh na uzavření smlouvy.

Soud nejprve shrnul, že i na e-maily se použije teorie dojití (která je zakotvena i v německém právním řádu). Soud dále dovodil, že pokud je e-mail po technické stránce doručen adresátovi v obvyklou denní dobu,[5] pak mu tento e-mail po právní stránce dojde zásadně v tento okamžik. Podmínkou je, že e-mail byl odeslán na e-mailovou adresu, již příslušná osoba běžně používá, případně jejíž používání bylo mezi stranami ujednáno.

Relevantní tedy podle Spolkového soudního dvora není, zda se příjemce e-mailu vůbec v daný den přihlásil do své e-mailové schránky a zda si e-mail přečetl.[6]

 

Zasazení rozhodnutí do tuzemského prostředí

Výše popsaný rozsudek vrcholného orgánu německé soudní soustavy je důležitý i pro české prostředí – jak jsme totiž nastínili, úprava teorie dojití v českém právu je do značné míry podobná úpravě německé.[7] Komparativní výklad § 570 a souvisejících ustanovení občanského zákoníku by nás tudíž zavedl právě mj. k judikatuře vztahující se k německé úpravě. [8]

Ani pojem „obvyklá denní doba“ není našemu soukromému právu neznámý – koneckonců s ním výslovně operuje § 602 občanského zákoníku. Nelze ovšem obecně prohlásit, která denní doba bude ve všech případech obvyklá. „Obvyklá doba se tak může kupříkladu shodovat s provozní či otvírací dobou nebo s úředními hodinami toho, vůči němuž má úkon směřovat.“[9]

Vždy tedy bude záviset na okolnostech konkrétního případu, včetně zavedené praxe stran. Rozdílně se proto posoudí obvyklá denní doba v případě e-mailu adresovaného druhé smluvní straně – fyzické osobě, a v případě e-mailu adresovaného např. night clubu.

Obvyklá denní doba se nadto zásadně shoduje s objektivní možností seznámit se se zaslaným e-mailem, která je – jak jsme popsali výše – podmínkou dojití právního jednání vůči nepřítomnému.

Pokud by se adresát s e-mailem seznámil dříve, než by bylo nastalo jeho dojití podle nyní popsaných pravidel, pak by pochopitelně k dojití došlo již seznámením se s e-mailem.

 

Neobjasněné problémy

Německé rozhodnutí každopádně neposkytlo řešení všech otázek, které by pestrá realita právního styku mohla přinést. V duchu současné teorie a rozhodovací praxe nyní na některé takovéto patálie poukážeme.

 

a) Kdy e-mail dojde druhé straně, jestliže nebude odeslán v obvyklou denní dobu?

Spolkový soudní dvůr s poukazem na starší rozhodnutí uvedl, že by se tak stalo následující den.[10] Takováto interpretace je však podle našeho mínění mylná a k dojití by v tomto případě došlo tehdy, jakmile by nastala obvyklá denní doba. Uvažme e-mail odeslaný jiné fyzické osobě 10. prosince ve 3:00 ráno, tedy v čas, kdy většina lidí v klidu spí. Při striktním následování interpretace uvedené v rozsudku německého soudu by k doručení paradoxně došlo až dne 11. prosince. Objektivní možnost seznámit se s obsahem e-mailu však obvykle nenastane až 11. prosince, nýbrž již 10. prosince v ranních/dopoledních hodinách, a proto by podle nás e-mail došel již 10. prosince na počátku obvyklé denní doby.

 

b) Co když e-mail spadne příjemci do spamu, protože…

…příjemce bezdůvodně zařadí emailovou adresu odesílatele mezi nežádoucí kontakty?

Příjemce by v tomto případě porušil obecnou prevenční povinnost (§ 2900 občanského zákoníku) nebo, pokud by se svým počínáním snažil vyhnout dojití e-mailu, povinnost poctivosti (§ 6 odst. 1 občanského zákoníku). Tato porušení povinnosti by nepožívala žádné právní ochrany, a dojití e-mailu by tedy proběhlo standardním způsobem.

…poskytovatel e-mailových služeb příjemce NESPRÁVNĚ vyhodnotí e-mail odesílatele jako spam?

I v tomto případě podle nás e-mail dojde příjemci stejně, jako by ve složce spamů vůbec neskončil. K tomuto závěru nás vede fakt, že i v případě poštovních zásilek není k dojití do dispoziční sféry třeba jejich předání přímo do ruky adresáta, ale je dostačující i vhození do schránky či odevzdání zásilky blízké osobě.[11] Nemůžeme navíc opomenout, že zařazení e-mailu do spamu je v nyní uvažovaném případě záhodno klást spíše k tíži adresáta, poněvadž ten si vybral poskytovatele svých e-mailových služeb, a měl tedy větší možnost ovlivnit, které zprávy budou vyhodnoceny jako závadné, než odesílatel.

…poskytovatel e-mailových služeb příjemce SPRÁVNĚ vyhodnotí odesílatelův e-mail jako spam (třeba proto, že odesílatel bude mít e-mail na pornografické stránce)?

Za takovéto situace by pro změnu odesílatel porušil prevenční povinnost, poněvadž používáním e-mailu s nedůvěryhodnou doménou může ostatním vzniknout újma. Toto porušení povinnosti by pak podle našeho názoru šlo k tíži odesílatele, a tento e-mail by tudíž došel až v okamžiku, jakmile by se příjemce skutečně podíval do složky spamu (a to ještě za předpokladu, že by příslušný e-mail nebyl z této složky již automaticky odstraněn). Od člověka průměrného rozumu postupujícího s běžnou péčí a opatrností (ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku) totiž nelze důvodně očekávat, aby pravidelně kontroloval složku spamů, a to mj. proto, že by mu zde umístěné e-maily mohly dokonce způsobit újmu.

 

c) Co když odesílatel sice odešle e-mail v obvyklou denní dobu, ale příjemce subjektivně nebude mít možnost se s ním v daný okamžik seznámit (třeba proto, že příjemce právě bude na dlouho plánovaném pobytu bez internetového připojení)?

Protože subjektivní nemožnost seznámit se s obsahem e-mailu zavinil sám příjemce, není důvod klást tuto okolnost k tíži odesílatele. Příjemce měl totiž učinit potřebné kroky, aby subjektivní nemožnost nenastala (např. domluvit se s jinou osobou, že bude pravidelně kontrolovat jeho e-mailovou schránku a následně ho telefonicky informovat o došlých e-mailech, bude-li k dispozici alespoň mobilní signál).[12] Pokud adresát takovéto kroky neučiní, sám se připraví o možnost seznámit se s došlými e-maily. Z výše popsaných příčin nastane doručení e-mailu běžným způsobem.

Jinak by se ale nejspíše posoudila situace, pokud by adresát dopředu vyrozuměl odesílatele o své nepřítomnosti – pak by totiž záměrné zaslání e-mailu v takovýto okamžik mohlo představovat zneužití práva a dojití e-mailu by nastalo až v okamžiky, kdy opadla překážka na straně adresáta.

 

Závěr

V tomto příspěvku jsme, vycházejíce z nedávno vyneseného rozhodnutí Spolkového soudního dvora SRN, řešili, kdy po právní stránce dojde odesílateli e-mail obsahující právní jednání. Závěry německého soudu jsme doplnili o zamyšlení nad dalšími peripetiemi, které by v souvislosti s dojitím e-mailu mohly nastat.

Vzhledem k tomu, že e-mail zásadně dojde druhé straně v obvyklou denní dobu po jeho odeslání, zakončíme náš příspěvek starým úslovím „Všeho s mírou“. Digitální detox nebo trávení dne relaxací bez elektronických propriet jsou sice na jednu stranu lákavé a jistě i přínosné, avšak je třeba je praktikovat s mírou – aby Vás posléze nepřekvapilo, jaká právní jednání vůči Vám vlastně působí.

 

Autoři Kristián Fischer, student PF UK, pomocná vědecká síla Katedry občanského práva PF UK, paralegal ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s. r. o., a JUDr. Ondřej Drachovský, advokátní koncipient ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s. r. o., asistent Katedry občanského práva PF UK
Foto: canva.com a archiv AD

 


[1] Pro vyloučení pochybností uvádíme, že hovoříme o adres(ova)ných právních jednání (jako je návrh na uzavření smlouvy, výpověď atd.)

[2] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 1826, marg. č. 6., a zde uvedené judikáty.

[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 248/2018, v němž soud mj. uvedl: „Jde-li o e-mail z 31. 3. 2015, včetně jeho příloh, je odvolací soud toho názoru, že se uvedené listiny dostaly do sféry dispozice žalované, když bylo prokázáno, že jí předmětný e-mail byl dodán (…). Nebyly prokázány objektivní překážky, bránící žalované se s obsahem e-mailové pošty seznámit. Žalovaná tak měla objektivně možnost potřebné listiny prostudovat, a že tak neučinila, nelze přičítat k tíži žalobce.“

[4] Rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. VII ZR 895/21.

[5] V rozsudku Geschäftszeit.

[6] Dosud se však v německém prostředí prosazoval jiný přístup: „Německá praxe a nauka však dovodila, že účinky dojití projevu vůle zaslaného do e-mailové schránky adresáta nemohou nastat dříve než za 24 hodin poté, co se e-mail uložil do e-mailové schránky adresáta.“ – FAUST, F. In: Heidel, T. a kol. BGB Allgemeiner Teil. Nomos Kommentar. Svazek I. 2. vydání. Baden Baden: Nomos, 2012, str. 725. cit. dle: DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 14.

[7] Srov. § 130 odst. 1 BGB: „Právní jednání učiněné vůči nepřítomné osobě vůči ní působí okamžikem, kdy je jí dojde. Účinnosti však nenabude, pokud druhá osoba obdrží jeho odvolání dříve nebo současně s ním.“ V porovnání s § 570 odst. 1 občanského zákoníku: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“

[8] V české komentářové literatuře se k problému již stroze vyjádřil Beran slovy, že do dispoziční sféry se dostane „e-mail doručením do adresátem užívané e-mailové schránky“. – BERAN, V. In: PETROV, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 607, marg. č. 4.

[9] LAVICKÝ, P. [§ 602]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1937, marg. č. 2.

[10] Srov. bod 17 rozsudku BGH ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. VII ZR 895/21.

[11] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 6.

[12] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 10.

Go to TOP