Lze prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, posuzovat jako prohlášení viny?

27. 10. 2022 Eva Dvořáková Žádné komentáře

Podmínkou pro sjednání dohody o vině a trestu je „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ (§ 175a odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, dále „tr. řád“). Pokud však nedojde ke sjednání této dohody se státním zástupcem, potom se v § 175a odst. 7 tr. řádu uvádí, že došlo k „prohlášení viny, učiněnému obviněným“. Je možné „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ s časovým odstupem, v případě, že nedojde ke sjednání dohody, posuzovat jako „prohlášení viny, učiněné obviněným“? Touto otázkou, která je v praxi pro obviněné, kteří zvažují možnost sjednání dohody o vině a trestu, zcela zásadní, se zabývám v následujícím článku.

Podmínka pro sjednání dohody o vině a trestu

Před prvním výslechem je obviněný vyslýchajícím policejním orgánem poučen také o tom, že může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud (§ 91 odst. 1 tr. řádu). Obviněnému je objasněno, že podmínkou pro sjednání této dohody je jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení (§ 175a odst. 3 tr. řádu). Pokud tuto podmínku splní, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Přitom státní zástupce, stejně jako obviněný a jeho obhájce, kteří podají návrh na sjednání této dohody, musejí vycházet z výsledků vyšetřování (§ 175a odst. 1 tr. řádu).

Obviněný je před výslechem poučen o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu (§ 91 odst. 1 tr. řádu). Od vyslýchajícího policejního orgánu se však z poučení nedozví, že jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učiněné dle § 175a odst. 3 tr. řádu, může být v případě nesjednání dohody o vině a trestu posuzováno jako prohlášení viny (§ 175a odst. 7 tr. řádu). V tištěné formě poučení, předkládané obviněnému na počátku výslechu, o tom není ani zmínka. Proto má důležitou roli při informování obviněného o dohodě o vině a trestu obhájce. Ten by neměl spoléhat na poučení obviněného od vyslýchajícího na počátku výslechu, nýbrž by měl klientovi poskytnout již při poradě a přípravě na výslech základní informaci o možnostech a podmínkách sjednání dohody.

Obviněný, který zvažuje možnost prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nezřídka vyjadřuje před obhájcem obavu, aby jeho prohlášení nebylo považováno v hlavním líčení před soudem za jeho doznání, nedojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, nebo pokud ji neschválí soud. Obhájce zpravidla ubezpečí klienta, že se obává nedůvodně, a případně na podporu své argumentace cituje § 175a odst. 7 tr. řádu, kde se uvádí: „Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.“

Formulace „prohlášení viny učiněné obviněným“, kterou zákonodárce použil v § 175a odst. 7 tr. řádu, však obviněného neuklidní, naopak je příčinou nárůstu jeho znepokojení, které mnohdy projeví před obhájcem. „Pokud prohlásím, že jsem spáchal skutek, pro který jsem stíhán, tak v případě, že k dohodě o vině a trestu se státním zástupcem nedojde, bude toto mé prohlášení o spáchání skutku považováno za prohlášení viny, i když se k němu nebude přihlížet? To snad není možné, vždyť já vůbec neuvažuji o tom, že bych prohlásil svoji vinu, to bych se mohl rovnou doznat ke spáchání trestné činnosti, a to jsem nechtěl ani nechci. Můžete mně vysvětlit, jak je možné, že pokud učiním prohlášení, že jsem spáchal skutek, pro který jsem stíhán, může být dodatečně považováno za prohlášení viny?“[1]

Reakce na takovou otázku, kombinovanou s kritikou právní úpravy od obviněného, je pro obhájce nesnadná. Zpravidla se obhájci nedaří zbavit klienta jeho znepokojení ani zdůrazněním celé formulace obsažené v § 175a odst. 7 tr. řádu „k prohlášení viny učiněnému obviněným se v dalším řízení nepřihlíží“. Protože obviněný učinil pouze prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán [§ 175a odst. 3, odst. 6 písm. e) tr. řádu], není ochoten se smířit s tím, že toto jeho prohlášení o spáchání skutku je v § 175a odst. 7 tr. řádu dodatečně považováno za prohlášení viny.

Důsledek nesjednání dohody o vině a trestu?

Beckův komentář k trestnímu řádu k důsledkům nesjednání dohody o vině a trestu uvádí: „Pokud nedojde ke sjednání dohody o vině a trestu, nemůže to být podle české právní úpravy na újmu obviněnému, a proto se v dalším řízení nepřihlíží k prohlášení viny učiněnému obviněným. Zákonodárce zde použil poněkud jinou formulaci, než kterou užil jako podmínku pro sjednání dohody o vině a trestu v odstavci 3 § 175a, zde u odstavce 7 § 175a pracuje s ,prohlášením viny‘, zatímco v odstavci třetím pracuje s ,prohlášením, že spáchal skutek, pro který je stíhán‘. Byť v praxi bude prohlášení obviněného obvykle splňovat parametry obou variant, přece jde z hlediska teoretického o poněkud odlišné varianty. Prohlášení viny totiž znamená vlastně úplné doznání k trestnému činu, a to, jak pokud jde o všechny skutkové okolnosti včetně zavinění a protiprávnosti, tak pokud jde o jeho právní kvalifikaci (má tak závažnější důsledky).“[2]

V praxi se projevují obavy obviněných z toho, že jejich prohlášení o spáchání skutku je v § 175a odst. 7 tr. řádu označeno za „prohlášení viny“, i když je neučinili. Vzhledem k tomu nejsou někteří obvinění ochotni učinit „prohlášení o spáchání skutku“, protože nechtějí, aby bylo dodatečně považováno za „prohlášení viny“. V důsledku toho je pak vyloučena možnost sjednání dohody se státním zástupcem, i když by jí jinak nic nebránilo.

Někteří obvinění se vyjadřují před obhájcem zcela jasně: „Chtěl jsem sjednat dohodu o vině a trestu se státním zástupcem a kvůli tomu jsem byl ochoten prohlásit, že jsem spáchal skutek, pro který jsem stíhán. Když mně nyní sdělujete, že v případě, že nedojde ke sjednání dohody, nebude se k mému prohlášení viny přihlížet, tak o dohodě nebudu jednat.“

Z reakcí obviněných lze dovodit, že ve formulaci „prohlášení viny učiněné obviněným“, uvedené § 175a odst. 7 tr. řádu, je příčina toho, proč se přestávají zabývat úvahami o sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem. Pokud obviněný zjistí, že „prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, by bylo ve smyslu § 175a odst. 7 tr. řádu označeno za „prohlášení viny“, nejednou odmítne podat jím připravené prohlášení o spáchání skutku. Shodně s citovaným komentářem k trestnímu řádu považují obvinění prohlášení viny za doznání k trestnému činu, které však nechtějí učinit, ani v souvislosti s dohodou o vině a trestu. Proto mnohý obviněný, který chtěl učinit „prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ (§ 175a odst. 3 tr. řádu), tak v praxi neučiní v obavě, že v případě neschválení dohody o vině a trestu by jeho prohlášení o spáchání skutku bylo posuzováno jako „prohlášení viny“ (§ 175a odst. 7 tr. řádu).

K odlišnosti formulací v § 175a odst. 3 a 7 tr. řádu

Odlišnost formulací uvedených v § 175a odst. 3 tr. řádu (prohlášení, že obviněný spáchal skutek, pro který je stíhán) a v § 175a odst. 7 tr. řádu (prohlášení viny) je v praxi zřejmě příčinou toho, proč z nejméně 75 tisíc osob stíhaných v ČR v průběhu necelého roku 2020, pouze 470 obviněných prohlásilo, že spáchali skutek, pro který jsou stíháni.[3] Obvinění se obávají, aby toto prohlášení nebylo v případě, že nedojde ke schválení dohody o vině a trestu soudem, považováno v hlavním líčení za prohlášení viny, tedy de facto za jejich doznání, i když v průběhu vyšetřování neprohlásili svoji vinu ani se nedoznali.

Nezřídka obviněný v průběhu vyšetřování nevypovídá, nebo sice vypovídá, avšak popírá spáchání trestné činnosti, z níž byl obviněn. Svůj postoj nemění ani poté, co v průběhu či po skončení vyšetřování zjistí, že jsou proti němu usvědčující důkazy, které není s to vyvrátit. V těchto případech může sehrát významnou roli obhájce, pokud mu vysvětlí, že na svém postoji nemusí setrvat, nýbrž může ještě ve vyšetřování změnit svoji výpověď, a to v souladu s provedenými důkazy, a také prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Toto prohlášení může obviněný učinit při doplnění výpovědi nebo až v návrhu na schválení dohody o vině a trestu adresovanému státnímu zástupci či při samotném sjednávání dohody.

Komentář Wolters Kluwer k trestnímu řádu uvádí: „Formulace ,prohlášení viny’ použitá v § 175a odst. 7 a formulace uvedená v § 175a odst. 3, která jako podmínku sjednání dohody o vině a trestu uvádí ,prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán‘, se liší. Důležité je, že takovéto prohlášení učiněné za účelem sjednání dohody o vině a trestu nemůže být následně proti obviněnému v dalším řízení použito a nemůže proti němu sloužit jako usvědčující důkaz (viz také § 314s).“[4]

Je nevhodné, že zákonodárce použil ve dvou odstavcích § 175a tr. řádu odlišné formulace. V odst. 3 označil za podmínku sjednání dohody o vině a trestu „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, zatímco v odst. 7 uvedl, že „pokud nedojde k sjednání dohody o vině a trestu, pak se k prohlášení viny učiněné obviněným v dalším řízení nepřihlíží“.

Obviněný se nezabývá odlišnostmi těchto formulací, pokud dojde ke sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, kterou následně schválí soud, jenž vezme na vědomí jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán. I v případě, že tyto odlišnosti formulací v odst. 3 a v odst. 7 § 175a tr. řádu obviněný zaznamená až po sjednání dohody a po jejím schválení soudem, tak neshledává důvod se jimi zabývat, protože se již nekoná hlavní líčení před soudem prvního stupně.

Beckův komentář k trestnímu řádu uvádí: „Jakékoli prohlášení obviněného učiněné za účelem dosažení odklonu v podobě dohody o vině a trestu nemůže později sloužit jako usvědčující důkaz proti obviněnému a nemůže být proti němu použito. S takovým prohlášením ovšem nelze zaměňovat doznání obviněného ke skutkovým okolnostem, k nimž vypovídal po řádném zákonném poučení jako obviněný do protokolu o výslechu obviněného (srov. § 91 až 95), takové doznání by jako důkaz později v hlavním líčení použitelné bylo (srov. též § 207 odst. 2).“[5] S tímto názorem lze plně souhlasit.

Z pohledu obviněného je formulace „prohlášení viny učiněné obviněným“, použitá v § 175a odst. 7 tr. řádu, shodná s „doznáním obviněného“. Nelze pominout, že odpůrci dohod o vině a trestu považovali za nepřijatelné, aby trestní řád umožnil zmírnění trestu obviněnému výměnou za jeho doznání. Proto zákon č. 193/2012 Sb. neoznačil v § 175a odst. 3 a v odst. 6 písm. e) tr. řádu za podmínku sjednání této dohody doznání obviněného, nýbrž jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. To zákonodárce odůvodnil i v důvodové zprávě tím, že obviněný, který chce sjednat se státním zástupcem dohodu o vině a trestu, nesmí být nucen k doznání viny. Dodávám, že obviněný nesmí být nucen ani k prohlášení viny.

Podstatné je, že „prohlášení viny“ není podmínkou sjednání dohody o vině a trestu [§ 175a odst. 3, odst. 7 písm. c) tr. řádu], a proto k prohlášení obviněných, že jsou vinni trestnou činností, v praxi nedochází. Obviněný buď popírá trestnou činnost, nebo se k ní doznává, příp. nevypovídá nebo učiní dle § 175a odst. 3 tr. řádu prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

K prohlášení viny

Mnozí obhájci se shodně s obviněnými tážou, co je příčinou použití formulace „prohlášení viny“ v § 175a odst. 7 tr. řádu. Odpověď lze nalézt v legislativním procesu. Dne 30. 11. 2005 byl na 51. schůzi Poslanecké sněmovny schválen vládní návrh na vytvoření nového oddílu trestního řádu nazvaného řízení o prohlášení viny obviněným. Po postoupení návrhu do Senátu jej druhá komora parlamentu dne 8. 2. 2006 na své 9. schůzi zamítla.[6] O návrhu vráceném Senátem pak Poslanecká sněmovna hlasovala na 54. schůzi konané dne 21. 3. 2006 a návrh na vytvoření dohody o prohlášení viny a přijetí trestu nepřijala. Základním důvodem nepřijetí této úpravy bylo, že podmínkou sjednání dohody o vině a trestu bylo prohlášení viny obviněným, což poslanci považovali za nepřijatelné vzhledem k podobnosti s doznáním obviněného k trestné činnosti.

Určitou dobu se hledal nový pojem pro dosud navrhované a neschválené řízení o prohlášení viny obviněným. S více než ročním odstupem byl v následujícím návrhu věcného záměru zákona o trestním řízení soudním ze dne 12. 6. 2007 použit nový pojem dohoda o vině a trestu. Takto byl a dosud je nazván šestý oddíl novelizovaného trestního řádu. Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 193/2012 Sb. je od 1. 10. 2012 možné skončit přípravné řízení také podáním návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 12 odst. 10 tr. řádu), což se odrazilo ve vytvoření nových ust. § 175a, 175b tr. řádu a některých dalších.[7] V § 175 odst. 1 tr. řádu bylo pod písm. c) do taxativního výčtu oprávnění svěřených v přípravném řízení do výlučné pravomoci státního zástupce doplněno „oprávnění sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na její schválení“. Přestože v § 175a odst. 3 a v odst. 7 písm. e) tr. řádu je užit pojem „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, zůstal v § 175a odst. 7 tr. řádu, zřejmě v důsledku opomenutí, pojem „prohlášení viny učiněné obviněným“, který byl obsažen v dřívějším neschváleném vládním návrhu zákona.

Náležitosti dohody o vině a trestu

Dohoda o vině a trestu musí obsahovat obligatorní náležitosti, které jsou uvedeny v § 175a odst. 6 pod písm. a) až i) tr. řádu. Mezi ně patří dle písm. e) „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu“ (shodně § 175a odst. 3 tr. řádu). Podstatné je, že mezi obligatorními náležitostmi dohody o vině a trestu není v § 175a odst. 6 tr. řádu uvedeno „prohlášení viny“ učiněné obviněným. Přesto je v § 175a odst. 7 tr. řádu použita formulace „prohlášení viny“, která je z pohledu obviněných shodná s „doznáním viny“, či s „doznáním k trestné činnosti“.

Obviněný musí dle § 175a písm. e) tr. řádu prohlásit, že spáchal skutek, pro nějž je stíhán, tedy je obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání (resp. ve sdělení podezření, je-li proti podezřelému vedeno zkrácené přípravné řízení). Při prohlášení, že tento skutek spáchal, se obviněný může v některých okolnostech popisu tohoto skutku odchylovat od jeho popisu v usnesení o zahájení trestního stíhání (resp. sdělení podezření). Musí však být zachována totožnost skutku, tedy alespoň v podstatných rysech musí být zachována totožnost jednání nebo následku.

Prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán [§ 175a odst. 3, odst. 6 písm. e) tr. řádu], není jeho doznáním, ať již je učiněno v jeho návrhu na sjednání dohody o vině a trestu, či při jednání se státním zástupcem o této dohodě. Nejde o podobu plného doznání učiněného procesně přípustnou formou. Tak je tomu i v nepočetných případech, kdy obviněný již při svém protokolárním výslechu před policejním orgánem konajícím vyšetřování prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

Pokud obviněný při svém výslechu před policejním orgánem konajícím vyšetřování prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, musí obhájce pozorně sledovat protokolaci. Nesmí dojít k tomu, aby vyslýchající v rozporu s výpovědí vyslýchaného zaprotokoloval, že obviněný prohlásil svoji vinu, nebo dokonce, že se doznal k trestné činnosti, pokud to výslovně neuvedl. Obzvláště bedlivě musí sledovat protokolaci obhájce, který po nahlédnutí do spisu doporučil klientovi, aby prohlásil, že spáchal skutek,[8] např. vzhledem k výlučně usvědčujícím důkazům a dalším výsledkům šetření dle § 158 a násl. tr. řádu. To souvisí s otázkou, zda je možné uzavírat dohody o vině a trestu na počátku vyšetřování, nebo až po jeho skončení.[9]

Zákonodárci nic nebránilo, aby při formulování § 175a odst. 7 věty druhé tr. řádu vyšel z § 314 tr. řádu, týkajícího se narovnání, který má toto znění: „Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším řízení přihlížet jako k důkazu.“

De lege ferenda navrhuji následující novelizaci § 175a odst. 7 věty druhé tr. řádu, se změnou, kterou zde uvádím tučně.

„Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení obviněného podle § 173a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán, v dalším řízení nepřihlíží.“

Dále považuji za potřebnou novelizaci § 314s věty první tr. řádu, kde je v současnosti užita formulace „prohlášení viny učiněné obviněným“ přesto, že obviněný učinil „prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, uvedené v § 175a odst. 3 a v odst. 6 písm. e) tr. řádu.

De lege ferenda navrhuji následující novelizaci § 314s věty první tr. řádu, se změnou, kterou zde uvádím tučně. „Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení obviněného podle § 173a odst. 3, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nepřihlíží.“

Co by měl obviněný uvést v návrhu na sjednání dohody o vině a trestu?

Náležitosti dohody o vině a trestu jsou uvedeny v § 175a odst. 6 pod písm. a) až i) tr. řádu a jsou v mnohém podobné náležitostem obžaloby a rozsudku. Trestní řád neuvádí, jaké podmínky jsou stanoveny obviněnému k podání návrhu na sjednání dohody o vině a trestu. Dohoda však musí mít písemnou formu.

Obhajoba může při formulování návrhu na sjednání dohody o vině a trestu vyjít z § 175a odst. 6 tr. řádu, kde jsou obsaženy náležitosti dohody o vině a trestu, kterou zpravidla formuluje státní zástupce poté, co se s obhajobou, příp. i s poškozeným, shodne na jejím textu. Pod písm. a) až f) a i) jsou obligatorní náležitosti každé dohody o vině a trestu, pod písm. g) a h) jsou fakultativní náležitosti dohody, které budou uvedeny pouze v případě, že je strany sjednaly, ovšem dohoda může být uzavřena i bez nich. Proto formulace náležitostí uvedených v § 175a odst. 6 pod písm. a) až i) vyplyne až po sjednání dohody o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným, konané i za účasti obhájce, pokud jej obviněný má.

V návrhu obviněného na sjednání dohody o vině a trestu by měly být obsaženy pouze obligatorní náležitosti dle § 175a odst. 6 písm. c), d), e). Především je nezbytné prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu [§ 175a odst. 6 písm. e)]. Bez tohoto prohlášení nemůže návrh na sjednání dohody obstát. Dle písm. c) by měl návrh obviněného obsahovat popis skutku, pro který je stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, příp. jiných okolností, za nichž k němu došlo, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Dle písm. d) je vhodné uvést označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

Všechny další náležitosti dohody o vině a trestu, které jsou uvedeny v § 175a odst. 6 písm. a), b), f) až i) by měl státní zástupce následně sjednat s obviněným, a v případě nutné obhajoby i s obhájcem, později, v průběhu jednání o dohodě. Proto se o nich obhajoba nemusí v návrhu dohody zmiňovat.

Kdy by si měl obviněný vytvořit představu o druhu trestu a jeho výměře?

Obviněný, jenž spáchal skutek, pro který je stíhán, má mnohdy jasnou představu o tom, jakému trestu se chce vyhnout sjednáním dohody o vině a trestu. To však nestačí. Je vhodné, aby si obviněný, ve spolupráci s obhájcem, vytvořil představu o druhu trestu, jeho výměře a způsobu jeho výkonu, či o příp. upuštění od potrestání [§ 175a odst. 6 písm. f) tr. řádu] ještě před jednáním se státním zástupcem. Jen v takovém případě může připraveně reagovat na návrhy státního zástupce při jednání o dohodě.

Podstatné je, že v dohodě o vině a trestu lze sjednat též upuštění od potrestání (§ 46 a násl. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále „tr. zákoník“, § 11 a násl. zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže), ačkoli se upuštění od potrestání nepovažuje za rozhodnutí o trestu (tedy jde o dohodu o vině, nikoliv o trestu). Je možné také sjednání podmíněného upuštění od potrestání s dohledem (§ 48 tr. zákoníku) i upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence (§ 47 tr. zákoníku). Součástí dohody o trestu může být též dohoda o stanovení přiměřených omezení a přiměřených povinností, včetně stanovení jejich rozsahu (§ 48 odst. 4 tr. zákoníku). Státní zástupce, podobně jako při rozhodování o trestu soud, má při sjednávání dohody o druhu a výměře trestu přihlédnout též k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 tr. zákoníku). Všechny tyto možnosti by měl probrat obhájce s obviněným před jednáním o dohodě, aby mohli na základě přípravy vhodně reagovat na konkrétní návrhy, které při jednání o dohodě přednese státní zástupce.

Před jednáním o dohodě o vině a trestu se státním zástupcem by si měla obhajoba vytvořit základní představu o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud je důvod k uzavření takové dohody [§ 175a odst. 6 písm. g) tr. řádu], příp. o ochranném opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení [§ 175a odst. 6 písm. h) tr. řádu]. To však nemusí obviněný uvést v návrhu dohody, který zašle státnímu zástupci. Postačí, když obhajoba promyslí možnosti dohody, které dle zákona přicházejí v úvahu, aby mohl obviněný sám či jeho obhájce promyšleně reagovat při jednání se státním zástupcem. Pokud tuto představu obviněný nemá, pak nezřídka nedochází k dohodě o vině a trestu, příp. je jednání o ní odročováno jen proto, aby si obviněný s obhájcem promysleli svůj postoj, i když to mohli učinit při přípravě na jednání se státním zástupcem.

Kdy jsou pochybnosti o pravdivosti prohlášení obviněného dle § 175a odst. 3 tr. řádu?

Každý obviněný má právo hájit se tak, jak uzná za vhodné. Zjistí-li však obhájce, že obviněný, kterého obhajuje, chce v rozporu s provedenými důkazy učinit prohlášení, že spáchal skutek, pro nějž je stíhán [§ 175a odst. 3, odst. 6 písm. e) tr. řádu], a přistoupit na mírnější potrestání jen proto, aby neriskoval možné uložení přísnějšího trestu v hlavním líčení, pokud by jej soud uznal vinným, měl by to podrobně probrat s klientem a využít k tomu skutečnosti, příp. důkazy obsažené ve spisu.

„Uzavření dohody o vině a trestu bude vyžadovat výrazně vyšší stupeň poznání o pachateli a trestném činu než při zahájení trestního stíhání, nebude však nutné provádět vyčerpávajícím způsobem všechny dostupné důkazy, které by jinak byly potřebné pro podání obžaloby. Aplikace institutu dohody o vině a trestu tak bude možná v takové fázi přípravného řízení, kdy v ní budou dostatečně prokázány základní skutkové okolnosti potvrzující, že skutek je trestným činem, jeho právní kvalifikace a pravdivost prohlášení obviněného o vině.“[10] Jedná se o další způsob skončení řízení, který by měl efektivně doplnit stávající možnosti skončit trestní řízení odklonem nebo vydáním trestního příkazu.

Kdy nedojde ke sjednání dohody o vině a trestu?

Obhájce nesmí pominout, že základní podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení (§ 175a odst. 3). Proto již v návrhu na dohodu by měl obviněný prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Učinit by to měl poté, co obhájce ze spisu zjistí, že výsledky vyšetřování nezpochybňují pravdivost klientova prohlášení.

V praxi se obviněný nezřídka snaží přimět obhájce k tomu, aby se vyhnul formulaci „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, uvedené v § 175a odst. 6 písm. e) tr. řádu. Takovému pokynu klienta by neměl obhájce vyhovět a vysvětlit klientovi, že by bez tohoto prohlášení nesplnil obligatorní náležitost dohody o vině a trestu.

Kdy může obviněný zvažovat dohodu o vině a trestu?

Státní zástupce může zahájit jednání o dohodě o vině a trestu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný (§ 175a odst. 1 tr. řádu). Obviněný by však měl uvažovat o možnosti sjednání této dohody již na počátku vyšetřování, zejména pokud je obhájci již po zahájení trestního stíhání umožněno nahlédnutí do spisu, v němž se seznámí s výsledky šetření dle § 158 a násl. tr. řádu, nebo po výsleších svědků, spoluobviněných a po provedení dalších důkazů.

Pokud obhájce vhodně informuje obviněného o případné možnosti sjednání dohody o vině a trestu, nejednou to ovlivňuje výpověď vyslýchaného na počátku vyšetřování. Zejména se obviněný zdrží kategorických a nedoložených tvrzení o své nevině.

Často obviněný ve své první výpovědi před policejním orgánem konajícím vyšetřování popírá spáchání trestné činnosti, z níž je obviněn, avšak všechny či mnohé další úkony provedené v průběhu vyšetřování jej usvědčují. I když je obviněný pachatelem trestné činnosti, pro niž je stíhán, nezřídka chce bez ohledu na usvědčující důkazy získané vyšetřováním setrvat na své obhajobě a popírat spáchání trestné činnosti i v řízení před soudem. V praxi se ukazuje, že mnohdy obviněný, jehož výpověď je v rozporu s dalšími důkazy provedenými ve vyšetřování, nechce reagovat na důkazní situaci, s níž nepočítal. Obhájce by měl v takových případech obviněnému objasnit, že po zvážení výsledků dokazování, zejména po prostudování spisů při skončení vyšetřování, může požádat o doplnění svého výslechu a vypovědět v souladu s provedenými důkazy. Pak má obviněný při doplnění výslechu dvě možnosti. Buď se dozná k trestné činnosti, což zpravidla učiní, pokud neusiluje o sjednání dohody o vině a trestu, nebo prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

Pokud se obviněný při výslechu dozná k trestné činnosti, z níž je obviněn, tak usuzuje, že v jeho doznání je de facto obsaženo i jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Podle § 175a odst. 6 písm. e) tr. řádu však musí dohoda o vině a trestu, uzavíraná se státním zástupcem, toto prohlášení obsahovat. Proto je vhodné, když obviněný učiní prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, do protokolu o výslechu konaném před policejním orgánem i v případě, že se dozná k trestné činnosti. V doznání obviněného k trestné činnosti totiž není výslovně obsaženo jeho prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.

V praxi se osvědčuje, pokud se obviněný před vyslýchajícím policejním orgánem dozná k trestné činnosti, z níž je obviněn, a pokud chce uzavřít dohodu o vině a trestu, také prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Následně pak toto prohlášení pouze zopakuje v návrhu na sjednání dohody o vině a trestu, který zašle státnímu zástupci, nebo to uvede při jednání s ním.

Závěr

V § 175a odst. 3 a v odst. 6 písm. e) tr. řádu je již od roku 2007 užit pojem „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, přesto v § 175a odst. 7 tr. řádu zůstal, zřejmě v důsledku opomenutí, pojem „prohlášení viny učiněné obviněným“, který byl obsažen v dřívějším neschváleném vládním návrhu zákona.

Prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, je označeno za prohlášení viny, i když obviněný svoji vinu neprohlásil. Nechtěným důsledkem těchto odlišných formulací je stav, kdy z desítek tisíc obviněných stíhaných v ČR v průběhu jednoho roku pouze několik set prohlásí, že spáchali skutek, pro který jsou stíháni. Je to proto, že se obvinění obávají, aby toto prohlášení nebylo v případě, že nedojde ke sjednání dohody o vině a trestu soudem, považováno v hlavním líčení za prohlášení viny, tedy de facto za jejich doznání, i když v průběhu vyšetřování neprohlásili svoji vinu ani se k trestné činnosti nedoznali. Na tom nic nemění ani fakt, že jsou poučeni, že se k tomuto prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží. Výše navržené legislativní úpravy § 175a odst. 7 věty druhé a § 314s věty první tr. řádu by měly zabezpečit, aby „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ [§ 175a odst. 3, odst. 6 písm. e) tr. řádu], nebylo v trestním řádu označeno za „prohlášení viny“ (§ 175a odst. 7 tr. řádu), které je obviněnými ztotožňováno s doznáním k trestné činnosti.

Má-li v praxi dojít k výrazně častějšímu „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“, považuji za potřebnou novelizaci § 175a odst. 7 věty druhé tr. řádu a § 314s věty první tr. řádu tak, aby „prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán“ [§ 175a odst. 3, odst. 6 písm. e) tr. řádu] nebylo možné označit za „prohlášení viny obviněným“ (§ 175a odst. 7 tr. řádu). Proto de lege ferenda navrhuji novelizaci § 175a odst. 7 věty druhé tr. řádu a také novelizaci § 314s tr. řádu věty první tr. řádu, což považuji za základní podmínku pro zvýšení zájmu obviněných o využívání institutu dohody o vině a trestu.

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je bývalým advokátem a vysokoškolským učitelem.

[1] Tento názor obviněného, který je zde prezentován bez použití slov nevhodných k otištění, je v praxi vyjadřován četnými obviněnými mnoha rozličnými nepublikovatelnými formami.

[2] P. Šámal a kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s, Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2291.

[3] M. Štorkán: Popularita dohod o vině a trestu roste, oproti roku 2019 jich letos žalobci navrhli skoro trojnásobek, 31. 12. 2021, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/soud-dohoda-o-vine-a-trestu-justice_2112310500_sto.

[4] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, komentář, I. díl, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2017, str. 1316.

[5] Op. cit. sub 2.

[6] P. Vantuch: K návrhu na prohlášení obžalovaného o vině, Trestní právo č. 12/2006, str. 5-15.

[7] P. Vantuch: Nový návrh na dohodu o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem, Trestní právo č. 9/2011, str. 4-14.

[8] Hájí-li se obviněný sám, nejednou nevěnuje protokolaci potřebnou pozornost. V takovém případě si nemusí všimnout před podpisem protokolu, že protokolace je odlišná od jeho výpovědi. Prokazování účelové protokolace, ať již pořízené úmyslně, či z nedbalosti, je v řízení před soudem obtížné i po zvolení obhájce.

[9] Otázkou je, zda lze uzavírat dohody o vině a trestu na počátku vyšetřování, dle výsledků šetření konaného postupem před zahájením trestního stíhání dle § 158 a násl. tr. řádu, nebo až na základě výsledků vyšetřování, jak to uvádí § 175a odst. 1 tr. řádu; tím se budu zabývat v samostatném článku.

[10] Důvodová zpráva k zákonu č. 193/2012 Sb. ze dne 26. 4. 2012, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, B. Zvláštní část, k části první (novela trestního řádu), k bodu 21 (§ 175a a 175b tr. řádu).