Dne 7. října 2022 uspořádala Česká asociace právniček již tradiční podzimní konferenci na téma Aktuální trendy v odškodnění újmy. Její již sedmý ročník nabídl opět řadu mimořádně zajímavých přednášek i bohatou diskusi a potvrdil potřebu takových odborných prezenčních setkání.

Krátce po deváté zahájila sympozium prezidentka CWLA advokátka JUDr. Klára Kořínková, Ph.D., která svým vlídným slovem a pohotovými postřehy k přednášeným tématům provedla přítomné celým konferenčním dnem.

Jako prvního řečníka uvedla ústavního soudce JUDr. Jaromíra Jirsu, který se v rámci daného tématu zabýval judikaturou, zejména Ústavního soudu ČR, a to konkrétně v oblasti újmy na zdraví a pozůstalých. Přítomné seznámil s tím, co v současné době Ústavní soud nejčastěji řeší, ať to je z oblasti práva hmotného nebo procesního. Rozboru podrobil například rozhodnutí ve věci účelu a meze znaleckého zkoumání a hodnocení znaleckého posudku (I. ÚS 4457/12), který se týkal toho, jak jej má soud hodnotit. „Měl-li bych jako soudce hodnotit posudek tak, jak je v daném nálezu navrhováno, tedy mimořádně pečlivě a celistvě, tedy i včetně věcné správnosti, obávám se, že já i řada soudců by se přiklonila k jinému důkaznímu prostředku,“ uvedl. Jeho pozornost se dále zaměřila na nálezy týkající se přelévání důkazního břemene v medicínských sporech (I. ÚS 3937/18 a I. ÚS 1785/21), kde popsal případy, kdy mnohdy není zcela zřejmé, koho konkrétně o náhradu újmy žalovat.

V další části pak popsal potíže s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby, spory kolem otázky skutkové či právní v medicínských sporech nebo pracovní spory. V úplném závěru pak seznámil auditorium s nálezy, které se týkají odčinění újmy pozůstalých, tedy výkladu § 2959 o. z. (IV. ÚS 2578/19, I. ÚS 1764/19, I. ÚS 1594/22). „Přehlíženou, ale častou otázkou a obtíží je problém spočívající v tom, že mnohdy lékař rozhodne nenasazovat u těžce nevratně nemocných zastavení léčby a prakticky jim umožní odchod, byť by léčba mohla pacienta ještě nějakou dobu držet při životě, ale bohužel již zcela neplnohodnotném. A je zde spor mnohdy mezi příbuznými, kteří žalují nedostatečnou péči, a zdravotníky, kteří takto rozhodli,“ uvedl na závěr.

Po přestávce na kávu pokračoval program přednáškou advokáta, předního civilisty a experta na náhradu škody doc. JUDr. Filipa Melzera, Ph.D., LL.M., který již tradičně představil nejnovější přehled rozhodovací praxe ve věci odškodňování újmy, a jak je u něho zvykem, velmi pečlivým kritickým pohledem. „Dlouho se čekalo na rozhodnutí k § 2924 o. z., tedy ke škodě na nemovité věci, a nyní jsme se dočkali rozsudku 25 Cd 233/2022, který potvrdil objektivní odpovědnost,“ uvedl na úvod svého vystoupení. Rozboru podrobil celou řadu rozhodnutí, mezi prvními 25 Cdo 660/2021, Wrongful life, kde mj. vyvstala otázka, zda mají rodiče právo na náhradu nákladů za péči o postižené dítě následkem zanedbání lékařské péče. „Jen bych chtěl upozornit, že v zahraničí se toto běžně přiznává,“ uvedl s tím, že myslí jak náhradu nemajetkové, tak i majetkové újmy. Věnoval se také povinnosti nájemce vrátit věc v dobrém stavu. „V dané věci pronajaté nebytové prostory zapálila třetí osoba, po skončení nájmu vrátil nájemce místo prostor vlastně spáleniště a nastal spor o to, kdo způsobil, že prostory nebyly vráceny v původním stavu,“ nastínil skutkový stav. „NS řekl, že nájemce nedělal nic špatně, nelze mu nic prakticky vytknout, ale měl věc vrátit v dobrém stavu. NS řekl, že ji měl opravit a tam vznikl nárok na náhradu škody,“ pokračoval a upozornil na to, že otázka toho, kdo nese nebezpečí na věci, je vyřešena v občanském zákoníku, který říká, že to nebezpečí nese pronajímatel. To jemu svědčí tato povinnost, což dokladoval navazujícími s tím spojenými potížemi. Jako velmi důležitý uvedl rozsudek 31 Cdo 2376/2021 k možnosti tzv. doktríny ztráty šance, který kromě jiného poukazuje na problém tzv. defenzivní medicíny. NS zde odmítl koncepci ztráty šance. „Je důležité říci, že ztráta šance funguje na principu proporcionální kauzality,“ kriticky uvedl. Porušení povinnosti postupovat lege artis může s ohledem na provázanost poskytovaných zdravotních služeb a nanejvýš osobní sférou každého jedince vést k nejistotě, útrapám a psychickému strádání nepřiměřeně narušujícím soukromí či integritu tímto postupem zasažené osoby, a to nad rámec útrap spojených se samotným zdravotním problémem, jeho diagnostikou a léčbou, což by případně mohlo vést ke vzniku újmy v podobě zásahu do osobnostních práv dotčené osoby. Pokud jde o nároky sekundární oběti, popsal rozhodnutí 25 Cdo 3332/2020, z kterého vyplývá medicínská kauzalita 50 %. Jako další podrobil svému kritickému oku rozhodnutí 25 Cdo 1417/2020 týkající se neoprávněného vyloučení ze zadávacího řízení, nebo 25 Cdo 418/2022 k absolutní ochraně pohledávek, ochrannému čelu AML legislativy, nebo v závěru 25 Cdo 3220/2020 k nepoctivému uplatnění liberačního důvodu či 25 Cdo 1887/2021 k promlčení nároků sekundárních obětí, kdy tato běží u nezletilce až okamžikem nabytí zletilosti, což lze vnímat i jako ochranu proti nedbalým rodičům.

Po jeho vyčerpávající přednášce následovala pauza na oběd, po níž program pokračoval neméně zajímavými tématy a bohatou diskusí.

Soudce Okresního soudu v Ostravě Mgr. Dušan Broulík se ve svém vystoupení zaměřil na aktuální judikaturu ve věcech pracovněprávních. Tyto věci sám soudí, a proto se jeho přednáška odvíjela skutečně praktickým směrem. Představil svůj pohled soudce na vyvíjející se judikaturu. Jako první uvedl judikát (NS 21 Cdo 3955/2018) týkající se rovného odměňování, konkrétně tedy kauzu zaměstnance České pošty, pracujícího mimo hlavní město, který žaloval pro dorovnání mzdy do výše mzdy pražských zaměstnanců na stejné pozici. Tato kauza byla dosti mediálně komunikována a upozornila na mnohé roviny daného problému. „Za první republiky byl tzv. drahotní příspěvek u státních zaměstnanců, a možná by to bylo řešením,“ zamyslel se. Svému pohledu podrobil i další rozhodnutí (NS 21 Cdo 627/2021) týkající se odlišného zacházení mezi různými skupinami zaměstnanců, nebo NS 21 Cdo 3858/2020 o nerovném zacházení, které upravuje antidiskriminační zákon.

Svůj komentář věnoval i rozhodnutí NS 21 Cdo 658/2022 o nerovném zacházení při odměňování. V něm se ukazuje mj. na častou praktiku, kdy se zaměstnavatel chce zaměstnance „zbavit“ nejdříve „po dobrém“ a pak začne uplatňovat nátlakové prostředky, jako typicky odebrání odměn, reorganizaci apod. Obdobně nahlédnul také na rozhodnutí týkající se problematiky nadbytečnosti zaměstnance – NS 21 Cdo 3710/2020, z něhož vyplývá, že je-li zaměstnavatel nespokojen s pracovními výsledky zaměstnance, nelze to řešit rozhodnutím o organizační změně. „Není to způsobilým důvodem k výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce,“ upřesnil. Pokud jde o okamžité zrušení pracovního poměru, uvedl příklad rozhodnutí NS 21 Cdo 1777/2021, podle kterého platí, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby po dobu výpovědní doby přijímal ve vztahu k zaměstnanci, který se dopustil útoku na majetek zaměstnavatele, jakékoli opatření na ochranu svého majetku a vynakládal tak úsilí, k tomu, aby mohl bez obav zaměstnávat zaměstnance, u něhož jinak byly splněny zákonné předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru.

Celý konferenční den byl naplněn představením zajímavých, v praxi více či méně obvyklých, kauz a judikátů, přičemž řada z nich vyvolala zajímavou podnětnou odbornou diskusi, která potvrdila potřebu vzájemných odborných setkávání „face to face“, jež žádný online prostor nedokáže nahradit. Nejen proto patří organizátorům – České asociaci právniček – velké poděkování.

Redakce AD
Foto: redakce AD