Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve věci č. j. 11 C 86/2020-101 o žalobě dle § 10 zákona č. 198/2009 Sb. ve prospěch žalobkyně proti Ministerstvu zdravotnictví ČR, která požadovala, aby bylo žalovanému zakázáno mimořádnými opatřeními omezovat svobodu pohybu a pobytu žalobkyně bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének.

Žalobkyně se domáhala nároku z titulu ochrany před diskriminací dle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací. Uvedla, že výše zmiňovaná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR zakázala nejprve ve vybraných a následně ve všech   vnitřních   prostorech   staveb   mimo   bydliště   nebo   místo   ubytování a v prostředcích veřejné dopravy pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest. Žalobkyně disponuje lékařskou zprávu o zdravotní kontraindikaci, která podle vyjádření lékaře nemůže nosit roušky.

Současně však napadená opatření neznají takovou výjimku z povinnosti zahalování obličeje, když výjimka je zcela svévolně stanovována pouze pro pacienty s psychiatrickou diagnózou či osoby s mentálním postižením (osoby s poruchou intelektu, s poruchou autistického spektra, a kognitivní poruchou nebo se závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto zákazu). Žalobkyně se cítí být diskriminována z důvodu svého zdravotního stavu, který si vyžaduje dlouhodobou ambulantní lékařskou péči pro astmatické potíže, kdy ani přes lékařsky doloženou zdravotní kontraindikaci není vyňata z působnosti mimořádného opatření MZ.  Astma žalobkyně má již snad 20 let a po povinném nošení roušek na jaře roku 2020 u žalobkyně došlo k dekompenzaci astmatu a několikrát v důsledku silné dušnosti způsobené např. jízdou v MHD· se zakrytým nosem a ústy fyzicky zkolabovala. Lékař žalobkyni proto vystavil přiloženou zprávu, aby se podobné situace vyvarovala. Je přitom zřejmé, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobý zdravotní stav. Vzhledem k tomu, Že lidí, jako je žalobkyně, kterým rouška zhoršuje zdravotní stav, je více, se žalobkyně opakovaně obrátila na některé poslance, svého senátora i hlavní hygieničku se žádostí o oficiální výjimku z nošení roušek pro lidi s chronickými respiračními a dalšími onemocněními, kterým rouška prokazatelně škodí. Udělala to i proto, že zjistila, že v některých evropských zemích takové výjimky existují a měla za to, Že není důvod, aby tomu tak nebylo i v ČR. Její snaha byla ale zcela bezvýsledná, protože ke dni podání žaloby žádná taková výjimka z mimořádného opatření neexistuje.

Dále žalobkyně poukázala na to, že je ve vztahu k ostatním osobám na území ČR též diskriminována nepřímo, protože její zdravotní stav jí fakticky neumožňuje využívat MHD, ani služeb pro veřejnost ve vnitřních prostorách.

Na základě provedeného dokazování a předložených lékařských zpráv vzal soud za prokázané, že žalobkyně trpí dlouhodobým zdravotním postižením, které jí neumožňuje nosit roušku nebo jinou podobnou ochranu dýchacích cest, aniž by došlo ke zhoršení těchto zdravotních potíží, anebo až k ohrožení života.

Soud však nesouhlasil se žalobkyní, že by uložení povinnosti nosit ochranné prostředky i osobám se zdravotním postižením, jakým trpí žalobkyně, mělo představovat přímou diskriminaci. Posoudil však stanovení této povinnosti jako nepřímo diskriminační ve smyslu § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Jedná se o situaci, kdy na základě zdánlivě neutrálního opatření byla žalobkyně z důvodu svého zdravotního postižení znevýhodněna oproti ostatním, když do všech prostor, na které se vztahovala předmětná opatření, neměla přístup, resp. měla přístup jen za podmínky, že se vystaví riziku podstatného zhoršení svého zdravotního stavu.

Žalobkyně se jako zadostiučinění domáhala písemné omluvy a soud jí v plném rozsahu vyhověl.

Žalovaná je povinen zaslat žalobkyni písemnou omluvu s tím, že Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví – se dopustila neoprávněné diskriminace, když při vydání mimořádných opatření z 24. srpna 2020 a 17. září 2020 zakázala pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako jsou respirátor, rouška, ústenka, šálek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének. A to jak ve vnitřních prostorech staveb – na úřadech, ve zdravotnických a sociálních zařízeních a dalších veřejných budovách – školách…, tak i v prostředcích hromadné dopravy a nezohlednila výjimku pro osoby, kterým zdravotní stav neumožňuje tyto ochranné prostředky dýchacích cest nosit.

„Je to zadostiučinění, že soud dospěl k závěru, že Ministerstvo zdravotnictví nepřímo diskriminovalo moji klientku trpící astmatem, když ve druhé polovině roku 2020 v mimořádných opatřeních vynucujících nošení roušek neexistovala výjimka pro lidi, kterým nošení roušek nebo respirátorů poškozuje zdraví,“ komentoval rozsudek advokát žalobkyně Mgr. David Zahumenský.

Redakce AD
Foto: canva.com