Slovenská advokátní komora ve spolupráci s Městskou částí Bratislava – Staré Město, Staroměstskou knihovnou a Spolkem právníků a přátel práva prezentovaly novou publikace SAK „Poviedky o advokátoch a spravodlivosti.“

Nová kniha přináší 23 povídek o advokátech a spravedlnosti z pera známých slovenských spisovatelů. Jednotliví autoři v nich ukazují práci advokáta, vyzdvihují význam čestnosti a obětavosti advokáta pro naplnění jeho poslání. Advokáty v těchto povídkách potkáme před soudem, v jejich soukromí, v situacích, kdy pomáhají svým klientům, ale i jako lidi až příliš tvrdých ke svým zaměstnancům či klientům. Ukazují čtenáři, jakým by advokát být měl a jakým být nesmí. To vše na pozadí hledání spravedlnosti v konkrétním případě.

Za vznikem knihy stojí košický advokát a místopředseda redakční rady Bulletinu slovenské advokacie JUDr. Peter Kerecman, PhD., který se dlouhodobě věnuje tématu historie advokacie i širším kulturním vlivům významných advokátů.

„Publikace je sbírkou 23 povídek slovenských spisovatelů z období modernismu, které spojuje to, že v hlavní roli v ní vystupuje advokát a spravedlnost. Byl jsem jedním z jejích sestavovatelů spolu s PhDr. Janou Kuzmíkovou z Ústavu slovenské literatury SAV a prof. JUDr. Pavlem Holländerem, DrSc. Myšlenka vytvořit takovou knihu vznikla zpočátku z náhodných setkání s postavami advokátů v naší literatuře, později jsem taková setkání začal vyhledávat, a tak se zrodila téměř sběratelská vášeň a sbírka postav literárních advokátů nejen v povídkách, ale i románech, divadelních hrách, básních pohádkách, kterou mi pomohli vytvořit i mnozí kolegové. Myšlenky se ujala jako vydavatel Slovenská advokátní komora, která tím nejen ukázala zájem o pěstování hodnot práva, ale také potvrdila tradiční kulturnost advokátního stavu. Patří jí za to díky,“ uvedl JUDr. Kerecman.

Netají se tím, že hlavním záměrem knihy byla oslava advokátního povolání, ale publikace měla být i příspěvkem do diskusí o vztazích práva a umění. Umění poskytuje nejen všeobecný estetický zážitek, ale je i prostorem pro hledání a prosazování všeobecných hodnot a morálních principů v každé oblasti, včetně práva, protože má zvláštní vypovídací hodnotu pro jednotlivé právnické, tedy i soudce a advokáty.

Hnutí Právo a literatura vzniklo již začátkem 20. století jako proud právně-teoretických analýz v USA, jehož obsahem je zkoumání využití krásné literatury v právní argumentaci. Přináší nejen úvahy ale i seznamy literárních děl, které by neměly uniknout pozornosti právníků a které se zabývají právem – díla, ve kterých jsou popsány soudní scény, díla obsahující charakteristické rysy právníků. Zkoumání vztahů práva a umění má význam i pro literární vědu a samozřejmě i pro veřejnost – umění propaguje přitažlivou formou příběhu hodnoty práva.

Umění má význam i pro samotné právníky – povzbuzuje příslušníky právnických profesí k prosazování morálních principů a hodnot, ke kultivaci jejich literárních schopností uměním dokážou soudci tvořit rozhodnutí a advokáti svá podání soudům přesvědčivěji. Umění je pro advokáty i prostředkem sebereflexe. Ukazuje jim hodnocení jejich práce a pověsti společností, umožňuje přemýšlet nejen o sobě samém, ale i o účelech práva.

Jaký je tedy advokát v současné literatuře?

S pomocí slov profesora Holländera v jeho úvodní eseji v této knize lze říci, že advokáti jsou bojovníky za práva národa, za své klienty, proti nespravedlnosti a vždy jsou ti, kteří díky svým schopnostem dokáží chod věcí změnit. Negativně jsou vnímány jejich odměřenost, povýšenost, teatrálnost, zneužití slabosti jiného, ​​schopnost překroutit zákon, faleš. Pozitivně zase jejich zápas o pravdu a spravedlnost, obratnost, výmluvnost, znalost práva.

„Literární postava advokáta se však měnila s plynoucím časem – za první republiky, v dobách socialismu a dnes – advokát byl nejprve svobodný odborník, pak téměř bezmocný statista a v současné literatuře je nevyhraněnou postavou v soudním systému plném stinných stránek justice jako důsledek situace ve společnosti, ale i různých změn v právu pocházejících přímo od zákonodárců. „Zákony jsou jako hadry soukenné / podléhají rozmarům a přeměně / Tím však, že právo upravovat stále toužili / z jedněch chyb vybředli a do druhých se hroužili,“ parafrázoval JUDr. Kerecman Feldekovy verše, byť věnované jiné situaci.

Advokáti nejsou pouze znalci práva, v jejichž hlavách jsou „paragrafy poskládané jako prádlo v nevěstině truhle“ a kteří když „mají těžké kauzy – pustí se do § a jeho požehnané elastičnosti. Ale především jsou těmi, kteří pomáhají svým klientům.“ Toto napsal Martin Kukučín o advokátu Michalu Hubovi v románu Syn.

„Ve všech těch knihách, které se hemží paragrafy, je zakletý život v celé své plnosti a má v nich být náplast na každé škrábnutí, obvaz na každou ránu. Úkolem a povinností advokátů je sáhnout po tom pravém léku. Není případu, ve kterém by nebylo možné poskytnout alespoň první pomoc, když už není možné vždy zaručit vyléčení, přestože na některé rány, zdá se, vůbec není léku.“ (Ivan Horváth v povídce Ukradený hlas).

Advokáti jsou zobrazeni v české literatuře v různých rolích, mimo jiné i jako školitelé svých koncipientů. Advokáti vychovávají koncipienty pro budoucnost svého povolání, přitom však vědí, že jednou budou nejen jejich kolegy, ale i konkurenty. Přesto jim předávají své znalosti a zkušenosti, aby se advokátní povolání a jeho hodnoty zachovaly.

A co spravedlnost?

Ta je jaksi samozřejmě v životě i v literatuře spojena s rolemi advokátů při jejím hledání. Jak napsal Karel Čapek: „V každém člověku je justiční instinkt. Právo a Spravedlnost jsou stejně prvotní, strašné a silné city jako láska a hlad“.

Při hledání spravedlnosti je role advokáta nezastupitelná, vždyť jak napsal Ľubomír Feldek: „Soud je jako houpačka v pohybu, nikdy nezastaví uprostřed“. A je právě úkolem advokáta, aby zabránil překroucení pravdy druhou stranou.“

„Jedním z cílů této knihy bylo, aby v poznávání tématu advokátů a spravedlnosti v naší literatuře pokračovali sami čtenáři i sami advokáti,“ uvedl závěrem doktor Kerecman a připomněli knihu Život advokátův a jeho autory, kterými byli italští bratři – advokáti Pierluigi a Ettore Érizzo, kteří již před více než 80 lety napsali: „Máme rádi povolání advokáta, protože je krásné, protože je vznešené, protože nám dává příležitost potichu konat dobro častěji, než by člověk řekl, protože umožňuje skutečně pomoci tomu, kdo to potřebuje, protože umí pochopit bolesti, které lidé skrývají…“

Knihu je možné objednat na Slovenské advokátní komoře na adrese: press@sak.cz

Zdroj: SAK
Foto: AD; SAK; canva.com