Česko má mezi zeměmi Evropské Unie jednu z největších vězeňských populací: 180 vězňů na 100 000 obyvatel. Vysoký počet vězňů ale nemá primárně proto, že by do vězení přicházelo mnoho pachatelů, ale protože čeští vězni tráví ve vězení dlouhou dobu. Jednou z příčin tohoto stavu jsou vysoké trestní sazby, zejména jejich dolní hranice. A nepřiměřeně vysoké jsou tzv. speciální trestní sazby pro recidivisty.

Takové je hlavní zjištění aktuální studie Legal Data Hubu, jež je součástí projektu Právnické fakulty UK a zabývá se právě problémem speciálních skutkových podstat pro recidivisty. Autorem této studie odborný asistent katedry trestního práva na Právnické fakultě UK a výzkumný pracovník Ústavu státu a práva AV ČR JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., Ph.D., který je považuje za nepromyšlené a dokonce škodlivé.

Příkladem je opakovaný podvod: Pokud se dopustíte podvodu do tří let od potrestání, tak je Vám ukládán trest ve výměře 0,5-3 roky namísto běžné sazby 0-2 roky. Takových speciálních trestních sazeb pro recidivisty má český právní řád 38!

„Speciální trestní sazby pro recidivisty jsou nevhodné zejména proto, že principem moderního trestního práva je trestat primárně za trestný čin a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat speciální trestní sazby pro recidivisty není ani spravedlivé, ani efektivní,“ uvádí autor a dokladuje to na příkladu krádeže. „Krádež není typově závažnější jen proto, že se jí dopustil recidivista, a stráví-li oběť osm týdnů na nemocenské, není pro ni zásadní, zda ji napadl recidivista či nikoli,“ uvádí JUDr. Drápal. Podle něj poskytuje trestní právo i bez speciálních trestních sazeb pro recidivisty dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů.

A přichází s překvapivým zjištěním. „Pokud bychom zrušili speciální trestní sazby pro recidivisty, soudy by ročně uložily o 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně (a to jen u čtyř nejčastějších skupin trestných činů). Největší vliv by mělo zrušení speciální skutkové podstaty u krádeží, za které by bylo ročně uloženo o 1250 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Zrušením těchto speciálních trestních sazeb by stát snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu a ročně by tím ušetřil zhruba jednu miliardu korun.“

Zvláštním případem speciální úpravy pro recidivisty je opakovaná krádež, u které není třeba způsobit žádnou škodu, aby se stala trestným činem, v důsledku čehož jsou stíhána zcela bagatelní jednání. Ze zjištění autora vyplývá, že minimálně několik stovek lidí je ročně odsuzováno za krádeže se škodou do 1 000 Kč, přičemž se často jedná o naprosté maličkosti typu krádeže několika housek. Nastavení minimální hranice i u opakované krádeže (například na 1 000 Kč) by zamezilo přílišnému rozpínání trestní represe a ušetřilo by desítky milionů korun ročně.

„Obě změny jsou administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku. Zároveň vedou ke spravedlivějšímu trestání v Česku a mohou českému trestnímu systému ušetřit velmi významné prostředky,“ dodává závěrem JUDr. Drápal a odkazuje na plné znění studie, kde zveřejnil detailnější informace.

Zdroj: Právnická fakulta UK
Foto: ČAK; canva.com
Graf: PF UK