Software, kterým jsou vybavena vozidla se vznětovým motorem a který snižuje účinnost systému regulace emisí při běžných teplotách a po většinu roku, je zakázaným odpojovacím zařízením. Vzhledem k tomu, že takové vozidlo vykazuje nikoli nevýznamný rozpor se smlouvou, není v zásadě vyloučena možnost odstoupit od smlouvy o koupi vozidla. Rozhodl o tom dnes, tedy 14. července 2022, v rozsudcích ve věcech C-128/20 GSMB Invest, C-134/20 Volkswagen a C-145/20 Porsche Inter Auto a Volkswagen Soudní dvůr Evropské unie. Otevřel tak cestu k odškodnění majitelů aut s tímto softwarem.

Jak stojí v rozsudku SD EU, spotřebitelé (I. R. a další) vozu značky Volkswagen vybaveného softwarem, který snižuje recirkulaci znečišťujících plynů z vozidla mimo jiné v závislosti na zjištěné teplotě, se před rakouskými soudy domáhají určení neplatnosti kupních smluv, které uzavřeli mezi roky 2011 a 2013.

Podle informací uvedených soudů zaručuje tento software splnění mezních hodnot stanovených na unijní úrovni pro emise oxidů dusíku (NOx) jen tehdy, pohybuje-li se venkovní teplota mezi 15 a 33 stupni Celsia (dále jen „teplotní okno“). Mimo toto teplotní okno klesá míra recirkulace výfukových plynů (EGR) až na nulu, což vede k překročení mezních hodnot.

Toto teplotní okno je výsledkem aktualizace softwaru předmětných vozidel provedené společností Volkswagen s cílem nahradit software, který je unijním právem zakázán. Německý spolkový úřad pro provoz motorových vozidel tuto aktualizaci povolil, neboť dospěl k závěru, že neobsahuje zakázané odpojovací zařízení.

Rakouský Nejvyšší soud, zemský soud v Eisenstadtu a zemský soud v Klagenfurtu předložily Soudnímu dvoru řadu otázek týkajících se přípustnosti takovéhoto teplotního okna a případných nároků kupujících, neboť se podle evropské právní úpravy platné v rozhodné době z hlediska skutkového stavu jedná o spotřebitele.

Soudní dvůr v rozsudcích vyhlášených dnešního dne konstatoval, že zařízení, které zaručuje splnění mezních hodnot emisí oxidů dusíku pouze v rámci teplotního okna, je odpojovacím zařízením, které je v zásadě zakázáno na základě čl. 5 odst. 2 nařízení č. 715/2007¹.

Soudní dvůr v této souvislosti zaprvé zdůraznil, že venkovní teploty nižší než 15 stupňů Celsia jsou na území Unie obvyklé. Zadruhé musí být mezní hodnoty emisí stanovené na unijní úrovni splněny i tehdy, jsou-li teploty výrazně nižší než 15 stupňů Celsia. Takový software, o jaký se jedná v dané věci, tudíž snižuje účinnost systému regulace emisí za běžných podmínek provozu.

Toto zařízení se ovšem nestává přípustným jen proto, že slouží k ochraně součástí odlišných od motoru, jako jsou EGR ventil, chladič zpětného vedení spalin a filtr pevných částic.

Jinak by tomu mohlo být v případě, že by bylo prokázáno, že toto zařízení striktně odpovídá potřebě zabránit natolik závažným bezprostředním rizikům poškození nebo poruchy motoru způsobených nesprávnou funkcí jedné z těchto součástí, že vyvolávají konkrétní nebezpečí při provozu vozidla vybaveného uvedeným zařízením. Taková „potřeba“ existuje pouze v případě, že v okamžiku ES schválení typu tohoto zařízení nebo vozidla, které je tímto zařízením vybaveno, neumožňuje žádné jiné technické řešení zabránit takovýmto rizikům. Předkládajícím soudům přísluší ověřit, zda je tomu tak v případě odpojovacího zařízení, jímž jsou vybavena předmětná vozidla. Soudní dvůr nicméně v tomto kontextu připomněl, že pouhý cíl chránit motor před jeho zanášením a stárnutím nemůže instalaci odpojovacího zařízení odůvodnit².

Každopádně, i kdyby výše popsaná potřeba existovala, je odpojovací zařízení zakázáno, jestliže by mělo za běžných podmínek provozu fungovat po většinu roku. Připuštění existence takovéhoto zařízení by totiž mohlo vést k tomu, že by se výjimka uplatnila častěji než zákaz, a znamenalo by nepřiměřený zásah do samotné zásady omezování emisí oxidů dusíku.

Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že okolnost, že odpojovací zařízení bylo nainstalováno po uvedení vozidla do provozu, není relevantní pro účely posouzení, zda je použití tohoto zařízení zakázáno.

Pokud jde o práva spotřebitelů, kteří zakoupili zboží, které není v souladu se smlouvou, evropská právní úprava platná v rozhodné době z hlediska skutkového stavu, a sice směrnice 1999/44³, stanovila, že spotřebitel může po prodávajícím požadovat opravu nebo výměnu zboží, není-li to nemožné či nepřiměřené. Pouze v případě, že spotřebitel nemá nárok na opravu ani na výměnu zboží nebo že prodávající neprovedl jeden z těchto způsobů nápravy v přiměřené lhůtě nebo bez nadměrné zátěže pro spotřebitele, může spotřebitel požadovat přiměřené snížení ceny nebo odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy je však vyloučeno, je-li rozpor zboží se smlouvou nevýznamný.

Soudní dvůr v této souvislosti konstatoval, že vozidlo nevykazuje jakost, která je obvyklá u zboží tohoto druhu a kterou může spotřebitel rozumně očekávat, a není tedy v souladu se smlouvou, jestliže toto vozidlo sice má platné ES schválení typu, a může být tudíž používáno v silničním provozu, avšak je vybaveno zakázaným odpojovacím zařízením.

Takový nesoulad se smlouvou navíc nemůže být kvalifikován jako „nevýznamný“, přestože by spotřebitel toto vozidlo zakoupil, i kdyby o existenci a fungování tohoto zařízení věděl. Možnost odstoupení od smlouvy tudíž v zásadě není vyloučena.

Úplné znění rozsudků a jejich shrnutí (C-128/20, C-134/20 a C-145/20) se zveřejňuje na internetové stránce curia.europa.eu v den vyhlášení.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

¹ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska [a o] přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, str. 1).

² V tomto ohledu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. prosince 2020, CLCV a další (Odpojovací zařízení u vznětových motorů), C-693/18 (viz rovněž tisková zpráva č. 170/20).

³ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (Úř. věst. 1999, L 171, str. 12; Zvl. vyd. 15/04, str. 223).