V rozsudku SD EU ve věci C-348/20 P Nord Stream 2 v. Parlament a Rada Soudní dvůr prohlašuje, že žaloba společnosti Nord Stream 2 AG proti směrnici, která rozšiřuje některá pravidla pro vnitřní trh se zemním plynem na plynovody ze třetích zemí, je částečně přípustná. Usnesení Tribunálu, které původně dospělo k závěru, že je tato žaloba nepřípustná, je v podstatě zrušeno.

V dubnu 2019 unijní normotvůrce prostřednictvím přijetí směrnice (dále jen „pozměňující směrnice“) změnil směrnici „o plynu“, aby bylo zajištěno, že pravidla, která jsou použitelná na dálkové přepravní plynovody mezi dvěma či několika členskými státy, platila v rámci Evropské unie i pro dálkové přepravní plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich. Tato pravidla stanoví zejména skutečné oddělení dopravních struktur od výrobních a dodavatelských struktur, jakož i přístup třetích osob k přepravním soustavám.

Společnost Nord Stream 2 AG, švýcarská dceřiná společnost společnosti Gazprom, odpovídá za plánování, výstavbu a provozování plynovodu „Nord Stream 2“. Společnost Nord Stream 2 AG napadla pozměňující směrnici u Tribunálu Evropské unie, který usnesením ze dne 20. května 2020[1] její žalobu odmítl jako nepřípustnou. Společnost Nord Stream 2 AG podala u Soudního dvora proti usnesení Tribunálu kasační opravný prostředek.

Ve svém rozsudku ze dne 12. července 2022 Soudní dvůr nejprve připomněl, že proti veškerým ustanovením přijatým orgány, včetně směrnic, lze podat žalobu na neplatnost za předpokladu, že pokud jde o jejich podstatu posuzovanou s ohledem na objektivní kritéria, je jejich účelem vyvolat závazné právní účinky. Aby se jednotlivec mohl dovolávat této možnosti podat žalobu proti aktu, jenž mu není určen, jako je pozměňující směrnice, která je určena členským státům, je nezbytné prokázat zejména to, že dotyčná osoba je takovým aktem dotčena bezprostředně. To vyžaduje, aby právní postavení jednotlivce bylo bezprostředně dotčeno účinky vyvolanými dotyčným aktem a aby tentýž akt neponechal členským státům žádnou posuzovací pravomoc k jeho provedení.

Tribunál přitom tím, že dospěl k závěru, že jelikož členské státy nepřijaly prováděcí opatření, směrnice nemůže sama o sobě v žádném případě zakládat povinnosti k tíži jednotlivce nebo být přímým a bezprostředním zdrojem takových povinností, ani v důsledku toho vyvolávat bezprostřední právní účinky na právní postavení dotyčné osoby, nesplnil svou povinnost posoudit existenci takových účinků s ohledem na podstatu dotčeného právního aktu, a nikoli v závislosti na jeho formě.

Soudní dvůr rovněž konstatoval, že pozměňující směrnice tím, že rozšiřuje působnost směrnice „o plynu“ na taková propojovací vedení mezi členskými státy a třetími zeměmi, jako je propojovací vedení, které společnost Nord Stream 2 AG zamýšlí provozovat, má za následek, že provozování tohoto propojovacího vedení podléhá pravidlům stanoveným v posledně uvedené směrnici.

Soudní dvůr tedy uvedl, že pozměňující směrnice vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení společnosti Nord Stream 2 AG, takže Tribunál se vzhledem k tomu, že dospěl k opačnému závěru v tomto ohledu, dopustil nesprávného právního posouzení.

Dále pak měl Soudní dvůr za to, že i když členské státy mají určitý prostor pro uvážení, pokud jde o udělení výjimek z určitých ustanovení směrnice „o plynu“ plynárenským podnikům, které splňují daný soubor podmínek, nemají žádný prostor pro uvážení, pokud jde o možnost udělit tyto výjimky společnosti Nord Stream 2 AG vzhledem k tomu, že tato společnost výše uvedené podmínky nesplňuje. Rovněž tak platí, že členské státy sice nejsou zbaveny veškerého rozhodovacího prostoru k provedení zejména povinnosti oddělení stanovené směrnicí, posledně uvedená směrnice jim však nabízí pouze volbu prostředků, kterými musí být dosaženo přesně vymezeného výsledku, a sice skutečného oddělení dopravních struktur od výrobních a dodavatelských struktur.

V důsledku toho Soudní dvůr uvedl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení rovněž tehdy, když měl za to, že pozměňující směrnice ponechává členským státům v několika ohledech skutečný prostor pro uvážení, pokud jde o povinnosti příslušející společnosti Nord Stream 2 AG.

Za těchto podmínek Soudní dvůr dospěl k závěru, že Tribunál neprávem rozhodl, že společnost Nord Stream 2 AG není pozměňující směrnicí bezprostředně dotčena, a zrušil usnesení napadené kasačním opravným prostředkem v rozsahu, v němž Tribunál prohlásil žalobu této společnosti za nepřípustnou z tohoto důvodu.

Soudní dvůr konečně konstatoval, že jak mezi existujícími propojovacími vedeními, tak mezi propojovacími vedeními, která mají být vybudována, je plynovod Nord Stream 2 jediným, na který se žádná z výjimek stanovených pozměňující směrnicí nevztahuje a vztahovat nemůže. Z toho vyplývá, že společnost Nord Stream 2 AG je osobně dotčena podmínkami pro výjimky, které byly změněny nebo doplněny pozměňující směrnicí, takže je třeba prohlásit, že její žaloba na neplatnost je přípustná v mezích tohoto osobního dotčení. Přísluší nicméně Tribunálu, aby o této žalobě rozhodl z meritorního hlediska, takže Soudní dvůr žalobu vrací tomuto soudu za tímto účelem.

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj: SD EU
Foto: canva.com

[1] Usnesení ze dne 20. května 2020, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada, T-526/19 (viz rovněž tisková zpráva č. 62/20)