Pátý kulatý stůl k digitalizaci justice se věnoval agendám i spuštění systému

Další, v pořadí již pátý kulatý stůl k digitalizaci justice a online soudnictví v České republice, který se uskutečnil v pondělí 13. června, přinesl odpovědi hned na několik otázek týkajících se samotného systému. Hovořilo se o tom, jak zapojit jednotlivce do jeho tvorby, zda se lze inspirovat v zahraničí i o tom, kdy by mohl být systém spuštěn a jaká jsou rizika zapojení technologií do soudnictví.

 

Diskuse se zúčastnili partner advokátní kanceláře PRK Partners JUDr. Ing. Michal Matejka, ředitel Odboru strategie a koncepce justice Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Jan Převrátil a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Daniela Břízová Ratajová, LL.M. Moderátorem kulatého stolu byl i tentokrát ředitel Česká tisková kancelář (ČTK) JUDr. Jiří Majstr.

Hned na úvod debaty vznesl doktor Majstr několik dotazů týkajících se samotného systému, možností, jak by se mohli do jeho tvorby se svými podněty zapojit jednotliví soudci či advokáti, i toho, jestli by zde měly hrát nějakou roli profesní právní organizace.

„Jednotlivci, advokáti, soudci mají v podstatě tři možnosti, jak se zapojit – mohou se obrátit na Odbor strategie a koncepce justice Ministerstva spravedlnosti, na Odbor elektronizace justice nebo na Odbor informatiky, který se ale zabývá techničtější stránkou věci. Tyto odbory aktuálně řeší uvedenou problematiku. Pokud se na ně někdo obrátí se svým podnětem, vykomunikují si to mezi sebou… Já osobně jsem už několik rozhovorů s advokáty, které se týkaly digitalizace justice, vedl,“ řekl k této části otázky Jan Převrátil.
Daniela Břízová Ratajová přiblížila situaci v Soudcovské unii ČR. „Soudcovská unie je už nyní přirozeným konzultačním partnerem Ministerstva spravedlnosti. A je to v pořádku. Ale podporuje přirozeně i druhou variantu – zapojení jednotlivců. Členství v Soudcovské unii totiž není povinné, unie tedy nebrání ani nečlenům, aby v případě zájmu pracovali v některé z pracovních skupin, které k tomuto projektu vzniknou.“
„Advokátní komora by se určitě měla zúčastnit, advokáti budou součásti systému… Zapojit by se měli i jednotlivci. Snaha je, aby na něm participovalo co nejvíce právních profesí,“ podotkl Michal Matejka.

V další části diskuse se stočila řeč na systém samotný a jeho případné spuštění, a to buď najednou, nebo postupně. Podle Michala Matejky je třeba jít cestou menších kroků. „Pokud bychom se snažili o „velký třesk“, mohli bychom skončit u vynaložení obrovských nákladů, které by mohly být zbytečné…“, konstatoval Michal Matejka. Cestu postupných kroků po jednotlivých agendách preferuje i Daniela Břízová Ratajová. „Systém by měl začít na něčem malém…  V zásadě by měl umět soudit vše, nejen jednu agendu, ale neměl by být „zavřený“… Měl být škálovatelný a adaptovatelný. My jako Ministerstvo spravedlnosti jsme nyní naplno vytíženi tím, že chystáme „předsystém“ digitalizace justice… Už v této fázi musíme brát v potaz, že se může v budoucnu něco zvláštního stát. Ani v tomto obecném nejširším koncipování systému se nemůžeme omezit jen na jednu oblast,“ uvedl Jan Převrátil.

Na dotaz, kterou agendou by případně bylo vhodné začít, poukázal Michal Matejka na zahraniční zkušenosti. „V některých oblastech, například v oblasti duševního vlastnictví, to už v Evropské unii běží. A zapojit s mohou i Češi. V zahraničí, například v Kanadě nebo v Anglii, ale i dalších zemích, je běžná třeba online agenda dopravních přestupků nebo řízení o malých nárocích. Nejdříve to přirozeně bylo založeno na bázi dobrovolnosti…“, popsal Michal Matejka praxi odjinud.
„Já bych rozlišila mezi online soudnictvím, za většího použití technologií. A řízením bez jednání,“ připojila se Daniela Břízová Ratajová. „Z úrovně okresního soudu mohu říct, že už celá řada drobných nároků probíhá online, bez jednání… Není nařizováno jednání, soudce nevidí účastníky řízení a rozhoduje na základě písemných návrhů, je vydán rozsudek, který je následně veřejně vyhlášen. Tato první část funguje v současné době naprosto bez problémů,“ řekla. A dodala: „Co se týká většího použití technologií – jsem za jejich postupné zavádění… Například v USA je velké zapojení technologií u tzv. typizovaných sporů – někdo někomu nezaplatí, nevrátí akcie, něco nefunguje… O podobných cestách lze uvažovat i u nás.“
Jak také Daniela Břízová Ratajová řekla, vidí velký prostor pro zapojení technologií v předpřípravě rozhodnutí. Aby byl algoritmus schopen – v typizovaných věcech – na základě písemných podání připravit text, vyhodnotit ho… Pozitivně by to podle ní ovlivnilo jak délku řízení, tak práci soudců.

K řízení o malých nárocích se vyjádřil i Jan Převrátil. „Spotřebitelské agendy se vždycky nabízejí. Můžeme tu ale narazit na problém, kdy se obě strany, nebo jedna z nich, soudit chtějí… Musíme motivovat lidi, vysvětlit jim, že online řešení je efektivnější a mělo by být prioritou,“ uvedl. „Systém by měl dokázat strukturovat parametry sporu, aby je mohl následně zpracovávat… Mohl by fungovat jako efektivní virtuální asistent soudce – všechny podklady by vyhodnotil a připravil, dokázal by napsat i rozhodnutí. Samozřejmě za současného zachování zpětné vazby soudce.“

Na dotaz Jiřího Majstra, kdy by se tato první etapa mohla dostat do fáze definice, Jan Převrátil odpověděl, že podle něj definice není to nejkomplikovanější. „Je to otázka justičně-politického konsenzu – neboť se dotýkáme hodnot, na nichž tato společnost stojí,“ řekl.

Hovořilo se také o možnosti a způsobech zapojení odborné i laické veřejnosti, o získání zpětné vazby od účastníků řízení ve fázi dobrovolné účasti v projektu, či o aktuálních datech, která by se dala využít.
„Ministerstvo spravedlnosti má poměrně dobrá data ze statistických listů. Z pravomocných rozhodnutí soudů dokážeme zjistit o co a o kolik se lidé soudí. V civilní agendě jsou to klíčová data. Dále máme k dispozici informace z výkazů od soudů, tzv. časové snímky. Tedy poměrně velký objem dat. Co nevidíme, je zpětná vazba od veřejnosti typu Jak se vám u nás soudilo? Ta by byla důležitá…,“ popsal aktuální situaci Jan Převrátil.  A dodal, že posledně uvedené informace lze získat pouze dotazníkovým šetřením.
K tomu doplnil Michal Matejka příklad ze zahraničí. „V Irsku se po skončení sporu obraceli na účastníky s dotazem, jak jsou spokojeni s jeho průběhem. Někteří se následně zúčastnili i panelové diskuse, kde hodnotili přípravu systému.“

Účastníci kulatého stolu k digitalizaci justice v ČR mluvili také o tom, kdy by mohla být spuštěna první online agenda, jaká by měla být kritéria úspěšnosti projektu, jak dlouho by měla trvat fáze dobrovolnosti, či o fenoménu veřejných soutěží a jejich vlivu na případnou zastaralost systému.

Na závěrečnou otázku doktora Majstra „Na co jsem se zeptat měl a nezeptal jsem se…?“, Daniela Břízová Ratajová odpověděla: „Nemám otázku, která by mi chyběla. Jen bych na závěr chtěla dodat, že ačkoliv jsem velkým optimistou a jsem pro zapojení technologií do soudnictví, neměli bychom nikdy zapomínat na to, že se v rámci justice řeší životy lidí. Abychom nedošli k tomu, že bude vyloučen prvek přezkumu. Protože spousta věcí vyplyne z osobního kontaktu, lidského posouzení věci ze strany soudce. Jde o to, aby technologie maximálně pomáhaly, ale byla stále možnost zásahu lidského faktoru…“

„Je to přesně tak. Chtěl jsem to říci také. Ono to možná trochu zapadlo. Myslím si, že v žádné demokratické zemi by nemělo být cílem, aby rozhodoval robot a soudce by byl vyloučen… Technologie nemá mít konečné slovo. Samotná rozhodovací činnost musí být na člověku, na soudci z masa a kostí. Cílem snah není odlištit justici, ale učinit ji přívětivější vůči občanům,“ doplnil doktorku Břízovou Ratajovou Michal Matejka.

„Musíme specifikovat, jakou roli automatizovaných systémů v justici chceme připustit, jak dalece chceme technologii dovolit, aby se rozhodování účastnila. Existuje riziko, že čím šířeji technologii zapojíme, tím menší bude zapojení člověka,“ uzavřel Jan Převrátil.

 

Příští kulatý stůl k digitalizaci justice se uskuteční po letních prázdninách, v září. Advokátní deník Vás bude o termínu včas informovat.

 

Redakce AD
Foto: redakce AD

 

Go to TOP