Leges, Praha 2022, 141 stran, 320 Kč.

Nakladatelství LEGES přichází v těchto dnech s pozoruhodnou publikací – jedná se o 2., podstatně přepracované a doplněné vydání díla prof. JUDr. Jiřího Srstky Autorské právo v divadle.

Autorské právo je často v očích velkých právních vědců – civilistů – tak trochu popelkou. Poukazují na kusou právní úpravu, malý počet zásadních judikátů, omezenou jurisprudenci. Zvláště, pokud oblast autorského práva omezíte jen na činnost divadelní, kde většina případných sporů ani nenabere dostatečnou magnitudu, aby ji bylo možné s rozmachem řešit v soudních síních a honosit se řadou přelomových judikátů. Ke změnám dochází jen zvolna a klopotně a vliv moderních technologií dělá celou problematiku ještě komplikovanější. Autor však toto odvětví staví do trochu jiného světla.

Právní publikace jsou obecně různého druhu – publikují se vědecké monografie, více či méně obsažné komentáře k významným zákonům, praktické příručky, právní učebnice nebo přímo popularizační publikace pro neprávnickou veřejnost. Každý z těchto typů publikací má nepochybně své místo v systému šíření informací a kaž­dá používá k dosažení cíle jiného jazyka a prostředků.

Publikace profesora Srstky však není typickým představitelem žádné z těchto kategorií. Míra odborné erudice by ji nepochybně řadila k vědeckým monografiím, nicméně jasnost, srozumitelnost a názornost ji řadí spíše k praktickým příručkám pro náročné uživatele. Na rozdíl od jiných autorů nezatížil své dílo balastem historického exkursu, zabývajícího se podrobně vývojem právní úpravy (což obyčejně opravdu zajímá jen autora), ale neopomněl problematiku zasadit do současného právního a společenského rámce, včetně evidentních vývojových trendů. A speciální pasáž, která se zabývá pedagogickými aspekty vyučování autorskoprávní problematiky, je přesně to, co u řady právních publikací chybí. Většina vysokoškolských pedagogů se zabývá více vědeckou materií práva než způsobem, jak do ní smysluplně uvést studenty.

Jako profesionála, který se pohybuje rovněž v autorskoprávních vodách (byť daleko techničtějším proudu informačních technologií), mne obzvláště nadchla komplexnost pohledu na oblast divadelní činnosti a všechny jeho autorskoprávní aspekty, a to včetně těch, které jsou obvykle považovány za bagatelní. Z profesora Srstky hovoří nejen autorskoprávní specialista, ale též celoživotní nadšený divadelník. Publikace se dobře čte, objasňuje souvislosti i těm právníkům, kteří se autorským právem primárně nezabývají, a troufnu si říci, že mu jasně porozumí i odborníci, kteří se zabývají divadlem po jiné stránce, než je stránka právní. Osobně ji považuji za velmi podařenou a gratuluji jak autorovi, tak i vydavatelství k povedenému formátu.

 JUDr. MARTIN MAISNER, PhD, MCIArb., advokát se specializací na právo IT, místopředseda ČAK