Vyjádření obžalovaného k obžalobě po zaslání jejího opisu

1. 6. 2022 Eva Dvořáková Žádné komentáře

Jednou ze změn, které přinesla novela trestního řádu provedená zákonem č. 333/2020 Sb., je institut vyjádření obžalovaného k obžalobě. V tomto článku se z pohledu obhajoby obžalovaného zaměřuji na jeho právo vyjádřit se k obžalobě již po zaslání jejího opisu předsedou senátu (§ 196 odst. 2, 3 tr. řádu). V samostatném článku se budu věnovat navazujícím ust. § 206a až 206d tr. řádu, která se uplatňují až po zahájení hlavního líčení a přednesení obžaloby.

Institut vyjádření obžalovaného k obžalobě

Do 30. 9. 2020 dával trestní řád obžalovanému možnost reagovat na obžalobu návrhem na předběžné projednání obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. a) až g) tr. řádu. Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. byl vytvořen institut vyjádření obžalovaného k obžalobě s účinností od 1. 10. 2020.

Dle § 196 odst. 2 tr. řádu předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména:

a) zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku nebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů,

b) zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu,

c) zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a

d) které skutečnosti považuje za nesporné.

Pro obžalovaného je podstatné, že spolu s doručením opisu obžaloby ho předseda senátu upozorní, že má právo vyjádřit se v jím stanovené lhůtě ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Obžalovanému nevzniká povinnost vyjadřovat se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Záleží jen na něm, zda sám či po poradě s obhájcem, případně advokátem, toto oprávnění využije, či nikoliv.

Oprávnění obžalovaného obsažené v návětí § 196 odst. 2 tr. řádu, tzn. právo vyjádřit se k obžalobě již poté, co ji obdrží, tedy výrazně dříve než v hlavním líčení, je cennou možností reakce obžalovaného na obžalobu. Otázkou však je, zda jde také o formu podpoření rovnosti stran a kontradiktornosti řízení. V další části § 196 odst. 2 tr. řádu, za slovem zejména, totiž dává zákonodárce pod písm. a) až d) najevo výrazně odlišný cíl nového ustanovení.

Možnost výslovného vyjádření obžalovaného ke skutečnostem uvedeným v obžalobě chyběla v trestním řádu před jeho novelizací provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. Existovala a nadále trvá možnost, aby se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě vyjádřil obžalovaný v návrhu na předběžné projednání obžaloby.

Právo obžalovaného vyjádřit se od 1. 10. 2020 k obžalobě již po jejím zaslání, tedy ještě před zahájením hlavního líčení, je pro obhajobu přínosem. Z celého ust. § 196 odst. 2 tr. řádu, včetně textu pod písm. a) až d), je však zřejmé, že obecně projevený zájem o vyjádření obžalovaného k obžalobě je překryt nepokrytou snahou zákonodárce o zrychlení a zkrácení hlavního líčení. Mulák a Provazník uvedli: „Zvyšuje se pravděpodobnost (resp. četnost) situací, v nichž i nevinný obžalovaný bude muset zvažovat, zda přesto, že je nevinný, raději některého z těchto institutů nevyužije jako vrabce v hrsti, než aby riskoval podstatně horší výsledek při honění holuba úplného zproštění na střeše.“[1] Tyto úvahy nevinného obžalovaného, které jsou iniciovány upozorněním na možnosti plynoucí pro něj z § 196 odst. 2 tr. řádu a obavou z odsouzení, by se měl v praxi pokusit eliminovat obhájce, pokud se obžalovaný nehájí sám. Pro obhájce to však není snadné, zejména v případech, kdy po dobu řady měsíců či několika let přípravného řízení obhajoba neúspěšně usilovala za pomoci důkazů, jež nezřídka sama předkládala, o prokázání neviny a zastavení trestního stíhání.

Může se stát, že obviněný popíral spáchání trestné činnosti proto, že se necítil být vinen skutkem, z něhož byl obviněn. Avšak poté, co ho předseda senátu upozorní na práva plynoucí z § 196 odst. 2 tr. řádu, se již jako obžalovaný buď chce v hlavním líčení doznat k trestné činnosti, nebo chce písemně sdělit soudu, že se cítí být tímto skutkem vinen. To však nemůže obhájce pouze vzít na vědomí. Dříve než tento nový postoj, diametrálně odlišný od obhajoby v přípravném řízení, sdělí obžalovaný soudu, musí mu obhájce objasnit situaci a vysvětlit, že důkazní situace se oproti skončení vyšetřování nezměnila. Novou skutečností je pouze upozornění od předsedy senátu na právo vyjádřit se k obžalobě, i když za stejné důkazní situace, která existovala v průběhu vyšetřování, po jeho skončení i při podání obžaloby.

Nadále je však otázkou, jestli za porušení zákazu donucení k doznání lze či naopak nelze považovat dobrovolné využití institutu, přinášejícího obžalovanému určité zvýhodnění výměnou za to, že na svou obhajobu co do skutku rezignuje.[2]

V praxi není ani mezi obhájci jednotný názor. Někteří obhájci považují využití § 196 odst. 2 tr. řádu za nepřímou formu donucení či tlaku na obžalovaného k vyjádření zejména k písm. a) až d), jiní však zde spatřují další možnosti přístupu obžalovaného k obžalobě podané státním zástupcem.

Může vyjádření obžalovaného k obžalobě zabránit konání hlavního líčení?

Opis obžaloby musí být doručen obžalovanému nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm (§ 196 odst. 5 tr. řádu ve znění zákona č. 333/2020 Sb., dříve § 196 odst. 3 tr. řádu). Nejčastěji obžalovaný obdrží opis obžaloby s předvoláním k hlavnímu líčení. „Není však vyloučeno doručení obžaloby bezprostředně po jejím podání k soudu. Reakcí procesních stran může být vyvoláno posléze nařízení předběžného projednání obžaloby a vydání některého z rozhodnutí předpokládaných v citovaných ustanoveních.“[3]

Některý obžalovaný, poté co obdrží opis obžaloby a upozornění na právo vyjádřit se k obžalobě, bez ohledu na § 196 odst. 2 tr. řádu, mylně usuzuje, že by mohl svým vyjádřením přece jen zabránit konání hlavního líčení. Tato možnost však neexistuje, a to by měl obhájce klientovi jasně vysvětlit. Složitější je pozice obžalovaného, který se hájí sám, a proto by měl využít možnost ad hoc porady s advokátem nebo zvolení obhájce.

„Doručení obžaloby (návrhu na potrestání) je základním úkonem přípravy hlavního líčení. Jak vyplývá z dikce § 196 odst. 1, jde o úkon, který směřuje již k nařízení hlavního líčení, a proto předseda senátu nemůže již po jeho provedení nařídit předběžné projednání obžaloby.“[4]

Pokud předseda senátu doručí obžalovanému opis obžaloby samostatně, bez nařízení hlavního líčení, je možné, aby v důsledku vyjádření obžalovaného nedošlo k nařízení hlavního líčení. Pak existuje možnost nařízení předběžného projednání obžaloby předsedou senátu pro některý z důvodů uvedených pod písm. a) až g) § 186 tr. řádu, ať již obhajoba takový návrh podala, či nikoliv.

Vyjádření obžalovaného k obžalobě může zabránit konání hlavního líčení, které dosud nebylo nařízeno. Obdrží-li však obžalovaný opis obžaloby zároveň s předvoláním k hlavnímu líčení, pak jeho vyjádření nemůže zabránit konání hlavního líčení, které již předseda senátu nařídil na konkrétní termín.

Dle § 196 odst. 3 tr. řádu předseda senátu spolu s upozorněním podle odst. 2 poučí obžalovaného o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v odst. 2; poučí ho zároveň i o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo o prohlášení viny, může za něj učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti. Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu je doručí státnímu zástupci.

Otázkou je forma, kterou zvolil zákonodárce k zakotvení vyjádření obžalovaného k obžalobě v trestním řádu. Mulák a Provazník k tomu uvedli: „Konkrétní podoba, kterou je vyjádření obhajoby k obžalobě provedeno, je poněkud problematická, neboť má sloužit k tlaku na uzavření dohody o vině a trestu, prohlášení viny či označení skutečností za nesporné, to vše s cílem zúžit co možná nejvíce dokazování v hlavním líčení, a tedy i hlavní líčení jako takové.“[5]

Obžalovaný je předsedou senátu upozorněn, že má právo vyjádřit se zejména ke skutečnostem uvedeným v obžalobě pod písm. a) až d) § 196 odst. 2 tr. řádu. Přesto, že jde o upozornění a právo z něj vyplývající, není si některý obžalovaný jistý, zda se vyjádřit může nebo musí. Proto je vhodné, aby se dotázal obhájce. Hájí-li se sám, pak je v jeho zájmu, když vyhledá advokáta.

Vyjádření obhájce k obžalobě

Podle § 41 odst. 1 tr. řádu je obhájce povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně. Přesto se v § 196 odst. 3 tr. řádu zčásti duplicitně uvádí, že vyjádření k obžalobě, s výjimkou doznání nebo prohlášení viny, může za obžalovaného učinit jeho obhájce. To by mělo předcházet v praxi diskusím o tom, zda vyjádření obžalovaného sepsané obhájcem je úkonem trestního řízení, který může učinit pouze obžalovaný, nebo i jeho obhájce. Považuji za nepochybné, že vyjádření obžalovaného je od 1. 10. 2020 jedním z možných způsobů obhajoby obžalovaného, ať je vypracuje sám, nebo jeho obhájce (§ 41 odst. 1 tr. řádu).

Pokud obhájce dle pokynu klienta sepisuje a podepisuje vyjádření, s nimž se neztotožňuje, je vhodné, aby o tom učinil záznam v klientském spisu a nechal ho podepsat obžalovaným. Tak lze předcházet následným kontroverzím v případě, když obžalovaný, pod vlivem jiných osob, třeba až v hlavním líčení zpochybní názor obsažený v písemném vyjádření podepsaném obhájcem.[6]

Sepsání vyjádření obhájcem dle pokynu klienta je povinností obhájce ve smyslu § 3, 16 a 17 zákona o advokacii. Z toho plyne také možnost účtování úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).[7]

K vyjádření obžalovaného k obžalobě dle § 196 odst. 2 tr. řádu

Krátce po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. měli mnozí obžalovaní, kteří se hájili sami, po obdržení upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu na právo vyjádřit se k obžalobě dojem, že se vyjádřit musí. Proto se obraceli na advokáty či obhájce s žádostí o převzetí obhajoby a sepsání vyjádření k obžalobě. Pak advokát či obhájce, který již obžalovaného hájil, mu měl vysvětlit, že sepsání vyjádření k obžalobě a jeho zaslání soudu je pouze jeho právem, na které byl upozorněn předsedou senátu proto, aby je mohl využít, pokud to sám nebo po poradě s obhájcem či advokátem považuje za vhodné při své obhajobě.

Protože vyjádření ke skutečnostem uvedeným v obžalobě není povinností obžalovaného, je aktuální otázka, kdy má obžalovaný využít své oprávnění dle § 196 odst. 2 tr. řádu a vyjádřit se k obžalobě.

Jaké možnosti vyjádření ke skutečnostem uvedeným v obžalobě má obžalovaný?

Obhájce by měl vysvětlit obžalovanému, že má několik možností reakce na upozornění, které dostal od předsedy senátu.

Obžalovaný se může vyjádřit k jakýmkoliv skutečnostem uvedeným v obžalobě, neboť mu tuto možnost dává návětí § 196 odst. 2 tr. řádu.
Obžalovaný se může vyjádřit k tomu, co je výslovně uvedeno pod písm. a) až d) § 196 odst. 2, tedy může uvést: a) zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku nebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů, b) zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu, c) zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, d) které skutečnosti považuje za nesporné.
Obžalovaný však nemusí učinit žádné vyjádření k obžalobě, a toto stanovisko může buď výslovně písemně sdělit předsedovi senátu, nebo na jeho upozornění nemusí reagovat, protože mu to § 196 odst. 2 tr. řádu neukládá.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit k některým či dokonce ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě?

Obecné doporučení (ad 1) nelze dát bez znalosti konkrétní obžaloby a spisu. Obhájce by však měl s obžalovaným vždy zvažovat možnost vyjádřit se k těm skutečnostem uvedeným v obžalobě, s nimiž již vyjádřil nesouhlas ve své výpovědi, kterou podal v průběhu vyšetřování, a podpořily ji i další důkazy provedené v přípravném řízení. To však musí obhajoba posoudit v každém jednotlivém případě zvlášť, po zvážení provedeného dokazování a také spisu.

V praxi se osvědčuje, když obhájce nečeká na doručení opisu obžaloby spolu s předvoláním k hlavnímu líčení, protože by po jeho nařízení předsedou senátu nemohl uspět s návrhem na předběžné projednání obžaloby. Proto po vyrozumění státního zástupce o tom, že podal obžalobu u soudu (§ 176 odst. 1 tr. řádu), je vhodné, když si obhájce vyžádá obžalobu v trestní kanceláři soudu, a shledá-li důvod, tak následně podá návrh na předběžné projednání obžaloby dle příslušného písmene § 186 tr. řádu. Zde použitou argumentaci pak může obhajoba využít i ve vyjádření obžalovaného k obžalobě. Takto, či dle okolností případu i jinými způsoby, může obžalovaný nebo jeho obhájce reagovat na oprávnění obsažené v návětí § 196 odst. 2 tr. řádu.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v § 196 odst. 2 pod písm. a) až d)?

Také to je možné posoudit až po prostudování obžaloby a se znalostí spisového materiálu.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit, zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku či některého ze skutků uvedených v obžalobě? [ad 2 písm. a)]

Zde jde o rozšíření otázky, kterou již před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. kladli někteří předsedové senátu po zahájení výslechu obžalovaného v hlavním líčení, a to zpravidla takto: „Cítíte se vinen?“ nebo „Cítíte se vinen ve smyslu obžaloby?“ Pro položení takové otázky nebyl dle § 207 odst. 1 tr. řádu důvod, přesto na ni obžalovaní většinou odpovídali. Jednoduchá byla odpověď pro obžalovaného, který byl obžalován z jednoho skutku a v dosavadním průběhu trestního řízení popíral svoji vinu. Pak při výslechu před předsedou senátu mohl uvést. „Necítím se vinen spácháním skutku, z něhož jsem obžalován.“ Stejně může zformulovat obžalovaný své vyjádření, pokud se jej rozhodne napsat předsedovi senátu po jeho upozornění dle § 196 odst. 2 tr. řádu. Pokud se obžalovaný dopustil skutku uvedeného v obžalobě, může v současnosti uvést: „Cítím se vinen spácháním skutku, z něhož jsem obžalován, a to z důvodů, které jsem uvedl jako obviněný při svém výslechu v průběhu vyšetřování.“

Jiná situace je v případech, pokud obviněný při výslechu během vyšetřování spáchání skutku uvedeného v usnesení o zahájení trestního stíhání popíral. Pak může po seznámení s obžalobou a s důkazy v ní obsaženými ve vyjádření předsedovi senátu sdělit: „Po seznámení s obžalobou a spisem se cítím vinen spácháním skutku, z něhož jsem obžalován. Důvody změny mého názoru oproti výpovědi, kterou jsem podal před policejním orgánem, uvedu ve své výpovědi v hlavním líčení.“ Není žádoucí, když obžalovaný ve svém vyjádření chce zdůvodnit změnu svého postoje obšírně. To je vhodné až v monologu při jeho výpovědi v hlavním líčení.

Je-li v obžalobě popsáno více skutků a obžalovaný se cítí vinným jen jedním z nich, pak by měl vyjádření zpracovat vždy obhájce (nebo advokát, jehož vyhledá za účelem porady). Obhájce (či advokát) by měl zabránit tomu, aby obviněný nepodlehl tlaku ust. § 196 písm. a) tr. řádu a aby nechtěně prohlásil, že se cítí být vinen spácháním skutků uvedených v obžalobě, a to i u těch skutků, u nichž existují důkazy jak v jeho neprospěch, tak i ve prospěch.

Nezřídka je v obžalobě popsáno pět, deset, někdy i dvacet skutků. V těchto případech je vyjádření mimořádně obtížné, a proto by je obžalovaný sám neměl formulovat. Vyjádření by měl obžalovaný, hájí-li se sám, napsat jen v případě, že se necítí vinen všemi skutky popsanými v obžalobě: „Necítím se vinen spácháním skutků, z nichž jsem obžalován. Konkrétní důvody uvedu ve své výpovědi v hlavním líčení.“ Pokud má obžalovaný obhájce, měl by vyjádření sepisovat vždy obhájce, zejména je-li v obžalobě popsáno více skutků a obžalovaný se cítí vinen jen některými z nich.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit, zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu? [ad 2 písm. b)]

Přístup obhajoby k dohodě o vině a trestu musí vycházet z konkrétní situace plynoucí z obžaloby a spisu, stejně jako z dosavadní taktiky obhajoby. Někdy již po skončení vyšetřování navrhovala obhajoba státnímu zástupci jednání o dohodě o vině a trestu, avšak k jejímu sjednání nedošlo. V takovém případě, má-li obžalovaný i po prostudování obžaloby nadále zájem uzavřít se státním zástupcem tuto dohodu, pak je žádoucí, aby to uvedl obhájce jménem obžalovaného (případně obžalovaný, hájí-li se sám) ve vyjádření k obžalobě, a to s dostatečným odůvodněním, včetně uvedení nových skutečností oproti době, kdy po skončení vyšetřování k jejímu sjednání nedošlo.

Pokud po prostudování obžaloby chce na základě usvědčujících důkazů obžalovaný prohlásit svou vinu, musí to učinit osobně ve vyjádření k obžalobě (§ 196 odst. 3 tr. řádu). Obhájce k tomuto prohlášení viny může dodat podklady nebo sepsat koncept. Prohlášení viny musí podepsat obžalovaný. K prohlášení viny podepsanému obhájcem soud nepřihlíží.

Obhájce by však neměl dovolit, aby obžalovaný, který dosud v průběhu vyšetřování uváděl důkazy pro svoji nevinu, o níž byl přesvědčen, jen na základě upozornění předsedy senátu podlehl nedostatečně skrývanému tlaku na uzavření dohody o vině a trestu, na prohlášení viny či označení skutečností za nesporné. Často jsou ve spisu také důkazy ve prospěch obžalovaného, které státní zástupce neuvádí v obžalobě, vzhledem k tomu, že mu to § 177 tr. řádu výslovně neukládá. V takovém případě by obžalovaný na základě upozornění předsedy senátu neměl nepromyšleně vyjádřit svůj zájem o uzavření dohody o vině a trestu se státním zástupcem ani prohlásit (osobně) svoji vinu, či dokonce iniciativně uvést, že se v hlavním líčení dozná k trestné činnosti.

Možnost uzavření dohody o vině a trestu ani prohlášení viny by neměla obhajoba zvažovat, pokud státní zástupce podal obžalobu, i když míra důvodného podezření vůči obžalovanému byla při podání obžaloby, tedy po skončení dokazování provedeném ve vyšetřování, stejná či dokonce nižší než při zahájení trestního stíhání. O dohodu o vině a trestu by neměl mít obžalovaný, po řádném poučení obhájcem, zájem ani tehdy, když v průběhu vyšetřování nebylo dle názoru obhajoby prokázáno, že skutek spáchal on. To platí zejména tehdy, pokud státní zástupce nevyhověl návrhu obhajoby na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podanému po skončení vyšetřování, a následně podal obžalobu.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit, že souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením? [ad 2 písm. c)]

Přístup obhajoby musí vycházet z konkrétní situace plynoucí z obžaloby a spisu, stejně jako z dosavadní taktiky obhajoby.

Pokud se obžalovaný necítí vinen spácháním skutku, z něhož je obžalován, neměl by ve svém vyjádření souhlasit s navrženým trestem či ochranným opatřením. V případě, že obžalovaný v plném rozsahu souhlasí s popisem skutku v obžalobě a s jeho právní kvalifikací, která je v souladu s výsledky dokazování provedeného v přípravném řízení, měl by to uvést ve svém vyjádření. Pak se může vyjádřit i k navrženému trestu či ochrannému opatření. Jiná situace je v případech, kdy po skončení vyšetřování podal obviněný návrh na zastavení trestního stíhání (§ 172) či na postoupení věci jinému orgánu (§ 171), nebo po podání obžaloby v návrhu na její předběžné projednání (§ 186). Pokud v uvedených návrzích nesouhlasil s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a řádně to odůvodnil, pak by měl ve vyjádření uvést, že se necítí vinen spácháním skutku, z něhož je obžalován, a proto by také neměl souhlasit s navrženým trestem či ochranným opatřením.

Z § 196 odst. 2 písm. e) tr. řádu je zřejmé, že soud by přivítal, pokud by obžalovaný souhlasil s popisem skutku a s jeho právní kvalifikací i s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, protože by mu to výrazně usnadnilo dokazování, stejně jako následné rozhodnutí ve věci. Zároveň by to výrazně zkrátilo dobu konání hlavního líčení. Pokud však obžalovaný projeví nesouhlas s popisem skutku a jeho právní kvalifikací, pak se v hlavním líčení před soudem bude provádět dokazování v plném rozsahu. To je v zájmu obžalovaného vždy, pokud dokazování v hlavním líčení může potvrdit jeho obhajobu a vyvrátit či zpochybnit obžalobu.

Kdy by se měl obžalovaný vyjádřit, které skutečnosti považuje za nesporné? [ad 2 písm. d)]

Jsou-li některé skutečnosti obsažené v obžalobě po skončení dokazování v přípravném řízení nesporné a nelze je vyvrátit ani zpochybnit, pak nic nebrání tomu, aby to obžalovaný uvedl ve vyjádření. Může např. v souladu s důkazy obsaženými ve spise uvést: „Dokazováním provedeným v průběhu vyšetřování bylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsem jako obžalovaný stíhán, i to, že tento skutek je trestným činem. Tyto skutečnosti považuji za nesporné. Zdůrazňuji však, že v přípravném řízení nebylo prokázáno, že jsem tento skutek spáchal já. To platí i po podání obžaloby.“

V případech, kdy skutek nespáchal obžalovaný (nebo se tak alespoň hájí, i když pachatelem je), nemůže se ve svém vyjádření omezit pouze na sdělení, že považuje za nesporné spáchání skutku uvedeného v obžalobě, a neuvést k tomu, že jemu jako obžalovanému nebylo prokázáno spáchání tohoto skutku. Nezřídka obviněný po skončení vyšetřování navrhl zastavení svého trestního stíhání, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchal on – § 172 písm. c) tr. řádu, případně jako obžalovaný po prostudování obžaloby navrhl předběžné projednání obžaloby dle § 186 odst. 1 písm. c) tr. řádu vzhledem k okolnostem odůvodňujícím zastavení trestního stíhání. Pak odůvodnění obsažené v kterémkoliv z těchto návrhů lze převzít či použít jako podklad při vyjádření k obžalobě.

Obhájce by měl obžalovanému objasnit, že není úkolem obhajoby omezit a zjednodušit dokazování v hlavním líčení, a tedy i hlavní líčení jako takové, pokud je to v rozporu se zájmem na jeho obhajobě. Nic na tom nemění fakt, že o to usiluje zákonodárce v § 196 odst. 2 tr. řádu a uvádí to předseda senátu ve svém upozornění na možnost vyjádřit se k obžalobě. Vyjádření k obžalobě je třeba chápat jako možnost sdělení stanoviska k obžalobě, avšak jen v případech, kdy je o užitečnosti jeho využití obhajoba přesvědčena. Obhájce na rozdíl od obžalovaného ví, že těžiště dokazování je i v současnosti v hlavním líčení. V rozporu s tím jsou však ust. § 196 odst. 2, 3 tr. řádu cíleně zaměřena na to, aby se dokazování v hlavním líčení provádělo v omezeném rozsahu. Proto by obžalovaný měl projevit zájem na uzavření dohody o vině a trestu, prohlásit svoji vinu či označit určité skutečnosti za nesporné jen v případech, kdy je pachatelem trestné činnosti, důkazy provedené v přípravném řízení jej usvědčují a nic nenasvědčuje, že by ke změně skutkového stavu mohlo dojít v průběhu dokazování, které se uskuteční v hlavním líčení.

Kdy by se obžalovaný neměl vyjadřovat ke skutečnostem uvedeným v obžalobě? (ad 3)

Obžalovaný má pouze právo učinit vyjádření k obžalobě. To znamená, že pokud se nechce vyjádřit k žádným skutečnostem uvedeným v obžalobě poté, co prostuduje její opis, nemusí před konáním hlavního líčení reagovat na to, co je uvedeno v návětí § 196 odst. 2 tr. řádu, ani pod písm. a) až d).

Proto obžalovaný ani po upozornění předsedy senátu nemusí zasílat soudu žádné písemné vyjádření ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Především by neměl sám ani prostřednictvím obhájce uvádět, že se cítí být vinen spácháním skutku, pro který je stíhán, pokud pro to nejsou přesvědčivé a v podstatě nevyvratitelné důkazy z přípravného řízení. Stejně by se neměl jednoznačně vyjadřovat jako pachatel, pokud jsou v obžalobě jak důkazy v neprospěch, tak i v jeho prospěch. V těchto případech by neměl označovat některé skutečnosti za nesporné, protože nemůže vědět, jaký bude průběh dokazování v hlavním líčení. Také by neměl projevit zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu jen proto, že byl na tuto možnost dotazován předsedou senátu.

Jsou-li ve spisu důkazy ve prospěch i neprospěch, neměl by obžalovaný na základě upozornění předsedy senátu ve vyjádření k obžalobě prohlásit, že se v hlavním líčení dozná z trestné činnosti, z níž je obžalován. To je pro jeho obhajobu nežádoucí, neboť to může být v rozporu s průběhem hlavního líčení, který po podání obžaloby nemůže spolehlivě předpokládat obhajoba, státní zástupce ani soud.

Obžalovaný se může vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě jen v případech, kdy se na tom shodne při poradě s obhájcem, pokud ho má. Odpovědně to lze učinit až po důkladném zvážení obžaloby, kterou obdrží od předsedy senátu, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu a se znalostí spisu.

Nejednou má obžalovaný po doručení obžaloby a po upozornění na možnost vyjádřit se k ní dojem, že se mu předseda senátu mimořádně věnuje. Proto usuzuje, že by měl vypracovat své vyjádření pro soud, i když to on ani jeho obhájce neměl v úmyslu. Pak je vhodné, když obhájce klientovi zdůrazní, že předseda senátu nezasílá toto upozornění jen jemu osobně, z nějakého speciálního důvodu, nýbrž je zasílá všem obžalovaným v každé trestní věci, kterou projednává, a to proto, že mu to ukládá trestní řád v § 196 odst. 2.

Napsat vyjádření k obžalobě je velmi nesnadné pro obžalovaného, který se hájí sám. Někdy takový obžalovaný, který se ani neporadí s advokátem, po přečtení obžaloby a upozornění předsedy senátu na možnost vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě postupuje nahodile, intuitivně, i v rozporu se svým zájmem. Další obžalovaní, kteří nemají obhájce, po převzetí opisu obžaloby a upozornění předsedy senátu na možnost podat vyjádření k obžalobě, vyhledají advokáta za účelem porady, protože nevědí, zda se mají vyjádřit a k čemu, nebo se vyjadřovat nemusí. Tento postup lze doporučit.

Nezřídka obžalovaný, na základě informací z řady článků publikovaných v různých sdělovacích prostředcích, tvrdí svému obhájci (advokátovi při poradě ad hoc), že se musí k obžalobě vyjádřit. Obhájce (advokát) by měl pak obžalovanému vysvětlit, že v § 196 odst. 2 tr. řádu není užito slovo výzva. Proto nejde o výzvu předsedy senátu k vyjádření obžalovaného, nýbrž jde o upozornění na to, že má právo se ve stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě.

Obžalovaný, který se hájí sám a má zájem vyjádřit se k obžalobě, zpravidla udělí advokátovi, který mu vhodně poradil, plnou moc k obhajobě. Činí tak proto, že si uvědomí, že vyjádření k obžalobě, pokud je pro jeho sepsání důvod, by měl zpracovat obhájce (nejde-li o doznání či prohlášení viny).

V praxi se od 1. 10. 2020, a rovněž ještě v roce 2021, vyskytoval také nesprávný přístup obhájců, a to zpravidla advokátů, kteří se nespecializují na obhajobu v trestních věcech. Ti nejednou tvrdili obžalovanému, že na základě upozornění předsedy senátu, doručeného spolu s opisem obžaloby, musí napsat soudu vyjádření ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Taková informace byla v rozporu s návětím § 196 odst. 2 tr. řádu, dle něhož předseda senátu pouze upozorňuje obžalovaného, že má právo vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména k těm, co jsou uvedeny pod písm. a) až c). V současnosti je tento přístup výjimečný, přestože by se neměl vůbec vyskytovat. Záleží jen na obžalovaném, zda své právo vyjádřit se k obžalobě využije, či nikoliv, ať již na základě vlastního posouzení, či po poradě s obhájcem či advokátem.

Jak hodnotit vyjádření obžalovaného ke skutečnostem uvedeným v obžalobě na základě upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu? Z pohledu obhajoby obžalovaného „je možné uvítat zavedení tohoto institutu s ohledem na posílení rovnosti zbraní a umožnění obhajobě prezentovat zvolenou obhajobu komplexně již při přípravě hlavního líčení tak, aby ji soud měl k dispozici, mohl si ji pečlivě nastudovat spolu s obžalobou a přizpůsobit jejímu obsahu a směřování přípravu hlavního líčení, bude-li to třeba“.[8]

Vyjádření obžalovaného k obžalobě může ve vhodných případech přispět k posílení kontradiktornosti trestního řízení, stejně jako práva obviněného na obhajobu po podání obžaloby. Obžalovaný, jemuž je doručen opis obžaloby, dostává další možnost prezentovat své stanovisko k obžalobě. Tak dává § 196 odst. 2 tr. řádu obžalovanému právo uvést vlastní verzi skutkového děje, a to již po prostudování obžaloby, nikoliv až v hlavním líčení před soudem. Takto se může vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě i v případě, že svůj názor dle výsledků dokazování prezentoval již v návrhu na zastavení trestního stíhání, v návrhu na předběžné projednání obžaloby či v návrhu na jiné rozhodnutí ve věci.

Kdy a jak se má obžalovaný písemně vyjádřit k obžalobě poté, co ji obdrží?

Obžalovaný, který je předsedou senátu upozorněn na právo zakotvené v § 196 odst. 2 tr. řádu, může soudu písemně sdělit své vyjádření, které může mít několik podob.

Pokud obžalovaný v průběhu vyšetřování popíral spáchání trestné činnosti i skutku, pro který je stíhán, zejména pokud navrhl zastavení trestního stíhání, případně předběžné projednání obžaloby, pak může ve vyjádření adresovaném soudu uvést: „Využívám právo vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Sděluji soudu, že se necítím vinen ze spáchání skutku uvedeného v obžalobě, a proto nemám zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu ani prohlásit v hlavním líčení svoji vinu.“

Pokud je obžalovaný pachatelem trestného činu, ať již se v průběhu vyšetřování doznával k trestné činnosti, nebo ji popíral, tak vzhledem k důkazům obsaženým v obžalobě a ve spisu může ve vyjádření uvést: „Sděluji soudu, že se cítím vinen ze spáchání skutku uvedeného v obžalobě, a mám zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Za nesporné považuji tyto skutečnosti uvedené v obžalobě …“

Je-li obžalovaný pachatelem trestného činu, může své vyjádření zaměřit na jakékoliv další skutečnosti uvedené v obžalobě, nejlépe po poradě s obhájcem či advokátem.

K informování obžalovaného o § 206a odst. 1 a § 206b odst. 1 tr. řádu

Obžalovaný, ať již vypracuje a zašle soudu písemně své pečlivě zformulované vyjádření, nebo na upozornění předsedy senátu nereaguje, již zpravidla nemá v úmyslu věnovat se znovu vyjádření k obžalobě. Dále se soustředí na přípravu své výpovědi v hlavním líčení a celkově na obhajobu před soudem prvního stupně. Přesto se v praxi osvědčuje, když obhájce stručně informuje obžalovaného také o úpravě obsažené v § 206a a 206b tr. řádu, která se týká hlavního líčení.

Pokud obžalovaný není již po upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 a 3 tr. řádu od obhájce informován o úpravě obsažené v § 206a odst. 1 tr. řádu, může být v hlavním líčení překvapen, když je (po přednesení obžaloby, případně po vyjádření poškozeného) vyzván předsedou senátu, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Obdobně může být obžalovaný udiven, když mu předseda senátu ve smyslu § 206b odst. 1 tr. řádu sdělí, že vzhledem k okolnostem případu má za to, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, poučí ho o možnosti takového postupu a o důsledcích s tím spojených (§ 206b odst. 2 tr. řádu).

V praxi se ukazuje, že pokud obžalovaný před zahájením hlavního líčení neví, že ho předseda senátu vyzve k vyjádření k obžalobě a že může považovat za vhodné sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, je ve velmi obtížné situaci. Jak v případě, že má obhájce, tak obzvláště hájí-li se sám.

Je v zájmu obžalovaného, aby ho obhájce po převzetí obžaloby informoval také o podstatě ust. § 206a a § 206b odst. 1 tr. řádu, která uplatňuje předseda senátu na počátku hlavního líčení v podobě výzvy k vyjádření ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, případně iniciováním sjednání dohody o vině a trestu. Není-li s tím obžalovaný obeznámen v době přípravy na hlavní líčení, dostává se krátce po přednesení obžaloby a případně vyjádření poškozeného do zcela nečekané stresové situace. Po překvapivé výzvě předsedy senátu je nucen narušit soustředění na svůj nadcházející výslech. Místo toho musí začít v hlavním líčení přemýšlet nad výzvou k vyjádření k obžalobě, která je pro něho nečekaná, nebo i nad možností sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, o niž dosud neměl zájem, a proto ji nenavrhoval ani o ní neuvažoval. Tyto úvahy obhajoby, pokud k nim dochází až v jednací síni soudu prvního stupně, před zraky senátu, státního zástupce a veřejnosti, jsou mimořádně náročné.

K možnosti obžalovaného setrvat na písemně podaném vyjádření k obžalobě

V praxi se osvědčuje, pokud již po převzetí obžaloby se obžalovaný od obhájce dozví, že pokud se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě vyjádří dle § 196 odst. 2 a 3 tr. řádu písemně, tak se ho v hlavním líčení předseda senátu pouze dotáže, zda setrvává na svém vyjádření, nebo zda je chce nějakým způsobem změnit (§ 206a odst. 1 věta poslední tr. řádu). Poté, co je obžalovaný při doručení opisu obžaloby poučen předsedou senátu o vhodnosti sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem, měl by mít po předcházející poradě či poradách s obhájcem či advokátem jasný názor na to, zda tuto dohodu chce sjednat, a pokud ano, tak by to měl sdělit předsedovi senátu v jím stanovené lhůtě.

Správně postupuje obhájce, který se jménem obžalovaného a po poradách s ním vyjádří písemnou formou ke skutečnostem uvedeným v obžalobě již na základě zmíněného upozornění předsedy senátu dle § 196a odst. 2 tr. řádu, pokud pro to shledá obhajoba důvod. Pak obžalovaný může v hlavním líčení, na základě výzvy ve smyslu § 206a odst. 1 věty poslední tr. řádu, uvést pouze to, že setrvává na svém vyjádření k obžalobě, které podal písemně, a nechce na něm nic měnit.

Nelze pominout i časové hledisko. Poté, co předseda senátu dle § 196a odst. 2 tr. řádu upozorní obžalovaného, že má právo vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, má obhajoba nejméně několikadenní, někdy i dvoutýdenní možnost promyšlení, zda se vyjádří, a pokud ano, jak a ke kterým skutečnostem obsaženým v obžalobě.

Zcela jiná je situace v hlavním líčení, kdy po přednesení obžaloby, případně po vyjádření poškozeného, je obžalovaný vyzván předsedou senátu, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. V jednací síni soudu, za účasti veřejnosti, je vyjádření obžalovaného velmi náročné. Tak je tomu v případech, kdy obžalovaný výzvu k vyjádření neočekává a předseda senátu předpokládá, že dostane okamžitou reakci na svoji výzvu. Více k výzvě předsedy senátu po přednesení obžaloby v hlavním líčení uvádím v dalším článku nazvaném „Vyjádření obžalovaného k obžalobě v hlavním líčení po výzvě předsedy senátu“, který Bulletin advokacie uveřejní v následujícím čísle šest.

Závěrem

Oprávnění obžalovaného vyjádřit se k obžalobě již po nařízení hlavního líčení dává obžalovanému vhodnou možnost vypracování písemné reakce na obžalobu podanou státním zástupcem. Tuto možnost by měl využívat obhájce, pokud nejde o doznání nebo o prohlášení viny, které může učinit pouze obžalovaný. Protože vyjádření k obžalobě není povinností obžalovaného, měl by písemné vyjádření obžalovaný promýšlet a zpracovávat pouze v těch případech, kdy to je v zájmu jeho obhajoby, nejlépe poté, co se na tom shodne se svým obhájcem, a hájí-li se sám, tak při poradě s advokátem.

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je bývalým advokátem a vysokoškolským učitelem.

[1] Srov. blíže J. Mulák, J. Provazník: Dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. na základní zásady trestního řízení, Bulletin advokacie č. 11/2021, str. 42.

[2] Tamtéž.

[3] P. Šámal a kol.: Trestní řád I, Komentář, I. díl, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2516.

[4] P. Šámal, J. Musil, J. Kuchta a kol.: Trestní právo procesní, 4. přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 587.

[5] Op. cit. sub 1, str. 42.

[6] V řadě rozličných případů, kdy úkon realizovaný obhájcem na pokyn klienta nepřinese výsledek, který obžalovaný očekával, dochází i ke stížnostem na advokáta. Bez záznamu obhájce v klientském spisu se jedná o tvrzení proti tvrzení. Je na obhájci, aby tyto situace předvídal, a stručným záznamem s podpisem klienta dokladoval skutečný stav věci, včetně toho, že jednal na pokyn klienta, s nímž se neztotožnil.

[7] Srov. blíže J. Kocina: Vyjádření k obžalobě a odměna obhájce, Advokátní deník, 12. 1. 2022.

[8] J. Mulák, J. Provazník: Praktické dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb., Bulletin advokacie č. 1-2/2022, str. 16.