Soudcovská etika, a především pak etické otázky vyvstalé v „době covidové“, byly tématem kulatého stolu, který se konal dne 20. května 2022 v Cevro Institutu v Praze v rámci Pražského právnického jara 2022 jako součást již VI. ročníku projektu Stálé konference českého práva. Moderátorem diskuse, které se zúčastnila řada soudců ze soudů všech stupňů (včetně Ústavního soudu), byl již tradičně JUDr. Karel Havlíček.

Hned prvním tématem debaty se stala po intenzivně prosazované praxi „home officů“ práce z domova a s tím související elektronická komunikace. Jak zdůraznil prezident Soudcovské Unie ČR JUDr. Libor Vávra, v situaci, kdy podstatou práce je v tu chvíli přemýšlení, studium, analýza…, tak trvat na nutném pobytu v místě zaměstnání nedává smysl. Online soudní jednání ale tento dlouholetý trestní soudce vnímá negativně, neboť podle jeho zkušeností znamenají zásadní ochuzení o bezprostřední reakce účastníků či jejich neverbální komunikaci. Největším problémem home office je ale podle doktora Vávry sociální izolace soudce.

Šéf Soudcovské unie připustil, že si dokáže představit variantu, že by soudní senáty v budoucnu hlasovaly na dálku, tedy prostřednictvím počítačových aplikací. Zároveň ale připomněl, že například výslech na dálku – ať už z domova vyslýchaného, nebo například z věznice – nemůže nahradit to, když vyslýchaný člověk vnímá specifickou atmosféru jednací síně.

Také někdejší soudkyně Ústavního soudu JUDr. Vlasta Formánková, která nyní působí u Krajského soudu v Plzni, míní, že když chce soudce vytvořit spis, musí do jednací síně. „Povolání soudce je velmi osamělým povoláním. Soudce přistupuje k věci sám za sebe a to, co se mu odehrává v hlavě, je individuální proces,“ popsala. „Vyvažuje to komunikaci. Potřebuje konzultovat svoje pochybnosti a ptát se kolegů,“ pokračovala. Právě komunikace je podle JUDr. Formánkové v justici klíčová, a to nejen mezi soudci napříč soudní soustavou. „Soudce se může bavit s kýmkoliv, s kým uzná za vhodné. Je dostatečně silnou osobností, jeho nezávislost a nestrannost to vůbec nepoznamenává. Naopak to může prohloubit jeho znalosti a vědomosti,“ řekla.

Přemýšlení nad otázkou, zda se soudce naopak nemá izolovat do své „věže ze slonoviny“ a s nikým se nestýkat, aby jej nikdo nemohl obvinit ze zaujatosti, se pak věnovala většina dalších účastníků debaty – a to s jednoznačně negativním závěrem. Za všechny jmenujme místopředsedu pražského Vrchního soudu JUDr. Jana Sváčka, který označil volání po takovémto osaměle žijícím soudci za „dávno překonaný názor starý několik desítek let“.

Také podle ústavního soudce JUDr. Jaromíra Jirsy je na místě, aby se soudce bavil s účastníky řízení, jejich zástupci i s kolegy, aby se od nich něco dověděl. „Zásada ústnosti a přímosti tady není jen tak pro nic za nic. Chybou české justice je, že se příliš mnoho píše a málo mluví,“ podotkl.

K tématu vystoupil i předseda České advokátní komory JUDr. Robert Němec, LL.M., který odkázal na nedávno uskutečněný Sjezd českých právníků v pražském Karolinu a zdůraznil, že právě společným postojem vzniklým na základě jejich vzájemné komunikace mohou právníci všech profesí ovlivnit věci k lepšímu.

Redakce AD
Foto: AD