Před deseti lety se aktivně podílela na legislativních přípravách zákona o mediaci, byla vedoucí autorského kolektivu prvního komentáře k tomuto zákonu, je předsedkyní zkušební komise pro státní zkoušky z mediace. V roce 2019 byla advokátka a mediátorka, vedoucí Sekce mimosoudního řešení sporů ČAK JUDr. Martina Doležalová, Ph.D., uvedena do pomyslné Síně slávy nově vzniklé soutěže Mediátor roku. Proto padl náš pomyslný los při výběru osobnosti, kterou bychom požádali o rozhovor u příležitosti 10. výročí účinnosti zákona o mediaci, právě na ni.

 

Letos slaví 10. narozeniny zákon o mediaci, jehož legislativních příprav jste se za Českou advokátní komoru účastnila. Jak zpětně hodnotíte tento legislativní počin?

Zákon o mediaci v netrestních věcech č. 202/2012 Sb. vznikl na popud evropské směrnice č. 2008/52/ES z roku 2008 a rozhodně znamenal v ČR velký rozmach tohoto způsobu řešení sporů zejména v oblasti justiční agendy, kdy měl za cíl „odbřemenit“ českou civilní justici. Zavedl institut tzv. prvního setkání s mediátorem, které je jako jediné povinné pro strany a které znamená vysvětlení a přiblížení principů mediace znesvářeným stranám poslaných k mediátorovi soudem. Tento institut nám závidí řada evropských zemí… V oblasti mediace jsme vůbec učinili velký krok kupředu, zejména v do té doby málo známé mediaci obchodních sporů.

 

Kdy jste se Vy osobně poprvé seznámila s mediací?

Poprvé jsem se s ní seznámila při studiu Evropského práva na Université Libré v Bruselu v roce 2000, kde jsem následně navázala spolupráci s vyučujícím – advokátem a partnerem vlivné advokátní kanceláře p. Patrickem Van Leynseelem, který nám byl v následujících letech mentorem a zprostředkoval nám tzv. dobrou evropskou praxi v mediaci aplikovanou advokáty v Evropě i ve světě. Komora měla v jeho osobě velké štěstí… Naši mediátoři jsou skvělí a máme výborné výsledky v úspěšnosti vyřešených sporů. V našich vzdělávacích kurzech tuto dobrou evropskou praxi stále ctíme a „šijeme“ kurzy na míru advokátním potřebám.

Mě osobně mediace velmi oslovila, vnímala jsem její potřebu pro praxi advokáta nejen v Česku. Troufám si říci, že jsem jí pomohla otevřít dveře na České advokátní komoře… V současné době máme velký počet příznivců i vyřešených případů s průměrnou úspěšností kolem 70 %. A to je skvělý výsledek.

 

Jaké byly začátky mediace v České republice? A inspirovali jste se praxí z nějaké partnerské zahraniční Komory? 

Začátky mediace v Česku byly poznamenány určitou nevolí neprávnických profesí k výkonu mediace advokáty, ale snad je toto období již za námi a respektujeme se navzájem s tím, že ve většině máme jiné cílové klienty – naší „parketou“ jsou obvykle obchodní spory, které není možné mediovat bez znalosti obchodního práva a jeho souvislostí.

Naší inspirací byla mediační praxe zahraničních advokátních mediátorů, zejména bruselského, francouzského, ale i kolegy z Hong Kongu. Máme rozvinutu vzájemnou spolupráci s Bruselskou advokátní komorou právě a zejména pro mediaci.

 

Jak dlouho Vy osobně působíte jako mediátorka? 

Jsem zapsanou mediátorkou od roku 2013 a specializuji se na obchodní a občanskoprávní mediace s výjimkou rodinných sporů. Ty považuji za doménu specialistů na rodinné právo či psychologů.

 

Jak jste již dříve uvedla, tvoří více než 50 % zapsaných mediátorů advokáti. Můžete nám prozradit, kolik advokátů je aktuálně současně i mediátory? 

Advokátů mediátorů je dle současného počtu 195 z celkem 311 zapsaných mediátorů. Vyškolených advokátů v mediaci je však o mnoho více – ne každý chtěl být zapsán do služeb „justice“, ale funguje mimo režim zapsaných mediátorů. Je v nich např. řada soukromých firemních ombudsmanů…

 

Česká advokátní komora pravidelně nabízí výcviky v mediaci připravované advokátům tzv. na míru.  Jaký je o ně zájem? 

Česká advokátní komora provádí specializovaná školení pro advokátní potřeby, a to pro advokáty, kteří jdou do mediace jakožto právní zástupci – tzv. Mediation Advocacy, také jsme nedávno absolvovali Masterclass pro již  zapsané mediátory, a nabízíme i šedesátihodinové výcviky pro advokáty, kteří se chtějí stát mediátory.

 

Jaký je v posledních letech obecně zájem o „služby“ mediátorů, resp. o řešení sporů mimosoudní cestou – stejný, menší, větší? A jak si to vysvětlujete?

Domnívám se, že je relativně velký zájem, pominu-li období „covidové“… tehdy se uplatňovala online mediace. Ta však má podle mých zkušeností řadu rizik v oblasti zajištění mlčenlivosti procesu, a dále není tak úspěšná jako mediace na živo. Došlo k úspěšným a veřejně sledovaným mediacím, vzhledem k mlčenlivosti mediátora však o nich mediátor nemůže mluvit.

Je možno shrnout, že existuje řada advokátů, kteří se těší vysoké návštěvnosti klientů – i z řady kauz od soudů, a ti již pracují téměř či zcela na full-time. Naopak řada mediátorů má potíž se získáním kauzy, ale to je stejné jako např. u znalců.

Obecně lze sledovat vysokou úspěšnost advokátů mediátorů ve srovnání s jinými profesemi, neboť v mediacích často aplikujeme evaluativní prvky, které nám umožňují věci rychle a účinně posouvat k dohodě.

 

Je mezi kauzami, v nichž jste za roky své praxe působila jako mediátorka, taková, na kterou nikdy nezapomenete?

Ano, určitě takové jsou – byly to kauzy jak veřejně sledované a mnohostranné, tak i nenápadné, o to však emočně či skutkově náročnější. Pro všechny je společná velká radost a úleva, když vše dobře dopadne…

 

Děkujeme za rozhovor!

 

Redakce AD
Foto: archiv JUDr. Martiny Doležalové a AD