Špičky českého práva a pozorné publikum se sešly 12. a 13. dubna 2022 v Seči u Chrudimi na 10. ročníku kongresu Právní prostor, aby zde diskutovaly o digitalizaci, ženách v právu, justici a dalších aktuálních tématech. Pořadatelům kongresu, nad nímž převzala hlavní odbornou záštitu Česká advokátní komora, se podařilo po dvouleté „covidové“ přestávce uspořádat akci s opravdu bohatým programem, i díky tomu se letošní ročník kongresu stal pro všechny zúčastněné nezapomenutelným odborným i společenským zážitkem.

Kongres odstartoval blok Občanské a pracovní právo – Mgr. Marie Janšová ve svém příspěvku Reflexe vývoje a událostí poslední doby v pracovněprávní regulaci a praxi hovořila i o aktuálním tématu války na Ukrajině a s tím souvisejících pracovněprávních dopadech. Obecně by v těchto záležitostech mělo převládat řešení situace mezi zaměstnanci a zaměstnavateli dohodou, například služební cesty na Ukrajinu či do Ruska nelze odmítnout automaticky, je potřeba zohledňovat aktuální podmínky. Zajímavý byl poznatek o možnosti zaměstnavatele reagovat na chování zaměstnance, který šíří dezinformace – to může vést až k výpovědi. Vyhnout se nebylo možné ani pracovněprávním dopadům pandemie onemocnění covid-19, při které dle přednášející právo neselhalo, jen bylo třeba naučit se používat do té doby opomíjené instituty, jako jsou překážky na straně zaměstnavatele, karanténa apod. Zajímavé byly ale i poznámky o digitalizaci HR agendy, home office a no office či Platform employees.

Následně doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., představil aktuální otázky odpovědnosti pomocníka mimo plnění závazku, kdy si kladl především otázku, do jaké míry principál odpovídá za svého pomocníka, jakým způsobem je jednání pomocníka přičitatelné pomocníkovi a jak postupovat v situaci, kdy je pomocníkem zaměstnanec. Paragraf 2914 o. z. však nabízí několik variant řešení, z nichž stále judikatura nedokázala vybrat jedinou.

V bloku nazvaném Exekuce a digitální služby promluvil jako první JUDr. Ing. Martin Štika, který ve svém příspěvku Jak dál po novele exekučního řádu upozornil na skutečnost, že se exekuce a exekutoři potýkají s mnoha problémy – odpouštění dluhů (milostivé léto), nedostatek exekutorů, jejich nízké odměny (nutnost úpravy exekučního tarifu) či opuštění novel exekučního řádu (místní příslušnost, princip sněhuláka či jednoho exekutora), představil také pět bodů udržitelnosti profese exekutora.

Následně jej vystřídal Mgr. Michal Nohel, který se věnoval digitálním službám, a to jak P2B (Platform to business), u kterých je primárně potřeba kultivace smluvních podmínek, jež by měly obsahovat podmínky pro omezení, pozastavení a ukončení poskytování služeb, tak DSA (nařízení Digital services act), které má nahradit směrnici o jednotném trhu digitálních služeb a i když zachovává její principy, přidává regulaci online platforem, tj. hostingových služeb a tzv. velmi velkých online platforem, na něž klade ještě další nároky. Dále byla řeč i o DMA (Digital markets act) pojednávajícím o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví, který pracuje s pojmem gatekeeper (hlavní služba jako důležitá brána k oslovení zákazníka), a o umělé inteligenci (AI) a kategorii systémů dle rizik (nepřijatelné, vysoké a nízké nebo minimální).

V průběhu odpoledního programu se účastníci věnovali advokacii a obchodním vztahům. Nejprve vystoupil JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArB., který ve svém příspěvku K právu advokáta odmítnout právní pomoc poukázal na to, jak nebezpečné je ztotožňování advokáta a jeho klienta. Jak řekl, advokacii lze vnímat mnoha způsoby – jako výkon advokacie, jako službu, právní službu, právní pomoc –, od kterých se odvíjí i její vnímání. Poznamenal také, že právní pomoc není možné bezdůvodně odmítnout, a už vůbec ne paušálně.

JUDr. Bc. Zdeněk Kučera, Ph.D., přednesl velmi aktuální příspěvek věnovaný praktickým dopadům novely zákona o elektronických komunikacích, která reguluje především tzv. účastnické seznamy, tedy výlučně veřejné seznamy založené za účelem vyhledání kontaktu na osobu na základě identifikačních prvků, přičemž klíčem účastnického seznamu je zdroj kontaktů. Pokud je takový seznam vytvořen, je potřeba osoby informovat o účelu seznamu a získat jejich souhlas, za vytvoření účastnického seznamu se přitom považuje i náhodné vygenerování telefonních čísel. Novelou je dále zakázáno nabízení marketingové reklamy nebo jiný obdobný způsob nabídky, tedy jakákoli marketingová reklama.

Neméně aktuální blok Právo v kyberprostoru odstartoval Mgr. František Korbel, Ph.D., s aktuálními novinkami českého e-Governmentu a digitálních služeb. Poukázal na nutnost přesunu z offline do online světa, který ale naráží na nejednu překážku – například u elektronických podpisů stále není judikatorně úplně přesně stanoveno, co všechno vlastně takovým podpisem je. V tomto ohledu jde ale veřejná správa kupředu, když například již nyní zná vcelku jednoduchý elektronický podpis (prokázání totožnosti, autorizace úkonu a zpětné prokázání projevu vůle) dle § 8 z. č. 365/2000 Sb. a míří k povinnému zřizování datových schránek. Od 1. 2. 2022 je kupříkladu dokonce možné pořídit elektronický záznam o nehodě, a od 1. 7. 2025 nebude třeba mít u sebe řidičský průkaz či malý technický průkaz.

JUDr. Tomáš Sokol se věnoval robotům a trestní odpovědnosti a otázce: Co vůbec nevíme a co jen tušíme? Zásadní je v této věci určit, zda je robot determinovaný nebo indeterminovaný. Je jeho chování naprogramováno ve variantách nebo si řešení vytváří sám, učí se sám? Představil proto stupnici rozlišování motorových vozidel podle toho, jaké mají možnosti automatizace, na které „pět“ je zcela autonomní vozidlo bez řidiče a „nula“ se rovná vozidlu ovládaném pouze řidičem. Aktuálně se v této škále běžně pohybujeme okolo stupně „jedna“ (aktivní tempomat, parkovací asistent, asistent jízdy v pruzích), ve kterém je ještě odpovědnost jasná. Zcela jinak je tomu ale u úrovní 2–5, kde sice soukromoprávní odpovědnost může být objektivní, ale trestní právo se s touto problematikou vůbec neumí vyrovnat.

Velmi očekávaný byl blok nazvaný Ženy v právu, který byl faktickým vrcholem prvního dne kongresu. V úvodním příspěvku se JUDr. Lucie Hrdá zabývala otázkou Potřebují ženy svou sekci v právu? Ženy v příspěvku označila za oběti patriarchátu a upozornila, že svou sekci nepotřebují, je pro ně ovšem daleko těžší se mezi muži prosadit. Ženu stojí daleko více energie eliminovat znevýhodnění, musí se daleko víc snažit a mít velké sebevědomí. V tomto ohledu je tedy třeba, aby byly ženy daleko více podporovány.

Další přednášející, Mgr. Hana Gawlasová se v příspěvku nazvaném Ženy sobě zabývala především otázkou, zda si ženy vzájemně pomáhají, zda jim pomáhají muži a zda spolu ženy spolupracují. Došla přitom k závěru, že ženy ani muži, kteří jsou na stejné úrovni, se nepodporují především proto, že jsou si vzájemně konkurenty a konkurentkami.

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., přijela na kongres s příspěvkem Mužské právo aneb Jsou právní pravidla neutrální?, ve kterém nastínila feministickou kritiku práva – podle ní se společnost tváří, že pravidla jsou neutrální, což ovšem není pravda. Společenská a další pravidla byla přijata dávno v minulosti a přijímali je jen muži, zacházení s ženami je tedy nerovné z podstaty věci. V českých podmínkách je kariéra nastavena na muže z privilegované skupiny a ženy, především pokud sledují tradiční trajektorii, mají daleko menší šanci uspět.

Doktorka Šimáčková se ve svém příspěvku dotkala i diskutované Istanbulské smlouvy, jejíž kritika je především ideologická. V závěru pak upozornila, že ve všech otázkách, které jsou ve smlouvě ošetřeny, je nejdůležitější prevence – pokud dokážeme zabránit tomu, aby problém vůbec vznikal, nemusíme řešit následky.

Poslední blok prvního dne kongresu byl zakončen, snad poprvé v historii konání akce, potleskem ve stoje. Debaty o postavení žen následně protknuly i celý společenský večer, na kterém byly předány ceny výherkyním soutěže o nejlepší studentský článek s právní tématikou „Ukaž svou kreativitu IX“, dále proběhla gratulace k 30 letům existence společnosti Atlas Group a před slosováním hodnotných cen všechny přítomné výborně pobavil beatboxer, zpěvák a vokální improvizátor Endru.

Dopoledne druhého jednacího dne bylo ve znamení českého práva v evropském kontextu. O jediný příspěvek v tomto bloku se postaral advokát Mgr. et Mgr. Michal Vávra, který byl zároveň skvělým moderátorem celého kongresu. Věnoval se nárokům ze zrušených letů a zájezdů z důvodu covidu z pohledu advokáta na obou stranách hranice, tedy otázce, jak nároky vymáhat v České republice a v Rakousku. K tomuto účelu nejlépe slouží evropský platební rozkaz – v jeho aplikaci jsou ovšem velké rozdíly, neboť zatímco v Rakousku je vydán do zhruba 6 dnů, v ČR to trvá výrazně delší dobu (1–2 měsíce). V Rakousku rozhoduje centralizovaný soud, v ČR je potřeba žalovat u jednotlivých místně příslušných okresních soudů, v Rakousku je snadnější i následná vymahatelnost práva, když např. v případě náhrady za jednu letenku je možné zabavit celé letadlo. Vymáhání náhrad za zrušené zájezdy je ještě větší oříšek, úprava je velmi rozdílná (např. v ČR tzv. Lex voucher), obecně ovšem cestovní kanceláře s vyplácením peněz za zrušené zájezdy měly problém.

Na všech předchozích ročnících kongresu Právní prostor byl velmi sledovaný poslední blok, Aktuální otázky v justici. I letos byl obsazen špičkami české justice, všechny příspěvky byly navíc velmi podnětné. JUDr. Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu, se zabýval rolí Ústavního soudu v dnešní mediální době, neboť Ústavní soud je stále středem mediální pozornosti a jeho rozhodovací činnost je velmi sledovaná. Své jedinečné postavené využívá k účelné mediální prezentaci, čemuž přispívá i osoba předsedy soudu a skutečnost, že Ústavní soud má možnost hovořit za celou justici. Jeho role v mediálním světě lze rozdělit na informativní (mediálně-justiční servis pro všechny a za celou justici), ochrannou (je vázán obecnými předpisy ústavního práva, a může tak primárně nalézat spravedlnost, ne „jen“ právo) a judikatorní (v oblasti svobody projevu, mediálních útoků, hate speech, hranic únosného). Všechny tyto role jsou velmi dobře viditelné na mediálně známých kauzách jako např. Vondráčková v. Rejžek či aktuální Oldřich Kaiser v. Blesk.

Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk se věnoval postavení a roli Nejvyššího soudu v 21. století. Jako hlavní problém označil enormní množství nápadu a tím pádem vydávání enormního množství rozhodnutí. Jak uvedl, každý ze soudců NS se ročně podílí na vydání cca 300 rozhodnutí, na ÚS je to číslo ještě daleko vyšší. Je to ale dobře? Podle místopředsedy NS se od soudcům očekává maximální erudice, studium, rozhodnutí, která budou precedenty – to ale s těmito čísly nejde. Možností, co je možné dělat s tím ohromným nápadem, je hned několik (vyloučit část agend z dovolání, část role NS přenést na ÚS, radikálně zvýšit soudní poplatky či zvýšit počet soudců NS), jako jedinou možnou ale přednášející označil řešení pomocí selekce nápadu, kdy Nejvyšší soud bude mít právo vyhradit si, že se věcí nebude věcně zabývat.

V následujícím příspěvku se prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra věnoval aktuálním událostem v justici některých blízkých zemí a stabilitě českého soudnictví. Česká justice je podle něj v podstatě velmi klidná a stabilní, i když je řízena ministerstvem a u moci se střídají různé politické strany. Atak podobný těm v sousedních státech se ale dá s jistotou očekávat. Slabým místem je výběr soudců – postupně a nenápadně, kladením požadavků na soudce je možno do budoucna justici ovlivnit. Zatím si soudci vybírají sami, výkonná moc do výběru prakticky nezasahuje, prezident bez výhrad jmenuje kandidáty navržené předsedy krajských soudů a jsou to právě předsedové soudů, kteří jsou klíčem k současné české justici. Jsou však omezeni časově, navíc bez možnosti opakování funkce.

Předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M., přednesl příspěvek nazvaný Vítězství práva nad politikou jako počátek konce právního státu?, v jehož úvodu se věnoval pádu říší, jejichž úpadek začal, když byly na vrcholu (např. Římská říše či Sovětský svaz). Materiální právní stát, na který se odvoláváme, už není jen vázán vlastním právem, ale sám sebe reguluje i obsahem – jisté obsahy práva jsou zakázané. Za právním státem stojí racionalita a předvídatelnost – to dohromady dává zákaz libovůle. Důsledky vítězství právního státu jsou mimo jiné, že se nikdo nebojí (bojí se úředníci), z veřejného prostoru se vytrácí politika a problémy začínají mít právní řešení, vlastníkem politiky se stává právník, v politice občas vítězí forma (marketing) nad obsahem (vlastně není co řešit, politika je zbavena obsahu), některé otázky jsou vyloučeny z debaty, jednotlivci využívají možnosti, které právní stát nabízí k prosazování vlastních hodnot, jež ale nejsou v souladu se základními hodnotami toho státu.

Na závěr nezbývá než poděkovat organizátorům za přípravu akce i velmi přínosný program a doufat, že se příští rok uskuteční – bez další pauzy vyvolané nepříznivými okolnostmi – další, již 11. ročník kongresu Právní prostor.

Text a foto: Mgr. Zuzana Cholastová, ATLAS consulting