Prvním krokem ke zlepšení ochrany obětí domácího násilí je jasné definování tohoto jevu v českém právním řádu. Shodli se na tom dne 29. března účastníci semináře v Senátu. Upozornili také na neexistující ochranu obětí v přestupkovém řízení. Další potřebnou legislativní změnou je podle expertů vzdělávání a specializace soudců na tuto problematiku nebo úprava pracovního práva.

Ačkoliv české zákony s pojmem domácího násilí pracují, žádný z nich neobsahuje jeho definici. Mgr. Radan Šafařík z Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády domácí násilí popsal jako opakované, dlouhodobé, cyklické a postupně se stupňující. Připomněl, že v naprosté většině míří na ženy a že oběti oznámí jen pět až deset procent případů.

Ochrana, kterou obětem domácího násilí poskytuje trestní řízení, se podle bývalé advokátky Mgr. Veroniky Ježkové, nyní z organizace proFem, vůbec nepropisuje do řízení přestupkového. Právnička v Senátu apelovala na lepší vzdělávání pracovníků přestupkových komisí například ohledně toho, jak vést s obětí domácího násilí výslech nebo jak ji poučit o jejích právech. Chybí jí také možnost, aby si oběť k výslechu přibrala svého důvěrníka. Občanskoprávní předpisy by měly obsahovat možnost bezplatného právního zastoupení pro oběť domácího násilí a měly by reflektovat domácí násilí v opatrovnických sporech o svěření dítěte. V odvětví pracovního práva by se pak podle právničky mohlo uvažovat o možnosti přechodného snížení úvazku oběti, o poskytnutí dočasného volna či o zavedení ochranné doby, po kterou by oběť nemohla dostat výpověď ze zaměstnání.

Řečníci také vznesli požadavek na vzdělávání a specializaci soudců v této problematice. Zatímco policie i státní zastupitelství mají pro domácí a sexuální násilí specializované sekce, u soudů něco podobného chybí. Na situaci by mělo zareagovat Ministerstvo spravedlnosti, a to novelou své vyhlášky, konkrétně jednacího řádu pro okresní a krajské soudy.

Šéfka Bílého kruhu bezpečí Mgr. Petra Vitoušová míní, že za nefunkční částí systému je právě nedostatečné vzdělávání. „Legislativou to nevyřešíme. Zákon je vždy dva roky za vývojem společnosti,“ poznamenala. Důležitá je podle ní zejména osvěta včetně informování obětí o místech, kde se jim dostane pomoci. Dodala, že specializace soudců může být problematická na menších soudech, kde bývá trestních soudců jen několik. Vhodnější cestou je podle ní „plošná kvalitní připravenost“ tak, aby agendě rozuměli všichni soudci.

Odborníci také kritizovali podobu zákona o sociálních službách, v němž podle nich rovněž chybí specializovaná úprava pomoci obětem domácího násilí, ať už se týká pobytových služeb nebo krizové pomoci.

Trestní právo může domácí násilí postihnout zejména jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí se základní sazbou šest měsíců až čtyři roky vězení. Loni policie takových případů evidovala 403. V úvahu připadají také trestné činy znásilnění a sexuálního nátlaku, případně nebezpečného pronásledování, tedy stalkingu. Policie může násilníka vykázat na deset dní ze společné domácnosti, pokud oběti hrozí bezprostřední nebezpečí. K této možnosti přistoupí v 1100 až 1400 případech ročně.

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com