Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. února 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, zrušil původní rozsudek odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2021 (a současně i rozsudek soudu prvního stupně, jemuž byla věc vrácena k dalšímu řízení), jimž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce, jako zákonný dědic domáhal určení, že žalovaní nejsou dědici ze závěti zůstavitelky, sepsané vlastnoručně ve formě soukromé listiny. Soudy obou stupňů, s odkazem na dosavadní judikaturu vztahující se k občanskému zákoníku účinnému do 31. 12. 2013, došly ve svých rozhodnutích k závěru, že byl-li žalobce, coby zákonný dědic odkázán pozůstalostním soudem k podání žaloby o určení dědického práva, protože se jeho právo jevilo jako „nejslabší“, je na něm, aby také na základě jím podané žaloby prokázal, že zpochybněná závěť zůstavitelky je neplatná.

Senát Nejvyššího soudu v projednávaném případu na základě podaného dovolání řešil, koho tíží v navazujícím sporném řízení povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti o tom, že je platná závěť zůstavitele. Vysvětlil, že není možné vycházet z judikatury vztahující se k dříve účinnému občanskému zákoníku, nýbrž je třeba vycházet z pravidla § 565, věta první, nyní účinného občanského zákona, podle něhož je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Uvedené pravidlo dopadá i na soukromé listiny, jejichž obsahem je závěť zůstavitele, protože občanský zákoník ani jiný právní předpis pro závěti nestanoví z uvedeného obecného pravidla o dokazování žádnou výjimku.

Senát Nejvyššího soudu proto dospěl k závěru, že:

1) V řízení o určení dědického práva po zůstaviteli, který zemřel po 1. 1. 2014, zatěžuje důkazní břemeno ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny toho z účastníků, který se ve svůj prospěch takové závěti dovolává (§ 565, věta první, občanského zákona), tedy závětního dědice.

2) Pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti zůstavitelů zemřelých po 1. 1. 2014 není (nemůže být) významné pouze a jen to, zda a který z účastníků pozůstalostního řízení byl odkázán k podání žaloby o dědické právo.

Rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 24 Cdo 2592/2021 byl po svém vyhlášení na úředních deskách Nejvyššího soudu pseudonymizován a zveřejněn ve webové databázi Rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: canva.com