Organizace na podporu práv žen usilují o změnu definice znásilnění v zákoně

Komentováno pro AD

O změnu definice znásilnění v zákoně usilují organizace na podporu lidských práv a žen. Podle nich by se za znásilnění měl považovat sex bez souhlasu, nejen z donucení pod násilím či pohrůžkami a při zneužití bezbrannosti. Happening na podporu změny zákona uspořádaly dne 15. února nedaleko sídla Poslanecké sněmovny organizace Konsent a Amnesty International (AI). Akce je součástí kampaně Chce to souhlas, která začala před rokem.

 

„Za dobu existence naší kampaně už většina politických stran vyjádřila podporu pro nápravu definice znásilnění. Nyní je však nezbytné, aby politici a političky přetavili své sliby do konkrétních činů,“ uvedla Irena Hůlová, BA, z Amnesty International. Pořádající organizace zmínily, že právní definici znásilnění podle souhlasu k sexu má 13 evropských zemí.

Také JUDr. Lucie Hrdá, advokátka, která se zaměřuje právě na problematiku domácího násilí a stalkingu, se domnívá, že je třeba přizpůsobit definici znásilnění vývoji v oblasti viktimologie a psychologie, stejně tak jako je třeba upravit skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužití, či specifikovat pojem bezbrannosti. “Pojem bezbrannosti se totiž dle judikatury vyšších soudů dá vykládat nejen jako objektivní nemožnost uprchnout nebo se bránit (svázání, koma, těžká opilost), ale i jako neschopnost subjektivní, tedy strach, disociativní stupor (laicky řečeno „zamrznutí“, kdy se člověk náhle přestane hýbat a není schopen vykonávat jakýkoliv pohyb včetně řeči), ale i obavy o vedle spící děti, předchozí zkušenost s domácím násilím a podobně.  V okamžiku, kdy se soudy drží pouze oné objektivní stránky, zcela opomíjejí například až 70 % všech obětí nedobrovolného sexu, které se nejsou schopny bránit právě kvůli tzv. disociativnímu stuporu. Aktivity Amnesty International, Konsentu a dalších organizací rozhodně mají moji podporu,“ uvedla JUDr. Hrdá.

Policie ročně dostane zhruba 600 oznámení o znásilnění. Podle výzkumů je to jen asi pět procent všech případů. Jako jeden z důvodů nízkého počtu řešených kauz organizace uvádějí právě právní definici, která je podle nich nedostatečná a nezahrnuje velkou část činů. V potaz se berou jen ty s fyzickým násilím.

„Znásilnění zažije každá desátá žena v ČR a každý třicátý muž. Tyto statistiky ukazují, že s nekonsenzuálním pohlavním stykem má zkušenost obrovské množství lidí a je to problém,“ řekla Johanna Nejedlová ze spolku Konsent.

Organizace doufají, že se tématu bude ve sněmovně věnovat nový podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí. Jeho člen Michal Zuna koncem ledna na tiskové konferenci řekl, že by expertní skupina chtěla Ministerstvu spravedlnosti předložit své návrhy možných opatření a změn zákonů, a to případně už letos na podzim.

Průzkum Amnesty International a České ženské lobby před pár lety ukázal, že téměř tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy. Díl odpovědnosti podle odpovídajících mají, pokud se buď chovaly koketně nebo byly opilé, měly sexy oblečení, neřekly muži jasné ne, šly bez doprovodu opuštěným místem či měly hodně sexuálních partnerů. Pořádající organizace poukazují na to, že znásilnění mívá značné dopady. S traumatem se velká část obětí vyrovnává velmi dlouho, některé po celý život. Dlouhodobé následky jsou patrné u 90 procent obětí, uvedly organizace.

Podle analýzy 55 pravomocných rozsudků z roku 2016, kterou provedla organizace proFem, velká část odsouzených za znásilnění dostala podmínečný trest. Ve většině případů se oběť a násilník znali. Pachatelem byl otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy. Obětí byly i malé děti. Důvodem podmínky byla třeba pachatelova předchozí bezúhonnost i to, že čin popíral či dětská oběť neměla zjevné následky.

„Také na webu Bez trestu probíhá analýza námi zveřejňovaných rozsudků, ve velké části z nich můžete najít v odůvodnění nízkých trestů biasy a mýty o obětech i pachatelích sexualizovaného a domácího násilí, kterým soudci při rozhodování podléhali. Proto se domnívám, a je to i jednou ze základních snah Bez trestu, že je nutné zavést povinné vzdělávání soudců, kteří rozhodují o znásilnění či domácím týrání,“ dodala advokátka Lucie Hrdá.


Redakce AD; ČTK
Foto: canva.com

Go to TOP