Soudní jednání je pro jeho účastníky zpravidla věcí stresující, emoční a nepříjemnou. Představuje vyvrcholení konfliktu mezi nimi, jejich osobní konfrontaci, která rozhodne výsledek probíhajícího sporu.

Své emoce a prožívání často přenášejí i na zástupce, kteří se snaží své klienty ochránit, podpořit a zastat se jich před soudem i před jejich protivníky. Čím vážnější kauza, tím silnější emoce. Co někdy následuje, když takoví lidé usednou před soudem proti sobě? Škála bohaté verbální i neverbální komunikace, tedy mračení se, „propichování“ druhého pohledem, všemožná gestikulace, kroucení hlavou, obracení očí v sloup, skákání do řeči, odkašlávání, polohlasné komentáře, či přímo dohadování se mezi účastníky. Nezřídka se těchto projevů nedokážou zdržet ani jejich právní zástupci. Nemusí přitom jít o zlý úmysl, emoční napětí je někdy příliš silné. Záleží vždy na soudci, nakolik nechá uvedené projevy nepřátelství mezi stranami rozhořet. Zpravidla však soudce má jiné starosti, jako protokolaci, konstatování listin apod. A tak může tato „malá válka“ nerušeně přilévat olej do ohně planoucího mezi účastníky.

Co se s tím dá dělat? Možná by stačilo přestat stavět strany proti sobě, alespoň v jednací síni. Stačí přitom malá úprava. Otočme strany proti soudci, jak je tomu zpravidla zvykem v anglosaském soudním světě. Čeho tím dosáhneme? Strany budou mluvit vůči soudu, ne vůči sobě. Soudce se tak přirozeně stane tím, na koho se budou obě strany soustředit, a také tím, kdo na ně bude v průběhu soudního jednání působit. Zároveň se omezí nonverbální komunikace mezi účastníky, stejně jako tendence směřovat své projevy proti sobě. Nebudou tak vznikat zbytečné tendence k další gradaci konfliktu. Při změně zasedacího pořádku zbývá vyřešit postavení svědka vyslýchaného soudem. Pro inspiraci se přitom můžeme podívat na fungování soudů v zahraničí. Zde je třeba zasedací pořádek u rodinného soudu v Ontariu[1], kde svědek zasedá po boku soudce. Obdobné uspořádání můžeme vidět i na prezentaci trestního soudu v Anglii[2], kde svědek stojí bokem mezi porotou a stranami. Příkladů a variant bychom mohli najít určitě více.

Nejsem si vědom toho, že by rozmístění a usazení účastníků v rámci jednací síně upravoval nějaký právní předpis. Co tedy stačí udělat? Otočme stoly a přesuňme „ohrádku“ pro svědky mezi soudce a strany. Pro začátek bude stačit jedna jednací síň, ideálně pro řízení týkající se péče a výživy nezletilých dětí. Jistě, není to řešení absolutní, ale zároveň náklad na jeho provedení je tak nepatrný, že i malá deeskalace konfliktu mezi účastníky, dle mého soudu za něj stojí.

Mgr. Jiří Pražák, advokát působící v Plzni a v Rokycanech
Ilustrační foto: University of Derby. The Magistrates‘ Court

[1]     Community Legal Education Ontario. Steps to Justice. Family Court Illustrations – Ontario Court of Justice (online) https://stepstojustice.ca/resource/family-court-illustrations-ontario-court-of-justice/

[2] University of Derby. The Magistrates‘ Court (online). https://www.youtube.com/watch?v=WeNDacwO5NA