V uplynulých dvou letech byl v České republice zaznamenán nejen rostoucí počet nenávistných verbálních útoků na internetu a sociálních sítích, ale zvýšila se také jejich závažnost. Jde zejména o nenávistné výroky, vyhrožování násilím, urážky, šíření lží, propagaci terorismu a mnohé další výroky, které naplňují znaky konkrétních trestných činů.

 

V té souvislosti se čím dál častěji v nejvyšších patrech justice diskutuje o potřebě vytvoření speciálních legislativních pravidel pro úpravu komunikace v tomto prostoru, aby se dalo posoudit, které výroky jsou již za hranicí svobody slova a jsou trestnými činy. Podle slov vrchní státní zástupkyně JUDr. Lenky Bradáčové, Ph.D., je to výzva pro trestní justici, která by měla na současnou situaci aktivně zareagovat. Advokátní deník proto udělal anketu mezi obhájci, kteří jsou nedílnou součástí trestní justice, a zeptal se jich, zda je řešením nová legislativa, jak se dívají na zpřísnění trestů a také na osvětu v této oblasti. V anketě odpovídali členové prezidia Unie obhájců: JUDr. Marek Nespala, JUDr. Tomáš Sokol, JUDr. Petr Toman, LL.M., Mgr. Lukáš Trojan a JUDr. Václav Vlk.

 

Domníváte se, že speciální legislativa nebo nově definované skutkové podstaty trestných činů jsou potřeba, nebo si vystačíme se stávajícími paragrafy?

 

Jsa ze staré trestní školy, jsem zásadně proti jakémukoliv prohlubování kazuistiky ve zvláštní části trestního zákoníku. Vývoj práva, tedy zejména i trestního, musí reagovat na vývoj společnosti. Pokus o „upřesňování“ reprobace nešvarů specifickými novými skutkovými podstatami je výraz neutuchajícího apetitu politiků a namnoze populistů klackem trestního řízení činit společnosti dobro. Samozřejmě, vývoj zejména informačních technologií vyžaduje odpovídajícím způsobem chránit nové prostory lidské existence, ale v tomto případě, dle mého názoru, co do základu stávající legislativa stačí. Tím mám na mysli, že není třeba nových skutkových podstat, ale maximálně dotvoření kvalifikovaných skutkových podstat současných definic konkrétních trestných činů, ale nejlépe však při individualizaci trestu vycházet z konkrétního formálně materiálního znaku stupně společenské škodlivosti toho, kterého jednání. Tedy je-li spácháno ve veřejném prostoru internetu zohlednit tuto skutečnost v rámci kvalifikované, tedy přísnější trestní sazby při její horní hranici.

 

Týpci, co nenávidí všechny a všechno, se vyskytovali odjakživa. Časem jim kdosi, nejspíš Deimos, bůh teroru, nadělil noviny, rozhlas a televizi, k čemuž později přidal i sociální sítě. Takže teď už nemusí „vařit jedy“ doma před telkou nebo v putyce s partou podobných lůzrů, ale dostali křídla. Odjakživa ale stačilo vyhýbat se obskurním putykám, nesedat si ke stolu s lůzou, prostě si takových nevšímat. S lehkou obměnou s tím lze vystačit i v době „síťové“ – „na sítích nežiju, chaty nesleduju a nemám problém“. Od státu toliko očekávám, že jeho orgány bdí pro případ, že by se lůzři začali „smečkovat“ se záměrem proměnit myšlenku v čin. A na to nám stačí to, co v trestním zákoníku máme. Nač vymýšlet nové skutkové podstaty trestných činů? A kdo zaručí, že si v rámci boje proti nenávisti nenaordinujeme cenzuru? Podívejte se, jak neslavně končí politická korektnost.

 

Nejsem zastánce tvorby nových skutkových podstat kdykoliv se objeví jakýkoliv problém či nejasnost. Osobně se domnívám, že skutková podstata výtržnictví podle § 358 TrZ či nebezpečného vyhrožování podle § 353 TrZ dopadá i na nenávistné projevy na internetu. Ostatně to potvrdil i Nejvyšší soud v jednom ze svých rozhodnutí. Tedy pokud je někde problém, pak v tom, že nejsou tato ustanovení policií a státními zástupci využívána, popř. v tom, že bývá obtížné je prokázat.

 

Jednoznačně vystačíme se stávajícími paragrafy. Zaplevelování právního řádu dalšími skutkovými podstatami považuji za naprosto zbytečné, neboť trestní zákoník umožňuje dostatečný postih.

 

Jsem zcela přesvědčen, že žádná speciální legislativa ani nově definované skutkové podstaty trestných činů nejsou potřeba, neboť si vystačíme se stávajícími paragrafy. Rozšiřování a zpřesňování skutkových podstat zde nemá smyl pro jeho popisnost. To je otázka výkladu soudu a státního zastupitelství, když to bude chtít stíhat. Trestní politiku definuje stát a stát musí cestou Ministerstva spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce definovat v tomto směru priority. A toto priorita rozhodně je.

 

 

Zatím většinou za nenávistné útoky padaly podmíněné tresty. Myslíte si, že jsou adekvátní, nebo by je bylo třeba zpřísnit?

 

M.N.: Forma trestu odnětí svobody musí vycházet z přísné individualizace trestního postihu, tedy tam, kde se jedná o vysoký stupeň společenské škodlivosti či recidivu není důvod neocenit vytrvalost haterů nepodmíněným trestem odnětí svobody, a to jednak z hlediska generální prevence, ale zejména z hlediska ochrany společnosti před takovým nešvarem, i když u pravověrných haterů si převýchovu moc představit nedovedu, neb se dle mého názoru jedná o sociopaty, či dokonce jedince s duševní poruchou, a tedy v některých případech i prostor pro ochranná opatření v podobě např. detence.

T. S.: Obecně je vědomí neodvratného odhalení a potrestání mnohem účinnější prevence než hrozba přísného trestu. Podle mě by stačilo vyloučit nebo podstatně ztížit možnost anonymních hejtů. Tedy zachovat svobodu slova, ale ne anonymního slova.

P. T.: V žádném případě bych nemluvil o zpřísnění trestů. Trest musí být přísně individuální a musí odpovídat konkrétní závažnosti postihovaného jednání. I v tomto typu trestné činnosti umožňují současné trestní sazby dostatečné možnosti postihu.

L. T.: Obecně je třeba vést trestní politiku v ČR směrem k depenalizaci a restorativní justici. Výkon trestu odnětí svobody v civilizovaných jurisdikcích je výjimečným nástrojem trestání pachatelů, které je nezbytné izolovat. Primárně se jedná o pachatele závažné násilné trestné činnosti. Ve všech ostatních případech je třeba volit tresty, které mají výchovný charakter a reálně vedou pachatele k reflexi jeho jednání, případě mají dopad do majetkové sféry pachatele trestného činu.

V. V.: Pokud se týká obecně trestní praxe, trestní politika ČR je špatná a tresty vysoké. Obecně by neměly tresty přesáhnout 10 let za jakýkoli trestný čin s tím, že majetkové trestné činy a verbální trestné činy by měly být vůbec v nízkých sazbách a trestné činy proti životu a zdraví ve vyšších. Ovšem důležitým prvkem je restorativní justice, vzorem budiž nám Norsko, Dánsko, Švédsko, Finsko, všechny severské státy. Jde o to, aby pachatel trestnou činnost v budoucnu neopakoval a aby zaplatil, respektive nahradil újmu poškozeným.

 

Bylo by vhodné používat u verbálních útoků a šíření nenávisti v online prostoru dohody o vině a trestu? Nebo by to vůči poškozeným, kteří volají po exemplárním potrestání bylo nespravedlivé? A jak se díváte na alternativní finanční tresty – nebyly by v těchto případech tou nejlepší prevencí?

 

M. N.: Trest nesmí být exemplární, odstrašující, přísný, dokonce ani z hlediska právního purismu „spravedlivý“, ale musí být zákonný. Soud musí k návrhům jak obžaloby, tak obhajoby přistupovat zcela individuálně a zejména dle poměrů pachatele volit takovou sankci, která vzhledem ke všem okolnostem dosáhne účelu trestu, tedy ochrany společnosti, nápravy pachatele a generální prevence. Peněžitý trest je samozřejmě nejlepší zkratkou, neboť určitá skupina haterů jsou osoby díky svým osobnostním rysům nemajetné a v případě neuhrazení peněžité sankce nastupuje náhradní trest odnětí svobody, který by prvoplánově s ohledem na stupeň společenské škodlivosti uložen nebyl.

T. S.: Dohoda o vině a trestu je, krom jiného, významná proto, že pachatel uzná své pochybení, čímž se významně zvyšuje pravděpodobnost jeho nápravy a zároveň snižuje pravděpodobnost recidivy. Speciálně v těchto věcech, pokud řvoun uzavřel dohodu, ztrácí naději být napříště mučedníkem víry. To už by i pro spolu rezonující trolly asi byl spíš šaškem než hlasatelem nových pořádků. Peněžité tresty by obecně měly být využívány častěji namísto trestů jiných. Proč tedy rázněji nezpoplatnit i agresivní idiotství?

P. T.: Dohody o vině a trestu je vhodné používat vždy. Pojem exemplární trest zavání nespravedlností, proto jej nepoužívám a současně jej nerad slyším. Navíc peněžitý trest považuji za přísnější než trest podmíněný.

L. T.: Exemplární tresty jsou pojmový nonsens. S pachateli této specifické trestné činnosti je třeba pracovat v rámci komplexního systému nápravných programů. Dohoda o vině a trestu je nepochybně více než vhodným procesním nástrojem i v případě tohoto typu trestných činů.

V. V.: Nejlepší prevencí jsou alternativní tresty, ať už spočívají v trestu prospěšných prací, nebo jiných. Důležitá je zejména následná práce s těmi, kdo se toho trestného činu dopustí, aby si uvědomili, že jejich jednání je opravdu závadné a proč. Domnívám se dokonce, že vůbec nejlepší by s časovým odstupem bylo zveřejňování rozsudků.

V otázce výše a formy trestů se pětice obhájců v podstatě shodla, stejně jako v tom, že v jejich advokátních praxích se navzdory statistikám nárůst případů trestných činů souvisejících s online aktivitami zatím významně neprojevil. Třeba proto, že svým klientům zásadně doporučují tyto aktivity raději ignorovat. Nic to ovšem nemění na faktu, že na internetu a sociálních sítích zdomácněla nenávist, fyzické výhrůžky, vulgarita, pomluvy, prostě výroky, které, pokud nejsou přestupkem nebo dokonce trestným činem, minimálně překračují zásady slušného chování. Bohužel virtuální realita je světem, kde se i díky anonymitě snadno a rychle zapomíná na to, že je regulován stejnými zákony jako ten skutečný. Přestože členové prezídia Unie obhájců nepovažují za důležité, aby vznikla nová, speciální legislativa pro tyto činy, Evropská komise je opačného názoru.

Dne 9. prosince 2021 předložila EK iniciativu na rozšíření seznamu trestných činů EU, který je uvedený ve Smlouvě o fungování Evropské unie tak, aby zahrnoval nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti. Stávající seznam trestných činů EU je třeba rozšířit, aby byla zavedena společná pravidla pro vymezení zmíněných trestných činů a souvisejících sankcí ve všech členských státech EU.

V iniciativě se vysvětlují důvody pro rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti. Konkrétně se jedná o přeshraniční rozměr nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti; mimořádnou závažnost této oblasti trestné činnosti nebo aktuální nárůst této trestné činnosti. Komise se domnívá, že pouze rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti umožní účinný a komplexní trestněprávní přístup k těmto jevům na úrovni EU spolu s důslednou ochranou obětí těchto činů.

Po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a Rady k této iniciativě může Komise navrhnout přijetí právních předpisů, které stanoví minimální pravidla pro definice výše zmíněných trestných činů a související sankce.

Redakce AD
Foto: Unie obhájců; canva.com