Dražební sál Justičního areálu Na Míčánkách se 13. ledna 2022 stal místem setkání advokátů, advokátních koncipientů, soudců a dalších odborníků na konferenci „Domácí násilí v justiční praxi“, kterou pořádaly Česká advokátní komora a Justiční akademie. Zájemci, kteří z jakýchkoliv důvodů nemohli sedět v sále, měli možnost sledovat online stream u svých obrazovek.

 

„Domácí násilí je multioborový fenomén, který vyžaduje odbornosti právní, viktimologické, psychologické, terapeutické, krizové, opatrovnické či sociální. Stále častěji je předmětem justičního projednání, proto roste význam zvyšování kvalifikace všech profesionálů, kteří se s ním ve své praxi setkají. Bez znalostí a vědomí souvislostí všech článků procesního řetězu není možno obětem ani agresorům pomoci,“ uvedla úvodem moderátorka konference advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová a představila devět lektorů, kteří se v průběhu dne podělili o aktuální pohledy na téma domácího násilí.

 

Účastníky přivítal online předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M., který ve svém příspěvku hovořil o tom, že domácí násilí je vysoce aktuálním tématem, ale kontroverzním a velmi komplikovaným, vyvolávajícím řadu rozličných reakcí. „Aktuálně je zřejmá vysoká společenská poptávka po přísnějším trestání těchto násilných činů, což je velké téma pro justici a advokáty obzvlášť. My jako advokáti budeme pochopitelně vždy stát na straně práva, ať už to bude při obhajobě poškozených nebo pachatelů, navíc s vědomím velké složitosti těchto kauz,“ uvedl předseda ČAK a popřál účastníkům, aby si z konference odnesli co nejvíc informací a dobrých rad, které využijí ve své praxi.

 

Jako první vystoupil se svým příspěvkem Domácí násilí v judikatuře ÚS ústavní soudce JUDr. Tomáš Lichovník. Připomněl, že rozhodovací praxe Ústavního soudu o domácím násilí je celkem skromná, ale předpokládá se, že ÚS se bude určitě věnovat případům domácího násilí častěji, protože jejich počty stoupají. Připravil proto pro účastníky přehled důležité judikatury z této oblasti.

Rozhodovací praxi ÚS doložil JUDr. Lichovník několika nálezy z let 2008–2009 – sp. zn. IV. ÚS 1554/08 a III. ÚS 346/09, které se týkaly odůvodňování předběžných opatření ve věcech domácího násilí. ÚS v nich konstatoval, že není možné rozhodnutí, která zásadně zasahují do lidského života, neodůvodňovat.

Většina rozhodnutí ÚS, kde figurovalo domácí násilí, se týkala úpravy styku rodičů s dětmi. „Vyjadřuji uznání všem, kteří se domácímu násilí věnují se znalostí věci, protože speciálně k tomuto tématu je potřeba toho hodně znát a překonat mnoho předsudků a mýtů, které v něm panují. Pokud totiž soudci, ale i příslušníci policie nemají patřičnou specializaci a dobré znalosti, může to vést k nesprávnému hodnocení a následně i rozhodování,“ uzavřel svůj příspěvek JUDr. Lichovník.

 

JUDr. Lucie Hrdá, advokátka a lektorka, která se již 19 let specializuje na domácí násilí, si připravila příspěvek o tom, Jak se (ne)trestá domácí násilí.

Připomněla založení platformy www.beztrestu.cz v květnu loňského roku, která vznikla jako reakce na zlehčující a přezíravý přístup některých orgánů činných v trestním řízení k sexualizovanému násilí. „Jako jeho spoluzakladatelka bych chtěla dosáhnout toho, aby policisté, soudci, státní zástupci, ale i třeba advokáti a soudní znalci či sociální pracovníci opravdu měli vhled do problematiky, aby například věděli, co to je posttraumatický stresový syndrom, jak domácí násilí působí na život v rodině, co se děje s oběťmi a jak závažný zásah do jejich tělesné i duševní integrity trestný čin může mít, nebo způsobit v budoucnu. Prostě odstranit jejich „deformované“ nahlížení na tyto trestné činy a bagatelizaci násilí mezi partnery,“ uvedla JUDr. Hrdá.

Uvedla pak jako příklad několik odůvodnění anonymizovaných rozsudků, které jsou na tomto webu k dispozici jako důkaz toho, s jakou brutalitou se oběti potýkaly a jaké následky si odnesly, a hlavně jak se sexualizované trestné činy a domácí násilí v České republice trestá pouze podmíněnými tresty, nebo spíš netrestá.

„Původně jsem si myslela, že jde o jednotlivé excesy, ale zjistila jsem, že je to systémový problém a že lidem, kteří je prošetřují, chybějí podstatné znalosti. Nechceme ovlivňovat konkrétní kauzy a jednotlivé soudce, ale chceme působit na samotný systém trestání a upozorňovat na časté zlehčování následků sexuálního, sexualizovaného a domácího násilí. Naším přáním je, aby se o tuto problematiku začala zajímat veřejnost, protože považujeme za žádoucí vytvoření celospolečenského tlaku na to, aby se k těmto trestným činům začalo přistupovat jako k závažné kriminalitě s velmi závažnými následky,“ doplnila závěrem a uvedla, že na stránkách www.beztrestu.cz se mohou zájemci přihlásit k odběru newsletteru, kde získají informace o pořádání kulatých stolů a dalších vzdělávacích akcí k tématu domácího násilí.

 

JUDr. Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů, doplnila informace o statistiky, z nichž vyplývá, že nahlašováno je pouze pět procent domácího násilí a jedním z důvodů příčiny neohlašování těchto trestných činů je, že oběti budou mít spoustu problémů a pachatel nakonec odejde bez trestu. Připomněla také psychické násilí, které je často prvním krokem k násilí fyzickému, a také to, že se děje i ze strany žen na mužích. Rozhodně pak podpořila další vzdělávání všech zúčastněných. „Vzdělávání je důležité, ale bohužel poučujeme již poučené, protože na vzdělávacích akcích se setkáváme stále se stejnými tvářemi. A ti, co vzdělávání opravdu potřebují, tady nikdy nebudou.“

Na závěr informovala o tom, že Unie rodinných advokátů v letošním roce připravuje přehled rodinně-právní judikatury a bude tam samozřejmě i pasáž věnovaná judikatuře vztahující se k domácímu násilí.

V diskusi po prvním bloku pak zaznělo, jaký má význam podmíněný trest, a zda je vůbec nějakým trestem, z úst soudců pak i to, že by měla na podobných plénech zaznít i ta dobrá rozhodnutí soudu, protože zvlášť u domácího násilí se někteří soudci a soudkyně pravdu snaží rozhodovat se znalostí věci a zkušenostmi, které si dlouhodobě předávají dál. Všichni se také shodli na tom, že je důležité mít hlavně o tuto problematiku zájem, aby nepadala nespravedlivá rozhodnutí, a že změna pokřiveného celospolečenského náhledu na domácí násilí a chybových stereotypů v něm bude probíhat zřejmě delší dobu.

 

Po krátké přestávce vystoupil jako první Mgr. Martin Beneš, předseda Okresního soudu Most, který ve svém vymezeném čase seznámil auditorium s problematikou odrazů domácího násilí v opatrovnickém soudním řízení a zaměřil se zejména na otázku postupů, kdy, jak uvedl, „neexistuje shoda na adekvátních postupech při vyhodnocení určité míry ohrožení dítěte v důsledku domácího násilí,“ stejně tak upozornil na to, „že očekávání řešení rodinné situace prostřednictvím nástrojů rodinného práva soukromého jsou povětšinou lichá“.

Pokud se zamýšlel nad návrhy řešení, pak podle něj panuje shoda na standardizovaném hodnocení míry ohrožení dítěte, stejně jako na adekvátních postupech při ohrožení dítěte domácím násilím. Problém, který však není právní, ale velice závažný a nezadržitelný, je obecně a neustále se prohlubující neúcta k mateřství, ženě a institutu rodiny jako takové. Dnešní doba tendující k tomu, že chce být každý svobodný a upřednostňuje své sobecké potřeby, vede k rozpadu rodin a obraz rodiny, kde se ctí její základní hodnoty jako podpora, sdílení a pomoc v dobrém i zlém, již mizí.

 

Jako další dostala slovo Mgr. Jana Provazníková, předsedkyně Spolku rodinně právních a opatrovnických soudců, která iniciovala vznik spolku opatrovnických soudců, protože sami tito specializovaní soudci měli potřebu předávat si informace dalším, které tato problematika zajímá. Ve své přednášce se zaměřila na téma domácího násilí pohledem opatrovnického soudce a hned v úvodu vyjádřila své obavy nad tím, že ve skutečnosti opravdu nevíme, kolik domácího násilí je. V dalším se zamýšlela nad tím, že pomoc státu v tomto směru je neefektivní a mnohdy se lze setkat i s případy, kdy oběti-děti jsou v jejich „nejlepším“ zájmu odebrány z rodiny, dány do diagnostického ústavu a pravý pachatel, mnohdy otec nebo náhradní otec, zůstává nepotrestán a žije dál svůj ničím nenarušený život. Upozornila tím na nedostatek podpory ze strany státu, kdy změna bude určitě během na dlouhou trať.

 

Prezident Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra téma domácího násilí vidí jako velmi složité a mnohovrstevné, stejně jako pestrá je mozaika případů fyzického i psychického násilí, a i případných pachatelů, a to od úspěšných manažerů, kteří vedou dvojí život, a do nichž by to nikdo nikdy neřekl, až po ty „typické“ pachatele, jak je obecně vidí společnost. V této souvislosti upozornil na to, že téma domácího násilí je velice specifické a složité, ale určitě se nepřiklání ke specializaci soudců v této oblasti, protože soudci mají podle jeho názoru být univerzálními rozhodci, nikoli specialisty, ať už na tu kterou oblast nebo obor práva.

Mgr. et Mgr. Alicja Ewa Leix, Ph.D., psycholožka, se poté zaměřila na téma Strach a paměť. Podle jejích poznatků je zcela nepopiratelné, že osoba soudce budí velký strach a zejména v řízeních s dětmi je třeba to zohledňovat. Stejně tak podle tvrdých dat je prokázané, že emoce a jiné faktory působí na všechny, právníky a soudce nevyjímaje. Ti rozhodují jinak v průběhu dne, týdne nebo na základě jiných emocionálních faktorů, což dokazují i mnohé průzkumy.

Pokud jde o strach, jde o kritický faktor, neboť na jeho základě se mnozí bojí nahlásit trestné či jinak nežádoucí činy. Zejména pokud jde o děti, kteří důvěřují autoritám, je třeba to zohledňovat. Je důležité vědět, jak se dětí ptát! Děti mají totiž mj. mnohem větší představivost.

Závěrem pak upozornila na fakt, že je nutné, aby si advokáti, soudci i obecně právníci uvědomovali, že jsou lidé jako ostatní. Je třeba, aby si i oni byli vědomi toho, které emoce jimi dokážou tak cloumat, že ovlivní jejich rozhodování, a naučit se s nimi pracovat.

 

Téma domácího násilí z pohledu psychologa a soudce probrala ve své přednášce i docentka PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., dr. h. c. Upozornila na to, že je třeba rozlišovat pravé a nepravé oběti domácího násilí. Bohužel dnes v ČR jsou pravé oběti podceňovány, nevěří mnohdy ani svému úsudku, a proto ze systému odpadnou. Naopak ty nepravé oběti, mnohdy sugestivně a se silou se obhajující, chráněny nakonec jsou. Ostatně narůstá i křivka falešných obvinění sexuálního zneužívání dítěte, zejména v době rozvodu.

Pokud jde o domácí násilí, dnes je již najisto dáno, že fyzické násilí samo o sobě není primárním kritériem pro vyhodnocení domácího násilí. Záleží totiž na tom, do jakého soužití/vztahu je zarámováno. A nemá smysl mluvit o domácím násilí, když současně neřekneme, o jaký vzorec/typ domácího násilí jde. Správná diagnóza domácího násilí je pak předpokladem správné intervence.

„V oblasti domácího násilí jsme totiž prošli bouřlivým obdobím a nahlížení na tento fenomén se velmi změnilo, oběťmi již nejsou jen bité ženy, ale i senioři, děti, muži apod., a není to jen fyzické násilí, ale i psychické týrání a další formy,“ uvedla a upozornila i na to, že znalci se teprve nyní začínají v nové problematice orientovat a stále se lze ještě setkat se starým modelem zohledňujícím zjednodušeně řečeno jen to fyzické násilí na ženách. Znalci mnohdy ještě stále aplikují staré „know-how“ na nové modely a situace, byť výzkumy zjišťují, že domácího násilí existuje skutečně celá řada.

Závěrem upozornila na problematiku následků domácího násilí. Následky jsou nejen v podobě traumatu, jak si je představujeme, ale nastává i posttraumatický rozvoj, kdy se mnohdy oběť upne k jiné aktivitě, která ji udrží při životě a pomůže jí překonat těžké období, a chce díky ní nabýt ztracené sebevědomí. Bohužel někdy je pak řečeno „podívejte, ona udělala doktorát, copak jí můžeme věřit, že zažila domácí násilí?“.

 

Mgr. Kamila Bobysudová, krizová interventka a terapeutka, závěrem konferenčního dne představila nečekané podoby psychického domácího násilí, které nastupuje typicky pomaličku a velmi sofistikovaně, kdy se objevují nejčastěji mezi partnery věty typu: kdyby ses víc snažila, zase bych tě miloval; koukni se do zrcadla, udělej se sebou něco a zase to bude jako na začátku; ty jsi byla vždy tak úžasná, mohla jsi za mé štěstí, prosím, snaž se a vrať to a bude nám zase dobře; copak ty musíš jít ven s kamarádkami, když je nám spolu nejlíp; ty jsi se vždy tak starala, teď se jen rozčiluješ a já jsem díky tobě nemocný, za to můžeš ty. I to je forma psychického týrání, kdy pachatel vyvolává v oběti pocity viny. Dnes je již také uznávaná forma domácího násilí, které spočívá v bránění ve spánku, v nočním buzení nebo typicky ve vyčítání, že partner spí, když druhý bdí.

Krizový terapeut přijde mnohdy na to, že je jeho klient obětí domácího násilí až po delší době, kdy se pomalu rozkrývají skutečnosti a fakta. V případě psychického násilí, jde totiž o „pomalé vaření žáby“. Oběti často zpočátku velmi zpochybňují, že by obětí samy byly, partnera se zastávají a samy se omlouvají, mají pocit, že jsou všem na obtíž.

Jak ji doplnila JUDr. Daniela Kovářová, i osoby, které jsou problematiky domácího násilí znalé, se mnohdy tak stydí za jednání svého partnera, že ani u soudu nejsou schopné plně přiznat, co se za zdmi domu dělo.

Závěrem se Kamila Bobysudová podělila o recept, jak se psychickému nátlaku bránit: udržovat si sebeúctu, sociální kontakty a koníčky, případně činnosti, které přinášejí radost.

Náročné a složité téma domácího násilí bylo během dnešního dne rozebráno skutečně na molekuly a účastníci si vyměnili celou řadu zkušeností, názorů, ale i podnětů do budoucna. Ukázalo se, že taková konference jako byla tato je důležitou platformou a je třeba si názory nejen vyměňovat a navzájem je sdílet, ale i šířit napříč odbornou i laickou veřejností.

Redakce AD
Foto: redakce AD