Významná osobnost československé a české justice, soudce, který se nebál ani v období nejhlubší totality hledat a hájit spravedlnost, jedna z vůdčích postav prvního polistopadového Ústavního soudu prof. JUDr. Vladimír Čermák byl „hlavním hrdinou“ podcastu Levithan o ústavním právu. Na svého mentora, přítele a kolegu v něm vzpomínali „Čermákovci“– advokát JUDr. Jaroslav Brož, soudce Ústavního soudu a docent na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty MU v Brně JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D., a také Mgr. et Mgr. Jiří Baroš, Ph.D., odborný asistent Katedry politologie Fakulty sociálních studií MU v Brně a editor knihy, jejíž název (Vladimír Čermák. Člověk – filozof – soudce – foto titulní strany viz úvodní fotografie) jsme si vypůjčili do titulku.

V úvodu pořadu zavzpomínali všichni hosté na svá setkání s panem profesorem Čermákem. „Mé první setkání s Vladimírem Čermákem bylo „duchovní“.  Na Městském soudě v Brně o něm hovořili jako o osobnosti antického střihu. A pojmenování to bylo velmi výstižné. (prof. Čermák je kromě jiného autorem pětisvazkového díla Otázka demokracie – pozn. redakce) Ve fyzickém kontaktu jsem s ním byl od roku 1975,“ uvedl Jaroslav Brož.

Docent Šimíček se s ním poprvé setkal v zimě 1990, krátce po sametové revoluci, kdy se účastnil jeho „fascinující“ přednášky na katedře politologie. „Bylo to obrovské zjevení, prýštilo z něj takové charisma… Bylo patrné, že hovoří o věcech, kterým sám pevně věří. Mimo jiné řekl větu, kterou si stále pamatuji – Kdo nehoří, nemůže zapalovat!“, popsal Vojtěch Šimíček profesora Čermáka. „Nejvíce jsem se s ním pak setkával na Ústavním soudu, kde jsem působil od roku 1990 jako asistent.“

Pro doktora Baroše bylo „osudové“ jeho první setkání s Vladimírem Čermákem v Hrádku u Znojma. „On byl důvodem, proč jsem šel studovat politologii… Byl postavou, která mě provázela v mém odborném směřování. Nyní pokračuji v tom, co dělal on, učím to, co on učil v 90. letech, na katedře, kterou spoluzaložil,“ vylíčil Jiří Baroš svůj vztah k profesoru Čermákovi.

V průběhu relace zmínil mimo jiné doktor Brož i krédo, jímž se Vladimír Čermák řídil a které uvedl, když se ucházel o post soudce u Ústavního soudu: „Vykonával-li jsem v minulosti spravedlnost, nebylo s tím slučitelné, aby u kohokoliv vznikl pocit, že byl ponížen, že byla dotčena podstata jeho lidství. Také v tomto směru bych si přál, aby fenoménu soudcovské nezávislosti byl vrácen jeho mravní obsah.“ K tomu Jaroslav Brož dodal: „Z toho je zřejmé, že bral právo jako službu. Obecně přistupoval ke každému jako k rovnému. Bylo to dáno jeho mimořádnými povahovými vlastnostmi, uměl naslouchat, byl výjimečnou autoritou. … Na druhou stranu ale zastával náročné postoje. Nerozlišoval mezi věcmi malými a velkými. Bylo to spojováno s jeho potřebou ochraňovat člověka… Ochrana prostřednictvím výkonu spravedlnosti…“

Více o osobnosti a působení prof. JUDr. Vladimíra Čermáka jak u obecných soudů, tak později na Katedře politologie Filozofické fakulty MU v Brně či na Ústavním soudu, kde působil od svého jmenování prezidentem Václavem Havlem v roce 1993, ale i o jeho díle, např. divadelní hře Hostina Filozofů či pětidílném svazku Otázka demokracie, se můžete dozvědět ZDE.

Redakce AD
Foto: Vspetik/Wikipedie a nakladatelství MU