Jen málo zaměstnavatelů i zaměstnanců má vědomosti o tom, že vedle odborových organizací mohou na pracovištích působit další subjekty zastupující zaměstnance. Jde o rady zaměstnanců (dále rady), podrobnosti jsou stanoveny v § 281 a násl. zákoníku práce (zák. práce).

Jde o volený orgán z řad zaměstnanců, který má nejméně tři a nejvýše 15 členů. Pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mohou být voleni zástupci v závislosti na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele a na rizikovosti vykonávaných prací. Je možné ustavit nejvýše jednoho zástupce na 10 zaměstnanců. Počet členů rady zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost práce určuje zaměstnavatel ve své působnosti po projednání s volební komisí.

Jak volit členy rady?

Navrhovat kandidáty do rady může každý zaměstnanec zaměstnavatele, který je u něj v pracovním poměru. Návrh nemůže podat zaměstnanec vykonávající práci podle dohody o pracovní činnosti nebo podle dohody o provedení práce. Volby pak vyhlašuje zaměstnavatel na základě písemného návrhu podepsaného nejméně třetinou zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním poměru nejpozději do 3 měsíců ode dne doručení návrhu.

Podrobnosti pro činnost volební komise jsou uvedeny v § 283 odstavec 2 a 3 zákoníku práce. Volby jsou přímé, rovné a tajné, zaměstnanec musí volit osobně. K platnosti voleb je potřebná účast alespoň jedné poloviny zaměstnanců zaměstnavatele, kteří se k volbám mohli dostavit, protože jim v tom nebránila překážka v práci nebo pracovní cesta. Každý volič může hlasovat nejvíce pro tolik kandidátů, kolik je míst v radě zaměstnanců. Jednomu kandidátu může dát pouze jeden hlas. Nedodrží-li tato pravidla, je jeho hlas neplatný. Zvoleni jsou kandidáti, kteří získají největší počet hlasů a umístí se v předem určeném počtu členů rady.

Příklad: Zaměstnavatel určil, že rady bude mít 11 členů a na volební listině bylo 17 kandidátů z řad zaměstnanců. Členy rady se stane 11 zaměstnanců ze 17 volených, kteří budou mít největší počet hlasů.

Zákoník práce upravuje způsob voleb rad zaměstnanců nebo zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a postup při odvolání člena rady nebo zástupce pro bezpečnost při práci. Pravidla jsou společná pro oba typy zástupců zaměstnanců. Je důsledně dodržen princip dobrovolnosti ustavení uvedených zástupců zaměstnanců. Volby organizuje a uskutečňuje volební komise, jejíž složení v zájmu objektivity a nezasahování zaměstnavatele vyplývá ze zákona. Z hlediska ekonomického se stanoví, že volby budou připraveny a uskutečněny teprve v případě, že o ustavení uvedených zástupců požádá písemně alespoň třetina zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním poměru. Tato úprava by měla zaručit, že náklady na přípravu voleb budou účelně vynaloženy, neboť je předpoklad, že zájem zaměstnanců o ustavení jednoho nebo obou typů zástupců zaměstnanců je vážný, že se voleb zaměstnanci účastní v potřebném počtu a volby budou platné. Zároveň se upravuje nezbytná součinnost zaměstnavatele.

Zástupce pro bezpečnost při práci

Právní úprava postavení a působení rady a zástupce pro bezpečnost práce v § 281 a násl. zák. práce. se týká ustavení, funkčního období a jednání rad a zástupců pro oblast bezpečnosti při práci. Umožňuje zvolení rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u každého zaměstnavatele, nikoli až od počtu 25 zaměstnanců. Je omezen počet členů rady zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci z důvodu hospodárnosti. U zaměstnavatele může být zvoleno více rad zaměstnanců, například pro jednotlivé oddělené provozy apod. Zák. práce rovněž umožňuje odvolání člena rady nebo zástupce pro oblast bezpečnosti při práci.

Rada a zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti při práci jsou zástupci zaměstnanců sui generis. Nejedná se o jiná sdružení ve smyslu čl. 27 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, protože nejsou založeny na členském principu, jako je tomu u odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Rada ani zástupce pro oblast bezpečnosti při práci nemají právní subjektivitu, plní úlohu prostředníka mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci pro usnadnění informování a projednávání v podniku.

Působnost rady

Rada má zákoníkem práce přesně vymezenou působnost. Nemůže např. na rozdíl od odborové organizace uzavírat kolektivní smlouvu, vyjadřovat se k důvodům a formám skončení pracovního poměru, nemá spolurozhodovací pravomoc s vedením zaměstnavatele v oblasti pracovní doby, nedává souhlas ke skončení pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením s odborovým funkcionářem apod. Její úloha je zejména v oblasti informování zaměstnanců a projednání některých pracovněprávních otázek.

Právo zaměstnanců na informace a projednání, které je upraveno v § 278 zák. práce, může zaměstnavatel v celém rozsahu uspokojit prostřednictvím příslušných odborových orgánů či rad zaměstnanců, pokud u něj působí, kromě informování a projednávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které je v kompetenci zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a je upraveno v § 281 zák. práce.

Rada zaměstnanců by měla být významnou pomocí pro zaměstnavatele, kde nepůsobí odborová organizace. Jinak by měl povinnost informovat každého zaměstnance přímo a s každým zaměstnancem projednat přímo i příslušné otázky ze zák. práce.

 

Informace a projednání

Zák. práce vymezuje pojem „informování zaměstnanců“ a „projednání“. Informováním se rozumí předávání údajů zaměstnavatelem zaměstnancům, popřípadě zástupcům zaměstnanců, aby se s nimi seznámili a posoudili je. Zaměstnavatel je povinen poskytnout informace vhodným způsobem a v dostatečném předstihu před uskutečněním opatření tak, aby se s nimi zaměstnanci, popřípadě zástupci zaměstnanců, mohli seznámit a vyjádřit své stanovisko a popřípadě se připravit na projednání.

Odbory a rada zaměstnanců

Nález Ústavního soudu k zákoníku práce z 12. 3. 2008 č. 116/2008 Sb., s účinností od 14. dubna 2008 připouští, aby vedle sebe na pracovišti působily odborová organizace i rada zaměstnanců. V případě, že na pracovišti budou existovat oba subjekty zastupující zaměstnance, může si zaměstnavatel „vybrat“, prostřednictvím kterého z nich bude zaměstnance informovat o záležitostech týkajících se činnosti firmy.

To má odraz v § 276 odst.1. zák. práce. Jestliže u zaměstnavatele působí více zástupců zaměstnavatelů, tedy odborová organizace a rada zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti v informační oblasti a při projednání některých otázek vůči všem zástupcům zaměstnanců. Výjimka je v případě, kdy se zástupci zaměstnanců dohodnou na jiném způsobu součinnosti.

O čem informuje zaměstnavatel

Povinnost informovat zaměstnance prostřednictvím rady zaměstnanců zasahuje do několika oblastí činností zaměstnavatele. Jedná se např. o výrobní a podnikatelské záměry, organizační strukturu, pracovněprávní vztahy apod.

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o:

• ekonomické a finanční situaci, důsledcích činnosti na životní prostředí a ekologických opatřeních,
• převodu zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli a s tím spojeným přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů,
• právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách, vnitřním uspořádáním a osobě oprávněné jednat za zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích a uskutečněných změnách v předmětu činnosti zaměstnavatele.

Dále zaměstnavatel informuje zaměstnance např. o vývoji zaměstnanosti, zamýšlených strukturálních změnách, struktuře zaměstnavatele, základních otázkách pracovních podmínek apod. Jedná se o transpozici směrnice Rady 2002/14/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.

Právo na informace a projednání je obecně upraveno v § 276 a následujících zák. práce. Je přiznáno všem zaměstnancům nebo jejich zástupcům. Nerozlišuje se velikost ani typ zaměstnavatele, jde o stálou informovanost a projednávání ve stanovených oblastech. Pro transpozici směrnice bylo nutné některé záležitosti, u nichž dřívější právní úprava stanovila pro zaměstnavatele povinnost informovat, přesunout do záležitostí, které zaměstnavatel se zaměstnanci projednává.

Zaměstnavatel má rovněž možnost označit některé informace za důvěrné a stanovit povinnost mlčenlivosti pro odborníky, které by si zástupci zaměstnanců přizvali.

Ve všech záležitostech, které zaměstnavatel musí projednávat, musí zároveň poskytovat informace. V důsledku toho je právní úprava jednodušší a přehlednější.

Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, dopadá na předmět právní úpravy úmluva Mezinárodní organizace práce č. 135 o ochraně zástupců pracovníků v podniku a úlevách, které jim mají být poskytnuty (č. 108/2001 Sb. m. s.). Z této úmluvy vyplývá i povinnost poskytnout zástupcům zaměstnanců účinnou ochranu proti diskriminaci pro výkon této funkce, zabezpečit je materiálně tak, aby mohli svou funkci účinně vykonávat a zabezpečit, aby zvolených zástupců zaměstnanců nebylo využito k oslabení postavení odborů. Článek 6 Evropské sociální charty stanoví povinnost podporovat společné konzultace mezi pracovníky a zaměstnavateli.

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance přímo, např. prostřednictvím vedoucích zaměstnanců, na pracovní poradě apod. Působí-li u něj odborová organizace nebo rada či zástupce pro bezpečnost při práci, má úlohu ulehčenu. Informační povinnost může splnit prostřednictvím těchto orgánů. Např. bude informovat radu zaměstnanců a na ní pak záleží, jaké zvolí formy „přenosu“ informací pro všechny zaměstnance. Vhodný způsob může být např. využití pracovní porady, vnitrofiremní komunikace apod.

Projednání se zaměstnanci

Prostřednictvím rady zaměstnanců musí zaměstnavatel se zaměstnaci projednat (nikoliv jen o nich informovat), např. otázky, jako jsou např.: ekonomická situace zaměstnavatele, množství práce a pracovní tempo, změny organizace práce, systém odměňování a hodnocení zaměstnanců, systém školení a vzdělávání zaměstnanců, opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání mladistvých, osob se zdravotním postižením, matek, které pečují o děti, náměty ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců apod.

Zaměstnavatel je dále povinen projednat se zaměstnanci nebo s jejich zástupci otázky týkající se nejnovějšího stavu a struktury zaměstnanců. Dále projedná s nimi problémy, o kterých musí zaměstnance již předem informovat. Jedná se o převod zaměstnavatele (přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů) podle § 338 ZP, vývoj zaměstnanosti u zaměstnavatele, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační opatření a otázky v souvislosti s možným hromadným propouštěním zaměstnanců a některé problémy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. prevence rizik, rizikové faktory, pracovní podmínky a prostředí apod.)

Způsob projednání

Projednání se koná na základě informací poskytnutých zaměstnavatelem a na základě stanoviska, které jsou zaměstnanci, popřípadě zástupci zaměstnanců, oprávněni vyjádřit. Zaměstnanci, popřípadě zástupci zaměstnanců, mají při projednání právo obdržet na své stanovisko odůvodněnou odpověď. Zaměstnavatel a zaměstnanci nebo zástupci zaměstnanců, jsou povinni poskytovat si vzájemnou součinnost a jednat s přihlédnutím k oprávněným zájmům zaměstnavatele i zaměstnanců.

Informace o organizačních změnách

Právní úprava v § 339 zákoníku práce požaduje, aby byly těm, kteří zastupují zaměstnance, včetně radě zaměstnanců, poskytnuty dosavadním zaměstnavatelem, jakož i přejímajícím zaměstnavatelem nejen informace, ale aby s nimi byly před přechodem práv a povinností projednány za účelem dosažení shody:

– datum nebo navrhované datum převodu,

– právní, ekonomické a sociální důsledky převodu,

– připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnancům.

Zaměstnavatel by uvedené otázky měl projednat s radou zaměstnanců nebo s odborovou organizací, pokud na pracovišti působí. V případě, že u zaměstnavatele dosavadního i přejímajícího nepůsobí uvedené orgány zastupující zaměstnance, mají dosavadní i přejímající zaměstnavatel povinnost informovat ty zaměstnance, kteří budou převodem přímo dotčeni, a projednat s nimi výše uvedené skutečnosti přímo.

Směrnice č. 77/ 187/ECC ve znění směrnice č. 98/50/EC upravuje právo zástupců zaměstnanců na informace a projednání v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů při převodu zaměstnavatele za účelem dosažení shody. Převodce je povinen poskytnout příslušné informace zástupcům zaměstnanců, na které se převod vztahuje včas před vlastním převodem a nabyvatel je povinen poskytnout uvedené informace zástupcům svých zaměstnanců dříve, než budou převodem přímo dotčeni. Za zaměstnance, kteří jsou převodem přímo dotčeni, je třeba považovat všechny zaměstnance, kterých se převod týká. V případě, že u zaměstnavatele nepůsobí příslušný odborový orgán ani rada zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen informovat o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů přímo každého zaměstnance.

Zánik rady

Zák. práce upravuje působení zástupců zaměstnanců v případě převodu zaměstnavatele nebo jeho části v souladu se směrnicí 2001/23/ES. Proto v současném zák. práce již není dřívější úprava, že rada zaměstnanců a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaniká dnem převodu zaměstnavatele, pokud u dosavadního zaměstnavatele nebo přejímajícího zaměstnavatele působí odborová organizace. Zástupci zaměstnanců působí vedle sebe, dokud neskončí jejich funkční období, nedohodnou-li se mezi sebou a se zaměstnavatelem jinak.

Dále byl zánik rady a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti při práci spojen se vznikem odborové organizace, kdy k zániku těchto zástupců zaměstnanců došlo uplynutím jejich volebního období, pokud k jejich zániku nedošlo z jiných zákonem stanovených důvodů. Jedním z těchto důvodů bylo, že počet členů rady zaměstnanců klesl na méně než tři. Aby se vyšlo vstříc často vyslovovanému požadavku zaměstnavatelů, že u zaměstnavatele nemělo působit více druhů zástupců zaměstnanců, jejichž funkce by byly stejné, stanovil se další důvod zániku, tj. že rada a funkce zástupce pro bezpečnost při práci zanikla dnem uzavření podnikové kolektivní smlouvy. Vycházelo se z předpokladu, že jestliže byla uzavřena kolektivní smlouva, svědčilo to o tom, že odborová organizace si již získala dostatečnou autoritu. Tvrdilo se, že v praxi pak by se mohlo jevit nadbytečné, aby v tomto případě stále u zaměstnavatele působily dva druhy zástupců zaměstnanců, které by se v části činnosti dublovaly. Tento problém nález Ústavního soudu odstranil tím, že v § 283 odstavec 1 zákoníku práce zrušil důvod zániku rady a funkce zástupce pro bezpečnost při práci uzavřením podnikové kolektivní smlouvy. Uzavření podnikové kolektivní smlouvy nemá tedy vliv na postavení rady a zástupce pro bezpečnost při práci, jejich působnost není omezena.

Jak po nálezu Ústavního soudu

Dřívější právní úprava před nálezem Ústavního soudu stanovila jako jeden z případů zániku rady a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a při práci den, kdy odborová organizace zaměstnavateli prokáže, že vznikla a že u něho působí. Tento právní stav byl v teorii kritizován.

Radu zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo možné zvolit jen u zaměstnavatele, u něhož nepůsobila odborová organizace. Tím bylo založeno nerovné postavení i mezi zástupci zaměstnanců (§ 281 odstavec 1 zák. práce). Právní úprava nepřipouštěla, aby vedle sebe u jednoho zaměstnavatele působily rady zaměstnanců a odborové organizace. Ze srovnání s jinými státy EU však vyplývá, že současná existence rady zaměstnanců a odborové organizace v rámci jednoho zaměstnavatele je nejen možná, ale navíc v jiných státech obvyklá. Ústavní soud nálezem č. 116/2008 Sb., s účinností od 14. dubna 2008 proto možnost zvolit radu zaměstnanců u zaměstnavatele jen tehdy, nepůsobí-li u něj odborová organizace, zrušil. Tyto dva zástupci zaměstnanců mohou tak na pracovišti působit vedle sebe.

JUDr. Ladislav Jouza, advokát, odborník na pracovní právo
Foto: ČAK; canva.com