Nejvyšší správní soud jako soud kárný zprostil dne 15. prosince 2021 kárného obvinění JUDr. Pavla Zemana, bývalého nejvyššího státního zástupce. Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová mu v kárné žalobě kladla za vinu, že v postavení nejvyššího státního zástupce schválil a v prosinci 2019 podepsal dovolání v trestní věci týkající se vydání osvědčení o československém občanství Josefiny Czerninové, aniž by rozhodnutí o podání dovolání delegoval na některého ze svých náměstků a upozornil na svůj vztah k věci.

Podle ministryně spravedlnosti měl Pavel Zeman k dané trestní věci osobní poměr, jelikož výsledek trestního řízení byl způsobilý mít přímý vliv na soukromoprávní pozemkový spor, ve kterém vystupuje osobní přítel kárně obviněného. V tomto sporu měl JUDr. Zeman dříve působit jako zprostředkovatel ve snaze dosáhnout smírného řešení a s tímto cílem inicioval a uskutečnil v průběhu roku 2014 tři schůzky s příbuzným druhé strany sporu. Soud se tedy nezabýval, ani zabývat nemohl, vhodností samotných schůzek. Ty mohl vzít v úvahu jen při hodnocení míry vztahu Pavla Zemana k projednávané věci.

Kárný senát se zabýval několika okruhy právních i skutkových otázek. V prvé řadě dospěl k závěru, že nezaniká odpovědnost Pavla Zemana za skutky, za kterých se případně dopustil z pozice nejvyššího státního zástupce, ačkoliv na tuto funkci rezignoval. I nadále je státním zástupcem a zákon nerozlišuje mezi kárnou odpovědností vedoucích státních zástupců a řadových státních zástupců. Dospěl také k závěru, že pokud je nejvyšší státní zástupce podjatý, může se z důvodu této podjatosti vyloučit, přičemž v takovém případě by za něj příslušný úkon učinil jeho náměstek.

Jak k tomu uvedl předseda kárného senátu JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.: „Nestrannost státních zástupců je významnou hodnotou, která je důležitá pro důvěru veřejnosti v jejich práci. Právní úpravu je tedy třeba vykládat tak, aby i nejvyššímu státnímu zástupci umožňovala se vyloučit z rozhodování o určité věci, pokud budou v dané věci důvody pochybovat o jeho nepodjatosti.“

Pokud jde o samotný institut podjatosti, pak nelze hodnotit jen to, jak se podjatost jeví soudci, nebo státnímu zástupci, ale musí se vzít v úvahu i to, zda je veřejnost bude za nepodjaté považovat. Kárný senát neměl pochybnosti o tom, že kárně obviněný o své nepodjatosti pochyby neměl. Z dokazování před soudem ani nevyplynulo, že by trestní věc úřednic magistrátu jakkoliv ovlivňoval a odchýlil se od doporučení několika státních zástupců, kteří věc zpracovávali. Hodnotil však, zda jej za podjatého s ohledem na okolnosti nemohla považovat veřejnost. V tom soud dospěl k závěru, že zde určité pochybnosti o jeho nepodjatosti byly dány. Určitý vztah k věci totiž měl. Bylo prokázáno, že ho jeho přítel P. H. informoval o tom, že vnímá restituce majetku rodu Czerninů jako vůči němu nespravedlivé, a dále bylo prokázáno, že se uskutečnili tři schůzky mezi Pavlem Zemanem a Janem Czerninem. Přesný obsah schůzek se nepodařilo prokázat, protože se tvrzení obou jejich účastníků rozcházela. Bylo však nesporné, že se v určité míře hovořilo o restituci rodu Czerninů a o trestním stíhání vedeném s úřednicemi Magistrátu hl. m. Prahy. Věc tedy do určité míry souvisela se situací jeho přítele P. H. Nebylo prokázáno podezření, že by Pavel Zeman sděloval Janu Czerninovi jakékoliv informace z trestního řízení, ani to, že by od okamžiku těchto schůzek až do doby podání dovolání byl s věcí jakkoliv seznámen. Nejvyšší správní soud v tomto směru prováděl dokazování i nad rámec návrhů účastníků.

Předseda senátu k tomu uvedl: „Soud považoval za nezbytné rozptýlit jakékoliv pochybnosti, které v projednávané věci vyvstaly, aby i veřejnost byla ujištěna, že do trestního řízení nebylo jakkoliv neoprávněně zasahováno nebo z něj nebyly získávány informace nezákonným způsobem.“

K samotnému posuzování podjatosti soud uvedl, že nejde o černobílou kategorii. Někdy je skutečně jednoznačné, že někdo podjatý je, protože má významný intenzivní vztah k věci nebo účastníkům, nebo naopak je evidentní, že někdo podjatý není, protože vztah je příliš vzdálený. V praxi však nastávají situace, kdy jde o případy do značné míry hraniční, které každý může vnímat jinak. Právě o takovou situaci se jednalo v nyní projednávané kárné věci. Nepochybně měl Pavel Zeman určitou míru vztahu k věci, která by i odůvodňovala to, kdyby se rozhodl opačně, tedy aby se ve věci vyloučil. Důvodem by mohl být právě poukaz na to, že by veřejnost jeho předchozí iniciativu mohla spojovat s věcí, která byla předmětem trestního řízení, což může vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Nejednalo se však zároveň o věc, kde by tato podjatost byla zřejmá v podstatě komukoliv. Zejména není vůbec jisté, zda a jakým způsobem by výsledek trestního řízení prospěl jeho příteli P. H. Samotné odsouzení úřednic bez dalšího neznamená, že bude zrušeno rozhodnutí o občanství Josefiny Czerninové a na to navazující restituce. Navíc, i kdyby k tomu došlo, P. H. nemá jistotu, že pozemky získá, neboť byly ve vlastnictví státu. P. H. neměl ani před restitucemi jistotu, že by pozemky získal, neboť byl pouze jejich nájemcem. Pavel Zeman také nevěděl, že by P. H. vystupoval v trestním řízení, ani nebylo prokázáno, že by byl informován o dalších aktivitách P. H., pokud jde o restituce majetku Czerninů. Z jeho úhlu pohledu se tak mohlo jednat pouze o jednorázový, v minulosti proběhlý, vztah k trestnímu řízení, který byl navíc vzdálený.

V této situaci se tedy podle soudu nedopustil státní zástupce kárného provinění, pokud on sám vnímal tento vztah jako natolik vzdálený, že nemohl zakládat jeho podjatost v trestní věci, neboť zároveň takto tento vztah mohla vnímat i značná část veřejnosti.

NSS zveřejnil dne 9. března rozhodnutí 12 Ksz 4/2021 – 224, kterým zprostil JUDr. Pavla Zemana kárného obvinění. Rozhodnutí naleznete ZDE.

Zdroj: NSS
Foto: AD