Ke dni 30. 4. 2020 vstoupila v účinnost novela, která vložila do zákona o pozemních komunikacích ustanovení § 19d. Dle této nové úpravy je vlastník pozemní komunikace oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, u kterého došlo k marnému uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo které je technicky nezpůsobilé a je odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby buď odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo aby vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Po marném uplynutí lhůty dvou měsíců je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě a oznámit to provozovateli vozidla. Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo, rozhodne silniční správní úřad o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě.

Obce postupně začaly nové ustanovení využívat a vozidla odstraněná z komunikací prodávat. Kromě zákonem uváděné veřejné dražby však někdy volí i dražbu prováděnou soudním exekutorem dle exekučního řádu. Tento článek se zabývá tím, zda je takový postup obcí v souladu s právní úpravou.

Prodej vozidla veřejnou dražbou

Pokud se při odstranění silničního vozidla z pozemní komunikace postupuje dle ustanovení § 19d zákona o pozemních komunikacích (a obdobně i ustanovení § 19b, které upravuje odstranění vozidel pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení), pak dle § 19d odst. 4 platí: „Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele“.

Postup při konání veřejných dražeb upravuje zákon o veřejných dražbách. Zákon o veřejných dražbách vymezuje osobu dražebníka jako osobu, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění (oprávnění konat veřejné dražby). Dle zákona o veřejných dražbách se bude v případě prodeje odstaveného silničního vozidla jednat o veřejnou dražbu dobrovolnou. Pro účely tohoto zákona se dle § 17 odst. 4 vlastníkem rozumí též osoba, která je na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit. Zákon o pozemních komunikacích s konáním veřejné dražby výslovně počítá a dává souhlas se zcizením (prodejem) silničního vozidla ve veřejné dražbě.

Vyvstává tedy otázka, zda soudní exekutor může konat exekuční dražbu dle zákona o pozemních komunikacích. Soudní exekutor může konat primárně dražby v rámci exekučního řízení, které je vedené k návrhu věřitele a postižení majetku povinného. Soudní exekutor může vyvíjet také další činnost, která je povolena exekučním řádem.

Ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu stanoví, že exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení exekučního řádu. Podle tohoto ustanovení tak je exekutor oprávněn k provedení dražby movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Dražba prováděná exekutorem podle tohoto ustanovení je zvláštní formou dobrovolné dražby. Exekutor však postupuje podle ustanovení exekučního řádu o provedení exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí a za přiměřeného použití zejména ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Soudní exekutor by mohl dražbu dle tohoto ustanovení konat pouze na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. V případě prodeje silničních vozidel dle zákona o pozemních komunikacích je daný jasný postup – rozhoduje silniční správní úřad na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla (konkrétně veřejnou dražbou). I v případě, pokud bychom vynechali závěr ustanovení, který přikazuje prodej veřejnou dražbou, ani silniční správní úřad, ani vlastník pozemní komunikace nejsou vlastníky silničního vozidla a ani nejsou oprávněni s ním volně disponovat. Dle našeho názoru tedy soudní exekutor nemůže při prodeji silničního vozidla dle zákona o pozemních komunikacích postupovat ani dle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu.

Shodný závěr dle našeho názoru vyplývá i z důvodové zprávy k příslušné novele „Pokud silniční správní úřad prodej vozidla ve veřejné dražbě povolí, realizovat tento prodej bude sám vlastník pozemní komunikace, a nepodaří-li se vozidlo ve veřejné dražbě prodat, předá jej vlastník pozemní komunikace k likvidaci. Tento postup bude obdobný jako v případě prodeje a případné likvidace vozidel odstraněných podle § 19b a užije se tedy obdobně již platná právní úprava“. I dostupná odborná literatura (Kočí R.: Zákon o pozemních komunikacích s komentářem, prováděcí vyhláškou a vzory správních rozhodnutí a jiných právních aktů, Leges, 2018) hovoří pouze o veřejné dražbě, nikoliv o možnosti prodeje exekutorem.

Srovnání s dalšími případy prodeje majetku exekutorem

V případech, kdy zákonodárce zamýšlel, aby ke zpeněžení majetku mohlo dojít nejen ve veřejné dražbě, ale i soudním exekutorem, pak tak uvedl vždy výslovně, například v (dnes již zrušeném) ustanovení 175u občanského soudního řádu, dle kterého „Likvidaci dědictví provede soud zpeněžením jednotlivých věcí, práv a jiných majetkových hodnot ze zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí, ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu 34a) nebo v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu 34c) anebo prodejem mimo dražbu. Likvidaci dědictví lze mimo dražbu provést také prodejem všeho nebo zbývajícího zůstavitelova majetku jedinou smlouvou“, nebo v § 232 zákona o zvláštních řízeních soudních: „(1) Majetek patřící do likvidační podstaty lze zpeněžit prodejem a) v dražbě provedené soudem podle ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci, b) smlouvou, kterou s nabyvatelem uzavře likvidační správce nebo notář, c) ve veřejné dražbě provedené dražebníkem podle jiného právního předpisu, d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle jiného právního předpisu“.

Shodně i dle § 286 insolvenčního zákona: „(1) Majetkovou podstatu lze zpeněžit a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu 45, b) prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, c) prodejem majetku mimo dražbu, d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu“; na to navazuje § 289a: „(1) Zpeněžení soudním exekutorem se provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu. (2) Dražbu provede soudní exekutor na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.“

Závěr

Domníváme se, že zákon o pozemních komunikacích jednoznačně určuje cestu, jakým způsobem má docházet k prodeji odstavených silničních vozidel – a to veřejnou dražbou. Dle našeho názoru, který je podpořen výše uvedenou argumentací, není soudní exekutor oprávněn konat tyto dražby v režimu exekučního řádu.

Autor JUDr. Petr Kočí, Ph.D., působí jako advokát v Praze
Foto: canva.com