Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1794/2020

I. Východisko a popis skutkového stavu

Dne 10. 3. 2021 vydal Nejvyšší soud (NS) ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 1794/2020 rozsudek, v němž se zabýval problematikou vypořádání investice jednoho z manželů do rekonstrukce družstevního bytu, která byla provedena v době, kdy členský podíl v bytovém družstvu byl součástí společného jmění manželů (SJM).

Skutkový stav byl následující. Za trvání manželství se součástí SJM stal členský podíl v bytovém družstvu a manželům vznikl společný nájem družstevního bytu. Za trvání jejich společného členství (konkrétně v roce 2007) byla provedena rekonstrukce nájemního bytu, kterou financoval jeden z manželů ze svého výlučného majetku. V roce 2014 převedlo bytové družstvo uvedený byt (jednotku) oběma manželům do SJM. Následně došlo k zániku manželství, a tím i k zániku SJM, jehož součástí byl mj. i uvedený byt. V rámci soudního řízení o vypořádání SJM uplatnil ten z manželů, který v roce 2007 vynaložil své výlučné peněžní prostředky na rekonstrukci bytu, právo na vypořádání vnosu.

II. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího

Soud prvního stupně nepřiznal dotyčnému manželovi právo na vypořádání vnosu. Měl totiž za to, že byla-li rekonstrukce bytu provedena v roce 2007, jednalo se o investici do majetku bytového družstva (třetí osoby). V daném roce byl předmětný byt totiž bytem družstevním; součástí masy SJM se stal až následně v roce 2014. K podpoření správnosti tohoto závěru uvedl, že imanentním rysem investice z výlučného majetku jednoho z manželů do věci v SJM je existence této věci v době investice, jakož i to, že věc náleží do SJM. V roce 2007 však účastníci vlastnili pouze členská práva a povinnosti v bytovém družstvu a byli nájemci bytu, který byl majetkem družstva. Ke dni zániku SJM pak členská práva a povinnosti k družstvu neexistovala, neboť tato se převodem bytu transformovala do jiné majetkové hodnoty, do níž vnos proveden nebyl, a není proto možné jej vypořádat.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jakož i s jeho právní argumentací.

III. Dovolání a rozhodnutí NS

Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání. Dovolatel namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka, zda investice (vnos) z výlučného majetku jednoho z manželů do oprav a rekonstrukce družstevního bytu, je možné považovat za vnos, který by měl být při vypořádání SJM vypořádán. Současně formuluje otázku, zda družstevní podíl lze považovat za společný majetek, do kterého lze investovat (vynaložit hodnoty z výhradního majetku manžela na společný majetek), je-li nedílně spjat s nájmem družstevního bytu, případně zda a jakým způsobem tyto investice zohlednit v případě převodu daného bytu do vlastnictví členů bytového družstva při následném vypořádání zaniklého SJM. Dovolatel má za to, že vlastnictví družstevního podílu v bytovém družstvu, se kterým je spojen nájem družstevního bytu, je možné s určitými specifiky považovat za „vlastnictví“ konkrétního bytu. Zdůrazňuje, že jeho majetkovou investicí došlo ke zhodnocení družstevního bytu, a tím i družstevního podílu; byla-li majetková hodnota družstevního podílu následně „přetavena“ do podoby vlastnictví předmětného bytu, došlo v důsledku dané investice i k jeho zhodnocení.

NS rozhodl takto: „Při posouzení, co lze považovat za započitatelné vynaložení odděleného majetku na majetek společný, je podle právní úpravy možné vyjít z toho, že se jedná o hodnoty vynaložené z výlučného majetku na majetek společný; typicky se jedná o případy, kdy společná věc existuje a je do ní investováno z výlučných prostředků jednoho z manželů nebo se jedná o pořízení nové věci ve společném jmění, na kterou jsou použity prostředky tvořící výlučný majetek některého z manželů. V této souvislosti je v odborné literatuře zdůrazněno, že jde o to, o co se společný majetek obohatil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 22 Cdo 209/2012; shodně též J. Dvořák, J. Spáčil: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, 3. vydání, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2011, str. 234).

Z uvedeného se podává, že předpokladem existence vnosu jednoho z manželů je obohacení společného majetku manželů. Jinými slovy, investice výlučných prostředků jednoho z manželů musí směřovat vůči věci, která již součástí společného jmění je, nebo která se (v přímé souvislosti s investicí) součástí společného jmění stává. Investice výlučného majetku jednoho z manželů do majetku třetí osoby proto vnosem ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. není a nelze ji ani v rámci řízení o vypořádání společného jmění jako vnos vypořádat. V řízení o vypořádání společného jmění manželů se vypořádává jen majetek, hodnoty a závazky tvořící společné jmění manželů, případně investice z výlučného majetku do společné věci a investice ze společného jmění do výlučného majetku některého z manželů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015).

V nyní projednávané věci vyšly nalézací soudy při posouzení otázky předmětného vnosu ze závěru, že v době provedení rekonstrukce byl byt ve vlastnictví bytového družstva. Tento závěr nebyl v rámci dovolacího řízení (a ostatně ani v rámci řízení před nalézacími soudy) zpochybněn. Investice z výlučného majetku žalovaného proto nesměřovala vůči majetku náležejícímu do společného jmění účastníků, nýbrž do majetku třetí osoby (družstva). S ohledem na výše uvedené je proto správný závěr odvolacího soudu, že tuto investici za vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. považovat nelze. Je sice pravda, že investicí mohlo dojít ke zhodnocení členského podílu (bývalých) manželů – tj. mohlo dojít ke zvýšení jeho obvyklé hodnoty (která je pro jeho vypořádání určující – srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000), nicméně družstevní podíl předmětem vypořádání v projednávané věci není. Převodem družstevního bytu do společného majetku účastníků v roce 2014 došlo k transformaci majetkové hodnoty (členského podílu) na majetkovou hodnotu jinou (vlastnictví bytu), vůči které však investice žalovaného přímo nesměřovala. Potud jsou proto úvahy nalézacích soudů správné.

Otázkou však zůstává, zda skutečnost, že jeden z manželů vynaložil za trvání manželství ze svého výlučného majetku finanční prostředky, které vedly k pozdějšímu (nepřímému) zhodnocení majetku nacházejícího se v době rozvodu manželství ve společném jmění, lze v rámci řízení o vypořádání společného jmění zohlednit jiným způsobem.“[1]

IV. Možné odlišné posouzení 

Závěry uvedené v glosovaném rozhodnutí NS považujeme za problematické. Již na první pohled je zřejmé, že NS zaujal poněkud formalistický přístup k posouzení majetkové entity, která měla být zhodnocena vynaložením výlučných prostředků jednoho manžela.

Je pravda, že v okamžiku vynaložení vnosu byl přímo (bezprostředně) zhodnocovanou entitou byt, který byl ve vlastnictví bytového družstva (lhostejno, zda jako jednotka či jako pouhá část domu). Současně je však zcela nepochybné, že hodnota družstevního bytu se zprostředkovaně promítá do hodnoty členského podílu člena družstva, který daný byt užívá právě z titulu svého členství v družstvu (reflexní zhodnocení). Je notorietou, že dochází-li k převodu členského podílu v bytovém družstvu (laicky řečeno – k převodu družstevního bytu), je hodnota podílu odvozena právě z hodnoty bytu, jehož nájem je s daným podílem spojen, resp. z kvality bydlení, které lze v daném bytě realizovat. Není třeba zdůrazňovat, že čím „kvalitnější“ je byt, tím vyšší je i kvalita bydlení, a tedy i hodnota členského podílu. Tato elementární úvaha byla koneckonců vyjádřena i v některých rozhodnutích jiných senátů NS. Uvést lze alespoň rozhodnutí ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, v němž byla řešena otázka spravedlivého vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem při jeho nároku na vypořádací podíl. Dle závěrů NS „Povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) ‚přišel‘. Zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s ‚uvolněným‘ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat – pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projednávané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na ‚bytovém trhu‘ obchoduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky.“[2]

Lze tedy uzavřít, že došlo-li ke zhodnocení družstevního bytu v důsledku provedené rekonstrukce, narostla tím automaticky (byť zprostředkovaně) i hodnota členského podílu v bytovém družstvu (který byl v rozhodné době součástí SJM). To ostatně konstatuje i NS samotný: „Je sice pravda, že investicí mohlo dojít ke zhodnocení členského podílu (bývalých) manželů – tj. mohlo dojít ke zvýšení jeho obvyklé hodnoty (…).“

Nyní je třeba se ptát, zda změna způsobená převodem bytu (jednotky) do vlastnictví manželů (tj. nabytí bytu do SJM) může mít za následek jakési „pokračování“ právního režimu zhodnoceného členského podílu v bytovém družstvu, ovšem nově v podobě vlastnického práva k bytu (jednotce). Striktně vzato neplatí rovnice, dle níž převod družstevního bytu do vlastnictví dosavadního nájemce-člena družstva vede k zániku jeho členství v družstvu. Nelze tedy klást rovnítko mezi členským podílem a bytem (jednotkou) v tom smyslu, že by se jednotka v okamžiku jejího převodu stávala surogátem dosavadního členského podílu. Převodem bytu (jednotky) do vlastnictví člena družstva totiž jeho členství nemusí zaniknout, a může tedy trvat dál. Nicméně z ekonomického hlediska je jasné, že nabytí vlastnického práva k jednotce je zpravidla tím stimulem, pro který se někdo v minulosti stal členem bytového družstva. Nabytí vlastnického práva k původně družstevnímu bytu je proto v naprosté většině případů spojeno se zánikem členství dosavadního člena v družstvu.

Minimálně v hospodářské rovině je tedy potřeba nahlížet na nabytí vlastnického práva k (původně družstevnímu) bytu jakožto na ekvivalent (surogát) dosavadního členského podílu – a to i za předpokladu, že k zániku členství v družstvu nedošlo. Pak je dle našeho názoru třeba trvat na tom, že vnos učiněný původně – byť i jen zprostředkovaně – do členského podílu musí mít své „pokračování“ i v podobě bytové jednotky převedené do vlastnictví člena družstva. Koneckonců, i NS zde přijal naprosto stejný závěr: „Převodem družstevního bytu do společného majetku účastníků v roce 2014 došlo k transformaci majetkové hodnoty (členského podílu) na majetkovou hodnotu jinou (vlastnictví bytu).“ Tento závěr však nemůže být narušen ani úvahou NS, že do transformované hodnoty – tj. vlastnictví bytu – investice přímo nesměřovala.

Lze uvést, že podobné situace, kdy je transformována jedna majetková entita, do níž byla učiněna investice, do jiné majetkové entity, jsou poměrně časté. Představme si následující situaci: manželé mají ve společném majetku dům. Jeden z manželů provede rekonstrukci domu za své výlučné prostředky. Dům je následně zničen a pojišťovna vyplatí manželům pojistné plnění, jehož výše odpovídá hodnotě domu po rekonstrukci. Vyplacené pojistné plnění představuje surogát původní věci (domu), přičemž tento surogát se stává opět součástí SJM. Dojde-li k zániku manželství, je třeba tento surogát vypořádat. Při vypořádání se nepochybně musí zohlednit původní vnos, který směřoval do domu (nikoli do pojistného plnění, které představuje jeho surogát).

V. Závěr 

V předchozím textu jsme se snažili přiblížit alternativní pohled na právní hodnocení výše popsané skutkové situace. Závěr je takový, že investice učiněná jedním z manželů z jeho výlučného majetku do rekonstrukce družstevního bytu, která byla provedena v době, kdy členský podíl v bytovém družstvu byl součástí SJM, představuje vnos do SJM, i když byl rekonstruovaný byt v rozhodném okamžiku ve vlastnictví bytového družstva a součástí SJM se stal až později (jako určitý – minimálně ekonomický – surogát členského podílu v bytovém družstvu). Uvedený vnos se pak má vypořádat postupem dle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Nabízené řešení dle našeho názoru lépe zohledňuje jednotlivé aspekty věci a je více v souladu se smyslem a účelem právní úpravy.

 

Autory komentáře jsou doc. JUDr. PETR TÉGL, Ph.D., a doc. JUDr. FILIP MELZER, LL.M., Ph.D. Oba jsou advokáty a současně působí na Katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty UP v Olomouci.

---

[1]  Tučně zvýraznili autoři.

[2]  Tučně zvýraznili autoři.