Mezinárodní konferenci nazvanou „Proměny právního postavení ženy v průběhu historie“ uspořádala ve dnech 1. a 2. prosince 2021 Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Konferenci, která se konala hybridní formou a které se kromě zahraničních hostů zúčastnili právní historici ze všech čtyř českých a moravských právnických fakult, moderovala JUDr. Petra Skřejpková, Ph.D., členka Katedry právních dějin PF UK.

Poté, co všechny účastníky úvodem přivítal děkan pořádající fakulty prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., vystoupila jako první prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová, která si ve svém spíše filozoficky laděném příspěvku nazvaném Klady a zápory ženské emancipace položila otázku, zda praktické výsledky tři postupných vln ženské emancipace během 20. století (např. velký počet těhotenství bez následné svatby, ztráta finančního zajištění či majetkového vyrovnání pro ženu po rozpadu nesezdaného soužití, nedostupnost vhodného partnera pro úspěšné a bohaté ženy) jsou opravdu to, co dnešní ženy chtějí. „Opíráme se o právo a chceme, aby se muži k nám chovali s úctou, slušností a aby to dělali rádi. Ale některé věci se právem nedají vynutit. Pojďme o tom diskutovat,“ vyzvala závěrem Kovářová.

Ze dvou desítek konferenčních příspěvků přednesených česky či anglicky (a příspěvek pojednávající o právním postavení vdovy v soukromém právu na konci 19. a v první polovině 20. století na území Slovenska dvou autorek z Právnické fakulty Trnavské univerzity v Trnavě byl samozřejmě ve slovenštině) bychom rádi poukázali na tři z nich.

Tím prvním je vystoupení doc. JUDr. et Mgr. Ondřeje Horáka, Ph.D., z Katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, věnované postavení manželky v česko-rakouském dědickém právu, které se kromě vývoje právní úpravy postavení manželky v dědickém právu v českých zemích a v Rakousku od osmnáctého století do současnosti zabývalo i několika problémy, jež se objevují i v současné praxi. Patří k nim např. problematika staré závěti uzavřené kdysi ve prospěch první manželky, která nebyla nahrazena závětí ve prospěch manželky druhé, povolání za dědice pouze dětí z prvního manželství, přičemž ani v tomto případě závěť nijak nepamatuje na druhou manželku, či problém se závětí odkazující veškerý majetek ženatého nevěrníka jeho milence.

Druhým je příspěvek doc. JUDr. Pavla Saláka, Ph.D., z Katedry dějin státu a práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, nazvaný poněkud ironicky Meziválečné kodifikace občanského zákoníku „ženským pohledem“, protože prvorepublikové rekodifikační práce na novém občanském zákoníku byly zcela v režii mužů. Ženy se na nich přímo nepodílely, i když výbor pro rekodifikaci rodinného práva Ženské národní rady zasílal autorům rekodifikace své připomínky, prosazující především rovnoprávnost obou pohlaví v rodině a zrovnoprávnění nemanželských dětí; jejich návrhy ale nebyly přijaty.

Třetím pak je přednáška Mgr. Jana Kobera, LL.M., z Ústavu státu a práva AV ČR nazvaná Kritika právního postavení československé ženy 30. let u Marie Mikulové, která navázala na autorovo nedávné vystoupení na XVII. konferenci o historii advokacie, jehož tématem rovněž byla osobnost prvorepublikové advokátky Marie Mikulové. Ta patřila k první generaci žen, které studovaly na pražské právnické fakultě, a v roce 1936 vydala vlastním nákladem pozoruhodné dílo Žena v právním řádě československém, které je obrazem československého právního řádu z hlediska žen. Mikulová v něm mj. upozorňuje na to, že miliony žen v Československu pracující v domácnosti manžela jsou vyňaty z platnosti pracovního práva, nemají nárok na odměnu, na sociální pojištění a jsou osobně úplně závislé na manželovi. Rozebírá ale i pozůstatky nuceného celibátu u státních zaměstnankyň či dozorkyň ve věznicích nebo kritizuje genderovou nerovnoprávnost některých ustanovení trestního práva (např. u potratu či únosu).

Redakce AD
Foto: redakce AD