Ústavní soud zveřejnil dne 18. listopadu 2021 svůj nález sp. zn. II. ÚS 2156/21, jímž vyhověl ústavní stížnosti proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který neumožnil obhájci stěžovatele nahlédnout do trestního spisu vedeného ve stěžovatelově věci. Jak ÚS konstatoval, odsouzený má právo nahlížet do spisu, aniž by musel dokládat důvody, proč si tak přeje učinit. Zákon dovoluje ze závažných důvodů odepřít obviněnému nahlížení do spisu, avšak pouze v přípravném řízení, ve vykonávacím řízení obdobný postup proti odsouzenému zákonný podklad nemá. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že stěžovatel nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení.

Stěžovatel byl v roce 2015 odsouzen za spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy k trestu obecně prospěšných prací. Tento trest nevykonal celý, a jeho zbývající část byla proto přeměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody. K výkonu trestu odnětí svobody ale stěžovatel nenastoupil a orgánům činným v trestním řízení se jej ani přes opakované snahy dosud nepodařilo vypátrat a do výkonu trestu dodat. V roce 2021 stěžovatel prostřednictvím svého obhájce několikrát žádal o nahlédnutí do příslušného trestního spisu, ale byl odmítnut.

Poprvé stěžovatelův obhájce požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 12. 2. 2021, jehož přílohou byla plná moc od stěžovatele. Když se substitut obhájce v březnu dostavil k soudu nahlédnout do spisu, z pokynu soudce mu to nebylo umožněno (ačkoli do jiného trestního spisu stěžovatele vedeného u téhož soudu nahlédnout mohl). Soudce vyjádřil pochyby o pravosti doložené plné moci a žádal o předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem stěžovatele. Stěžovatelův obhájce opětovně požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 26. 5. 2021, k němuž připojil plnou moc s notářsky ověřeným podpisem stěžovatele. Pravost ověření podpisu stěžovatele na této plné moci si soudce zkontroloval také u příslušné notářky. Naposledy stěžovatelův obhájce o nahlédnutí do spisu žádal dopisem ze dne 4. 6. 2021.

Následně obdržel vyrozumění ze dne 16. 6. 2021, v němž mu soudce sdělil, že nahlédnutí do spisu neumožní. V uvedeném vyrozumění soudce nejprve poukázal na to, že obhájce neuvedl důvod, který by nezbytně vyžadoval nahlížení do spisu v pravomocně skončené věci stěžovatele, u níž ani Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele nepodalo stížnost pro porušení zákona. Odmítnutí nahlédnout do spisu pak soudce odůvodnil zejména tím, že stěžovatel nevyhověl výzvě k nástupu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a „s největší pravděpodobností uprchl, aby se výkonu trestu vyhnul a mařil tím trestní řízení“, čímž se dopouští dalšího trestného činu. Za „ryze absurdní“ označil soudce situaci, kdy si mezinárodně hledaná osoba nechá v České republice ověřit svůj podpis plné moci, aby mohla skrze obhájce nahlédnout do trestního spisu, v němž jsou prováděny úkony vedoucí k jejímu zadržení. Zpřístupnění údajů ze spisu by dle přesvědčení soudce ztížilo dopadení stěžovatele a realizaci soudního rozhodnutí. Soudce uznal, že právo být seznamován s výsledky řízení patří k právům obžalovaných a odsouzených. Nicméně v případě stěžovatele dospěl k závěru, že „zájem společnosti na řádném výkonu soudních rozhodnutí“ převáží nad individuálním zájmem stěžovatele, který před výkonem trestu uprchl a „podáním bezobsažného zmocnění“ svému obhájci „chce nahlédnutím do trestního spisu s největší pravděpodobností tento stav nadále udržovat“. Tento přístup je podle soudce „poněkud cynický“ a „v rozporu s právem, zdravým rozumem a zájmem společnosti na řádném výkonu trestního řízení v tomto státu“.

Stěžovatel tvrdil, že napadený postup soudu představuje tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny. Stěžovatel v ústavní stížnosti označil napadený postup soudu za zcela svévolný a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že právo nahlížet do spisu v trestním řízení je nedílnou součástí práva obviněného na obhajobu. Stěžovatel rovněž poukázal na právní úpravu práva na obhajobu obsaženou v trestním řádu.

Z procesního hlediska Ústavní soud nejprve konstatoval, že ústavní stížnosti napadající postup obecných soudů spočívající v tom, že odsouzenému nebylo umožněno nahlédnout do spisu, bude v budoucnu považovat za přípustné až po vyčerpání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona o soudech a soudcích. Jelikož však tato otázka nebyla doposud v judikatuře Ústavního soudu jednoznačně a jednotně řešena, ústavní stížnost stěžovatele Ústavní soud neodmítl a přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného postupu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Právo nahlížet do spisu, jakožto složka ústavně zaručeného práva na obhajobu, společně s ostatními zárukami spravedlivého procesu nenáleží pouze obviněnému, ale také odsouzenému. Toto právo odsouzeného tak lze omezit pouze na základě zákona, a to konkrétně za podmínek stanovených v § 65 trestního řádu. Judikatura přitom nemůže dotvářet další podmínky zásahu do práva na obhajobu bez výslovné zákonné úpravy.

Důvody, pro které bylo stěžovateli nahlížení do spisu odepřeno, podle Ústavního soudu ve světle § 65 trestního řádu neobstojí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odsouzený má právo nahlížet do spisu, aniž by musel dokládat důvody, proč si tak přeje učinit. Zákon dále dovoluje ze závažných důvodů odepřít obviněnému nahlížení do spisu, avšak pouze v přípravném řízení. Obdobný postup proti odsouzenému ve vykonávacím řízení zákonný podklad nemá.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že stěžovatel nenastoupil k výkonu trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení. Ačkoli přístup soudce okresního soudu, vedený obavami o naplnění pravomocného odsuzujícího rozsudku, může být pochopitelný, nemá oporu v relevantní ústavní a zákonné právní úpravě. Zákonodárce komplexně upravil podmínky nahlížení do spisu včetně možných omezení toho, kdo a v jakém rozsahu má ke spisu přístup. Soud se od těchto pravidel, zvláště v trestním právu, nemůže svévolně odchýlit a nad rámec zákona vytvářet další omezení zasahující do základních práv odsouzeného.

Ústavní soud poukázal na to, že právo stěžovatele nahlížet do spisu není bezbřehé, neboť některé dokumenty (např. protokol o hlasování) a údaje (např. utajované informace dle zvláštního zákona) vyjmenované v § 65 trestního řádu mu nemusí být při nahlížení zpřístupněny. Odepře-li však soud odsouzenému v rozporu s § 65 trestního řádu právo nahlédnout do spisu, poruší tím právo odsouzeného na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny. Mimo přípravné řízení přitom zákon neumožňuje odepřít nahlížení do spisu ani z důvodu, že odsouzený nenastoupil k výkonu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a skrývá se před orgány činnými v trestním řízení.

Druhý senát Ústavního soudu proto vyhověl ústavní stížnosti proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který bez zákonného důvodu odepřel stěžovateli (prostřednictvím jeho obhájce) přístup do spisu a tím porušil stěžovatelovo právo nahlížet do spisu, které je součástí ústavně zaručeného práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2156/21 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com