Exekutorská komora ČR respektuje rozhodnutí ÚS z minulého týdne, přesto nepovažuje systém založený na zákonem neregulované soutěži soudních exekutorů za spravedlivý. Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení neomezeného výběru exekutora věřitelem. Soulad s ústavním pořádkem neznamená, že stávající systém je správný a spravedlivý, zdůrazňuje Exekutorská komora ČR.

Návrh skupiny senátorů měl za cíl zrušit vybraná ustanovení exekučního řádu, která stanoví, že konkrétního soudního exekutora si neomezeně vybírá věřitel iniciující vedení exekuce. Systém založený na zákonem neregulované soutěži soudních exekutorů Ústavní soud neshledal v rozporu s ústavou. Rozhodnutí Ústavního soudu České republiky pochopitelně respektujeme a chápeme. Jakkoliv Komora podporovala některé argumenty senátorů, neměli jsme a nemáme za to, že systematické změny by měl činit stát cestou rozhodování o návrhu na zrušení části zákona. K tomu je potřeba politické rozhodnutí na podkladu odborné diskuse. Břemeno rozhodnutí tak leží na bedrech zákonodárců.

„Dle názoru Ústavního soudu je stávající úprava plně konformní s ústavním pořádkem, což je stanovisko, které je třeba respektovat. Plně si uvědomujeme, že místní příslušnost je spíše tématem pro politickou a ekonomickou debatu. Proto naše úsilí vynakládáme především těmito směry. Přesto si myslíme, že by návrh senátorů neměl bez dalšího zapadnout, a je dobře, že se díky rozhodnutí Ústavního soudu tato diskuse opět otevřela. Soud totiž netvrdí, že by aktuální úprava byla správně nastavená, plně funkční či efektivní,“ komentuje rozhodnutí Ústavního soudu Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR.

Řekl-li Ústavní soud, že současný systém není protiústavní, neřekl tím v žádném případě, že je správný či spravedlivý. Plně souhlasíme, že je třeba hledat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy aktivních dlužníků a poctivých věřitelů. Komora dlouhodobě prosazuje systém založený na nezávislém přidělování exekucí, který má dle našeho názoru největší potenciál přiblížit systém zajišťování výkonu povinností stanovených soudem či jiným veřejným orgánem do rovnovážné polohy. Tato změna by v balíku s dalšími nutnými změnami (elektronizace, standardizace atp.) mohla přispět výrazně ke kultivaci tuzemského dlužnicko-věřitelského prostředí, aniž by došlo ke ztrátě efektivity.

„Jak připomněl Ústavní soud, jsou tu dva de facto protichůdné, ale stejně důležité, zájmy – ochrana věřitelů a ochrana dlužníků. Podle senátorů mělo jimi navrhované řešení klást větší důraz na ten druhý. Rozhodnout ale musí zákonodárce,“ vysvětluje a dodává, co si o návrhu myslí jím vedená profesní komora: „Komora v daném řízení vystupovala pouze jako tzv. přítel soudu. Nebyli jsme navrhovatelem, ale některé argumenty byly logicky blízké těm našim. Postavení soudních exekutorů se v důsledku četných novelizací exekučního řádu za dvacet let velmi změnilo. Došlo k rozšíření jejich autonomních rozhodovacích pravomocí, takže v mnoha směrech mají při výkonu rozhodnutí téměř prakticky stejně manévrovacího prostoru jako soudci. Pokud respektujeme absolutní zákaz výběru soudce stranami sporu, nedává smysl, aby si mohly vybírat soudního exekutora.“

V duchu nálezu Ústavního soudu se Komora bude i nadále snažit prosadit změnu. Jde o jednu z našich priorit (k tomu viz např. https://twitter.com/exekutori_cr/status/1457632301920161797).
„Pro nás rozhodnutí Ústavního soudu v podstatě nic nemění, nynější systém stále považujeme za nevyhovující. U politické reprezentace proto nadále chceme prosazovat princip nezávislého přidělování exekucí podle místa bydliště povinného, který současně zachová prvky motivace a tlak na inovace. Domníváme se totiž, že bez toho se bude exekuční prostředí potýkat se stále stejnými problémy i v budoucnu,“ uzavírá Mlynařík. Komora proto nesouhlasí s podpůrnou argumentací Ústavního soudu, že by odstranění neregulované soutěže nevedlo k odstranění excesů. Předně je třeba říct, že většina těchto excesů je dílem minulosti, se kterou se Komora již vypořádala. Další část excesů zmiňovaných Ústavním soudem zejména v podobě tzv. dětských exekucí, není vůbec důsledkem činnosti exekutorů, ale rozhodovací praxe obecných soudů. A právě ta část excesů týkající se nákladů exekuce je důsledkem volné soutěže mezi exekutory.  Za tzv. marné exekuce v naprosté většině případů nehradí náklady ani věřitel ani stát. Tato skutečnost pak vytváří ekonomický tlak, který je pro nezávislý výkon práva nežádoucí.  Nezávislý systém přidělování exekucí je proto jedním z bodů nutných pro zachovaní stability systému vymáhání práva cestou soudních exekutorů.

Zdroj: EK ČR
Foto: EK ČR