Česká advokátní komora a Kancelář veřejného ochránce práv uspořádaly 14. října webinář pro advokáty s tématem procesního opatrovnictví u lidí s duševním onemocněním. Jeho uskutečnění iniciovala zástupkyně veřejného ochránce práv Mgr. Monika Šimůnková na základě zjištění a kontrol Kanceláře VOP v psychiatrických léčebnách a jiných sociálních ústavech.

 

Na programu semináře zaznělo z úst přednášejících hned několik důležitých příspěvků s tématy, která se advokátů jako procesních opatrovníků lidi s duševním onemocněním velmi dotýkají. Zejména se zabývaly komunikací s postiženým klientem, odměnou za právní pomoc, ale diskuse se rozvinula i o přáních duševně nemocných klientů a případných konfliktech s jejich nejlepšími zájmy a také o nedobrovolné hospitalizaci a detenci a dalších tématech.

Účastníky připojené online přivítala moderátorka semináře – advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová, které připomněla, že seminář a následná debata navazuje na příspěvek publikovaný v letošním dvojčísle 8/9 Bulletinu advokacie na str. 117 od Mgr. Zuzany Durajové z kanceláře Veřejného ochránce práv, která také seminář otevřela.

Připomněla, že Kancelář VOP se problémům souvisejícím s procesním opatrovnictvím věnuje dlouhodobě, hovořila o aktivitách VOP, které spočívají v provádění návštěv v místech, kde jsou lidé zbaveni osobní svobody, v šetření výkonu veřejného opatrovnictví a také nově v monitorování implementace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (CRPD). „Ze zpráv VOP dlouhodobě vyplývá, že ochrana práv pacientů, kteří jsou převzati do detenčních zařízení bez svého souhlasu, je nedostatečná a tito lidé mají stále jen velmi omezenou možnost, jak si právní pomoc sami zajistit a opatrovníka aktivně vyhledat. Na druhou stranu někdy hraje v tomto vztahu negativní roli i odmítavý postoj některých klientů k opatrovníkovi, který je logickým vyústěním pocitu nespravedlnosti a nedostatečné ochrany ze strany státních institucí,“ uvedla Mgr. Durajová.

Podle průzkumu ombudsmana se procesní opatrovnictví kromě rozhodování o prodloužení omezení svéprávnosti, rozhodování o zdravotnických službách nejčastěji týkalo také nakládání s majetkem, uzavírání smluv, vyřizování dávek, důchodů, jednání s úřady, závětí, vyřizování osobních dokladů…

Mgr. Durajová se dotkla i kontroverzní otázky, do jaké míry by se měly upřednostňovat přání a názory člověka nad jeho nejlepším zájmem a dotkla se také finančního ohodnocení, které by mělo být odpovídající náročnosti práce a počtu úkonů. Tlumočila také pomoc, kterou nabízí Kancelář ombudsmana při jednáních o změně advokátního tarifu v tomto segmentu právní pomoci. „Finanční ohodnocení advokátních úkonů vůbec neodpovídá časové náročnosti, nezohledňuje ani zvláštní dovednosti, které jsou od advokáta při komunikaci s duševně nemocným člověkem potřeba a další aspekty,“ řekla a zároveň advokátům nabídla metodickou pomoc v podobě příručky, případně školení a stáží.

 

JUDr. Pavel Kotrady, předseda OS Vsetín ve svém příspěvku zdůraznil nezbytnou roli advokáta při řízení o omezení svéprávnosti. Jeho přítomnost totiž může klientovi velmi pomoci, protože advokát, na rozdíl od opatrovníka z rodiny, ví, jak to u soudu chodí a klient se s ním může cítit bezpečněji.

Podotkl také, že advokát ani soudce nejsou a nemohou být psychiatry ani psychology, takže velmi záleží na kvalitě znaleckých posudků, které dostanou k dispozici. „Advokát by se měl zaměřit na to, aby odůvodnil závěr znaleckého posudku. Samozřejmě jej může i rozporovat, ale musí to doložit důkazy. K tomu by měl vlastním individuálním šetřením zjistit, jak se člověk projevuje ve svém životě s plným uznáním jeho práv a osobní jedinečnosti. Posudek, který vychází ze zdravotnické dokumentace, totiž nemusí vůbec vypovídat o tom, jak člověk žije, tedy co konkrétně ve svém životě dělá špatně, čím si může způsobit újmu, prostě co je možné tolerovat a co už ne. Znalecký posudek je tedy důležitý, ale v ostatních otázkách úplně nemusí odpovídat nejlepšímu zájmu člověka, a třeba i neúmyslně může být trochu falešný.“

Následně připomněl judikát ÚS, podle něhož nemá být funkce opatrovníka pouze formální, ale byla vytvořena proto, aby byly důsledně hájeny zájmy posuzovaných osob. Závěrem dodal, že k omezení svéprávnosti by se mělo přistoupit jen v zájmu člověka, pokud by mu hrozila závažná újma a pokud nepostačí, vzhledem k jeho zájmům, mírnější a méně omezující opatření.

 

Zástupkyně Ministerstva spravedlnosti Mgr. Barbora Brozová Rittichová, která se jako právnička dlouhodobě zabývá právy osob s mentálním a psychosociálním postižením, představila koncepci Ministerstva spravedlnosti, které se podílí na přípravě různých výstupů směřujících k řešení otázek veřejného opatrovnictví. Mezi významné oblasti patří nepochybně tvorba legislativních návrhů, které na veřejné opatrovníky dopadají. „Od příštího roku začneme na ministerstvu pracovat na rozsáhlejší analýze stávající právní úpravy svéprávnosti, včetně procesních pravidel. Její obsah jsme představovali v odborné skupině a jsme otevřeni všem možným podnětům, jak zkvalitnit legislativní pravidla,“ dodala a vyzvala advokáty, aby i oni přispěli svými postřehy.

Zároveň informovala o tom, že Justiční akademie aktuálně proškoluje v rámci projektu zaměřeného podporu na zvlášť zranitelných skupin mj. i tato témata o komunikaci s osobami s duševní poruchou, nebo smyslovým postižením. Více informací o projektu:  https://www.jacz.cz/projekty/probihajici-projekty/1164-projekt-zlepseni-pristupu-zranitelnych-skupin-osob-ke-spravedlnosti

 

Advokát Mgr. Vítězslav Dohnal se zabýval úlohou procesního opatrovníka v řízení o nedobrovolné hospitalizaci a přidal poznatky z vlastní praxe, které nebyly vždy pozitivní. „Vzniká otázka, zda nemáme dvě kategorie klientů a dvě úrovně povinností právního zástupce… Jsem přesvědčen, že procesní opatrovník má stejné povinnosti vůči svému klientovi jako obhájce,“ čímž reagoval na vyjádření kontrolní rady ČAK na stížnost, kterou podal na předchozího opatrovníka svého klienta, jenž vůči klientovi vůbec neplnil své povinnosti, a přitom nebyl nijak kárně potrestán.

Vyslal pak směrem k advokátům několik otázek k zamyšlení, na které je často velmi těžké najít v praxi odpověď…

Magistr Dohnal hovořil také o tom, že například Obvodní soud pro Prahu 8 vede každý rok více než 3 tisíce detenčních řízení ohledně nedobrovolných hospitalizací v psychiatrické nemocnici Bohnice, kde během jednoho dne pracovní doby proběhne 30 – 40 soudních roků, takže na jeden případ vychází pouze necelých 7 minut! Zmínil i negativní zkušenost klienta, který byl během uplynulých pěti let 10krát nedoborovolně hospitalizován na psychiatrii a za tu dobu se s ním nesešel žádný z jeho procesních opatrovníků.

Závěrem vyzval advokáty, aby pro opatrovance byli opravdu partnery v tíživé situaci a respektovali jejich důstojnost. „Pojďme dál společně přemýšlet o tom, jak má efektivní procesní opatrovnictví vypadat,“ vyzval advokáty a reprodukoval požadavek právě Obvodního soudu pro Prahu 8, který stále hledá advokáty – zájemce o výkon funkce procesních opatrovníků.

 

JUDr. Daniela Kovářová dodala, že podobné hlasy zaznívají i z ostatních soudů napříč republikou, kde je velký „hlad“ po advokátech, kteří by měli zájem se zapojit jako procesní opatrovníci. Následně vystoupila se svým příspěvkem, který se zabýval advokátním tarifem v souvislosti s opatrovnictvím. Ztotožnila se s tím, že pokud má advokát vykonávat kvalitně práci jako zástupce osoby, o jejímž duševním onemocnění a svéprávnosti se jedná, pak musí být slušně honorovaná, což se o současných sazbách říct nedá. „Práce advokáta je v těchto případech stejně náročná jako v kterýchkoliv jiných a nedá se argumentovat tím, že práce pro lidi s duševním onemocněním je méně kvalitní. Takže je legitimní, že advokáti žádají za tuto práci adekvátní odměnu. Navíc ze zkušeností advokátů vyplývá, že kromě výše odměny je také problém neuznávání úkonů jako účelných,“ dodala JUDr. Kovářová.

Advokátka Mgr. Kateřina Tkadlecová se zabývala srozumitelností komunikace pro klienta, kterou považuje za naprosto zásadní. „Funkci procesních opatrovníků vykonávám již sedm let a vždy jsem postupovala intuitivně podle principů, na které kolegové poukazovali – kontaktovala jsem klienta nebo jeho rodinu, zjistila, jak žije, jak funguje. Omezení svéprávnosti je jeden z nejzásadnějších zásahů do lidského práva, takže z logiky věci je naprosto neakceptovaltené, abych toho člověka neviděla a vyjádřila svůj názor jen podle znaleckého posudku,“ uvedla a dodala, že si udělala soukromý průzkum na opatrovnických soudech a velmi ji překvapilo, že opatrovničtí soudci říkali, že zhruba jen polovina opatrovníků chodí osobně za klienty. „Skutečně odměna vysoká není a spoustu věcí dělá člověk pro bono, například komunikace s rodinou. Přitom komunikace je nejdůležitější, ze své zkušenosti doporučuji si vždy ověřit, zda klient má vysvětlení a sdělení pochopil. Pokud ne, je potřeba všechny informace „překládat“ do jazyka, který je schopný dotyčný klient “vstřebat“. i proto, abychom tu naši advokátní práci odvedli dobře,“ dodala Mgr. Tkadlecová.

 

Posledním přednášejícím byl Mgr. Libor Vavřík z organizace Rytmus, který navázal na předcházející příspěvek a dal konkrétní doporučení, jak se má komunikovat s lidmi s mentálním postižením například o řízení o omezení svéprávnosti.

„Advokát je odborníkem v zastupování lidí u soudu, nikoliv v komunikaci s lidmi s duševním postižením. Jsme rádi, že můžeme advokátům pomoci, jak komunikovat, proto jsme připravili několik publikací „snadného čtení“, aby advokáti věděli, jak na to a aby po jednání s opatrovníkem člověk s duševním postižením alespoň tušil, o co v řízení jde,“ dodal Mgr. Vavřík a kromě základních principů komunikace s lidmi s postižením přidal i odkazy na zpracované materiály ve snadném čtení. Materiály ve snadném čtení od neziskové organizace Rytmus – od člověka k občanovi, budou brzy k dispozici na www.umluva.cz. Publikace ke stažení http://www.spmpcr.cz/wp-content/uploads/delightful-downloads/2018/01/brozura_svepravnost_2017.pdf

A jaké praktické zkušenosti s procesním opatrovnictvím mají advokáti přítomní na semináři?

Většinou odpovídali, že řeší jednotky až desítky případů ročně a většinou na základě ustanovení okresním soudem. Obvykle šlo o opatrovnictví v řízeních o prodloužení omezení svéprávnosti, souhlas s převzetím do péče zdravotnického zařízení, přípustnosti držení v ústavu zdravotní nebo sociální péče…

V online diskusi pak zúčastnění advokáti předávali kolegům své zkušenosti s opatrovnictvím, například že se opakovaně setkali s tím, že v zařízeních nejsou prostory, kde by opatrovník mohl provést poradu s klientem důvěrně bez přítomnosti dalších osob a zařízení nemají ani prostory uzpůsobené k jednání s osobou s nepředvídatelným agresivním chováním.

Svěřili se také s tím, že klienta najít je občas docela detektivní práce klienta najít a často je dobrým pomocníkem facebook a internet, ale také s tím, že soudy chtějí po procesním opatrovníkovi, aby zjišťoval informace o klientovi, například jeho dluhy apod., přestože k tomu má jen omezené možnosti.

Hledali odpověď na otázku, zda je advokát jako opatrovník vázán pokynem svého klienta, když pokyny osob jednajících pod vlivem psychotické poruchy jsou často zcela bizarní a jejich provádění může být zcela v rozporu s jeho oprávněnými zájmy. Navíc mentálně retardovaní lidé jsou mnohdy významně ovlivnitelní a mění diametrálně svá přání podle toho, s kým mluvili naposledy. Co je vlastně v takových případech nejlepší zájem?

Padl i podnět k zamyšlení, proč nevytvořit vedle seznamu obhájců ex offo pro trestní řízení také vlastní a oficiální seznamy a pořadníky pro ustanovení advokáta jako opatrovníka v civilním řízení? Mohli by se tím odfiltrovat advokáti, kteří nemají o opatrovnictví zájem a postupují pak v řízeních bez zájmu o klienta, anebo tomuto specifickému řízení ani tolik nerozumí…

Moderátorka JUDr. Kovářová poděkovala na závěr za příspěvky všem panelistům, kteří se shodli na tom, že role sociálních služeb a neziskových organizací je nezastupitelná a mělo by jich pro tuto oblast práce být. Za spolupořadatele pak poděkovala i všem účastníkům a vyjádřila naději, že díky vzájemné spolupráci všech zainteresovaných institucí budou mít advokáti všechny prostředky, aby dokázali hájit práva této zranitelné skupiny osob.

Redakce AD
Foto: AD; Rytmus