Každoročně se 30. září slaví Mezinárodní den překladatelů. Tento rok jej zaštítilo téma „United in translation” (neboli propojeni díky překladu). V České republice byl však přijat zákon, kterým naopak po 50 letech dochází k oddělení, a to činnosti soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Jak se tím jejich profese proměnila?

Od ledna 2021 nabyl účinnosti nový, samostatný zákon č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích nahrazující zákon z roku 1967. Zahrnoval rovněž činnost soudních znalců a byl jedním z nejstarších platných předpisů v České republice.

Tlumočník, překladatel – nebo obojí?

Nový zákon rozlišuje institut překladu a tlumočení, tedy ústní a písemný převod jazyka. Jmenované osoby tak mají možnost se rozhodnout, zda chtějí vykonávat obě činnosti, nebo jen jednu z nich. Výhodu to představuje pro ty, kteří mají větší zkušenosti s jednou z těchto oblastí a té se chtějí věnovat, čímž by mělo zároveň dojít ke zvyšování kvality poskytovaných služeb. Do seznamu soudních tlumočníků a překladatelů nově také jmenuje – po splnění podmínek – Ministerstvo spravedlnosti a uchazeči mají na jmenování právní nárok. Odpadlo tak jmenování pro daný jazyk příslušným krajským soudem, pod který žadatel podle svého místa bydliště spadal a kde bylo jmenování podmíněno počtem již jmenovaných tlumočníků. Tento krok by tak mohl být motivací pro tlumočníky/překladatele „větších“ jazyků (angličtina, němčina), u kterých je obvykle větší počet zájemců, a šanci na jmenování podle starých podmínek měli tím pádem nižší.

Celoživotní vzdělávání a znalost oboru

Ke zkvalitňování služeb bude vést také možnost odmítnout úkon, k jehož provedení nemají tlumočníci/překladatelé dostatek odborných znalostí nebo pro to mají jiné vážné důvody. „Doposud se předpokládalo, že si soudní tlumočníci a překladatelé poradí se všemi typy projevů/textů, ale není možné, aby jeden člověk obsáhl všechny obory. Nejedná se jen o právo, ale o všechny další specifické obory. Vždy je lepší, když se zakázky ujme odborník, který se v daném oboru orientuje,” říká Petra Sendlerová, metodička pro překlady a tlumočení z jazykové agentury Skřivánek.

Na vzdělávání v oboru však zákon nepamatuje a tlumočníci a překladatelé se musí vzdělávat samostatně a za své peníze. Umožňují jim to různé profesní organizace, které pro ně pravidelně pořádají vzdělávací akce, případně některé jazykové agentury. „Vzdělávání je v tomto oboru stěžejní pro zachování kvality služeb. Proto pro naše dodavatele organizujeme profesní školení, kterými byly například kurz zaměřený na tvůrčí práci s překladem, kurz záludností češtiny, právnický workshop, školení o překládání pro instituce EU nebo školení zaměřené na revize a korektury, abychom náš obor podpořili,“ doplňuje Sendlerová. A co dalšího je k výkonu této profese potřeba? Nezbytné je vysokoškolské vzdělání ideálně v jazykovém oboru, případně v jiném, ale pak je potřeba složit speciální tlumočnickou či překladatelskou zkoušku. Dále musí zájemce absolvovat dva povinné semestry doplňkového studia práva na právnických fakultách v Praze či Brně, vykonat vstupní zkoušku organizovanou Justiční akademií zaměřenou na znalost právních předpisů a doložit pět let aktivní praxe v oboru.

Digitalizace v rovině teorie

Soudní tlumočníci a překladatelé se od začátku platnosti novely potýkají s problémy zpožděné digitalizace některých procesů. Jednou z chybějících funkcionalit je elektronická evidence úkonů. Doposud museli tlumočníci a překladatelé každou svou práci, na které bylo jejich razítko, evidovat do klasického papírového deníku, případně do excelové tabulky, a jednou za rok přehled posílat na krajský soud. Nyní mají vše zapisovat do elektronického deníku, který, ačkoliv se již měli při výkonu své práce řídit novými pravidly, stále neexistuje. Zároveň stále není k dispozici nový elektronický seznam soudních tlumočníků a překladatelů a starý seznam tyto dvě profese nerozlišuje, je tedy obtížné v něm nadále vyhledávat. Ani nejsou dořešeny technické požadavky k provádění elektronických soudních překladů, které novela zákona umožňuje a klienti je už začínají poptávat. Dále soudním tlumočníkům a překladatelům chyběla první čtyři měsíce speciální profesní datová schránka, kterou mají povinnost využívat.

Rozdílné odměny ve státní a soukromé sféře

Nová pravidla se příliš nedotkla výše odměn, které jsou stanovené v rozmezí od 300 do 450 korun za hodinu tlumočení či normostranu překladu. Tyto odměny dané zákonem jsou ale platné jen pro zakázky objednané institucemi veřejné správy. Odlišné je také zdanění – u soudních překladů, ačkoliv jsou obvykle náklady na soudní překlad vyšší, se uplatňuje 40procentní paušál. V případě komerčního překladu je však možné uplatnit 60procentní daňový paušál. Podle Petry Sendlerové jsou odměny za zakázky od soukromých zadavatelů obvykle vyšší. „Většina soudních tlumočníků a překladatelů proto kombinuje soudní a komerční zakázky, ale je pravda, že někteří k tomu vykonávají ještě i jiné zaměstnání. Důvody mohou být různé. Jedním z nich může být to, že pracují ve specifickém oboru a tím si udržují svoji odbornost, která je i pro výkon překladů a tlumočení důležitá,“ uvádí Sendlerová a věří, že se v brzké době podaří postupy týkající se novely výše zmiňovaného zákona sjednotit.

Zdroj: Communication Lab
Foto: canva.com