Delší zamyšlení nad nátlakem v oblasti péče o zdraví v souvislosti s covidem-19
Zpráva z tisku: Ministerstvo pro zdraví od následujícího pondělí zavádí nové opatření. Prodejcům se ukládá, aby zákazníkovi neprodali potravinový výrobek s obsahem tuku více než 3 %, pokud na místě provedený výsledek laického testu na hladinu cholesterolu v krvi, provedeného zákazníkem před prodejcem, přesáhne 5,0 mmol/l u nediabetiků a 4,5 mmol/l u diabetiků, eventuálně pokud zákazník nedisponuje laboratorně provedeným testem ne starším 48 hodin s výsledkem do 5,0 mmol/l včetně u nediabetiků a do 4,5 mmol/l včetně u diabetiků. Test na hladinu cholesterolu v krvi se nebude vyžadovat u zákazníka, který prokáže, že mu byla v uplynulých 3 měsících předepsána hypolipidemika, a to bez ohledu na to, zda je užívá či zda mají tyto léky vliv na stav jeho hyperlipoproteinémie. Mluvčí ministerstva v této souvislosti uvedl, že se výhledově uvažuje o zákazu sňatku osob s vysokou hladinou cholesterolu v krvi a bez ní, a to z důvodu čistoty krve budoucích pokolení.
Nebojte se, nejedná se o opatření Ministerstva zdravotnictví ČR. Výše uvedené rozhodnutí pochází ze země Nezemě, té za devatero horami a devatero řekami. My máme svoje opatření a naše Ministerstvo zdravotnictví (dále jen MZd) s námi má svoje plány, které opírá o stanoviska vybraných odborníků. Někdy se kooperující odborníci vyjadřují i sami od sebe. Tak např. někdejší národní koordinátor testování na covid-19 Marián Hajdúch se domnívá, že antivaxerství je v podstatě nemoc. Něco jako patologické hráčství, a jako takové by se mělo léčit. Dokonce už nabízí i číslo diagnózy dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10, a to F63.0. Primář interního oddělení sokolovské nemocnice Martin Straka je zase toho názoru, že neochota očkovat se proti onemocnění covid-19 koreluje s absencí intelektu.[1] Skoro se zdá, že by to chtělo „odmítačům“ vakcinace proti covid-19 omezit svéprávnost, ne?
Dobrovolnost podstoupení zdravotního výkonu
Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí vyplývá především z čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Má-li být zasaženo do integrity osoby, v souladu s čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně[2] (dále jen „Úmluva“), s § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „zák. o z. s.“) a § 81 a § 93 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se obecně vyžaduje její informovaný souhlas. Institut informovaného souhlasu je důsledkem myšlenkového vývoje, který má svůj odraz v moderní éře medicíny, a je mimo jiné reakcí na zneužití jedinců v nacistickém Německu.[3]
Informovaný souhlas je realizací autonomie vůle, kterou je třeba respektovat. V tomto smyslu se ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2078/16 ze dne 2. ledna 2017 Ústavní soud vyjádřil takto: „…podle judikatury ESLP samotnou podstatou Úmluvy je úcta k lidské důstojnosti a svobodě člověka a pojmy jako sebeurčení a osobní autonomie jsou důležitými principy, na základě kterých je Úmluva vykládána. Schopnost vést svůj život způsobem dle vlastního výběru zahrnuje možnost vykonávat činnosti, které jsou vnímány jako fyzicky škodlivé nebo pro dotyčnou osobu nebezpečné.“
V uvedeném nálezu se Ústavní soud odvolává na své dřívější rozhodnutí, a to na nález sp. zn. II. ÚS 2268/07 z 29. února 2008: „…principy o svobodě a autonomii vůle jsou platné obecně i mimo oblast poskytování zdravotních služeb. Základní hodnotou, na které je postaven český ústavní pořádek, je respekt ke svobodě jednotlivců (viz čl. 1 Listiny a preambule k Ústavě). Svoboda představuje podstatnou náležitost demokratického právního státu. Respekt a ochrana lidské důstojnosti a svobody je nejvyšším a nejobecnějším účelem práva.“
A dále ve výše uvedeném nálezu Ústavní soud judikuje: „Základní práva lze (proto) omezovat pouze za účelem ochrany práv dalších osob či jiných ústavně chráněných veřejných statků. U práva na nedotknutelnost osoby se musí jednat o omezení nezbytné pro dosažení některého z těchto legitimních cílů a zároveň musí být dodržen princip proporcionality. V případě svéprávné dospělé osoby, jejíž rozhodovací schopnost není vyloučena momentální situací, není legitimní, aby stát umožnil zásah do její nedotknutelnosti z důvodu ochrany jí samé.“
Informovaný souhlas představuje především informování pacienta ve smyslu § 34 odst. 1 písm. b) zák. o z. s., tedy poskytnutí informace o příčině a původu nemoci, účelu, povaze, přínosu, důsledcích a rizicích výkonu, o jiných možnostech, navazující léčbě a omezení a doporučení ve způsobu života. Dále je třeba, aby pacient sdělené informaci porozuměl a aby mohl klást doplňující otázky, které mu musí být srozumitelně zodpovězeny. Pochopitelně se vyžaduje, aby byl pacient k vyjádření své vůle (rozhodnutí) kompetentní a aby se rozhodoval svobodně, tedy bez nátlaku, a na základě toho teprve udělil či neudělil se zákrokem souhlas.
Realita dnešních dnů
Preventivní testování zdravých – bezdůvodné omezování svobody
Právním předpisem, a to zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „zák. o o. v. z.“), je povinnost podstoupit test dána v souvislosti s HIV v § 71 a násl. Povinnost podrobit se laboratornímu vyšetření je také možné uložit na základě § 64 písm. a) zák. o o. v. z. fyzické osobě, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy. Podezření tedy musí být konkrétní. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku č. j. 6 Ao 11/2021-48 ze dne 22. 4. 2021, ani během celosvětové pandemie nelze za osobu podezřelou z nákazy považovat bez dalšího každého. Jako nadbytečné v tento moment shledává testování i MZd. Ve svém vyjádření k návrhu ve věci 1 Ao 12/2021, jejíž podstatou byla stížnost navrhovatele mj. na zrušené testování zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných, žáků ve školách, studentů vysokých škol, pacientů umístěných ve zdravotnických zařízeních v dlouhodobé lůžkové péči nebo v péči poskytovatelů sociálních služeb, povinnosti uchazečů o studium v průběhu přijímacích zkoušek a další, se MZd brání tím, že „Současná proočkovanost populace umožňuje na některých opatřeních již netrvat.“ Přesto MZd ve svém aktuálně platném mimořádném opatření č. j.: MZDR 14601/2021-22/MIN/KAN z 30. července 2021 stále trvá na tom, že vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na různých činnostech běžného života je vázán na negativní test, pokud osoby nejsou očkovány nebo pokud covid „neprodělali“ před ne více než 180 dny. Takové opatření by nemělo obstát v testu proporcionality. Normální život je v roce 2021 bez zjevného odůvodnění podmíněn buď obtěžujícím nepotřebným testováním, anebo vakcinací, a je tedy podle názoru autorky jasným nátlakem na očkování. A tak to i vláda nepokrytě podává. Např. ministr Havlíček v rozhovoru pro seznamzpravy.cz říká: „Už dneska v podstatě všichni ti, kteří jsou očkovaní (…) mají celou řadu výhod. Jednoduše řečeno mohou za sportem, za kulturou, mohou bez větších problémů do restaurací atd.“[6]
Výhrůžky nehrazením vynucených testů pojišťovnami
Ačkoli MZd, když se to hodí, považuje v důsledku současné proočkovanosti testování zdravých lidí za nepotřebné, od konce školního roku nás seznamuje s tím, že preventivní testování nebude od září hrazeno pojišťovnami.[7] Vláda dokonce již 19. července 2021 schválila text mimořádného opatření MZd, které by mělo tuto situaci ukotvit.[8] Abychom všichni věděli, že to s tím neproplácením testů myslí vážně. Lze jen doufat, že se skutečně jedná „jen“ o vyvolání obav u osob, které vědí, že by si hrazení testů potřebných pro „zábavu“ – jak říká ministr Vojtěch – nemohly dovolit, což by je mělo přivést k podvolení se a podstoupení očkování proti covid-19. Jinak lze s odkazem na čl. 11 Listiny předpokládat, že i odpovědní úředníci MZd vědí, že zásah do majetkové sféry a ukládání daní a poplatků není možné formou opatření obecné povahy. K podobné otázce se již vyslovil v r. 2013 Ústavní soud slovy jeho předsedy P. Rychetského: „Ústavní pořádek, konkrétně Listina základních práv a svobod, obsahuje takzvanou ústavní výhradu zákona a říká: Chce-li stát omezit hospodářská, sociální nebo kulturní práva – a v tomto případě jde o práva sociální – může tak učinit pouze zákonem, nemůže tak činit podzákonnou normou. Jinými slovy, co je nadstandard, který si budou pacienti platit, nemůže stanovit úředník ministerstva zdravotnictví formou vyhlášky, ale musí to projít diskurzem na půdě Poslanecké sněmovny, protože parlament si to vyhradil, že to tak v ústavním pořádku smí stanovit jenom on.“[9]
Obzvlášť cynické je vyhrožování, že si testy budou muset platit studenti bydlící na VŠ kolejích, přičemž absolvování testu by mělo být i v nadcházejícím akademickém roce podmínkou ubytování.[10] Nebydlí na kolejích právě ti studenti, kteří si z finančních důvodů nemohou dovolit bydlet lépe? Jak snadněji někoho donutit k tomu, aby se očkoval, pokud chce studovat a na testy nemá?
Neméně zavrženíhodné jsou výhružky směřované k zaměstnancům. V oblasti zaměstnávání se totiž očekává, že zaměstnavatelům bude uloženo, aby na pracoviště nevpouštěli osoby bez negativního testu, aniž by jim však stát umožňoval laické testování na pracovišti. Obzvlášť nízkopříjmový zaměstnanec se tedy může dostat do situace, kdy buď nebude splňovat podmínky pro výkon práce a přijde o zaměstnání, anebo se bude muset naočkovat, protože na soustavné testování nebude mít prostředky.
Nátlak prostřednictvím zaměstnavatelů
Zaměstnavatelé potřebují, aby zaměstnanci pracovali, ne aby pravidelně dojížděli do až desítky kilometrů vzdáleného nejbližšího okresního města za účelem obstarání si testu. Po zkušenostech z jara zaměstnavatelé počítají s tím, že na pracoviště nebudou mít dovoleno vpustit osoby bez negativního testu. Sami tedy naléhají na zaměstnance, aby se očkovali, a za tím účelem poskytují zaměstnancům různé pobídky, např. peněžní.
Podporu v nátlaku na očkování zaměstnavatelé nacházejí i u MZd, které na svých stránkách nabádá k zanesení povinnosti testovat se do interních předpisů. Dle názoru MZd totiž mezi povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu ust. § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zák. práce) lze zařadit i přijetí opatření proti šíření nemoci covid-19.[11] Povinnost danou v ust. § 102 zák. práce si však nejde vykládat tak, že by měl být zaměstnavatel odpovědný za celkový zdravotní stav svých zaměstnanců, obzvlášť u nemoci, která se, jak ukázalo jarní testování „ve firmách“, na pracovišti evidentně významně nešíří.[12] Současně toto ustanovení neumožňuje zaměstnavateli klást na zaměstnance libovolné požadavky. Požadavky pro výkon práce musí být z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností objektivně vzato ospravedlnitelné[13] a nesmí být v rozporu se zákonem. Podle ust. § 4a odst. 2 zák. práce smí k úpravě povinností zaměstnance dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nikoli jednostranně ze strany zaměstnavatele. Jak vyplývá z ust. § 305 zák. práce, zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví zák. práce, a zakazuje se, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval jeho práva stanovené zák. práce. I v pracovněprávním vztahu platí, že ukládání povinností je možné pouze na základě zákona a v jeho mezích, přičemž základní práva mohou být omezena jen zákonem.[14]
Výhružky segregací dětí
Děti, které při nástupu do školy nepodstoupí test, nejsou proti onemocnění covid-19 očkovány nebo ho neprodělaly v posledních 180 dnech, by od září měly cvičit pouze ve venkovních prostorech. Tyto děti také nebudou moci zpívat a při konzumaci nápojů a jídla budou muset od jiných osob dodržovat rozestup 1,5 metru a ochranu dýchacích cest budou muset nosit i při vyučování.[15] Aby nenakazily své vakcinované spolužáky. Tento sociální tlak buď neustojí, podvolí se a nechají se očkovat, nebo budou testovány a dost možná i kolektivem ostrakizovány. Přestože nelze vyloučit, že infekci může roznášet i očkovaný, který se testovat nebude muset. Období pandemie byla a je pro děti náročnější, než si řada z nás připouští. Během tzv. lockdownů spáchalo sebevraždu, jak uvádí britská studie, pětkrát víc dětí, než kolik jich zemřelo na nemoc covid-19.[16]
Na druhou stranu – copak si počne vedení škol, až si děti „vygooglují“, že nenošení ochrany dýchacích cest je přestupkem, a za ten podle ust. § 18 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, osoba, která nedovršila patnáctý rok svého věku, není odpovědná? Nebo až někdo upozorní, že se škola neřídí Manuálem k provozu škol a testování v novém školním roce?[17] Kdo byl někdy ve škole, ví, že teplá voda v učebnách škol standardně nebývá a během necelých čtrnácti dnů, které zbývají do začátku školního roku, se po všech školách jistě nerozvede. A izolační místnost ve škole, kde se učí i v „kumbálu na košťata“, by mohl vykouzlit jen rabín Löw.
Školy jako zdroj nátlaku
Ředitel, který zajistí celému gymnáziu očkování [18] ,je určitě výjimečně schopný člověk. Student, který by se očkovat nechtěl nechat, se ale v důsledku aktivity pana ředitele dostává pod tlak – především chce dostudovat, a proto nechce svého ředitele rozzlobit či se ho dotknout. Pan ředitel a jemu podobní by měli respektovat, že podstoupení zdravotního výkonu spadá do osobní sféry jednotlivce. Pokud se jedná o dítě, zajišťování zdravotní péče jinou osobou než zákonným zástupcem, je narušení rodičovských práv, a tedy i práva na soukromý a rodinný život.
Podobně je tomu u vysokoškolských studentů, na jejichž odpovědnost a občanskou povinnost očkovat se proti koronaviru, „a tím přispět k posílení kolektivní imunity a k tomu, aby se neopakoval scénář z minulého podzimu, který si nikdo z nás nepřeje“ apelují rektoři vysokých škol. [19] I vysokoškoláci mají obavy, že když požadavku vedení škol nevyhoví, mohou se stát pro školu nežádoucími a nedostudují.
Popsaný přístup škol podporuje konformitu, znevažuje odlišné názory a ideály, a tím nežádoucím způsobem ovlivňuje utváření postojů k nekonformním. To vše namísto podpory rozvoje kritického myšlení, schopnosti sbírat a analyzovat data a na jejich základě se správně a samostatně rozhodovat. [20]
Sociálně znevýhodnění
Na řadě míst se očkovat „bezdomovce“ vydaly mobilní týmy doprovázené strážníky městské policie – údajně z důvodu ztotožnění lidí, kteří často nemají v pořádku doklady.[21] Nabízí se otázka, zda budou mít takoví lidé řádnou zdravotní dokumentaci, která by byla přístupná mobilním očkovacím týmům. Jak očkující tým zjistí anamnézu takového člověka? A kde by takový člověk hlásil případné nežádoucí účinky? Dále je na místě položit si otázku, jak svobodný by byl souhlas pacienta – bezdomovce, když uvážíme, že se např. volby v demokratických státech nekonají pod dohledem represivních složek, aby nebyla zavdána pochybnost o svobodě rozhodování voličů. Souhlas k očkování s policistou za zády jako svobodný nepůsobí.
Zkreslené informace autorit
Od ombudsmana, veřejného ochránce práv, bychom nečekali, že o diskriminaci bude informovat zkresleně. V jeho odpovědi na podnět k prošetření diskriminace neočkovaných uvádí: „Diskriminaci lze chápat jako méně příznivé zacházení s lidmi na základě některého z důvodů vymezených zákonem (rasa, etnický původ, pohlaví, věk, zdravotní postižení, sexuální orientace, víra, náboženské vyznání, světový názor, případně státní příslušnost). Skutečnost, zda je osoba naočkovaná či nikoli, mezi vymezenými důvody nenalezneme. Za stávajícího právního stavu tedy nelze uvažovat o diskriminaci, již bych byl ze zákona oprávněn blíže posoudit.“[22]
Ombudsman se odkazuje pouze na ust. § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), jako kdyby neexistoval předpis nadřazený, a to Listina. Výčet diskriminačních důvodů uvedených v čl. 3 odst. 1 Listiny není konečný, je demonstrativní, ukončený obratem „nebo jiného postavení“. Rozlišení na základě zdravotního stavu – očkování, je možné podřadit pod pojem „jiné postavení“. Ochrana osobnosti člověka včetně všech jeho přirozených práv je upravena i v § 81 a 82o. z. O zakázanou diskriminaci by se nejednalo pouze, pokud by rozlišování sledovalo legitimní cíl a bylo by tomuto cíli přiměřené. Že očkování nebrání onemocnění ani přenosu je přitom dnes již notorietou. Nátlak na jeho podstoupení není založen na vědeckých poznatcích – očkování proti onemocnění covid-19 může chránit individuální, nikoli však, z důvodu výše uvedeného, veřejné zdraví. Jak je tedy možné, že i veřejný ochránce práv přehlíží evidentní znevýhodňování neočkovaných v povinnosti podstupovat neustálé testování, aby se mohli účastnit běžného života, a vytváření tlaku na to, aby se naočkovali?
Manipulování pojmem „bezinfekčnost“
Je to skoro neuvěřitelné, ale pojem „bezinfekčnost“ nemá svou legální definici. Tento pojem se do doby „covidové“ používal pouze v souvislosti s ust. § 9 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Jednalo se o písemné prohlášení zák. zástupce dítěte, že dítě a) nejeví známky akutního onemocnění a b) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření. Očekávaný význam pojmu „bezinfekčnost“ odpovídá tomu slovníkovému: „Bezinfekčnost je stav, kdy člověk netrpí žádným infekčním onemocněním.“[23] MZd však začalo tento pojem novodobě používat tak, že za bezinfekčního je považován člověk, který absolvoval očkování, prodělal ne déle než před 180 dny covid-19, anebo je negativně testovaný. Přestože ani jedna z podmínek nezaručuje, že by se jednalo o osobu, která netrpí infekčním onemocněním. Vymezuje tak postavení lidí, kteří nejsou očkovaní, nemoc neprodělali a nejsou negativně testováni – ti bezinfekční nejsou. MZd tak vytváří dojem, že když nejsou lidé bezinfekční, mohli by být infekční. Zkrátka ti, co nejsou bezinfekční nás, co jsme bezinfekční, ohrožují.
„Přínos“ současné lékařské etiky
Moderní lékařství je vedeno čtyřmi hlavními principy: principem nonmaleficence (neškození), principem beneficience (konání dobra), principem autonomie (nezávislosti a individuální volby) a principem justice (spravedlnosti). Pokud není léčba indikovaná, z opatrnosti je na ni třeba pohlížet jako na kontraindikovanou. I pokud je léčba indikovaná, je třeba poměřovat přínos a rizika a pro léčbu se rozhodnout tehdy, převažuje-li přínos rizika. I tehdy je však třeba respektovat autonomii vůle, a ta se může projevit, jen pokud není na pacienta vyvíjen nátlak jakéhokoli charakteru. Jak se mohlo stát, že až na výjimky lékařský stav přihlíží neetické praxi očkování na nádraží a v obchodních centrech, kde je očkování spojováno s možností výhry v loterii – o tenisky, poukazy na web s počítačovými hrami a mobilní telefony?[24]
Média – „boj proti dezinformacím“ a manipulace emocemi
Všichni, kteří jsme prošli vzdělávacím procesem, známe Voltairovi přisuzovaný výrok: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.“ Současná média se však nezřídka jako stoupenci výše uvedeného výroku neprojevují. Nepodporují pluralitu názorů, odbornou diskusi a právo vyjádřit svůj odborný názor a namísto toho se uchylují k propagaci pouze jediné názorové linie. I odborníci v patřičných oborech, kteří jsou nositeli názorů, které nejsou v souladu s názorovou linií propagovanou vládou a jejími poradními skupinami, jsou označováni za dezinformátory. Pokud mediálnímu nátlaku podlehnou, veřejnost, a to i odborná, zůstává ke své škodě ochuzena o jejich celoživotní expertní znalosti, nezatížené politickými a ekonomickými zájmy jiných. Podněty pro odlišný náhled situace se vytrácejí a hrozí, že nakonec nám zůstane jen jediný, ten „správný“ názor.
Ideologický boj za nezpochybnitelnou vakcinaci zašel tak daleko, že zdánlivě neškodná informace o tom, že podle dat SÚKL a MZd je za posledních čtrnáct dnů shodou okolností případů podezření na úmrtí následkem podání vakcíny proti covid-19 zhruba stejně, jako byl počet zemřelých s infekcí, musela být odstraněna.[25] Na dotaz, z jakého důvodu ke stažení článku došlo, redakce k datu vydání tohoto článku autorce stále neodpověděla.
Média mají také neblahý vliv na vytváření nálad. D. Štys ve svém článku o datech a emocích[26] mimo jiné upozorňuje na výrok vakcinologa Chlíbka, že „Delta je časovaná bomba. Když malé děti vynecháme z očkování, covid na ně zacílí.“[27] Jako by byl covid živá entita a trestal neposlušné, kteří se nenaočkovali. Přitom, jak Štys vysvětluje, virové částice se i s mutacemi šíří prostřednictvím celé populace, očkované i neočkované. „Zdaleka nejspíše ale prostřednictvím očkovaných, protože očkování proti slizniční infekci nechrání…“ Když to o tom, jak covid-19 zacílí na děti, ale říká odborník a psalo se o tom v novinách…
Média a sociální sítě se podílejí na šíření mýtů. Třeba ten o ubírání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Ti, co se neočkují, by si měli, až covidem onemocní, pobyt v nemocnici hradit ze svého. Solidarita nesolidarita. Kdyby nám ti neočkovaní prošustrovali naše prostředky na svou léčbu, třeba by už nezbylo na léčbu civilizačních nemocí těch, co se přejídají, opíjejí a nejdelší pěší cesta, kterou za den vykonají, je cesta z gauče na balkón, kde si zakouří. Dobrý je i ten o černých pasažérech. My očkovaní se vzájemně chráníme a chráníme i neočkované, ty černé pasažéry! Že očkovaný může onemocnět a onemocnění šířit – a nakazit i neočkované – je jedno. Pokud někdo onemocní, vždy za to může ten, kdo se nezodpovědně neočkoval.[28] Nikdy za to nemůže zdravotní stav zemřelého, náhoda nebo snad tolik glorifikovaná očkovací látka.
Stručný pohled na očkování proti onemocnění covid-19 z pohledu práva
Očkování je ve smyslu ust. § 2 odst. 4 zák. o z. s. preventivním výkonem za účelem předcházení nemoci. Pokud se nejedná o „povinné“ očkování podle § 46 odst. 1 zák. o. v. z. a prováděcí, tzv. očkovací vyhlášky č. 537/2006 Sb., ani o očkování na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci,[29] rozhodnutí, zda se očkovat či neočkovat, vyžaduje možnost volby bez nátlaku (informovaný souhlas).
Úmluva deklaruje právo na vlastní rozhodnutí o sobě sama bez ohledu na potřeby společnosti, a to konkrétně ve svém čl. 2: „Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.“ Limit tohoto práva, jakožto práva na soukromí jako takového, je dán v čl. 8 Evropské úmluvě o lidských právech[30] (dále jen Evropská úmluva). Podle tohoto ustanovení nemůže státní orgán zasahovat do práva na respektování soukromého a rodinného života s výjimkou omezení, která jsou v souladu se zákonem a současně v demokratické společnosti nezbytná. Mezi pojmy užitečné, rozumné a žádoucí, jež bychom v souvislosti s očkováním proti onemocnění covid-19 mohli v řadě případů použít, na jedné straně, a nezbytné na druhé straně není poměr ekvivalence. Nezbytnost totiž „implikuje existenci „naléhavé společenské potřeby“ pro daný zásah“.[31]
I v případě, že by mělo být v budoucnu očkování proti onemocnění covid-19 označeno jako povinné, bylo by tak v souladu s ust. čl. 8 Evropské úmluvy možné pouze za předpokladu naléhavé společenské potřeby. Průběh onemocnění covid-19 může být závažný, dokonce s fatálními následky. IFR (smrtnost) tohoto onemocnění se však v Evropě pohybuje pouze kolem 0,3–0,4 %, globálně je pak IFR 0,15 % (ref. [32]). U dětí dosahuje IFR 0,000002 % (ref.[33]) a těžkým či kritickým průběhem onemocnění je postiženo celosvětově pouze 0,6 % aktuálně aktivních nemocných.[34] Očkování proti covid-19, jak se ukazuje, skutečně brání pouze těžkému průběhu, nikoli však rozvoji onemocnění a šíření viru SARS-CoV-2, který toto onemocnění způsobuje. Přenos nemoci i očkovanými jedinci je podle profesora Sira Andrew Pollarda, ředitele Oxfordské vakcinační skupiny, důvodem, proč není možné dosáhnout kolektivní imunity.[35]
Jaká tedy jiná naléhavá společenská potřeba by mohla ospravedlnit zásah do práva na soukromí jednotlivce než potřeba kolektivní imunitou ochránit ty, kteří se očkovat nemohou? V průběhu předchozího jeden a půl roku byla často zmiňovaná obava, aby v důsledku rozvoje epidemie nedošlo k zahlcení nemocnic a kolapsu zdravotního systému. Taková společenská potřeba by nejspíš mohla být považována za naléhavou. Matematik Tomáš Fürst v tomto kontextu upozorňuje na data, kterým by se ani nechtělo věřit, kdyby je neposkytoval sám ředitel ÚZIS Ladislav Dušek: mezi roky 2019 a 2020 počet akutních hospitalizací klesl, a to o 17,2 %, u následné péče pak o téměř 9 %. Tato data pak Fürst srovnává s informací o obdobném trendu v hospitalizacích na JIP, poskytnuté VZP Zdravému fóru,[36] přičemž podle této informace v roce 2020 pacienti s onemocněním covid-19 představovali méně než 5 % všech případů hospitalizací na lůžkách intenzivní péče.[37]
Jako další argument pro podporu očkování proti onemocnění covid-19 bývá uváděno tvrzení, že neočkovaní jsou na vině vzniku mutací. Snaha o zabránění vzniku mutací by mohla být považována za legitimní. Mikrobiolog Václav Fejt k tomu říká: „Mutace nevznikají jinak u očkovaných či neočkovaných lidí… Mutace nemusejí být nutně patogennější, i když se třeba šíří rychleji. A ochrana proti nim bude po překonání choroby spíš lepší nebo stejná než po vakcíně, po nemoci je imunita komplexnější.“[38] Svého času existovala domněnka, že očkování v případě následné infekce snižuje virovou nálož. I tato domněnka je již však vyvrácena.[39]
I kdyby existovala naléhavá společenská potřeba podložená relevantními informacemi o skutečnosti, čeho se má omezením práva osob – plošnou povinnou vakcinací – dosáhnout, je třeba, jak judikoval Ústavní soud v již výše uvedeném nálezu I. ÚS 2078/16, dodržet princip proporcionality. Test proporcionality stojí na třech kritériích – na kritériu vhodnosti, kritériu potřebnosti/nutnosti a na kritériu poměřování čili proporcionality v užším slova smyslu. Podle Wagnerové[40] se oběť přinesená v podobě zásahu do základního práva nesmí dostat do nepoměru s užitkem, který by tímto omezením dosažen ve prospěch veřejnosti. Omezení může kritériu proporcionality v užším slovy smyslu obstát, jestliže nezatěžuje nositele základního práva nadměrně, respektive jestliže zatížení není pro takovou osobu neúnosné.
I v případě, že by skutečně existoval veřejný zájem na očkování každé osoby, pro jednotlivce by nemělo očkování znamenat nadměrnou zátěž. V tento moment však nejsme schopni určit, jakou zátěž očkování covid-19 pro jednotlivce znamená. Dostupné očkovací látky jsou používány v emergentním režimu a k jejich řádné registraci po ukončení třetí fáze klinického hodnocení má dojít až za více než rok. Např. klinické hodnocení vakcíny Comirnaty (Pfizer/BioNTech) by mělo být ukončeno až v květnu 2023,[41] pro děti dokonce až v červenci 2024.[42] Přestože mRNA vakcíny představují zcela nový typ humánního léčiva, není farmakokinetická studie součástí hodnocení.[43] O tom, jak probíhá absorpce, distribuce, biotransformace a eliminace očkovací látky informace nemáme, a stěží si tedy lze udělat představu o případných budoucích následcích. I když si jistě všichni přejí, aby k žádným budoucím nežádoucím účinkům nedošlo, je třeba si připomenout, že v případě jiných léčivých látek se některé nežádoucí účinky dostavily až v řádu let.[44]
V současnosti jsou tedy známy pouze dosud zjištěné nežádoucí účinky, které bývají bagatelizované jak co do četnosti, tak co do závažnosti. Riskování nežádoucích účinků s výjimkou těch obvyklých, jako je dočasná bolest končetiny, do které byla vakcína aplikovaná, či dočasně mírně zvýšená tělesná teplota, by jistě bylo možné u jinak neohrožených osob považovat za nadměrnou zátěž. Nikdo by neměl být proti své vůli vystavován riziku, že se u něj po očkování rozvine porucha krevní srážlivosti vedoucí v některých případech až k trombóze či embolii, imunitní trombocytopenie (VITT – imunitní systém napadá a ničí krevní destičky – vzácná komplikace, avšak se smrtností 22 %, v případě, že zasáhne mozek 73 % – ref.[45]), závratě, či porucha nervového systému, imunitního systému atd. Nikdo by neměl být nucen zažít, jak se u jeho dítěte po očkování rozvine myokarditida nebo perikarditida (zánět srdce nebo osrdečníku), a to ani tehdy, když se jedná o člověka, který je zastáncem očkování a věří, že chránit druhé na úkor vlastního života a zdraví je správná věc. (Více na seznamu nežádoucích účinků v Evropské databázi hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků EudraVigilance[46] či ve VAERS – Systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a úmrtí po vakcinaci, spadajícího pod CDC – centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v USA.[47])
Nadměrným zatěžováním by nejspíš bylo i očkování osob, které onemocnění covid-19 prodělaly. V důsledku navázání protilátky na antigen vzniká riziko tvorby tzv. imunokomplexu, jež se může stát základem vážného poškození zdraví.[48] „Z důvodu bezpečnosti je při vyhodnocení profitu a rizika nutno myslet mj. i na fenomén, kdy za určitých okolností vytvářené protilátky místo ochrany umožní rychlejší rozvoj infekce při opakovaném setkání s ní.“[49] Nadměrným zatěžováním by ale mohlo být i očkování mladých zdravých osob, které ještě onemocnění covid-19 neprodělaly. Jak bylo již výše uvedeno, v důsledku onemocnění ve srovnání s očkováním se buduje imunitní reakce komplexnější, a pro nerizikové osoby tedy z pohledu reakce na budoucí možnou reinfekci výhodnější.
Odpovědnost za očkování proti onemocnění covid-19
Co se týká případných nežádoucích účinků očkování, dle čl. 24 Úmluvy má osoba, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, nárok na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem. Stát do jisté míry odpovědnost za očkování proti covid-19 převzal zákonem č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinným dnem vyhlášení, tedy 23. 12. 2020. Jedná se ovšem o převzetí odpovědností dosti formální. V ust. § 2 tohoto zákona se uvádí: „Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1 (jedná se o očkovací látky proti COVID-19), újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem podle § 1 odst. 1, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění. Pro posouzení této újmy a rozsah náhrady se použije zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, obdobně.“
V tomto příspěvku není dostatek prostoru pro rozbor celého problému s náhradami škod z povinného očkování a z očkování proti covid-19, ale stručně lze říci, že objektivní odpovědnost státu daná domněnkou příčinné souvislosti, obsažené v § 3 z. č. 116/2020 Sb., byla zákonodárcem vázána na vyhlášku, kterou MZd do dnešního dne nevydalo. Bez ohledu na ne příliš šťastný koncept, byl návrh prováděcí vyhlášky předkládán spolu s návrhem zákona, tedy existuje, a doplnit by se do ní měly jen nežádoucí účinky po vakcinaci proti onemocnění covid-19. Nabízí se tedy otázka, zda v tom, že vyhláška není vydána, není úmysl. MZd si je totiž velmi dobře vědomo toho, že do vydání prováděcí vyhlášky musí poškozený prokazovat příčinnou souvislost mezi očkováním a poškozením,,[50] což je přinejmenším velmi obtížné.
Závěr
Po mnoha letech diskusí před pár dny vstoupil v platnost zákon č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem. K vynuceným sterilizacím docházelo mezi lety 1966 až 2012(!) zejména v regionech, kde se lékaři rozhodli vzít demografickou otázku do vlastních rukou. I když tak nejspíš ve vlastních představách jednali v zájmu „veřejného blaha“, zásah do integrity bez souhlasu je obecně nemyslitelný. V zájmu „veřejného blaha“ byly prováděny i zvrhlé pokusy v koncentračních táborech. V zájmu veřejného zdraví se v období prasečí chřipky očkovalo vakcínou Pandemrix, v jejímž důsledku se v některých lokalitách až pětadvacetkrát zvýšil výskyt narkolepsie.[51]
Očkování obecně sehrálo a stále sehrává nezastupitelnou úlohu v boji proti infekčním chorobám. Dnes si nikdo nedokáže představit, jaké to bylo, když blízcí umírali na nemoci, které dnes prakticky neznáme. Řada z nás je vděčně očkována nejen povinnými vakcínami, ale i nepovinnými vakcínami, které dokonce nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Přes všechna pozitiva vakcinace je však na základě připomenutých faktů třeba trvat na tom, že než se přistoupí k zásahu do osobní sféry jedince, např. v podobě určení očkování jako povinného, je třeba vše zvážit a základní práva, která jsou ve hře, důkladně poměřit. Svoboda bez života neexistuje, ale život bez svobody je jen přežíváním. Při poměřování nejspíš v naprosté většině případů dojdeme k závěru, že očkování proti onemocnění covid-19 by, minimálně ještě dlouho, povinné být nemělo a jedincům by mělo být poskytnuto pouze na základě jejich informovaného souhlasu. Na otázku povinnosti bychom neměli nahlížet jen z pohledu formálního. Pokud je očkování vynucováno, nepřímo se stává povinným. K povinnému očkování se WHO v materiálu „COVID-19 and mandatory vaccination: Ethical considerations and caveats“ z 13.dubna 2021vyjádřila tak, že „rozhodnutí o povinném očkování by měla být podložena nejlepšími dostupnými důkazy a měla by být přijímána legitimními orgány veřejného zdraví způsobem, který je transparentní, spravedlivý, nediskriminační a zahrnuje zapojení dotčených stran“. [52]
Na konec si autorka dovoluje citovat z výzvy akademiků Ontario Civil Liberties Association neočkovaným: „Vláda nad naší tělesnou integritou může být poslední hranicí v boji za ochranu občanských svobod.“[53] Dál může následovat jen další podmiňování poslušnosti, až svobodu ztratíme definitivně.
JUDr. Vladana Vališová, LL.M., působí jako advokátka a rozhodce Mezinárodního rozhodčího soudu při ČMKBK a Sboru rozhodců FAČR a pro ČLK přednáší zdravotnické právo v rámci kurzů celoživotního vzdělávání lékařů.
[1] Odpor proti očkování je nemoc… Souvisí to s inteligencí. Primář a lékař ve výbušné debatě. Vedle nich reportérka ČT, 10. 8. 2021, https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Odpor-proti-ockovani-je-nemoc-Souvisi-to-s-inteligenci-Primar-a-lekar-ve-vybusne-debate-Vedle-nich-reporterka-CT-673255 (dostupné 11. 8. 2021).
[2] 96/2001 Sb. m. s.
[3] Blíže např., A. Doležal: Informovaný souhlas – historická analýza vztahu lékaře a pacienta, Časopis zdravotnického práva a bioetiky, 2016, Vol. 6, No. 3, str. 52-57; http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/126/117 (dostupné 11. 8. 2021).
[4] Více na Totalitarismus, https://cs.wikipedia.org/wiki/Totalitarismus (dostupné 16. 8. 2021).
[5] Např. J. Menšík: Ministerstvo nehodlá respektovat rozhodnutí soudu ohledně uznávání protilátek,
22. 7. 2021, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ministerstvo-nehodla-respektovat-rozhodnuti-soudu-ohledne-uznavani-protilatek-40366932.
[6] M. Bidrmanová: Havlíček: Plán na podzimní vlnu? Když bude zle, máme jedno opatření v rukávu, 13. 8. 2021, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ministr-havlicek-se-oznamkoval-mohl-by-nahradit-babise-v-kresle-premiera-172020 (dostupné 16. 8. 2021).
[7] Např. Vojtěch chce dát „testům pro zábavu“ konec. Neočkovaní si je časem budou muset platit sami, 2. 7. 2021, https://echo24.cz/a/SYV7a/vojtech-chce-dat-testum-pro-zabavu-konec-neockovani-si-je-casem-budou-muset-platit-sami (dostupné 16. 8. 2021).
[8] https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/w210719a-0667.pdf (dostupné 16. 8. 2021)
[9] L. Husárová et al.: Ústavní soud zrušil nadstandardy ve zdravotnictví i poplatek za hospitalizaci, 2. 7. 2013, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ustavni-soud-zrusil-nadstandardy-ve-zdravotnictvi-i-poplatek-za-hospitalizaci_201307021829_sbartosova (dostupné 19. 8. 2021).
[10] Viz např. Opatření přijatá vedením VUT v důsledku pandemie koronaviru, 9. 8. 2021, https://www.vutbr.cz/koronavirus?aid_redir=1, (dostupné 16. 8. 2021).
[11] Testování zaměstnanců od 1. 7. 2021 – jen pokud tak zaměstnavatel rozhodne, 2. 7. 2021, https://koronavirus.mzcr.cz/testovani-zamestnancu-od-1-7-2021-jen-pokud-tak-zamestnavatel-rozhodne (dostupné 17. 8. 2021).
[12] Povinné testování ve firmách končí. Uskutečnilo se 15 milionů testů za miliardu korun, 30. 6. 2021, https://www.zpmvcr.cz/o-nas/aktuality/povinne-testovani-ve-firmach-konci-uskutecnilo-se-15-milionu-testu-za-miliardu (dostupné 17. 8. 2021).
[13] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3641/2012.
[14] Čl. 4 odst. 1 a 2 Listiny.
[15] K. Beranová: Děti bez testu budou mít zakázáno zpívat. A svačina o samotě, 17. 8. 2021, https://www.novinky.cz/domaci/clanek/deti-bez-testu-budou-mit-zakazano-zpivat-a-svacina-o-samote-40369248 (dostupné 17. 8. 2021).
[16] J. Phillips: 5 Times More Children Committed Suicide Than Died of COVID-19 During Lockdown: UK Study, 15. 7. 2021, https://www.theepochtimes.com/five-times-more-children-committed-suicide-than-died-of-covid-19-during-lockdown-uk-study_3903566.html; C. Smith et al.: Deaths in Children and Young People in England following SARS-CoV-2 infection during the first pandemic year: a national study using linked mandatory child death reporting data, posted 7. 7. 2021, https://assets.researchsquare.com/files/rs-689684/v1/3e4e93fb-4e98-4081-9315-16143c2bbd2b.pdf?c=1625678600 (obojí dostupné 16. 8. 2021).
[17] Soubor doporučení pro školy a školská zařízení ve školním roce 2021/2022 vzhledem ke covid-19 provoz a testování, 17. 8. 2021, https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2021/08/MSMT_Manual-k-provozu-skol-a-testovani.pdf (dostupné 17. 8. 2021).
[18] J. Mach: Ředitel zajistil očkování celému gymnáziu, 30. 7. 2021, https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/reditel-zajistil-ockovani-celemu-gymnaziu-40367699 (dostupné 17. 8. 2021).
[19] Výzva České konference rektorů studentům vysokých škol ČR, aby se nechali očkovat, 6. 8. 2021, https://www.crc.muni.cz/dokumenty/usneseni/vyzva-ckr-studentum-vysokych-skol-cr-aby-se-nechali-ockovat (dostupné 17. 8. 2021).
[20] K věci: Pro Libertate – Institut práva a občanských svobod, z. s. ve spojení s SMIS – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků, z. s.: Výzva absolventů vysokých škol české konferenci rektorů, 8. 8. 2021, https://www.prolibertate.cz/wp-content/uploads/2021/08/vyzva_absolventu_VS_k_rektorum.pdf (dostupné 17. 8. 2021).
[21] L. Protivanská: Mobilní tým vyrazí očkovat bezdomovce, doprovázet jej budou strážníci, 22. 7. 2021, https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/ockovani-mobil-tym-bezdomovci-covid-vakcina-obchodni-centrum.A210722_618245_vary-zpravy_ba (dostupné 18. 8. 2021).
[22] Sp. zn. 2948/2021/VOP/KS, 7. 6. 2021, https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/2948-21-KS-1.pdf (dostupné 16. 8. 2021).
[23] https://www.infoz.cz/bezinfekcnost/ (dostupné 16. 8. 2021)
[24] P. Švihel: První očkovací lisovačka: hraje se o tenisky či iPhony za 200 tisíc, 13. 7. 2021,
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/prvni-ockovaci-losovacka-hraje-se-o-tenisky-ci-iphony-za-200-tisic-169570 (dostupné 18. 8. 2021).
[25] Podezřelých úmrtí po vakcíně je za 14 dnů stejně jako mrtvých s covidem, 12. 8. 2021, https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/umrti-ockovani-proti-covidu-koronavirus-sukl-podezreni-opatreni.A210812_124657_domaci_remy, dostupné na
[26] D. Štys: Pohádka plukovnická o zlotřilém viru, 14. 7. 20212, https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/07/14/pohadka-plukovnicka-o-zlotrilem-viru/ (dostupné 17. 8. 2021).
[27] M. Langová: Delta je časovaná bomba. Když malé děti vynecháme z očkování, covid na ně zacílí, říká vakcinolog Chlíbek, 7. 7. 2021, https://www.lidovky.cz/domov/delta-je-jako-casovana-bomba-kdyz-deti-vynechame-z-vakcinace-covid-na-ne-zacili-rika-vakcinolog-chli.A210706_202437_ln_domov_lijk (dostupné 17. 8. 2021).
[28] L. Tampler: Senior i přes očkování zemřel. Virem ho zřejmě nakazila pečovatelka, která vakcínu odmítla, https://cnn.iprima.cz/ockovany-senior-zemrel-s-covidem-zrejme-ho-nakazila-neockovana-pecovatelka-27213 (dostupné 17. 8. 2021).
[29] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
[30] Sdělení č. 209/1992 Sb., Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících.
[31] Viz rozsudek ESLP ve věci stížnosti č. 7525/76, Dudgeon proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 22. 10. 1981(bod 51), https://www.codexisuno.cz/2ug?checked=1&lang=cs (dostupné 12. 8. 2021).
[32] J. P. A. Ioannidis: Reconciling estimates of global spread and infection fatality rates of COVID-19: An overview of systematic evaluations. European Journal of Clinical Investigation, 26. 3. 2021, https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13554 (dostupné 12. 8. 2021).
[33] Deaths from COVID ‘incredibly rare’ among children, Nature. 15. 7. 2021, https://www.nature.com/articles/d41586-021-01897-w, včetně odkazu na studie J. L. Ward et al.: Preprint at medRxiv https://doi.org/10.1101/2021.07.01.21259785 (2021); C. Smith et al.: Preprint at medRxiv https://doi.org/10.1101/2021.07.07.21259779 (2021); a R. Harwood et al.: Preprint at medRxiv https://doi.org/10.1101/2021.06.30.21259763 (2021), (dostupné 15. 8. 2021).
[34] https://www.worldometers.info/coronavirus/ (dostupné 12. 8. 2021)
[35] Delta variant renders herd immunity from Covid ‘mythical’, 10. 8. 2021, https://www.theguardian.com/world/2021/aug/10/delta-variant-renders-herd-immunity-from-covid-mythical (dostupné 12. 8. 2021).
[36] http://zdraveforum.cz/texty/VZP_JIP.pdf (dostupné 12. 8. 2021).
[37] Kterak jsme kolaps zdravotnictví jen o vlásek odvrátili, 10. 8. 2021, https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-tomanek.php?itemid=40516 (dostupné 12. 8. 2021).
[38] Smíš se ptát: Je pravda, že neočkované osoby vytváří prostor pro vznik nových mutací? 18. 7. 2021,
https://smis-lab.cz/2021/07/18/smis-se-ptat-je-pravda-ze-neockovane-osoby-vytvari-prostor-pro-vznik-novych-mutaci/ (dostupné 12. 8. 2021).
[39] S. Griffin: Covid-19: Fully vaccinated people can carry as much delta virus as unvaccinated people, data indicate, 19. 8. 2021, https://www.bmj.com/content/374/bmj.n2074 (dostupné 19. 8. 2021); Outbreak of SARS-CoV-2 Infections, Including COVID-19 Vaccine Breakthrough Infections, Associated with Large Public Gatherings — Barnstable County, Massachusetts, July 2021, 6. 8. 2021, https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/70/wr/mm7031e2.htm?s_cid=mm7031e2_w (dostupné 16. 8. 2021).
[40] E. Wagnerová: Listina základních práv a svobod, Komentář, Wolters Lluwer ČR, Praha 2012, Úvod, str. 89-94.
[41] https://clinicaltrials.gov/ct2/show/NCT04368728?term=NCT+04368728&draw=2&rank=1 (dostupné 13. 8. 2021)
[42] Opinion of the Paediatric Committee on the acceptance of a modification of an agreed Paediatric Investigation Plan EMEA-002861-PIP02-20-M01.09.04.2021, https://www.ema.europa.eu/en/documents/pip-decision/p/0179/2021-ema-decision-23-april-2021-acceptance-modification-agreed-paediatric-investigation-plan-highly_en.pdf (dostupné 13. 8. 2021).
[43] https://www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/comirnaty-epar-product-information_cs.pdf – bod 5.2 (dostupné 13. 8. 2021)
[44] Např. tzv. conterganová aféra – viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Thalidomid.
[45] Oxford/AstraZeneca vaccine: rare blood clot syndrome has high mortality rate, 11. 8. 2021, https://www.theguardian.com/world/2021/aug/11/oxfordastrazeneca-vaccine-rare-blood-clot-syndrome-has-high-mortality-rate (dostupné 16. 8. 2021).
[46] Comirnaty/ Tozinameran (Pfizer/BioNTech), https://dap.ema.europa.eu/analytics/saw.dll?PortalPages,
Spikevax (Moderna), https://dap.ema.europa.eu/analytics/saw.dll?PortalPages,
Vaxzevria (AstraZeneca), https://dap.ema.europa.eu/analytics/saw.dll?PortalPages,
Janssen (Johnson & Johnson), https://dap.ema.europa.eu/analytics/saw.dll?PortalPages
(vše dostupné 15. 8. 2021).
[47] https://www.openvaers.com/covid-data, https://www.openvaers.com/covid-data/mortality
(oboje dostupné 16. 8. 2021)
[48] Imunokomplexy jako příčina patologických stavů, Wikipedia, https://cs.wikipedia.org/wiki/Imunokomplex (dostupné 15. 8. 2021).
[49] A. Bazalová: Ohroženým stačí jedna dávka vakcíny. Ale hlavně rychle, nabádá imunolog Thon, Novinky.cz (13. 1. 2021), https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ohrozenym-staci-jedna-davka-vakciny-ale-hlavne-rychle-nabada-imunolog-thon-40347639 (dostupné 16. 8. 2021).
[50] Blíže viz odpověď Ministerstva zdravotnictví na žádost o informaci dle zákona č.106/1999 Sb. z 26. 1. 2021, https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2021/02/61-A.pdf
[51] J. Petr: Narkolepsii spustily protilátky proti virovému proteinu, 27. 10. 2015, https://www.tribune.cz/clanek/37564-narkolepsii-spustily-protilatky-proti-virovemu-proteinu (dostupné 4. 4. 2021).
[52] https://www.who.int/publications/i/item/WHO-2019-nCoV-Policy-brief-Mandatory-vaccination-2021.1 (dostupné 15. 8. 2021)
[53] A Letter to the Unvaccinated – OCLA, 2. 8. 2021, https://ocla.ca/wp-content/uploads/2021/08/2021-08-02-A-Letter-to-the-Unvaccinated.pdf (dostupné 13. 8. 2021).