Snad rozvojem sociálních sítí, snad zvýšeným zájmem o dění v advokacii se letošní předsněmovní období jeví jako zvláště vyhraněné a konfrontační. V instagramových heslech a málovětných sděleních se ztrácí věcnost diskuse, nerozhoduje samotný obsah sdělení, ale jeho rychlost, údernost a často i štiplavá ironie. Uvedeným přestřelkám se snažím vyhýbat, neboť se domnívám, že skutečnou věcnou debatu nikam smysluplně neposunují, naopak ji zjednodušují, bagatelizují a mnohdy i vulgarizují. Na druhou stranu nelze nikomu upírat právo či možnost komunikovat právě tímto způsobem a vnímám, že pro mnohé může být taková společenská interakce přínosná a vyhovující.

Jinou úroveň diskuse by mělo přinášet Sněmovní fórum Advokátního deníku, které umožňuje nejen názor prezentovat, ale také jej argumentačně podpořit a obhájit. Již za nedlouhou dobu trvání tohoto fóra se lze s takovými příspěvky setkat. Na druhé straně se zde lze setkat s příspěvky, které názor autora o potřebách a dalším směřování advokacie prezentují jako jedině správný a potřebu realizace takového záměru považují za nezbytnou a jedině možnou. To vše bez ohledu na to, co si o uvedeném široká advokátní obec skutečně myslí.

Zde mám na mysli především otázku on-line konání sněmu či on-line hlasování na něm. Jako regionální advokát „až z Ostravy“ se nesetkávám s tím, že by mezi mými kolegy z regionu byla zásadní bariérou účasti na sněmu jeho prezenční forma, ale spíše to, že se mnozí z advokátů o dění v advokacii prostě nezajímají, což je jejich nezadatelným právem. Naopak ti z advokátů, kteří projevují o dění v advokacii zájem, považují osobní účast na sněmu za vhodnou a důležitou, když mohou, mimo jiné, své názory konfrontovat s ostatními kolegy, se kterými se běžně nesetkávají. Takto mohou jednat a vystupovat neformálně, ale samozřejmě mohou svůj názor prezentovat i přímo na plénu. Že by takové jednání bylo možno nahradit on-line formou, si lze jen stěží představit, když konstruktivní diskuse na takové platformě je již při účasti několika desítek účastníků fakticky nemožná, při odhadovaném počtu 2 000 účastníků sněmu zcela vyloučena.

Jinou otázkou je otázka voleb do orgánů Komory, avšak v tomto směru vyvstávají nejméně dvě související otázky, které by měl zodpovědět advokátní stav a další postup by se neměl odvíjet od toho, co si myslí a prosazuje ten který kandidující advokát či ta která kandidující platforma. První otázkou je, zda je skutečně smysluplné faktické oddělení voleb do orgánů Komory od jednání sněmu, druhou pak, zda advokátní stav skutečně má potřebu volit do orgánů Komory dálkovým přístupem. Byť já sám mám na uvedené otázky poměrně jasný názor, netroufám si tvrdit, že je jedině správný a že odráží vůli většiny advokátů nebo nejméně většiny té části advokátů, kteří se o dění v advokacii zajímají.

Argumentace o nemožnosti účasti na sněmu, případně v tom směru, že jsme ve 21. století a je takto nezbytné postupovat, mě rozhodně nepřesvědčuje o správnosti tohoto názoru. Právě proto byly takto zásadní otázky předloženy sněmu k zaujetí stanoviska. Jako doslovnou ránu pod pás advokátní samosprávě pak vnímám neúspěšný legislativní pokus naoktrojovat takto zásadní změnu senátním návrhem novely zákona o advokacii, a to bez jakékoliv odpovídající vnitrostavovské diskuse.

Domnívám se, že mezi kandidujícími advokáty není nikdo, kdo by měl zájem bránit se novým technologiím či postupům, avšak jejich použití by měla vyvolávat samotná potřeba a smysluplnost takovéhoto řešení, nikoliv jen domněnka, že s on-linem bude lépe.

JUDr. Radim Miketa, advokát, místopředseda ČAK, člen uskupení Kandidátka 21