Ústavní soud zveřejnil dne 3. srpna 2021 nález sp. zn. IV. ÚS 767/21, jímž vyhověl ústavní stížnosti pachatele krádeže v době nouzového stavu. Muž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 28 měsíců ještě před tím, než praxi ukládání trestů usměrnil a zmírnil velký senát Nejvyššího soudu (NS), podle nějž se přísnější trest ukládá jen v případě souvislosti krádeže s pandemickou hrozbou. Mužovým případem se však NS zabýval ještě v době, kdy justice ukládala přísnější tresty prakticky za každou krádež v nouzovém stavu. Nyní musí NS rozhodovat znovu o mužově dovolání.

Stěžovatel J. T. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že dne 10. 5. 2020 odcizil z obchodu zboží v hodnotě 2 198 Kč, přestože byl dne 20. 9. 2016 pro přečin krádeže již odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Předmětného jednání se dopustil v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem onemocnění covid-19. Za to byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu v trvání 28 měsíců.

Stěžovatel se následně neúspěšně bránil u Krajského soudu v Plzni a Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud se zabýval mimo jiné tím, zda byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty dle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, že byl čin spáchán za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Nejvyšší soud považoval tento znak za naplněný již tím, že stěžovatel čin spáchal v době, kdy se na území České republiky šířil koronavirus SARS-CoV-2. Dle Nejvyššího soudu totiž pro naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty postačuje, existuje-li mezi krádeží a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí časová a místní souvislost, aniž by bylo potřeba, aby krádež s takovou událostí souvisela věcně.

Stěžovatel opíral svou ústavní stížnost zejména o rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ze dne 16. 3. 2021, který byl přijat v reakci na napadené usnesení Nejvyššího soudu a podle kterého pro použití § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, vztahujícího se mimo jiné k trestným činům spáchaným za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, musí být prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud prvně vyložil, že samotná skutečnost, že stěžovatel byl odsouzen na základě právního názoru posléze překonaného velkým senátem Nejvyššího soudu, není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Vývoj judikatury je přirozeným jevem, přičemž úkolem Ústavního soudu není judikaturu obecných soudů, resp. jejich výklad podústavního práva sjednocovat. Ústavní soud nicméně shledal, že nedostatky, které v napadeném usnesení spatřil velký senát Nejvyššího soudu, dosahují ústavněprávního rozměru a v konečném důsledku vedou k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv.

Při výkladu zastávaném v napadeném usnesení by i jinak bagatelní krádeže (které by často vůbec nebyly trestným činem) spadaly pod trestní sazbu s dolní hranicí dvou let odnětí svobody, což by nerespektoval interpretační rovinu zásady subsidiarity trestní represe a omezovalo by možnost individualizace sankcionování trestných činů. Ve svém důsledku by tento výklad znamenal, že na území České republiky více než rok byla každá krádež zločinem s trestní sazbou od dvou do osmi let odnětí svobody, a to aniž by trestní sazby většiny ostatních trestných činů byly tak razantně zvýšeny. Takový výklad se jeví jako neudržitelný, a to právě i ve světle výkladu zastaveného velkým senátem NS, jenž mimo jiné upozornil i na okolnosti přijetí předmětné právní úpravy, která měla reagovat na dřívější situace (typicky povodně), v nichž pachatelé využívali mimořádné okolnosti k páchání krádeží.

V konečném důsledku tak napadeným usnesením došlo k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i k porušení čl. 39 Listiny, neboť stěžovatel byl odsouzen pro spáchání trestného činu, aniž by (dosud) bylo shledáno naplnění všech jeho znaků. IV. senát Ústavního soudu proto vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Nejvyššího soudu.

Tento nález nevylučuje, že v průběhu dalšího řízení bude učiněn závěr, že se stěžovatel předmětným jednáním trestného činu dle § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dopustil i při výkladu, který k problematice zaujal velký senát Nejvyššího soudu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 767/21 je dostupný ZDE.

K podnětům pro podávání SPZ týkajících se nouzového stavu vydala ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová 29. července 2021 sjednocující stanovisko. Uvádí v něm případy, v nichž podnětům vyhoví a ve kterých nikoliv. Odvolává se přitom na březnové rozhodnutí NS, které podle ní odstranilo nejasnosti a rozpory v rozhodovací praxi soudů.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com