Čím více se blíží nejvýznamnější událost v životě české advokacie, tím častěji je slyšet mnoho názorů na formu volby do orgánů Komory, zejména do představenstva jako výkonného orgánu. Nebudu opakovat návrhy, názory, ani s nimi polemizovat. Chci upozornit na jiné souvislosti, o kterých se debata nevede, protože zdánlivě není tak důležitá.

Zákon o advokacii vymezuje vzájemný vztah orgánů Komory tak, že advokáti přítomní na sněmu volí přímou a tajnou volbou členy představenstva, Kontrolní rady, Kárné komise včetně Odvolací kárné komise. Kromě tohoto důležitého (a pro mnohé advokáty, kteří se účastní, snad nejdůležitějšího) rozhodnutí sněm rozhoduje o dalších důležitých záležitostech (např. o organizačním a volebním řádu, sociálním fondu, zprávách o činnosti orgánů Komory apod.).  Tím, že zákon dal advokátům možnost rozhodnout všechny nejpodstatnější záležitosti advokátního stavu v plénu (na sněmu), učinil tak fakticky i de iure sněm nejvyšším a nezastupitelným orgánem.  Tato zákonná konstrukce se jeví do dnešních dnů jako správná a dosud nezbytná i pokud si uvědomíme postavení české advokacie v mezinárodním měřítku. Jsme poměrně malá advokacie s malým počtem advokátů (pokud srovnáme poměry v Evropě, pak jen například v Barceloně je více advokátů než v celé České republice). A i když v době přijetí zákona o advokacii bylo zapsáno mnohem méně advokátů a počítalo se, že jejich počet může několikanásobně narůst, jako nejpraktičtějším se jevila centrální organizace advokátů bez samostatných regionálních komor. Z toho plyne, že sněm je dosud jediné místo, kde se advokáti mohou osobně potkat a o základních otázkách samosprávy diskutovat, přít se, dozvědět se informace, projednat a schvalovat zprávy o činnosti orgánů v posledním období a dát advokacii svými rozhodnutími na čtyři roky dopředu směr – a volbu členů orgánů nevyjímaje.

Začlenění sněmu v systému orgánů má tedy své opodstatnění dodnes. Pokud se budeme zamýšlet nad „oddělením“ voleb mimo sněm bez dalšího, například „online volbou“, korespondenčně či jakkoli jinak, pak bude vždy nutné zvážit, zda a co má sněmu nadále příslušet a zda jej vůbec potřebujeme? Neodmítám a priori jakoukoli formu rozhodování, ale je nutné zvážit důsledky. Ani evropské advokacie příliš nepospíchají s převratnými technickými řešeními, a to ani v otázkách voleb. Podle mého názoru význam sněmu „ukrojením“ jedné z podstatných otázek (volby) může vážně utrpět, jeho význam se oslabí. Pokud dnes vedeme diskuse o zájmu advokátů o účast na sněmu, jak bude účast vypadat v budoucnu…?

Každou novou úpravu základních otázek advokacie je tedy vždy nutné posuzovat z hlediska systémového – a jeho přijetí hodnotit tak, aby nebyl narušen ten pravý raison d´étre – výkon samosprávy stavovské organizace.

JUDr. Lenka Vidovičová, LL.M., kandidátka do představenstva ČAK (Kandidátka 21)