Itálie jako poslední ze smluvních států Rady Evropy uložila dne 21. dubna 2021 ratifikační listinu k Protokolu č. 15 (dále jen „Protokol“) k rukám generálního tajemníka Rady Evropy a dovršila tak proces, který byl započat již v roce 2012 na konferenci v Brightonu a jehož cílem bylo posílit zásadu subsidiarity při provádění a kontrole dodržování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a zlepšit kvalitu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“).  Protokol 15 byl nyní vyhlášen ve Sbírce mezinárodních smluv MVCR.

Poněvadž Protokol mění přímo znění samotné Úmluvy, bylo nezbytné, aby jej ratifikovalo všech 47 smluvních států Rady Evropy. Protokol byl předložen smluvním státům k podpisu již 24. června 2013, Česká republika jej ratifikovala 15. března 2015. Samotný proces ratifikace byl nyní ukončen uložením italské ratifikační listiny a Protokol nabude účinnosti dne 1. srpna 2021, a to na základě ustanovení článku 7 Protokolu[1]. Je však nezbytné upozornit, že účinnost není upravena jednotně, nabytí účinnosti jednotlivých ustanovení v rámci přechodných ustanovení Protokolu se podrobněji zabývá článek 8. K účinnosti bude pojednáno níže v souvislosti s popisem relevantních ustanovení Protokolu.

Protokol mění preambuli Úmluvy, dále Úmluvu mění především z pohledu podmínek přijatelnosti stížností a z pohledu institucionálního a procesního.

K jednotlivým článkům Protokolu:

Úvodní článek Protokolu doplňuje preambuli samotné Úmluvy tak, že zdůrazňuje zásadu subsidiarity a prostor uvážení (Margin of Appreciation) smluvních stran. To činí s cílem zdůraznit roli těchto zásad v systému Úmluvy, a tedy primární roli smluvních stran za dodržování základních lidských práv a svobod zaručených Úmluvou. Kontrola dodržování Úmluvy ze strany ESLP je a měla by být toliko podpůrná, subsidiární, tam, kde vnitrostátní prostředky ochrany selhávají. Úkolem Úmluvy ani ESLP není diktovat, jakým způsobem mají smluvní strany plnit a chránit práva zaručená Úmluvou. Proto – kde to jednotlivá základní práva umožňují, je zdůrazněna role smluvních stran a prostoru pro jejich uvážení.

Z pohledu advokátů a jejich klientů je však zřejmě nejpodstatnější článek 4 Protokolu, kterým se mění čl. 35 odst. 1 Úmluvy tak, že se ESLP může věcí (stížností) zabývat pouze, pokud byla podána ve lhůtě čtyř měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí. Ostatní podmínky přijatelnosti stížnosti zůstávají nezměněny. Důvod zkrácení lhůty pro podání stížnosti lze nalézt v rozvoji informačních technologií a snazší komunikaci.

Změnu, kterou Protokol mění rozsah, kterým ESLP posuzuje podmínky přijatelnosti stížností lze nalézt v čl. 5 Protokolu. Podle něj nově platí, že ESLP se nebude zabývat individuální stížností, pokud dospěje k závěru, že „stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu, ledaže dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje přezkoumání odůvodněnosti stížnosti.“ Nově tato podmínka neobsahuje podmínku, podle které by se ESLP přesto stížností zabýval, pokud by případ „nebyl řádně posouzen vnitrostátním soudem“. Tato druhá podmínka se totiž ukázala být nadbytečnou, když ani v judikaturní praxi ESLP nebyla interpretována zvlášť přísně.

Článek 2 Protokolu pak zasahuje do institucionální stavby ESLP, když mění věkovou hranici soudce ESLP tak, že kandidát na soudce ESLP musí být v době, kdy uplyne lhůta k předložení seznamu kandidátů Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, mladší 65 let. Dosavadní ustanovení druhého odstavce čl. 23 Úmluvy, podle kterého funkční období soudců končí dosažením věku 70 let, bylo zrušeno.

V neposlední řadě, článkem 3 Protokolu dochází ke zrušení práva účastníků řízení před ESLP namítat proti předložení věci k projednání velkému senátu ESLP. Hlavním účelem této změny je urychlit přijetí odpovědi na „závažné otázky týkající se výkladu Úmluvy nebo protokolů k ní“ nebo situace, kdy „by se rozhodnutí senátu o otázce jím projednávané mohlo dostat do rozporu s rozsudkem dříve Soudem vyneseným“, což je právě rolí velkého senátu ESLP.

Změny Úmluvy přijaté Protokolem č. 15 vstoupí v platnost k 1. 8. 2021, a to s výjimkou změny provedené v čl. 2 Protokolu, kterým je zkrácena lhůta pro podání stížnosti k ESLP. Zkrácení lhůty k podání stížnosti k ESLP vstoupí v platnost k 1. 2. 2022 a použije se teprve na stížnosti ve věcech, ve kterých bylo konečné vnitrostátní rozhodnutí napadané stížností vydáno od 1. 2. 2022“.

JUDr. Jiří Novák, advokát, člen Sekce ČAK pro právo EU, mez. právo a mez. Vztahy
Mgr. Lenka Vojířová, odbor mezinárodních vztahů ČAK
Foto: ESLP

[1] Tento Protokol vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tříměsíčního období ode dne, kdy všechny Vysoké smluvní strany Úmluvy vyjádřily svůj souhlas s tím, že budou Protokolem vázány v souladu s ustanovením článku 6.