SD EU vyhověl české žalobě: Polsko musí ihned zastavit těžbu uhlí v dole Turów

Soudní dvůr EU zveřejnil dne 21. května 2021 usnesení místopředsedkyně SD EU Rosario Silva de Lapuertave věci C-121/21 R Česká republika vs. Polsko, týkající se prodloužení těžby hnědého uhlí v povrchovém dole Turów (viz ilustrační foto) v blízkosti hranic s Českou republikou a Spolkovou republikou Německo až do konce roku 2026. Česká republika, podle níž Polsko udělením povolení k těžbě porušilo v několika ohledech unijní právo, podalo k SD EU žalobu, v níž se domáhala, aby Soudní dvůr nařídil Polsku – v rámci řízení o předběžných opatřeních – bezodkladné pozastavení těžby v uvedeném dole.  Jak uvádí dnešní usnesení místopředsedkyně SD EU, „skutkové a právní důvody uplatněné Českou republikou odůvodňují nařízení požadovaného předběžného opatření“.

 

V roce 1994 vydaly příslušné polské orgány společnosti PGE Elektrownia Bełchatów S. A., nyní PGE Górnictwo i Energetyka Konwencjonalna S. A. (dále jen „provozovatel“), koncesi na těžební činnost v hnědouhelném povrchovém dole Turów, a to až do 30. dubna 2020.

Na základě polského zákona z roku 20081 může být platnost koncese na těžbu hnědého uhlí jednorázově prodloužena až o šest let bez posouzení vlivů na životní prostředí, je-li toto prodloužení odůvodněno racionální správou ložiska, a aniž se rozšíří působnost koncese.

Dne 24. října 2019 podal provozovatel žádost o prodloužení této koncese o šest let. Dne 21. ledna 2020 vydal Regionální ředitel ochrany životního prostředí ve Vratislavi rozhodnutí o environmentálních podmínkách pro záměr spočívající v pokračování těžby hnědouhelného ložiska Turów do roku 2044 (dále jen „rozhodnutí EIA“) a dne 23. ledna 2020 prohlásil toto rozhodnutí za okamžitě vykonatelné. Dne 24. ledna 2020 přiložil provozovatel k žádosti o prodloužení koncese na těžební činnost, podané v roce 2019, rozhodnutí EIA. Rozhodnutím ze dne 20. března 2020 udělil polský ministr klimatu povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026.

Česká republika, podle níž Polsko udělením tohoto povolení porušilo v několika ohledech unijní právo, předložila věc dne 30. září 2020 Evropské komisi.2 Dne 17. prosince 2020 vydala Komise odůvodněné stanovisko, ve kterém Polsku vytkla, že se v mnoha ohledech dopustilo porušení unijního práva. Komise zejména shledala, že přijetím ustanovení, které umožňuje prodloužit povolení k těžbě hnědého uhlí až o šest let bez posouzení vlivů na životní prostředí, porušilo Polsko směrnici o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“).3

Česká republika, podle níž se Polsko dopustilo porušení unijního práva,4 podala dne 26. února 2021 k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti.5

Česká republika se domáhala, aby Soudní dvůr až do vyhlášení rozsudku, jímž bude skončeno řízení ve věci C-121/21 (dále jen „konečný rozsudek“), nařídil Polsku v rámci řízení o předběžných opatřeních bezodkladné pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów.

V souladu s judikaturou Soudního dvora může soudce rozhodující o předběžných opatřeních nařídit taková předběžná opatření jen tehdy, pokud je 1) prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris), a 2) pokud jsou tato opatření naléhavá v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byla nařízena a vyvolávala účinky ještě před konečným rozhodnutím. Soudce příslušný pro rozhodování o takových návrzích rovněž musí tam, kde je to vhodné, zvážit dotčené zájmy.

Usnesením ze dne 21. května 2021 místopředsedkyně Soudního dvora Rosario Silva de Lapuerta tomuto návrhu České republiky vyhověla s platností do vyhlášení konečného rozsudku.

Pokud jde zaprvé o podmínku fumus boni juris, místopředsedkyně zdůraznila, že nelze prima facie vyloučit, že polská právní úprava porušuje požadavky vyplývající ze směrnice EIA, podle níž v podstatě platí, že rozšíření záměru povrchové těžby musí být podrobeno posouzení vlivů na životní prostředí či přinejmenším musí vést k předběžnému ověření nutnosti takového posouzení. Argumenty předložené Českou republikou se tedy jeví prima facie tak, že nejsou zcela neopodstatněné. Podmínka fumus boni juris je tudíž splněna.

Pokud jde zadruhé o podmínku naléhavosti, místopředsedkyně poznamenala, že je dostatečně pravděpodobné, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by mohlo mít negativní dopad na hladinu podzemních vod nacházejících se na českém území. Tato těžební činnost totiž způsobuje nepřetržitý odtok značného objemu vody z českého území na území polské, v důsledku čehož dochází k nepochybnému zhoršování stavu hladiny podzemních vod na českém území, jež může ohrozit dodávky pitné vody pro obyvatele závislé na dotčených vodních útvarech. Místopředsedkyně dovodila, že taková újma je újmou vážnou. O riziku nadměrného odtoku podzemních vod nacházejících se na českém území v důsledku pokračování této činnosti mimoto svědčí skutečnost, že Polsko přijalo rozsáhlé nápravné opatření, a sice výstavbu protifiltrační stěny, zejména za účelem omezení negativních vlivů vyplývajících z této činnosti pro životní prostředí. Výstavba této stěny však bude dokončena až v průběhu roku 2023. Místopředsedkyně dále připomněla, že újma na životním prostředí a lidském zdraví je v zásadě nevratná, neboť porušení takovýchto zájmů nejčastěji nelze vzhledem k jejich povaze zpětně odstranit. Tak tomu je podle všeho i v projednávané věci, neboť jakmile dojde ke zhoršení stavu hladiny podzemních vod a nastanou četné důsledky spojené s absencí dodávek pitné vody pro dotčené obyvatele, nebude je již možné později napravit, a to ani v případě, že by žalobě České republiky ve věci samé bylo vyhověno. Konečně je třeba brát v úvahu zásadu obezřetnosti, která je jedním ze základů politiky vysoké úrovně ochrany prováděné Unií v oblasti životního prostředí. Za těchto podmínek místopředsedkyně konstatovala, že se podmínka naléhavosti jeví být splněna.

Zatřetí místopředsedkyně zkoumala, zda si vážení zájmů žádá nařízení požadovaného předběžného opatření. Co se týká zejména tvrzení Polska, že by nařízení požadovaného předběžného opatření způsobilo nevratné zastavení elektrárny Turów z důvodu její technologické koncepce, místopředsedkyně konstatovala, že Polsko toto tvrzení nedoložilo a že i když může mít náhlá nedostupnost některé elektrárny negativní dopady, jsou správci elektrické sítě schopni vyvážit elektrickou síť a nedostupnost elektrárny takto vyrovnat. Polsko tedy dostatečně neprokázalo, že by pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów znamenalo skutečné ohrožení jeho energetické bezpečnosti, dodávek elektrické energie polským spotřebitelům či přeshraničního obchodu s elektrickou energií. Rovněž údajná újma, na niž poukazuje Polsko a která je spojena s nemožností provést významné projekty a investice v oblasti energetiky, každopádně nemůže převážit nad úvahami spojenými s životním prostředím a lidským zdravím.

Konečně socioekonomická újma, na niž poukazuje Polsko a která je spojena s rušením pracovních míst pracovníků dolu a elektrárny Turów a zaměstnanců subdodavatelských podniků, je především újmou finanční povahy, která nemůže být až na výjimečné okolnosti považována za nenapravitelnou, jelikož peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku této újmy.

Úplné znění usnesení se zveřejňuje na internetové stránce CURIA.

 


V souvislosti s rozhodnutím SD EU Vám nabízíme výběr informací kolem česko-polského sporu o rozšíření polského hnědouhelného dolu Turów:

 

20. ledna 2016 Hejtman Libereckého kraje Martin Půta řekl, že připravované rozšíření dolu Turów u česko-polské hranice ohrožuje zásoby pitné vody na Liberecku. Zejména v oblasti Frýdlantska, Hradecka a Chrastavska už vody ubývá. Pokud se naplní černé scénáře, odhadují se náklady na zajištění náhradního zásobování oblastí vodou s doprovodnými náklady až na tři miliardy korun.

18. února 2016 Ministr životního prostředí Richard Brabec uvedl, že požadavky ČR ohledně dolu Turów byly ve Varšavě splněny. Polsko podle něj jasně deklarovalo, že projekt na rozšíření dolu není definitivně schválen. Polská strana se podle Brabce zavázala, že doplní informace a bude s ČR postupovat společně. Neplánuje také těžit uran v blízkosti českých hranic ani provádět průzkum.

12. prosince 2016 Premiér Bohuslav Sobotka po jednání s polskou premiérkou Beatou Szydlovou řekl, že byla zřízena česko-polská pracovní skupina, která věc posuzuje.

21. března 2018 Vláda oznámila, že na vodohospodářská opatření ve Frýdlantském výběžku v souvislosti s plánovaným rozšířením těžby uvolnila 60 milionů korun. Podle premiéra Andreje Babiše peníze použijí vodohospodářské firmy působící v regionu na přípravu alternativního vedení vody.

22. srpna 2019 Polsko uznalo pochybení při posuzování územního plánu města Bogatyně u dolu Turów. Polská strana nečekala na řádné ukončení mezinárodních konzultací ke změnám územního plánu a nezohlednila připomínky České republiky.

15. listopadu 2019 České Ministerstvo životního prostředí vydalo nesouhlasné stanovisko k rozšiřování dolu Turów. Stanovisko vydalo ve spolupráci s Libereckým krajem a Českou geologickou službou. V případě, že by se polská strana rozhodla i přesto těžbu rozšířit, ČR požaduje například finanční kompenzace případných škod nebo vznik těsnicí stěny, která by bránila odtoku podzemních vod.

19. prosince 2019 Ekologická organizace Greenpeace ČR obvinila polskou firmu PGE, že chce obejít nesouhlas ČR s rozšířením dolu. Greenpeace uvedl, že firma na začátku prosince požádala o prodloužení současného povolení k těžbě platného od roku 1994 o dalších šest let, což by jí umožnilo pokračovat v těžbě. Povolení mělo skončit v dubnu 2020, uvedla organizace.

28. ledna 2020 Radní Libereckého kraje Jiří Löffelmann oznámil, že Polsko otevřelo cestu k rozšíření dolu. Uvedl, že regionální ředitelství ochrany životního prostředí ve Vratislavi vydalo rozhodnutí v mezinárodním procesu EIA (posuzování vlivů na životní prostředí), které se záměrem souhlasilo, a to navzdory námitkám z české strany.

29. ledna 2020 Hejtman Libereckého kraje Martin Půta řekl, že kraj se proti souhlasnému stanovisku polských úřadů odvolá. Pokud polské úřady odvolání odmítnou, je kraj připraven obrátit se na soud, dodal.

24. března 2020 Polské ministerstvo životního prostředí prodloužilo koncesi státní elektrárenské společnosti PGE na těžbu hnědého uhlí v dole Turów o šest let.

25. června 2020 – Polsko podle ministra Richarda Brabce nedodrželo v případě přeshraničního jednání o rozšíření dolu některé evropské směrnice a ČR nedostala o záměru všechny požadované informace. Právníci proto navrhli podat podnět k Evropské komisi (EK). Ta po posouzení argumentů obou stran sporu rozhoduje, zda ve věci podá žalobu k Soudnímu dvoru EU.

14. července 2020 Poslanci z petičního výboru Evropského parlamentu vyzvali EK k ráznějšímu postupu vůči Polsku ve věci rozšíření dolu Turów. Výbor projednal petici obyvatel Libereckého kraje s 13.000 podpisy.

27. července 2020 Vláda rozhodla, že ČR kvůli rozšíření dolu Turów osloví Evropskou komisi.

30. září 2020 Ministerstva životního prostředí a zahraničí podala kvůli dolu podnět k EK.

1. října 2020 – Ministři zahraničí Tomáš Petříček a Zbigniew Rau se shodli, že země mají zájem dál přímo jednat o řešení situace. Zásadní je zajistit, aby záměr neohrozil zásobování vodou pro české občany.

9. prosince 2020 MŽP uvedlo, že reakce Polska na požadavky ČR ohledně pokračování těžby je podle úřadu i Libereckého kraje nedostatečná a nelze ji akceptovat.

17. prosince 2020 Evropská komise dala částečně za pravdu České republice, exekutiva EU dospěla k závěru, že Polsko nesprávně posuzuje vliv dolu na životní prostředí a nedostatečně informovalo o svých záměrech sousední státy.

12. února 2021 České MZV po jednání ministra zahraničí Tomáše Petříčka ve Varšavě uvedlo, že ČR požaduje po Polsku kvůli rozšíření dolu vybudovat ochranný val proti prachu či kompenzace za úbytek vody v oblasti. Zároveň chce pokračovat v jednáních o vybudování náhradních vodních zdrojů, vytvořit fond k financování menších ochranných projektů a zřídit mezivládní komisi k pravidelnému vyhodnocování dopadů těžby.

26. února 2021 MŽP oznámilo, že ČR podala k Soudnímu dvoru EU žalobu na Polsko kvůli rozšiřování těžby v dole Turów. Požádala soud, aby žalobu projednal přednostně, vzhledem k dopadům těžby na obyvatele. Součástí žaloby je také žádost o zastavení těžby uhlí v dole do doby, než Soudná dvůr EU rozhodne.

6. dubna 2021 Polsko požádalo Soudní dvůr Evropské unie, aby zamítl žádost ČR o pozastavení těžby. Varšava argumentovala tím, že předběžné opatření požadované Prahou je nepřiměřené a nezajišťuje řádnou rovnováhu zájmů.

28. dubna 2021 – Polský ministr životního prostředí Michal Kurtyka prodloužil provozovateli dolu Turów povolení k těžbě až do roku 2044. České Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že Česká republika s prodloužením těžby v dole Turów nesouhlasí, těžba v něm ohrožuje české občany, vodu a životní prostředí. Nesouhlas vyjádřily také ekologické organizace.

21. května 2021 Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že Polsko musí okamžitě zastavit těžbu v uhelném dole Turów. Zákaz těžby bude platit až do vynesení konečného rozsudku v tomto sporu, oznámil SD EU.

 

Zdroj: Soudní dvůr EU, ČTK
Foto: canva.com

 

 

 


1 Ustawa o udostępnianiu informacji o środowisku i jego ochronie, udziale społeczeństwa w ochronie środowiska oraz o ocenach oddziaływania na środowisko (zákon o poskytování informací o životním prostředí a jeho ochraně, účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí) ze dne 3. října 2008 (Dz. U. částka 199, č. 1227, dále jen „zákon o informacích o životním prostředí“).

2 Článek 259 SFEU stanoví, že má-li členský stát za to, že jiný členský stát nesplnil povinnost, která pro něj vyplývá ze Smluv, může věc předložit Soudnímu dvoru Evropské unie. Dříve než členský stát podá proti jinému členskému státu žalobu pro údajné nesplnění povinnosti, která pro něj vyplývá ze Smluv, předloží věc Komisi. Komise vydá odůvodněné stanovisko poté, co umožní zúčastněným státům, aby si navzájem předložily písemná i ústní vyjádření.

3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2014, L 124, str. 1).

4 Shora uvedené směrnice EIA, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. 2003, L 41, str. 26; Zvl. vyd. 15/07, str. 375), jakož i zásady loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU.

5 Věc C-121/21. Stává se velmi zřídka, že některý členský stát podá žalobu pro nesplnění povinnosti proti jinému členskému státu. Tato žaloba je v pořadí devátou za dobu existence Soudního dvora (k prvním šesti viz tisková zpráva č. 131/12, k sedmé viz tisková zpráva č. 75/19 a k osmé tisková zpráva č. 9/20).

Go to TOP