Evropa si dnes, tedy 11. května 2021, připomíná 10. výročí podepsání „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí“ (Istanbulské úmluvy). Úmluva byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy dne 7. 4. 2011 a poprvé byla podepsána 11. 5. 2011 v tureckém Istanbulu.

Istanbulská úmluva je prvním mezinárodním dokumentem zaměřujícím se na domácí a sexuální násilí. Dosud ji podepsalo 45 zemí Rady Evropy, ratifikace proběhla v 33 z nich. Ze zemí Rady Evropy odmítly podepsat pouze Rusko a Ázerbájdžán. Nedávno oznámilo svůj záměr odstoupit od úmluvy také Turecko, což vyvolalo protesty i znepokojení ostatních zemí.

Česká republika podepsala Istanbulskou úmluvu 2. května 2016. V uplynulých letech probíhaly diskuse o jejím ratifikaci, o návrhu na ratifikaci ale vláda zatím nerozhodla.

Ačkoliv v české společnosti panují některé mýty spojené o Istanbulskou úmluvou, podporovatelů její ratifikace je více než jejích odpůrců. Podle průzkumu CVVM z října 2019 ratifikování Istanbulské úmluvy podporuje 24 % široké veřejnosti, proti je 17 %. Podpora ratifikace úmluvy navíc oproti předchozímu průzkumu vzrostla. Většina respondentů ale na úmluvu jednoznačný názor nemá.

„Ratifikace Istanbulské úmluvy patří k mým prioritám jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. V minulých dvou letech jsme strávili hodně energie vysvětlováním jejího skutečného obsahu a praktického významu. Uspořádali jsme besedy a konference, zpracovali řadu podkladů a zrevidovali překlad úmluvy do češtiny. Myslím, že i na základě desetileté zkušenosti z jiných evropských zemí je zřejmé, že obavy z úmluvy nemusíme mít ani my v České republice,“ řekla zmocněnkyně vlády pro lidská práva prof. JUDr. Helena Válková, CSc.

„Náš systém ochrany před domácím násilím není dokonalý, což ukázala i pandemie onemocnění covid-19. Zkušenost z Rakouska, Německa, Srbska či Chorvatska ukazuje, že úmluva představuje velmi praktický nástroj pro zlepšování systému pomoci obětem – ať už jde o propracovanější systém školení policie a dalších profesi, důslednější prevenci či zajištění tolik potřebné dostupnosti specializovaných služeb pro oběti. Jsem proto ráda, že se vláda schválením nové Strategie rovnosti žen a mužů letos v březnu zavázala nadále pokračovat v informování o obsahu úmluvy a uložila Ministerstvu spravedlnosti návrh na ratifikaci předložit vládě do poloviny příštího roku,“ dodala Helena Válková.

„Ratifikaci úmluvy podporují organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí, odborná právní veřejnost i stále větší část české společnosti. Za Úřad vlády jsme v předloňském roce zpracovali analýzu dopadu ratifikace úmluvy v deseti zemích Rady Evropy. Analýza prokázala, že úmluva měla praktický dopad na zlepšení ochrany před domácím násilím. Zároveň potvrdila, že jejím přijetím nedošlo k prolomení mlčenlivosti advokátů, zavádění genderově neutrální výchovy na školách, nárůstu počtu udělených azylů ani k naplnění dalších obav, které ve vztahu k úmluvě v diskusích občas zaznívají,“ uvedl Mgr. et Bc. Radan Šafařík, ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR.

Odlišný názor na přijetí úmluvy má  advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová. „Istanbulská úmluva vypadá na první pohled nevinně, ba dokonce o sobě tvrdí, že její ratifikace přinese ženám nebe na zemi a zlepší jejich postavení. Jenomže po bližším zkoumání přepadnou člověka, a zejména právníka, pochybnosti. Já osobně k ní mám hned několik výhrad.“ přiblížila dokument Daniela Kovářová. „Zaprvé ji Česká republika k ochraně žen nepotřebuje, má dostatečnou legislativu. Nechť ji přijmou státy, v nichž jsou práva žen porušována systémově. Zadruhé – stát, který úmluvu ratifikuje, se zaváže provést změny ve své legislativě, které současné české rovnoprávné postavení mužů a žen změní na nerovnoprávné. Dále, úmluva požaduje vymýcení historie a tradic ze školních osnov a spolkového života. Máme o to zájem? Já nemám. A konečně – Istanbulská úmluva pranýřuje jeden projev chování (fyzické násilí mužů na ženách), ale neřeší příčinu (a ta může být pokaždé jiná) a opomíjí psychické násilí, jehož se naopak většinově dopouštějí ženy na mužích. Z výše uvedených důvodů vítám, že se ratifikací zatím Parlament nezabýval,“ doplnila svůj komentář k Istanbulské úmluvě poskytnutý redakci Advokátního deníku Daniela Kovářová.

Zdroj: Úřad vlády, redakce AD
Foto: canva.com