Pro základní charakteristiku vývoje vztahu členského podílu v bytovém družstvu a společného jmění manželů (SJM) a jeho změn jsem si dovolil převzít do názvu tohoto článku zlidovělé rčení klasické české pohádky. Toto rčení, jak je všeobecně známo, se používá pro případy, kdy je situace nejasná a nepřehledná, často se mění a vrací se ke stavu, který byl dříve zpochybněn či popřen. Podobný pocit mám z vývoje právní úpravy, judikatury a názorů právní teorie na problematiku vzájemného vztahu členského podílu v bytovém družstvu a SJM, kterou se tímto příspěvkem pokusím poněkud zpřehlednit. 

Nejedná se přitom pouze o teoretickou záležitost, v právní praxi se dosud nezřídka objevují případy, kdy je zapotřebí při vypořádání SJM řešit otázky členského podílu spojeného se společným členstvím bývalých manželů v bytovém družstvu v režimu zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák. č. 40/1964 Sb.“), a nově se začínají objevovat i případy řešení této problematiky v režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen nový občanský zákoník nebo „o. z.“).

Členský podíl a bezpodílové spoluvlastnictví manželů 

Pro přehlednost se nejdříve krátce pozastavím u problematiky členského podílu v bytovém družstvu v podmínkách bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM), tedy v období do 31. 7. 1998, kdy novelizace obč. zák. č. 40/1964 Sb. změnila ust. § 143 a zavedla pojmosloví společné jmění manželů.

Nejen před rokem 1989, ale i v porevolučních podmínkách existovaly v právní teorii i praxi zásadní pochybnosti o tom, zda podíl v obchodní společnosti či družstvu vůbec představuje majetkovou hodnotu, která je způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů, zejména pak předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů a jeho vypořádání po zániku tohoto spoluvlastnictví. Stejné pochybnosti přetrvávaly i ve vztahu k členskému podílu v bytovém družstvu, což se projevovalo i značnou nejednotností soudní praxe při řešení otázky, jak pro účely vypořádání zaniklého BSM (SJM) zohlednit existenci společného členství bývalých manželů v bytovém družstvu a jak případně stanovit hodnotu členského podílu při jeho vypořádání. Původní názory byly velmi konzervativní a vycházely z toho, že při výpočtu náhrady za společný členský podíl je zapotřebí vycházet výhradně z tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu. Zůstatková hodnota členského podílu představovala součet základního členského vkladu člena družstva a jeho dalších plnění, která družstvu poskytl v souvislosti se vznikem a existencí užívacího práva (nyní nájmu) k bytu, a která je jako taková definována v účetnictví bytového družstva.

Tento stav však nerespektoval měnící se ekonomické podmínky ve společnosti a dostával se do příkrého rozporu s realitou na trhu s byty. Docházelo běžně k situacím, kdy jeden z bývalých manželů byl po rozvodu manželství určen za výlučného uživatele (nájemce) družstevního bytu a jediného člena družstva a v řízení o vypořádání BSM byl zavázán zaplatit druhému manželovi jednu polovinu zůstatkové hodnoty členského podílu, tedy částku obvykle v řádu desetitisíců korun. Následně tento manžel úplatně převedl na třetí osobu svá členská práva a povinnosti (členský podíl) v bytovém družstvu za částku mnohonásobně přesahující zůstatkovou hodnotu členského podílu, čímž docházelo k výraznému poškození druhého z manželů.

Soudní praxe se tedy dostávala pod značný společenský tlak, aby spravedlivě vyřešila tyto disproporce. Pokrokem bylo, že členskému podílu začala být přiznávána majetková hodnota, rozhodnutí soudů se však bohužel dosti odlišovala ohledně způsobu jejího výpočtu. Postupně bylo upuštěno od výpočtu za použití zůstatkové hodnoty členského podílu, což bylo zdůvodňováno jeho nekorelací s tržními podmínkami, nespravedlivostí tohoto způsobu výpočtu (zejména pro toho z manželů, který nebyl po rozvodu manželství určen jako výlučný nájemce družstevního bytu a člen družstva), po přijetí zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (účinnost od 1. 1. 1992), i tím, že nová úprava družstev pojem zůstatková hodnota členského podílu nezná a její po­užívání by nemělo oporu v zákoně.

Objevily se i názory, že hodnota členského podílu by měla být stanovena z hodnoty vypořádacího podílu, vypočteného dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku nebo stanov družstva. Ani tento způsob výpočtu se však nejevil jako spravedlivý a nerespektoval aktuální tržní podmínky, nehledě na to, že nezohledňoval skutečnost, že pro účely stanovení hodnoty členského podílu pro účely vypořádání BSM (SJM) nedocházelo k zániku členství v bytovém družstvu jako takového, ale pouze k transformaci společného členství bývalých manželů na členství individuální.

Pokud jde o soudní praxi, jak jsem již zmínil, byla velmi rozporuplná. Nejvyšší soud dokonce ještě v roce 2001 dospěl k závěru, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, je nutné vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu. Možnost užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit.[1] Zajímavé bylo, že v této věci se Nejvyšší soud neztotožnil s právním názorem odvolacího soudu, že podíl v bytovém družstvu je nutné stanovit v reálných tržních cenách (prvostupňový soud přitom dospěl k závěru, že hodnota členského podílu je tvořena jeho zůstatkovou hodnotou vykázanou v účetnictví družstva). Nejvyšší soud přitom dovodil, že členský podíl v projednávané věci představuje majetkovou účast žalobce na podnikání bytového družstva a hodnotově je určován stavem čistého obchodního jmění družstva a nachází své hodnotové vyjádření ve vypořádacím podílu, na který vzniká členu družstva nárok při zániku jeho členství za trvání družstva. Dle Nejvyššího soudu měla být východiskem pro rozhodnutí zpráva bytového družstva o stanovení zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu, neboť možnost užívat nadále byt jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Tento názor Nejvyššího soudu byl zajímavý nejen tím, že velmi zvláštním a dle mého názoru zcela nepřiléhavým způsobem propojil stanovení hodnoty členského podílu jako jeho zůstatkové hodnoty s výpočtem vypořádacího podílu při zániku členství v družstvu, ale rovněž tím, že nerespektoval jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu, která již dříve dospěla k tomu, že hodnota členského podílu má být stanovena z jeho obvyklé ceny.[2]

Situace však pomalu, ale nezadržitelně mířila k řešení, že pro stanovení hodnoty členského podílu bude zapotřebí vycházet z ceny tržní (obvyklé), tedy ceny, kterou bylo možné v daném místě a čase dosáhnout za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu.

Členský podíl v podmínkách SJM

Ani tzv. velká novela obč. zák. č. 40/1964 Sb., tedy zákon č. 91/1998 Sb., účinný od 1. 8. 1998, který zavedl institut společného jmění manželů, nepřinesl rychlé rozuzlení výše uvedeného problému. Do ust. § 143 obč. zák. č. 40/1964 Sb. byl sice začleněn nový druhý odstavec, který stanovil, že: „Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členu družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev“, nicméně toto ustanovení nedávalo odpověď na otázku, zda je podíl v obchodní společnosti nebo družstvu, nabytý jen jedním z manželů za trvání manželství, součástí SJM, nebo předmětem individuálního vlastnictví manžela – nabyvatele podílu. V praxi se tak objevovaly různé názory, od tvrzení, že takovýto podíl do SJM nespadá (se zdůvodněním, že pokud nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na obchodní společnosti či družstvu, nemůže být ani součástí SJM), přes názory, že podíl do SJM náleží (podpořené zejména tím, že při opačném výkladu by docházelo k nedůvodnému poškození majetkových práv druhého manžela), až po názory, že součástí SJM není samotný podíl, ale pouze hodnota jeho navýšení, k němuž došlo v průběhu trvání manželství. Další názory rozlišovaly vztah obchodního podílu a SJM podle toho, z jakých prostředků byl obchodní podíl za trvání manželství nabyt. Pokud došlo k jeho nabytí zcela nebo zčásti z prostředků SJM, byl obchodní podíl považován za součást SJM. Pokud však došlo k nabytí obchodního podílu některým ze způsobů, které zakládají výluku ze SJM, byl obchodní podíl považován za výlučné vlastnictví manžela – nabyvatele podílu.

Tyto pochybnosti přetrvávaly, i pokud jde o vztah SJM a hodnoty členských práv a povinností manželů (bývalých manželů) spojených s nájmem družstevního bytu v bytovém družstvu. Zřejmé bylo pouze to, že u bytových družstev se uplatní výjimka, která na rozdíl od obchodních společností a družstev nebytových zakládá při nabytí členského podílu v bytovém družstvu jedním z manželů za trvání manželství účast druhého manžela na bytovém družstvu. Ani tato výjimka však nedávala odpověď na otázku, zda a za jakých podmínek je členský podíl v bytovém družstvu nabýván do SJM či do individuálního vlastnictví jednoho z manželů.

Bylo zřejmé, že klíčem k vyjasnění těchto problémů bude zejména definování vzájemného vztahu mezi ust. § 143 a násl. a § 703 až 705 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Bylo tedy zapotřebí postavit najisto, zda jsou citovaná zákonná ustanovení ve vztahu obecné a speciální právní úpravy, a pokud ano, která zákonná ustanovení budou aplikována přednostně jako speciální ustanovení a která pouze doplňujícím způsobem jako ustanovení obecná, a zda se jedná o ustanovení kogentní, či dispozitivní. Jen pro připomenutí lze uvést, že podle § 703 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. platilo, že: „Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.“

Vzhledem k tomu, že právní úprava se až do přijetí nového občanského zákoníku prakticky nezměnila, vyjasňovala uvedenou problematiku postupně zejména judikatura a právní teorie. Judikaturou Nejvyššího soudu bylo konstatováno, že s obchodním podílem v obchodní společnosti nebo družstvu je spjata majetková hodnota, která může být předmětem občanskoprávních vztahů. Nabude-li jeden z manželů za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. To platí i pro členský podíl v bytovém družstvu. Členský podíl manželů v bytovém družstvu je pak majetkovou hodnotou, která je předmětem vypořádání společného jmění manželů. Naproti tomu právo společného nájmu bytu manžely není majetkovým právem samostatně vypořadatelným jako součást SJM.[3] Další rozhodnutí Nejvyššího soudu pak potvrdila, že byl-li obchodní podíl nabyt zcela nebo i jen zčásti z prostředků tvořících společné jmění manželů, představuje společnou hodnotu, která se po zániku bezpodílového spoluvlastnictví vypořádává.[4]

Zásadní pochybnosti tedy nevznikaly, pokud byl členský podíl v bytovém družstvu nabyt za trvání manželství zcela či zčásti z prostředků tvořících součást společného jmění manželů, v takovém případě se nabízelo řešení, že takovýto členský podíl v bytovém družstvu je majetkem (majetkovým právem) patřícím do společného jmění manželů.

Mnohem složitější však byla situace, pokud došlo k nabytí členského podílu v bytovém družstvu sice za trvání manželství, ale způsobem zakládajícím některou z výluk nabývání majetkových hodnot do společného jmění manželů.

Spornou otázkou v takovém případě bylo, zda i k takto nabytému členskému podílu v bytovém družstvu vzniká společné jmění manželů, nebo zda je tento podíl v individuál­ním vlastnictví toho z manželů, v jehož prospěch svědčila zákonná výluka. I právní teorie a praxe nebyla v této záležitosti jednotná, názory se postupně vyvíjely a měnily, a to i v návaznosti na způsob nabytí členského podílu jedním z manželů. Např. Nejvyšší soud původně judikoval, že i pokud dojde ke zdědění členského podílu v bytovém družstvu jedním z manželů za trvání manželství, spadá tento členský podíl do společného jmění manželů.[5] Lze najít i další názory, které tvrdily, že při nabytí členského podílu v bytovém družstvu jedním z manželů za trvání manželství ve formě dědictví či darování vzniká k členskému podílu společné jmění manželů a ten z manželů, v jehož prospěch bylo dědictví či darování provedeno, má při vypořádání společného jmění manželů po jeho zániku nárok na zohlednění ve formě jeho vnosu z výlučného do společného majetku.[6] Jiné názory naproti tomu uváděly, že pokud jeden z manželů za trvání manželství zdědí hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, stává se tento manžel výlučným členem družstva a § 703 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. se neuplatní. Ve prospěch těchto závěrů bylo argumentováno tím, že dědici nevzniká v důsledku nabytí dědictví právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu, ale dědic ex lege vstupuje do již existujícího nájemního vztahu.[7] Bylo rovněž konstatováno, že zdědí-li jeden z manželů za trvání manželství členský podíl v bytovém družstvu, nemůže být skutečnost, že žije v manželství, důvodem k tomu, aby byl zbaven zčásti svého práva a aby v případě zániku manželství byl nucen druhému manželovi zaplatit polovinu hodnoty podílu, nebo aby byl podíl dokonce přikázán druhému manželovi. Takový postup omezující právo nabývat majetek by byl považován za rozporný s čl. 11 odst. 1 Listiny.[8] K posledně uvedeným názorům se přiklonil i Ústavní soud, který konstatoval, že v důsledku úmrtí matky stěžovatelky přešel v důsledku zdědění členského podílu v bytovém družstvu na stěžovatelku nájem k družstevnímu bytu ex lege, nevzniklo jí tedy právo na uzavření nájemní smlouvy. Stěžovatelka se stala výlučným nájemcem družstevního bytu, k němuž tedy nemohl vzniknout společný nájem bytu manžely ani jejich společné členství v bytovém družstvu. Skutečnost, že byla stěžovatelka v době nabytí dědictví vdaná, nemůže mít za následek nabytí části dědictví manželem stěžovatelky. Je namístě aplikovat výluku z nabývání do společného jmění manželů.[9]

Pokud jde o ostatní způsoby nabytí členského podílu v bytovém družstvu způsobem zakládajícím výluku z nabývání do společného jmění manželů, zejména pro případ nabytí členského podílu darem či z výlučných prostředků pouze jednoho z manželů, uváděla literatura tři možné varianty řešení:

1. Konzervativní přístup, spočívající v tom, že i členský podíl nabytý darem nebo z výlučných prostředků jednoho z manželů bude součástí společného jmění manželů a výluka ze společného jmění se neuplatní. Tento názor vycházel z toho, že § 703 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. má kogentní povahu a je speciální vůči § 143 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.
2. Novátorský přístup vycházející ze zcela opačného stanoviska, podle kterého členský podíl nabytý darem nebo z výlučných prostředků jednoho z manželů nebude součástí společného jmění manželů a výluka ze společného jmění se uplatní. Tento názor vychází z toho, že § 143 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je naopak speciální vůči § 703 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb.
3. Umírněný přístup, který respektuje, že členský podíl takto nabytý bude součástí společného jmění manželů, avšak způsob jeho nabytí a zásluhy na tom promítne do úvahy o disparitě podílů.[10] Podle mého názoru bylo možné v rámci umírněného přístupu uvažovat nejen o disparitě podílů, ale i o zohlednění způsobu nabytí členského podílu ve formě vnosu z výlučného majetku jednoho z manželů do majetku společného.

Soudní praxe se postupně přiklonila k názoru, že otázka vzniku a zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství manželů v bytovém družstvu je úpravou kogentní a strany nejsou oprávněny ji smluvně vyloučit.[11]

V jiném rozhodnutí byla řešena otázka, zda je možné zrušit společné členství manželů v bytovém družstvu jejich dohodou za trvání manželství dle ust. § 143a obč. zák. č. 40/1964 Sb.

Bylo konstatováno, že členský podíl je sice součástí společného jmění manželů, ale úprava § 703 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je úpravou speciální a nelze pro ni postupovat podle § 143a obč. zák. č. 40/1964 Sb.

Způsob vzniku a zániku společného členství manželů v bytovém družstvu je upraven specificky v kogentních ustanoveních obč. zák. č. 40/1964 Sb. Společný členský podíl není možné zrušit za trvání manželství, dispozitivní možnosti manželů jsou ohledně této části jejich společného jmění ze zákona omezeny.[12]

Významný posun při řešení otázky nabytí členského podílu způsobem zakládajícím výluku z nabývání do společného jmění manželů přinesla dvě rozhodnutí Ústavního soudu.

Ústavní soud nejdříve konstatoval, že v řízení o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu se nabytí členského podílu v bytovém družstvu z výlučných prostředků jednoho z manželů zohledňuje pouze jako jedno z hledisek pro rozhodnutí soudu o tom, kdo z bývalých manželů bude určen jako výlučný nájemce družstevního bytu a člen bytového družstva, a to vedle hledisek ostatních, která mohou i převážit. Ústavní soud se nepřiklonil k názoru stěžovatele, že v situaci, kdy byl za trvání manželství družstevní byt pořízen z jeho výlučných prostředků, měly soudy aplikovat ustanovení o společném jmění manželů a při rozhodování zohlednit tuto skutečnost. Ústavní soud konstatoval, že právní úprava vztahů manželů k družstevnímu bytu a jejich společné členství v družstvu včetně jeho zániku je obsažena ve speciálních ustanoveních, která se týkají nájmu bytu. Tato speciální úprava je bez přímého vztahu ke společnému jmění. Proto nelze aplikovat bez dalšího principy vyplývající z právní úpravy společného jmění na zrušení společného členství v družstvu. Z majetkového hlediska pak stěžovateli zůstává zachován nárok na vypořádání členského podílu v družstvu v rámci vypořádání společného jmění.[13]

V dalším rozhodnutí Ústavní soud řešil situaci, kdy za trvání manželství manželé nabyli členství v bytovém družstvu a stali se společnými nájemci družstevního bytu, přičemž nabytí členského podílu bylo pokryto darem rodičů stěžovatelky. Po rozvodu manželství uzavřeli bývalí manželé dohodu o zrušení společného členství a práva společného nájmu, k vypořádání hodnoty členského podílu však nedošlo. Obecné soudy konstatovaly, že uplynutím zákonné tříleté lhůty po právní moci rozvodu manželství nastoupila zákonná fikce a majetkové právo spočívající v členském podílu přešlo do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů. Stěžovatelka pak byla zavázána k úhradě jedné poloviny obvyklé ceny družstevního bytu bývalému manželovi. Ústavní soud především odmítl názor stěžovatelky, že je nutné analogicky aplikovat judikatorní závěry vztahující se na nabytí členského podílu v důsledku dědictví. Ústavní soud dále připomněl závěry výše uvedeného usnesení II. ÚS 3976/12, že právní úprava vztahů manželů k družstevnímu bytu a společné členství manželů v družstvu včetně jeho zániku je obsažena ve speciálních ustanoveních týkajících se nájmu bytu. Tato úprava je bez přímého vztahu ke společnému jmění, a nelze tak aplikovat bez dalšího principy vyplývající z právní úpravy společného jmění na zrušení společného členství v družstvu. Ústavní soud uvedl, že bydlení představuje jednu ze základních lidských potřeb, u níž je třeba zohledňovat i jiné okolnosti než u obecně nabývaného majetku do společného jmění (včetně stěžovatelem zdůrazňované zásluhovosti na získání družstevního bytu). Ústavní soud konstatoval, že shora nastíněnou právní úpravu je třeba považovat za legitimní, neboť stěžovateli je zachován nárok na vypořádání členského podílu v družstvu v rámci vypořádání společného jmění.[14]

Z výše uvedeného je zřejmé, že za účinnosti obč. zák. č. 40/1964 Sb. se názory a soudní praxe ohledně majetkové hodnoty členských práv a povinností spojených se společným členstvím manželů v bytovém družstvu a jejího vztahu k bezpodílovému spoluvlastnictví (společnému jmění) manželů vyvíjely a velmi zásadně měnily.

Od prvotních názorů, které vůbec nepřiznávaly členskému podílu v bytovém družstvu majetkovou hodnotu a zpochybňovaly jeho schopnost být předmětem občanskoprávních vztahů, které měly zřejmě svůj původ zejména v předrevoluční právní teorii a soudní praxi, se postupně přešlo k tomu, že hodnota členského podílu může být předmětem majetkového vypořádání. Způsob stanovení hodnoty členského podílu se pak měnil od výpočtu za použití zůstatkové hodnoty členského podílu, přes jeho stanovení jako podílu vypořádacího při zániku členství až po přiznání hodnoty členského podílu jako hodnoty tržní (obvyklé). Dále byly vymezeny vztahy mezi ustanoveními o společném nájmu bytu manžely a vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu (§ 703 až 705 obč. zák. č. 40/1964 Sb.) a ustanoveními upravujícími společné jmění manželů (§ 143 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb.), a to tak, že ust. § 703 až 705 obč. zák. č. 40/1964 Sb. jsou ustanoveními speciálními ve vztahu k právní úpravě obsažené v § 143 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. Právní úpravě § 703 až 705 obč. zák. č. 40/1964 Sb. byl pak přiznán kogentní charakter.

Členský podíl po přijetí o. z. 

K zásadní změně došlo účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tedy počínaje dnem 1. 1. 2014, kdy nastala jeho účinnost. Právní úprava vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu se přesunula do ust. § 739 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, dále jen „z. o. k.“). V prvním odstavci citovaného ustanovení je uvedeno, že „Společné členství manželů v bytovém družstvu vzniká, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů.“ Druhý odstavec téhož ustanovení pak uvádí, že „Společné členství manželů zaniká vypořádáním společného jmění manželů nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání podle občanského zákoníku.“

Jestliže tedy dřívější právní úprava vázala vznik společného členství manželů v bytovém družstvu na předpoklad, že jednomu z manželů za trvání manželství vznikne právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, nová právní úprava podmínky vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu zásadně změnila.

Pokud v podmínkách obč. zák. č. 40/1964 Sb. judikatura konstatovala, že právní úprava vztahů manželů k družstevnímu bytu a společnému členství v bytovém družstvu včetně jeho zániku je obsažena ve speciálních ustanoveních, která se týkají nájmu bytu a jsou bez přímého vztahu ke společnému jmění, v podmínkách nové právní úpravy toto konstatování již rozhodně neplatí. Z ust. § 739 odst. 1 z. o. k. naopak jednoznačně vyplývá přímá vazba vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu k jejich společnému jmění. Pouze pokud je družstevní podíl součástí společného jmění manželů, může vzniknout společné členství manželů v družstvu. Jinými slovy, pokud družstevní podíl součástí společného jmění není, společné členství manželů v družstvu nevzniká.

Nová právní úprava přináší řadu otázek, na které bude muset právní teorie a zejména soudní praxe reagovat a nabídnout jejich řešení. Jednou ze zásadních bude otázka vzniku společného členství manželů v bytovém družstvu při nabytí členského podílu za podmínek zakládajících výluku z nabytí majetku do společného jmění manželů. Jsem přesvědčen, že starší judikatura (včetně výše citované) nebude na novou právní úpravu aplikovatelná. Z nové právní úpravy lze dovodit, že pokud dojde k nabytí členského podílu v bytovém družstvu jakýmkoli ze způsobů, který je výlukou z nabývání do SJM, tedy včetně jeho nabytí z výlučných prostředků jednoho z manželů, dědictvím či darem, nevznikne společné členství manželů v bytovém družstvu a členský podíl bude výlučným vlastnictvím toho z manželů, kterému svědčí zásluhy na jeho nabytí.

Domnívám se, že bude muset nastat odklon i od té části judikatury, která neumožňovala zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu a vypořádání členského podílu za trvání manželství. Jestliže je totiž vznik společného členství manželů v bytovém družstvu podmíněn tím, že je družstevní podíl součástí SJM, je logické, že při zániku SJM, a to i za trvání manželství, musí dojít k zániku společného členství manželů v bytovém družstvu, i když k tomuto zániku nedochází již samotným zánikem SJM, ale (dle ust. § 739 odst. 2 z. o. k.) až jeho vypořádáním nebo marným uplynutím zákonné lhůty pro jeho vypořádání. Pokud tedy dojde k zániku SJM za trvání manželství, ať už uzavřením smlouvy o manželském majetkovém režimu odlišném od zákona dle ust. § 716 a násl. o. z., nebo rozhodnutím soudu dle ust. § 724 o. z. a jeho následnému vypořádání, zanikne i společné členství manželů v bytovém družstvu.

Bude zapotřebí rovněž vyřešit situace, na které ust. § 739 odst. 1 z. o. k. nepamatuje, kdy bude za trvání manželství nabyt členský podíl v bytovém družstvu do podílového spoluvlastnictví obou manželů. K tomu může dojít např. zděděním členského podílu oběma manžely či jeho darováním oběma manželům, jeho úplatným nabytím oběma manžely v situaci, kdy před nabytím došlo soudním rozhodnutím nebo uzavřením smlouvy o režimu oddělených jmění k zániku SJM, nebo tím, že po zrušení SJM soudním rozhodnutím nebo uzavřením smlouvy o režimu oddělených jmění dojde následně k vypořádání členského podílu do podílového spoluvlastnictví obou manželů. Stěží lze najít důvody k tomu, aby v takovém případě nevzniklo společné členství manželů v bytovém družstvu, jakkoli zákonná úprava váže jeho vznik výhradně na skutečnost, že družstevní podíl je součástí SJM. Je totiž otázkou, jaká účast na právech a povinnostech spojených s členstvím v bytovém družstvu by byla v takovém případě manželům přiznána. Není logické, aby v případě nabytí členského podílu manžely do podílového spoluvlastnictví vznikla dvě samostatná individuální členství spojená se spoluvlastnictvím jednoho členského podílu, nebo aby dokonce vzniklo pouze jedno individuální členství některému z manželů.

Závěr

Z výše uvedeného je zřejmé, že problematika společného členství manželů v bytovém družstvu a vztahu členského podílu a společného jmění manželů je poměrně komplikovaná a vyznačovala se po dlouhou dobu značnou nejednotností a názorovými odklony jak v právní teorii, tak v soudní praxi.

S ohledem na změnu právní úpravy v podmínkách o. z. a neexistenci aktuální judikatury k nové právní úpravě lze očekávat, že výkladové problémy a právní nejistota v těchto vztazích budou ještě přetrvávat, a nezbývá než doufat, že judikatura k nové právní úpravě, která vyřeší vznikající problémy, bude přijata co nejdříve.

 

JUDr. Vladimír Muzikář působí jako advokát v Brně

Foto: canva.com

---

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 30 Cdo 726/2001.

[2] Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 717/99, nebo ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99.

[3] Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, nebo ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 460/2005.

[4] Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, nebo ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2875/2006.

[5] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3672/2007.

[6] L. Chalupa: Vypořádání zděděného či darovaného členského podílu, Právní rádce č. 10/2006.

[7] T. Dvořák: Společné jmění manželů a členský podíl v bytovém družstvu – některé otázky vzájemných vztahů, Obchodněprávní revue č. 1/2010.

[8] J. Dvořák, J. Spáčil: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře, 3. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2011.

[9] Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 362/10.

[10] M. Králík: Judikatura NS: Členský podíl v bytovém družstvu a podíl v obchodní společnosti a SJM, Soudní rozhledy č. 11-12/2012.

[11] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 26 Cdo 423/2000.

[12] Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 1 Cm 12/2005.

[13] Usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 3976/12.

[14] Usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2239/13.