Za uplynulý rok Parlament hned dvakrát v součtu na dobu takřka pěti měsíců zakázal prodej majetku dlužníka v exekuci, a to včetně provádění soupisu a zajištění movitých věcí. Učinil tak na základě domněnky založené na predikci o snížení životní úrovně a vyčerpání úspor domácností, což převedl na ohrožení osob v exekuci. V prvé řadě je třeba zákonodárci vytknout, že nerozlišoval mezi fyzickými a právnickými osobami, nerozlišoval ani mezi osobami zaměstnanými v soukromé sféře či OSVČ na straně jedné a důchodci a státními zaměstnanci na straně druhé, u nichž byl výpadek příjmů pojmově vyloučen. Přestože za poslední rok nebyla provedena žádná analýza reálných dopadů krize na osoby povinné exekucí, schyluje se k v pořadí již třetímu zákazu provádění exekucí. Tentokrát má jít dokonce o nejdelší zákaz ze všech – na dobu tří měsíců.

Dovolím si připomenout, že za celý rok zákonodárce nestanovil žádný zákaz zpeněžování majetku dlužníka v insolvenčním řízení.

Za celý rok ani nebyl stanoven plošný odklad splátek v oddlužení. Přerušení splátkového kalendáře je nadále možné jen na návrh dlužníka, na dobu nezbytně nutnou, maximálně však dobu jednoho roku, a to jen jednou za celé oddlužení.

Fakt, že v insolvenčních řízeních nedošlo k hromadnému podávání návrhů na přerušení splátkových kalendářů, jen potvrzuje, že dlužníci nebyli pandemií nijak zásadně postiženi. Vládní programy totiž fungují a zaměstnanost udržely.

Proto musím trvat na požadavku, aby zákonodárce k dalšímu plošnému zákazu provádění exekucí nepřistoupil a případný odklad exekuce ponechal na návrhu dlužníka skutečně postiženého dopady pandemie nebo krizových opatření. Další plošná a ničím nepodložená restrikce založená na dnes již zastaralých argumentech a vyvrácených domněnkách z doby začátku pandemie by před Ústavním soudem zcela jistě neobstála. Přednost musí mít veřejný zájem na efektivním výkonu rozsudků.

JUDr. Antonín Blažek, advokát
Foto: www.canva.com