ÚS: Nahlédnutí do spisu v přípravném řízení je samostatný úkon právní služby

Ústavní soud zveřejnil dne 9. března 2021 svůj nález sp. zn. I. ÚS 3906/17, podle kterého lze – s ohledem na okolnosti případu a  průběh trestního řízení – považovat úkon nahlížení do spisu za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu.

 

Stěžovatel čelil obvinění z trestného činu účastenství na vraždě. Věc však byla nakonec odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Stěžovatel byl zastoupen advokátem, za jehož právní služby zaplatil částku 83 792,50 Kč. Tuto částku následně požadoval po Ministerstvu spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ministerstvo jeho nárok z větší části uznalo, nicméně nepřiznalo mu částku ve výši 3 872 Kč za úkon nahlížení do spisu.

Stěžovatel se poté neúspěšně domáhal této částky prostřednictvím žaloby podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Obvodní soud dospěl k závěru, že úkon nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování neodpovídá žádnému úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Takovým úkonem by bylo pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování, ke kterému dochází před vstupem trestního řízení do soudní fáze, o takový případ však nešlo. Obhájce stěžovatele měl příležitost účastnit se probíhajících vyšetřovacích úkonů, což činil, a proto měl o průběhu vyšetřování dostatečný přehled.

Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že právo na obhajobu se realizuje i nahlížením do spisu. Nahlédnutí do spisu v dané fázi řízení bylo podle jeho názoru nepochybně účelným úkonem nutným k obraně jeho práv. Výklad, provedený obvodním soudem za situace trestního řízení, za nějž hrozí uložení výjimečného trestu, považuje za neudržitelný.

Česká advokátní komora ve svém vyjádření uvedla, že praxe soudů, při níž odmítají uznat oprávněnost nároku na náhradu toho, co žalobce vynaložil jako náklad za poskytovanou obhajobu v trestním řízení, je častá. Argument soudu, že úkon nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování neodpovídá žádnému úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu, je podle jejího názoru nepřijatelný. Česká advokátní komora poukazuje na to, že v ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu je uvedeno, že i za úkony v předchozích odstavcích neuvedené, náleží odměna jako za úkony, jímž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Jakkoliv v této věci jde o tzv. bagatelní částku, považuje Ústavní soud za adekvátní připustit věcný přezkum, protože odůvodnění obvodního soudu vyvolává přetrvávající nejistotu a judikaturní nejednotnost.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Stěžovatelovo trestní stíhání pro trestný čin účastenství na vraždě bylo zahájeno dne 14.  dubna 2016. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání se prostřednictvím svého obhájce bránil stížností. Stěžovateli v tu dobu reálně hrozil mnohaletý trest odnětí svobody. Pokud by si stěžovatel obhájce sám nezvolil, splňoval by zřejmě podmínky pro nutnou obhajobu. V době před vydáním rozhodnutí státním zástupcem o jeho stížnosti stěžovatelův obhájce využil možnosti nahlédnout do trestního spisu, aby zjistil aktuální stav vyšetřování a mohl připravit další taktiku obhajoby ve věci obvinění z takto závažné trestné činnosti. Do soudní fáze trestní stíhání poté nedospělo pro zásah státního zástupce vyvolaný obranou stěžovatele.

V posuzované věci tak bylo s ohledem na okolnosti případu namístě úkon nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Úkon nahlížení do spisu byl z hlediska povinného zastoupení při celkovém zohlednění průběhu trestního řízení účelný a stát by měl stěžovateli náklady, které na svou obhajobu za tento úkon vynaložil, nahradit.

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17 vyhlášený dne 9. března naleznete ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com 

Go to TOP