Východní Asie, Evropa a následně celý svět byl v roce 2020 svědkem šíření nového, lidstvu dosud neznámého typu viru, který dostal název koronavirus SARS-CoV-2, a tedy svědkem pandemie. V souvislosti s šířením koronaviru a s tím související hysterií, strachem z neznámého a stále se zpřísňujících restriktivních opatření vlád jednotlivých států, nabrala pandemie mimo jiné i rozměr trestněprávní. Vyvstává tak otázka, zda by měla reagovat i kriminalistika, zejména pak kriminalistická taktika, a pokud ano, zda již od samého počátku, tj. od okamžiku plánování a organizace vyšetřování, nebo zda by příslušné reakce měly nastoupit až v průběhu či na konci vyšetřování, popř. zda kriminalistická taktika na šíření koronaviru reagovat nemusí.

Koronavirus a specifika trestního práva

Jednou z nejdůležitějších změn právní úpravy, která byla učiněna v důsledku přijatých opatření proti šíření koronaviru, je novela nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“ či „tr. zákoník“), stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin.

Touto novelou bylo do přílohy č. 1 uvedeného nařízení doplněno jako jedna z nakažlivých lidských nemocí i onemocnění covid-19. Tímto zařazením mezi nakažlivé lidské nemoci je tedy od nabytí účinnosti této novely, tj. ode dne jejího uveřejnění ve Sbírce zákonů (dne 13. 3. 2020), jisté, že každý, kdo zaviněně šíří onemocnění covid-19, se může dopustit i trestných činů šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 tr. zákoníku a její nedbalostní formy uvedené v § 153 tr. zákoníku.

Nicméně s ohledem na to, že covid-19 spadá pod nemoci typu SARS, je otázkou, zda by se šíření této nemoci mohlo podřadit s ohledem na časovou působnost trestních zákonů i před datum 13. 3. 2020, právě s ohledem na to, že se vlastně jedná o nemoc SARS. Tedy, pokud by bylo prokázáno, že covid-19 spadá pod SARS, bude možné vyvodit trestněprávní odpovědnost i u osob, které šířily tuto nemoc, ať už úmyslně, nebo z nedbalosti, ještě před tímto datem.[1]

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci se lze dopustit z hlediska subjektivní stránky pachatele jak úmyslně zaviněným jednáním, tak i jednáním z nedbalosti. Trestným jednáním je potom právě způsobení nebo zvýšení nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí,[2] což v dané situaci nepochybně hrozí.

Dalším opatřením, které má významné trestněprávní dopady, je usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020, kterým byl vyhlášen pro území České republiky nouzový stav.

Právě ta skutečnost, že došlo k vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s výskytem a šířením onemocnění covid-19 (tedy fakticky krizového stavu), odůvodňuje užití obecné přitěžující okolnosti uvedené v § 42 písm. j) tr. zákoníku. Tedy u kaž­dého pachatele jakéhokoliv trestného činu, kterého se ten dopustí v době nouzového stavu, bude tato skutečnost považována za přitěžující a bude k ní přihlíženo při ukládání trestu.[3]

Vedle toho je pak spáchání trestného činu v rámci vyhlášeného nouzového stavu okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u některých trestných činů: zejména u již zmíněného trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci či šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ale i u trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ať už v úmyslné, či nedbalostní formě z hlediska zavinění pachatele (§ 156 a 157 tr. zákoníku). Shodně pak tato skutečnost, tj. spáchání trestného činu v rámci vyhlášeného nouzového stavu, podmiňuje i použití kvalifikované skutkové podstaty u trestných činů proti majetku, např. u krádeže [§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], zpronevěry [§ 206 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku], podvodu [§ 209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku] či lichvy [§ 218 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku].

Pokud se někdo dopustí trestného činu šíření poplašné zprávy v době nouzového stavu [§ 357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku], může mu být za takový trestný čin uložen trest odnětí svobody na dvě léta až osm let, což je výrazné zpřísnění trestní sankce oproti sankci, kterou lze uložit za shodné jednání spáchané mimo nouzový stav, kdy lze uložit trest odnětí svobody až na dvě léta či zákaz činnosti.[4]

Je tedy zřejmé, že zákonodárce při vytváření shora uvedených pravidel nezapomněl na to, že mohou vzniknout výjimečné situace, jako je např. současná probíhající celosvětová virová epidemie. Není tedy třeba zdůrazňovat, že se tím snažil apelovat na všechny osoby, aby za žádných okolností nezneužívaly krizových situací např. k rabování obchodů, zvyšování strachu ve společnosti, což je nepochybně důležité tímto připomenout. K tomuto ještě dodáváme, že není vyloučen v souvislosti s touto situací i postih dle trestného činu obecného ohrožení upraveného v § 272 tr. zákoníku a obecného ohrožení z nedbalosti v § 273 tr. zákoníku. Vážné případy ohrožení jsou proto postižitelné i tehdy, nevejdou-li se do skutkových podstat šíření nakažlivé lidské nemoci.

Též je nutné nezapomenout i na trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji podle § 180 tr. zákoníku, který se sice mezi trestné činy přímo se týkající koronaviru neřadí, ale protože v současné situaci leckdo informuje o různých osobách i jejich osobních údajích, ve snaze zřejmě informovat např. veřejnost či policii, kde se kdo nakazil, je třeba respektovat právo na soukromí a ochranu osobních údajů. Obranou nemůže být jen to, že nemocný není výslovně jmenován; pravidelně se totiž stává (nejen u koronaviru), že politik nebo mluvčí referuje o zdánlivě anonymním případu tak, že se v reportáži pozná nejen pacient sám, ale poznají ho i jeho příbuzní, sousedi či obchodní partneři; je tedy sdělován citlivý osobní údaj, nikoliv údaj anonymní, a to samozřejmě neoprávněně – sousedům není nic po tom, zda jsem zdravý, či na smrt nemocný. Je to špatně nejen z hlediska GDPR, ale potenciálně i z hlediska trestního práva.[5] Zásada respektu k soukromí osob, nemocných i zdravých, platí i v epidemii.

V neposlední řadě chceme zmínit, že na současnou situaci je možné reagovat i díky zákonu č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2012, neboť nejen jednotlivci, ale i právnické osoby se mohou dopustit trestných činů souvisejících s nouzovým stavem či rozšiřováním nemoci covid-19. Od 1. 12. 2016 navíc nemáme pozitivní výčet trestných činů, jichž se právnická osoba může dopustit, ale právě negativní výčet trestných činů, kterých se právnická osoba dopustit nemůže, přičemž všech ostatních trestných činů uvedených v trestním zákoníku se právnická osoba dopustit může.

Naprosto jednoznačná by byla trestněprávní odpovědnost právnické osoby, která by ignorovala zákaz či příkaz vydaný v rámci nouzového stavu, a v důsledku toho by se např. nákaza rozšířila mezi další fyzické osoby.

Podle § 8 odst. 5 ZTOPO (princip účinné prevence) se „právnická osoba trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila“.

Právnické osoby mají prostředky, jak mohou zamezit vlastní trestní odpovědnosti za spáchání jinak protiprávního činu, a to zejména prostřednictvím vhodně nastavených vnitřních pravidel a opatření reflektujících požadavky zákona – tzv. compliance programů. V současné situaci, i když je zřejmé, že právnické osoby jako podnikatelé i jako zaměstnavatelé řeší zcela jiné akutní problémy, bychom navrhovali, aby doplnili stávající compliance programy o aktuální problematiku respektování všech opatření vlády České republiky v rámci boje s pandemií covid-19, což mnozí zaměstnavatelé již učinili či v nejbližší době učiní.

Celkově je možné konstatovat, že vyhlášený nouzový stav kladl určité další nové požadavky i na právnické osoby. Ty většinou zareagovaly na vzniklou situaci a přizpůsobily svá vnitřní pravidla a opatření tak, aby adekvátně reflektovala stávající situaci. Aktuální to bylo zejména v provozech s větším počtem zaměstnanců, kdy bylo nezbytné nastavit vhodné hygienické podmínky, provádět důslednou kontrolu jejich dodržování a reagovat na jejich porušování, neboť bylo potřeba více než kdykoliv jindy dbát na bezpečí a zdraví všech osob v okolí.

Je tedy zřejmé, že trestní právo reaguje na současnou situa­ci nejen aktuální změnou právní úpravy (zařazení nemoci covid-19 do seznamu nakažlivých lidských nemocí), ale zákonodárce při jejím vytváření pamatoval i na tyto situa­ce, kdy by mohlo dojít k ohrožení obyvatel a státu, byť jistě ne v rozsahu, jak jsme toho nyní svědky.

Kriminalistické aspekty trestných činů souvisejících s koronavirem

V souvislosti se shora uvedeným vývojem koronaviru, reakcí na něj ze strany jednotlivých států, jejich představitelů či jedinců, jakož i s ohledem na trestněprávní specifika popsaná výše v tomto příspěvku, vyvstává otázka, zda je úkolem kriminalistiky, jako samostatné vědní disciplíny, na uvedené skutečnosti reagovat, a pokud ano, tak jakým způsobem.

Jako naprosto esenciální podmínku pro zodpovězení otázky, zda má kriminalistika přistupovat k trestným činům spáchaným v souvislosti s pandemií koronaviru jiným či specifickým způsobem, považujeme primární posouzení fakultativních znaků subjektivní stránky trestného činu, zejména pak motivu pachatele, neboť trestné činy páchané v souvislosti s pandemií koronaviru je možné rozlišit do třech okruhů, u kterých je v každém případě nutné zkoumat subjektivní stránku trestného činu, a to právě s ohledem na zmíněné fakultativní znaky.

Trestné činy spáchané ze strachu/s motivem šíření strachu

Již výše v tomto příspěvku bylo popsáno jednání lidí, které bylo zcela zjevnou odpovědí na informace, které se dozvěděli z médií, přičemž motivací takového jednání byl zcela evidentně strach. Jako příklad můžeme jmenovat celou řadu příkladů jednání (viz již výše uvedené vykupování potravin, ochranných roušek a jiných ochranných pomůcek, dezinfekčních prostředků…), které bylo zcela evidentně motivováno strachem, ale které nedosahuje trestněprávního rozměru.

Z médií je však možné zaznamenat i taková strachem motivovaná jednání související s pandemií koronaviru, která již trestným činem mohou být či která trestným činem jsou. Jako příklad lze uvést trestný čin šíření poplašné zprávy, který je v českém trestním zákoníku upraven v § 357 dokonce ve dvou samostatných základních skutkových podstatách – odst. 1 a odst. 2.

Tyto základní skutkové podstaty jsou v poměru speciality, ust. § 357 odst. 2 tr. zákoníku je speciální k ust. § 357 odst. 1 tr. zákoníku a jde o přísněji trestnou variantu zakázaného jednání.[6]

Co se týče podmínek trestní odpovědnosti podle českého práva, je u obou uvedených skutkových podstat nutné, aby rozšiřovaná zpráva byla objektivně nepravdivá. V případě první skutkové podstaty (§ 357 odst. 1 tr. zákoníku) je obligatorní podmínkou, aby rozšiřovaná zpráva byla zprávou poplašnou. To neplatí v případě druhé skutkové podstaty (§ 357 odst. 2 tr. zákoníku), kdy zpráva sice poplašnou být může, ale nemusí. V každém případě je k oběma skutkovým podstatám nutné poznamenat, že rozšiřování zprávy, která je sice znepokojující, ale pravdivá, není trestným činem, který by naplňoval kteroukoliv skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy.[7]

K uvedenému trestnému činu je nutné poznamenat, že v České republice se jej může dopustit nejen fyzická, ale i právnická osoba (více k tomu viz výše).

V České republice bylo v souvislosti s pandemií koronaviru zaznamenáno několik právních jednání, u kterých se mohlo jednat o naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy. Mediálně známým se stal případ 38leté ženy, o které česká média napsala následující:

„Policie v Litvínově obvinila 38letou ženu z šíření poplašné zprávy v souvislosti s koronavirem. Podezřelá podle kriminalistů šířila nepravdivou zprávu, že Litvínov bude v karanténě. Ženě hrozí v případě odsouzení až osm let vězení. Obviněná podle policie nahrála minulý týden na svém mobilním telefonu hlasovou zprávu, ve které tvrdila, že v jedné z restaurací v Litvínově byla policie a hygienici a že město bude muset pravděpodobně celé do karantény. Tuto hlasovou zprávu měla poslat přes messenger zatím neustanovené ženě a také kamarádce, která ji měla přeposlat dalším osobám. Tohoto jednání se měla Litvínovanka dopustit v době nouzového stavu vyhlášeného vládou. Žena podle policistů šířila nepravdivou informaci a lidi silně znepokojila, u soudu, kde se může případně ocitnout, může dostat až osm let vězení. Trestní odpovědnost dalších zúčastněných osob se nadále prověřuje.“[8]

Jiná žena šířila informaci o plošné karanténě, údajně se mělo jednat o audiozprávu, která měla být šířena prostřednictvím sociální sítě a měla být určena pouze skupině osmnácti osob.

Podobných příkladů je možné uvést celou řadu. Společným jmenovatelem všech obdobných případů je dle našeho názoru motivace strachem. Z hlediska typologie pachatele se domníváme, že se nejedná o osoby, které by se úmyslně dopouštěly uvedeného trestného činu s tím motivem, aby si „užívaly“ situaci, kdy se ostatní lidé strachují. Jedná se však o nikoliv nadprůměrně inteligentní pachatele, kteří nejsou schopni relevantního kritického úsudku, jednají impulzivně a domýšlejí si některé skutečnosti, které ve spojení s nikoliv kvalitními mediálními zdroji vyústí až k fake news, které možná i pachatel sám nakonec uvěří. Pachatel chce možná sám sebe ujistit, že takový závěr není pravdivý, neboť jej skutečně děsí, nicméně namísto toho, aby jej osoby, kterým takovou fake news rozešle, kriticky odmítly, velice pravděpodobně přijmou takový závěr za svůj a šíří jej dále.

Uvést lze i jiný příklad stejného trestného činu spáchaného v době pandemie koronaviru, nicméně se zcela odlišnou motivací pachatele. Trestnímu stíhání tak čelí 33letý muž z Ústí nad Labem, který podle zjištění policie napsal na Facebooku: „Mám Corona a největší zábava je chodit do supermarketů a jazykem lízat pečivo…“[9] V uvedeném případě se tak zcela zjevně nejedná o špatnou dedukci pachatele. Motivací pachatele tak není strach jeho samotného, ale potěšení ze strachu ostatních, který takto zveřejněná informace přinese, a to zcela evidentně i v případě, kdy se pachatel o konkrétních strachujících se lidech nedozví. V daném případě je rovněž nutné vzít v potaz, zda se skutečně jedná o trestný čin šíření poplašné zprávy (informace o nákaze koronavirem, popř. informace o lízání pečiva není pravdivá, popř. nejsou pravdivé obě informace), anebo zda se jedná o informaci pravdivou. Ve druhém z uvedených případů by se tak nejednalo o trestný čin šíření poplašné zprávy, ale o trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Domníváme se, že při vyšetřování trestného činu šíření poplašné zprávy spáchaného v době koronavirové pandemie je nutné obrátit pozornost zejména ke kriminalistické taktice a ke kriminalistické metodice.

Orgán činný v trestním řízení by měl v první řadě přijít s kriminalistickou metodikou vyšetřování tohoto trestného činu při zohlednění všech souvisejících, shora uvedených aspektů. Důraz by měl být kladen především na již tolikrát zmiňovaný motiv pachatele. Neméně důležitá je pak reakce orgánu činného v trestním řízení z oblasti kriminalistické taktiky. Orgán činný v trestním řízení by se tak měl ve velmi krátkém čase zaměřit především na ty trestné činy, které mají rozsáhlý celospolečenský dopad, a tomu přizpůsobit plánování a organizaci vyšetřování. Důraz by měl být rovněž kladen na skutečnost, že většina důkazů bude pocházet z prostředí internetu, a sice zpravidla z prostředí nějaké sociální sítě. Je tak nezbytně nutné se k pramenu důkazu nejen dostat, ale i jej uchovat v takové podobě, aby z něj získávaný důkaz mohl být následně použit v případném řízení a hlavním líčení.

Trestné činy využívající opatření zavedených státem v souvislosti s pandemií koronaviru/trestné činy využívající nouzový stav

Jedná se o ty trestné činy, u kterých je pachatel motivován vidinou osobního zisku, přičemž pandemie koronaviru hraje roli co se týče načasování spáchání trestného činu, způsobu provedení, jakož i možného rozsahu související škody. Jako příklad lze uvést trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku, kterého se pachatel může dopustit v souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy, jež je cestou k lepším úvěrovým podmínkám, než které se na trhu běžně nabízejí, a která je určena osobám, jež jsou přímo postiženy pandemií koronaviru, přičemž pachatel takovou osobou není, ale za takovou osobu se vydává.

Jako další příklad lze uvést trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kdy pachatelé (zejména v obchodech s potravinami) využívají kladení důrazu na opatření proti šíření koronaviru v konkrétní prodejně a s tím související upuštění od prevence kriminality,[10] na druhou stranu si musí být ale vědomi, že pak je postih mnohem vyšší, než kdyby kradli za jiné situace, a ne jako recidivisté.[11]

Podobných příkladů může být opět uvedena celá řada. U těchto trestných činů pak závěry uvedené v předchozím okruhu trestných činů, týkající se kriminalistické metodiky vyšetřování a kriminalistické taktiky, platí dvojnásob.

Trestné činy zneužívající opatření zavedených státem v souvislosti s pandemií koronaviru/trestné činy zneužívající nouzový stav

Poslední okruh trestných činů je de facto druhým, shora uvedeným okruhem trestných činů, který ale disponuje vyšší mírou společenské škodlivosti, neboť poškozeným není banka či jiná (velká) právnická osoba, ale zpravidla spotřebitel.

Jako příklad lze uvést tzv. „energetické šmejdy“. Český energetický regulační úřad (ERÚ) zaznamenal několik případů, kdy energetičtí šmejdi zneužili současné situace a nabízeli roušky proti podpisu, ve skutečnosti šlo ale o podpis pod smlouvou o změně dodavatele. Další nabízejí po telefonu rekordně levné energie.[12] Stanislav Trávníček, předseda rady ERÚ, k uvedenému dodává: „zprvu to byl jeden případ, nyní jich ale přibývá a naše zkušenosti napovídají, že jich brzy budou stovky. Šmejdi se rychle učí. Ještě nedávno nechávali podepisovat lidi výkaz o návštěvě, který byl ve skutečnosti smlouvou, nyní to má být formulář o převzetí roušky, ale opět je to lež. Vydávají se za zástupce velkých dodavatelů, kontrolory či podobně. Nepouštějte si je do bytu, nic jim nepodepisujte, rozhodně je nenechte fotit si vaši fakturu nebo občanský průkaz.“

Problematika energetických šmejdů nemusí dosahovat trestněprávního rozměru, nicméně může. Dojde-li jednáním energetického šmejda ke způsobení škody na cizím majetku nikoliv nepatrné, dojde ke spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

U těchto trestných činů je možné vysledovat dvě (co se závažnosti a celospolečenského dopadu spáchaného trestného činu týče, možná proti sobě jdoucí) skutečnosti.

Tou první je skutečnost, že tento okruh trestných činů je ze všech výše uvedených okruhem s nejzávažnější společenskou škodlivostí, neboť poškození (oběti) jsou zpravidla záměrně vybíráni tak, aby byli důvěřiví a aby trik a s tím související trestný čin pod rouškou (a to nyní doslova) dobrého úmyslu pachatele neprohlédli (typicky se jedná o důchodce, osoby s nižším IQ apod.).

Tou druhou je pak skutečnost, že pachatelé těchto trestných činů si jsou dobře vědomi, že medializace jejich jednání by je připravila o kýžený profit, a proto postupují s velkou opatrností, což vede mimochodem také k tomu, že okruh poškozených nemusí být až tak velký. Vyvstává tak otázka, zda jsou společensky více škodlivé trestné činy z prvního okruhu, kdy motiv pachatele sám o sobě nemusí být až tak zavrženíhodný jako v případě třetího okruhu, kdy ale na straně druhé v případě prvního okruhu již samotné šíření, popř. sdělení je znakem skutkové podstaty, tj. okruh osob, kterých se negativní následek dotýká, je díky médiím a sociálním sítím poměrně široký, naproti tomu u třetího okruhu není okruh poškozených, s ohledem na snahu pachatele zabránit šíření informací o trestné činnosti v médiích, až tak velký.

Domníváme se, že orgány činné v trestním řízení by měly klást důraz na trestní stíhání především těch trestných činů, které spadají do třetího okruhu. Ačkoliv trestné činy spadající do prvního okruhu mají nepochybně větší geografický rozsah, je společenské škodlivosti dost dobře možné předejít, resp. jí alespoň zamezit v co nejkratším možném čase poté, co je poplašná zpráva šířena, a to např. médii zprostředkovaným prostým sdělením vlády, popř. alespoň předsedy vlády, že dané tvrzení, které se šíří, není pravdivé, spolu s ubezpečením občanů o tom, jakým postupem vláda v dané věci skutečně postupuje, a jaké tvrzení tedy pravdivé je. Co se týče represivní funkce trestního práva, není dle našeho názoru nutné řešit tyto trestné činy ve zkráceném přípravném řízení jenom proto, aby byl pachatel co nejdříve potrestán. Je nepochybné, že generální prevence má v tomto případě též svou funkci, na straně druhé je potřeba si uvědomit, že nová vládní opatření tak jako tak budou nechtěně přinášet/přinášela další trestné činy šíření poplašné zprávy, tudíž orgán činný v trestním řízením by měl primárně zajistit, aby nedošlo k promlčení trestní odpovědnosti, neboť exemplární trestání není v tomto případě namístě.

Jinak je tomu u trestných činů ze třetího okruhu trestných činů, kdy je míra společenské škodlivosti vyšší a potenciální poškození/oběti mohou být od případného útoku uchráněni jedině tehdy, když se pachatel nebude moci trestné činnosti dopouštět. V daném případě tak má generální prevence spolu s případným využitím institutu předstižné vazby své místo. Orgány činné v trestním řízení by tak dle našeho názoru měly upřednostnit trestní stíhání trestných činů ze třetího okruhu. I u trestných činů ze třetího okruhu je možné použít závěry uvedené u prvního okruhu trestných činů, týkající se kriminalistické metodiky vyšetřování a kriminalistické taktiky. 

Závěr

Závěrem nezbývá než dodat, že trestná činnost páchaná v době pandemie koronaviru má svá specifika, která musí orgán činný v trestním řízení reflektovat a přizpůsobit jim vyšetřování. Nejinak je tomu i u kriminalistické metodiky vyšetřování a kriminalistické taktiky, která musí být přizpůsobena konkrétnímu okruhu stop a důkazů, jež shromažďuje a jejichž zákonitosti vzniku objasňuje.[13]

 

JUDr. Jan Malý působí na Katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a ve Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s. r. o.

JUDr. Eva Brucknerová, Ph.D., působí jako odborná asistentka na Katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

---

[1] Srov. např. https://advokatnidenik.cz/2020/03/14/ondrej-dostal-trestni-pravo-v-case-koronaviru/ cit. dne 26. 4. 2020.2

[2] K tomuto trestnému činu srov. např. A.  Draštík a kol.: Trestní zákoník, Zvláštní část, Komentář, in ASPI, § 152 a 153 tr. zákoníku.

[3] O čemž se mnozí dozvěděli díky mediálně známému případu zloděje, který ukradl pečivo, byť tomu by i s ohledem na další okolnosti případu a osobu pachatele byl nepodmíněný trest odnětí svobody zřejmě uložen, i když by se jednání nedopustil v době nouzového stavu. Blíže „Za krádež pěti housek během nouzového stavu si muž odsedí 1,5 roku. Rozsudek je pravomocný“ [cit. 11. 8. 2020], dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kradez-housky-nouzovy-stav-soud_2007071309_pj.

[4] Srov. např. https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/covid-19-trestnepravni-aspekty, cit. dne 26. 4. 2020.

[5] Zde můžeme poukázat např. na oprávněné stížnosti tatínka, který se o výsledcích testů svých dětí dozvěděl dříve z televize než od lékařů samotných. A pak i na mediální informaci o onemocnění konkrétní lékařky ze soukromé laboratoře (spojené navíc s nařčením, že nebezpečně nakládala se vzorky), které bylo navíc nepravdivé, a nebýt včasné omluvy ministra mohla věc docela dobře skončit i podáním trestního oznámení pro pomluvu. Srov. např. https://advokatnidenik.cz/2020/03/14/ondrej-dostal-trestni-pravo-v-case-koronaviru/.

[6] J. Jelínek: K trestnímu postihu šíření poplašné zprávy (nejen o koronaviru), Bulletin advokacie č. 4/2020, str. 23-27.

[7] Tamtéž.

[8] Litvínov jde do karantény, rozhlašovala žena. Hrozí jí osm let. novinky.cz [online], Novinky, publikováno 25. 3. 2020 [cit. 29. 4. 2020], dostupné z: https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/litvinov-pujde-do-karanteny-rozhlasila-zena-policie-ji-obvinila-z-poplasne-zpravy-40318005.

[9] „Vtip nebo osobní krize.“ Policie řeší třináct případů týkajících se šíření poplašných zpráv o koronaviru irozhlas.cz [online]. Irozhlas, publikováno 21. 3. 2020 [cit. 29. 4. 2020], dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/poplasna-zprava-zena-policie-prihlasila-koronavirus_2003212223_cen.

[10] Krádeže v době nouzového stavu, policie.cz [online], Policie ČR, publikováno 17. 3. 2020 [cit. 29. 4. 2020], dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/kradeze-v-dobe-nouzoveho-stavu.aspx.

[11] Viz případ již mediálně známý, op. cit. sub 3.

[12] Pozor na energetické šmejdy! Nouzového stavu se nebojí, zneužívají ho, eru.cz [online], ERU, publikováno 27. 3. 2020 [cit. 29. 4. 2020], dostupné z: https://www.eru.cz/-/pozor-na-energeticke-smejdy-nouzoveho-stavu-se-neboji-zneuzivaji-ho.

[13] Tento příspěvek vznikl za podpory projektu „Interní grantová agentura Masarykovy univerzity“ (reg. č.: CZ.02.2.69/0.0/0.0/19_073/0016943) financovaného z EFRR (projekt IGA na téma „The specifics of the Criminal Liability of Legal Entities in the Czech Law, MUNI/IGA/1421/2020)“.