Minulý týden rozbouřil stojaté vody nález Ústavního soudu ve věci voleb, a zejména reakce politiků na něj. Vyjádřila se k němu také paní ministryně spravedlnosti. Média nejrůznějšího zaměření se následně vyjadřovala k jejímu vyjádření a řešila, co ještě smí a co už nesmí. Zapojily se i sociální sítě. Nejhorší, co jsme se ale dozvěděli, bylo, že ČAK se – na rozdíl od Unie státních zástupců nebo Soudcovské unie – proti výrokům ministryně neohradila.

Není horší vizitkou nevědomosti o justičním prostředí, než srovnávání dvou zájmových spolků, tedy Unie státních zástupců a Soudcovské unie, při veškerém respektu k nim, s profesním spolkem, který vykonává státní správu na úseku advokacie. Advokátní komora je – ve všech tradičních a i kritiky jejího mlčení  vzývaných systémech justice – samosprávnou komorou zásadně oddělenou od státu, která ochraňuje advokáty, a to právě před státem. Všechny civilizované justiční jurisdikce to tak mají. A má to tak i Česká republika.

Soudcovská unie a Unie státních zástupců si v zásadě mohou říkat, co chtějí, jak chtějí a o kom chtějí, neboť nemají nad ministryní spravedlnosti žádnou kárnou pravomoc.

Oproti tomu Česká advokátní komora nad ministryní spravedlnosti kárnou pravomoc má, takže její výroky může odsoudit, nebo respektive správně posoudit v rovině profesní a v rovině etické, a může jí udělit i velmi významnou peněžní sankci.

Komora se však nemůže chovat tak, jako se chovají orgány činné v trestním řízení, které často vystupují  v médiích a označují toho, či onoho za osobu porušující právo. Kdyby se tak zachovala,  zachovala by se tak jako státní zástupce nebo soudce, který předem vykřikuje, že někdo něco porušil a vyšetřování a souzení jeho skutku je jen formalita. V právním státě, jakým Česká republika bezesporu je, si ale přece nepřejeme, aby soudce hned říkal, co si o věci, která je mu předložena, myslí.

Škoda, že všichni, kteří volali po tom, aby se Česká advokátní komora vyjádřila, pominuli tento aspekt. Což ukazuje na to – zejména pak u těch, kteří jsou osobně přesvědčeni, že právu rozumějí, nebo snad dokonce jsou právníky –, že nepřemýšlejí dál, než za písmenko A, tedy za ten mediální výkřik.

Autor těchto řádků se nechce a nebude vyjadřovat k tvrzení paní ministryně spravedlnosti, neboť mu může její kauza „skončit na stole“. Nicméně, dovolí si upozornit všechny kritiky na twitterový účet ČAK, kde napsal o věci vše podstatné.

Autor JUDr. Václav Vlk působí jako advokát/partner AK Moreno Vlk & Asociados.
Foto: canva.com a archiv AD