Rozhodnutí ze dne 19. 1. 2016, jímž prezident republiky poprvé nejmenoval doc. RNDr. Ivana Ošťádala, CSc., profesorem, Městský soud v Praze zrušil rozsudkem č. j. 10 A 174/2016 – 143 ze dne 27. 4. 2018. V něm se městský soud podrobně zabýval povahou řízení ke jmenování profesorem a úlohou prezidenta republiky v tomto řízení, včetně rozsahu jeho rozhodovacích pravomocí. Prezident republiky nejprve podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, později ji však podáním ze dne 12. 6. 2018 vzal zpět, a proto Nejvyšší správní soud toto řízení o kasační stížnosti zastavil. Rozsudek Městského soudu v Praze se tak stal konečným a prezident byl povinen se jím řídit.

Prezident vydal následně nové rozhodnutí o nejmenování, které založil na tom, že k osobě doc. Ivana Ošťádala jako uchazeče zjistil závažné informace svědčící o jeho dlouholeté spolupráci s někdejší Státní bezpečností, což dle něj v řízení o jmenování nebylo známo, nebo bylo ignorováno. Jednání a osobnost doc. Ivana Ošťádala proto podle něj jeví jasné známky morální degradace, které se neshodují s etickým kodexem Univerzity Karlovy ani s jejím statutem.

Městský soud v Praze v nyní přezkoumávaném rozsudku č. j. 3 A 23/2019 – 69 ze dne 5. 6. 2020 toto rozhodnutí opět zrušil s tím, že jakkoliv prezident republiky tvrdí, že shledal závažné vady řízení, ve skutečnosti nevytýká orgánům Univerzity Karlovy absenci posouzení předpokladů doc. Ivana Ošťádala pro jmenování profesorem, ale výsledek posouzení jeho morálních kvalit, což prezidentu nepřísluší (jak již MS uvedl v předchozím rozsudku).

Nejvyšší správní soud se obdobnou kasační stížností prezidenta již zabýval, a to ve věci sp. zn. 1 As 312/2020 týkající se jiného uchazeče, o jehož nejmenování prezident rozhodl též dne 14. 11. 2018. I vzhledem k tomu, že rozsudky městského soudu přezkoumávané v obou těchto věcech vycházejí z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 174/2016 – 143 ze dne 27. 4. 2018, týkajícího se předchozího společného řízení o žalobě obou uchazečů, a kasační stížnosti i další podání účastníků v těchto věcech obsahují zčásti identické argumenty, neshledal Nejvyšší správní soud důvod, pro který by bylo nutné se od závěrů rozsudku č. j. 1 As 312/2020 – 39 ze dne 24. 11. 2020 odchýlit.

Nejvyšší správní soud proto obdobně jako v přechozím rozsudku mohl posoudit pouze to, zda je správný závěr Městského soudu v Praze, podle něhož prezident republiky v novém rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor městského soudu vyslovený ve společném rozsudku.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost prezidenta republiky zamítl.

Z toho, jak prezident formuloval důvody nejmenování, Nejvyšší správní soud dovodil, že prezident nezjišťoval, zda morální kredit Ivana Ošťádala vysoká škola posuzovala. Pouze se domníval, že morální kvality orgány vysoké školy neposuzovaly nebo ignorovaly. Prezident ani nezkoumal, zda měla vysoká škola povinnost a zda měla vůbec možnost morální hodnoty zkoumat. Jakkoliv tedy prezident argumentoval tím, že zjistil závažné nedostatky v řízení ke jmenování doc. Ivana Ošťádala profesorem, je zřejmé, že ve skutečnosti sám posuzoval jeho morální předpoklady a své závěry se snažil v řízení prosadit. Jak však vyplývá z předchozích soudních rozhodnutí, k tomu prezident republiky není oprávněn, protože může posuzovat jen dodržení postupu, který předchází podání návrhu na jmenování profesora, a pouze případné zjištění porušení procesních pravidel může vést k vydání negativního rozhodnutí o nejmenování navržené osoby profesorem.

Podle Nejvyššího správního soudu tak prezident jednal v rozporu se závazným právním názorem vysloveným v předcházejícím zrušujícím rozsudku městského soudu.

Podle dnešního rozsudku je prezident republiky povinen vydat nové rozhodnutí o návrhu na jmenování doc. RNDr. Ivan Ošťádala, CSc., profesorem a je přitom vázán právním názorem správních soudů.

Celé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 209/2020 ze dne 15. ledna 2021 je na www.nssoud.cz, odkaz Úřední deska.

Zdroj: Nejvyšší správní soud
Foto: archiv NSS