V České republice je v současné době vedeno zhruba 4,2 milionu exekucí a v exekuci se nachází něco kolem 700 tisíc osob. V porovnání s dobou před třemi lety to ale není nijak strašidelné číslo. Naopak, došlo k významnému zlepšení, když proti stavu na konci roku 2017 poklesl počet exekucí o téměř 8 procent a počet osob v exekuci se snížil již téměř o pětinu. Loňský nápad nových exekucí je dokonce nejnižší za posledních 13 let, tedy od roku 2007.

Přesto se v Poslanecké sněmovně kupí jeden návrh za druhým, jak počet exekucí ještě snížit a exekutorům všemožně zatopit. Nejradikálnějším zřejmě byl návrh na zrušení exekučního řádu a tím exekutorů vůbec. Umírněnější návrhy směřují například k zastavování bezvýsledných exekucí nebo odpouštění příslušenství pohledávek či dokonce nákladů exekuce. Ústavní rovinu a nedostatky technického rázu těchto návrhů nyní nechávám stranou.

Zaměřím se na poslanecký pozměňovací návrh podaný k vládní novele exekučního řádu, jehož cílem je snížit počet exekucí vedených pro v návrhu vyjmenované oprávněné s veřejnoprávním prvkem, který byl mediálně prezentován jako „milostivé léto.“[1] Na seznamu oprávněných, jejichž pohledávky jsou návrhem dotčeny, jsou například pohledávky státu, zdravotních pojišťoven nebo státních podniků, ale také pohledávky obcí a jimi zřízených nebo vlastněných firem.

Beneficium návrhu má spočívat na principu, že uhradí-li povinný do tří měsíců od účinnosti zákona jistinu pohledávky a symbolické náklady exekuce ve výši 750 Kč, pak exekutor exekuci zastaví a osvobodí povinného od placení zbylého příslušenství, tedy zejména úroků, zákonných úroků z prodlení, penále, poplatků z prodlení a nákladů řízení.

Nemám nic proti tomu, pokud stát motivuje dlužníka k uhrazení pohledávky slibem odpuštění příslušenství, ale povinností zákonodárce je dbát na to, aby se obyčejné zákony nedostaly do kolize s ústavním pořádkem.

Mám na mysli odpuštění příslušenství pohledávek spadajících do obecního majetku. Vlastnické právo každého, včetně obce je chráněno. Základem právní ochrany vlastnického práva je ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 11 odst.1 Listiny má každý právo vlastnit majetek, přičemž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. V souladu s čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky obce, jakožto základní územní samosprávné celky, mohou mít vlastní majetek, což potvrzuje i § 2 odst. 1 zákona o obcích podle něhož obec má vlastní majetek. Ustanovení § 38 obecního zřízení pak obci ukládá povinnost o majetek pečovat a tento rozvíjet.

V případě osvobození dlužníka od placení příslušenství pohledávky se majetek obce nepochybně zmenší. Obchodní společnosti vlastněné obcemi totiž zpravidla poskytují služby v oblasti dopravy, stravování, bydlení, správy nemovitostí, dodávek vody, tepla, technických služeb, údržby zeleně apod. Často jde o příspěvkové organizace, u nichž platí, že na svůj provoz si zčásti vydělají samy a ve zbytku je jejich provoz hrazen z obecního rozpočtu. Odpuštěním příslušenství se tak zmenší objem prostředků, s nimiž bude příspěvková organizace hospodařit a obec je bude muset dorovnat prostřednictvím mimořádných příspěvků.

Na tom, že obec vymáhá vedle pohledávky i její příslušenství, nelze shledávat nic nemravného. Příslušenství pohledávky je součástí obecního majetku a vztahuje se na ně povinnost pečovat o ně s péčí řádného hospodáře. Jeho vymáháním pak obec naplňuje svou zákonnou povinnost. Ústavní soud se výší poplatku z prodlení zabýval ve své judikatuře, přičemž tento poplatek nebyl shledán protiústavním, byl posouzen jako částečné vyrovnání zvýšené ochrany nájemce, kterou mu tehdy platná právní úprava poskytovala (nález Ústavního soudu spis. zn. Pl. ÚS 30/04). Ústavní soud zde dospěl k závěru, že právní úprava vztahu pronajímatele a nájemce bytu byla vychýlena ve prospěch nájemce. Podle Ústavního soudu výše poplatku z prodlení závisí především na délce prodlení, přičemž dlužníka si mohl a měl být uvedených následků vědom s ohledem na to, co stanoví § 3028 a § 3074 zák. č. 89/2012 Sb., a jakou procesní taktiku si v řízení o této věci zvolí (srov. sp. zn. III. ÚS 2097/17).

Nejde jen o odpuštěné úroky, úroky z prodlení a poplatky z prodlení, ale i o vynaložené náklady řízení vynaložené k uplatnění oprávněných nároků obce a obecních firem.

Mezi základní povinnosti obce patří povinnost chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení a trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. To ve zkratce znamená povinnost vymáhat pohledávky. Pokud by obec pohledávky nevymáhala, vystavovali by se členové zastupitelstva i pověření zaměstnanci obce riziku odpovědnosti za škodu a dokonce odpovědnosti trestněprávní. Malé obce zpravidla nemají právní oddělení a při uplatňování svých nároků a vymáhání pohledávek využívají služeb advokátů. Zatímco obec je osvobozena od soudních poplatků, tak obcí vlastněné a ovládané právnické osoby soudní poplatky za žaloby platit musí. Přisouzená náhrada nákladů řízení pak není pohledávkou advokáta, nýbrž jde o nárok klienta.

V případě osvobození dlužníka od povinnosti hradit náhradu nákladů řízení pak obec přijde o možnost získat zpět do obecního rozpočtu již zaplacené náklady právního zastoupení. Ačkoli je možné uvažovat nad bohulibostí záměru autorů novely ulehčit dlužníkům, odpuštění pohledávek spadajících do majetku, který státu nepatří, mezi vhodné nástroje nepatří. Tím spíše, jde-li o dlužníky, v jejichž možnostech je uhradit celý dluh. Nejenže je to v rozporu s ústavně zaručenými právy samosprávy vlastnit majetek, ale jde o mrhání veřejným majetkem.

JUDr. Antonín Blažek, advokát

Ilustrační foto: Pixabay

[1] https://www.kdu.cz/aktualne/z-medii/vyborny-predstavil-milostive-leto-lide-se-diky-nem