Před 70 lety skončila výuka na brněnských právech. Fakulta, která v meziválečném období dosahovala evropské úrovně, byla rozhodnutím o délce jedné věty zrušena. Sdílela tak osudy svého zakladatele Karla Engliše. Advokátní deník vám přináší sedmidílný seriál o jejím vzniku, budování a náhlém konci na podzim 1950.

Fakulta mezi dvěma totalitami

Po osvobození Československa byla činnost brněnských práv obnovena a na první pohled se mohlo zdát, že nastává návrat k demokracii a akademickým svobodám. Skutečnost však byla odlišná, což jasně ukázaly reakce Rudého práva na udělení čestného doktorátu Masarykovy univerzity Františku Weyrovi a Karlu Englišovi (vpravo).

„V kolektivizaci lze vyrobiti velká díla stavební a hmotná, ale kolektivně nebylo vytvořeno žádné velké dílo ani umělecké, ani vědecké. Jen ve svobodě se může zrodit myšlenka a velké dílo. Svoboda myšlení, přesvědčení a jeho projev je to nejvzácnější, co člověk má, to je více nežli bohatství, protože v něm je krása i moc, pro myšlenku není hranic a nemůže býti trvalých pout, ať jsou ze železa nebo ze zlata,“ vylíčil ve svém slavnostním projevu 21. dubna 1947 Karel Engliš.

Rudé právo z 25. dubna 1947 o jeho slovech referovalo v tomto duchu: „Dr. Engliš tvrdí, že náš režim je ‚nesvobodný‘ proto, že v něm nemají kapitalisté, majitelé bank, továren a dolů plná práva, jaká měli za první republiky… Je to nový pokus o útok na stát. Neboť dr. Engliš tvrdí, že stát ovládající hospodářství chce ovládati i ducha národa, aby pojistil svůj režim hospodářský. On chce ‚svobodu‘, jaká byla za liberalismu, tu nám klade za vzor. ‚Svobodu‘ dravé kapitalistické soutěže, bursiánů, nezměrných zisků a vykořisťování širokých mas, ‚svobodu‘ propouštění, vyhazování.“

Ani ne rok poté, 26. února 1948, Karel Engliš těsně po komunistickém převratu rezignoval na post rektora Univerzity Karlovy a stáhl se do ústraní. Ačkoli byl již vysokého věku a do přímé konfrontace s režimem se nepouštěl, noví mocipáni jej perzekvovali finančními tresty a vyhnanstvím a vynalézavě postihli i různé jeho příbuzné.

Ruka diktatury proletariátu dopadla i na mnohé Englišovy spolupracovníky, žáky a přátele z doby jeho působení na univerzitě, na ministerstvu i v národní bance. Konkrétně Václav Chytil byl zatčen a odsouzen za velezradu ke dvanácti letům vězení, Jan Černý vyhoštěn, František Peroutka a Josef Kalfus přeřazeni na podřadná místa.

Diktatura proletariátu zkrátka bez ohledu na zákonnost ničila vše, co Engliš pomáhal budovat.

Englišův poslední velký žák František Vencovský však zanechal svědectví o tom, že autor hospodářského úspěchu první republiky neztrácel ani za těchto okolností nadhled, pozitivní přístup a tvořivost. „Profesor Engliš zůstal – a to je téměř neuvěřitelné – po všech těch strastech duševně nezlomený a stále aktivní. Zabýval se dopracováním své originální teleologické teorie hospodářské do základních noetických souvislostí. Nebyl snad den, aby nenapsal několik stránek, aby nereagoval na některé směry moderní tzv. výrokové logiky. Také všechny mé návštěvy vyústily do diskusí z oblastí logické noetiky,“ líčil po letech Vencovský.

K profesoru Englišovi se „jeho“ univerzita nečekaně přihlásila v den jeho pohřbu 17. června 1961, a to v osobě jednoho svého zástupce, jehož identita nebyla doposud přesně zjištěna. Toto odvážné gesto zaznamenal Václav Chytil: „Rakev se začne snižovat ke dnu, vystoupí menší muž, vidím, že si sahá do kapsy u kabátu, a vytahuje cosi jako zlatý řetěz. Nesměle a neslavnostně si řetěz dává na krk, nervózně upravuje velikou medaili a pozoruji, že je mu přitom trapně. Vyslovil jménem této univerzity jakožto její prorektor soustrast. Slušně, zdvořile, nesmírně trapně. Hned poté si sundal řetěz, uložil jej do kapsy svého kabátu a dost chvatně se odporoučel.“

Vít Pokorný, autor je předsedou Spolku přátel Karla Engliše

Foto: Slavnostní promoce, na níž byli Karel Engliš a František Weyr prohlášeni čestnými doktory práv Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (21. dubna 1947) © Slezské zemské muzeum;
Tajemný muž se zlatým řetězem na pohřbu Karla Engliše (Hrabyně, 17. června 1961) © archiv Pavla Lhoty;
Pohřeb Karla Engliše (© archiv Františka Plhoně

(Závěrečné pokračování 13. 12.)