Česká advokátní komora respektuje potřebu Vlády ČR legislativně reagovat na probíhající pandemii covid-19 a provádět průběžně takové institucionální změny, které umožní celospolečensky lépe zvládnout jak tuto konkrétní situaci, tak případně v budoucnu i jakoukoli jinou. Samotné založení centralizované Státní hygienické služby proto nevnímáme jako nelegitimní, jakkoli není jisté, zda v rychlosti připravený návrh zákona skutečně přinese takové změny, které umožní účinnější boj proti pandemii a jejím důsledkům. Ostatně centralizace již z vlastního obsahu pojmu představuje to, čím se stát vzdaluje od lokálních problémů. Tuto odpovědnost však přenecháváme na předkladateli.

Na druhou stranu je potřeba konstatovat, že se návrh zákona jako takový dotýká celé řady práv, které spadají do katalogu základních lidských práv a svobod a je tudíž potřeba k nim přistupovat v mezích ústavnosti, nikoli pouze co do potřeby dosažení sledovaného cíle.

V tomto směru se musela Česká advokátní komora vyjádřit negativně již vůči předchozí novele zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou předložilo Ministerstvo zdravotnictví v průběhu roku 2020.

Vycházíme přitom ze skutečnosti, že zákon o ochraně veřejného zdraví není zákonem ústavním, ale toliko podústavním a byť řeší velmi důležité otázky spojené s bezpečností ČR, jako takový musí respektovat ústavní rámec včetně mezinárodních dohod, kterými je ČR vázána.

V tomto směru zákon obsahuje některá ustanovení, která jsou nepřípustným zásahem do ústavně zaručených lidských práv a svobod, včetně práva na právní pomoc a s tím spojený řádný výkon advokacie, založený na respektování povinnosti mlčenlivosti a ochranu vztahu advokát-klient.

Předpokládáme, že se předkladatel nedokázal v extrémně krátkém čase, který měl na přípravu, dostatečně zorientovat v ústavněprávní problematice, a proto navrhujeme další přepracování zákona za účelem úpravy problematických pasáží tak, aby deklarovaný soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem byl vyčerpávající.

Navržené zásahy do ústavně garantových základních práv a svobod sice mohou být co do sledovaného cíle legitimní, ale jejich provedení tuto podmínku v některých případech nenaplňují. Je potřeba si uvědomit, že omezení základních lidských práv a svobod se musí odehrávat za podmínek stanovených obecnými ústavními principy a nemohou z nich vybočovat, byť v rámci boje proti nakažlivé chorobě v rámci ochrany veřejného zdraví. Zásahy tak musí zůstat pod kontrolou Poslanecké sněmovny, popř. vlády ve vztahu k hejtmanům, což ovem návrh zákona nerespektuje.

Navržená úprava nedává dostatečné záruky zákonnosti postupu orgánů veřejné moci a ve svém důsledku může vést k vytvoření prostoru pro její zneužívání, zejména při současném oslabení možnosti její kontroly.

V některých aspektech dokonce Státní hygienická služba získává nástroje, které jsou typické pro zpravodajské služby, popř. jejichž použití je umožněno orgánům činným v trestním řízení, aniž by tomu odpovídal systém kontroly činnosti této nově zřizované služby.

Opět platí, že veškerá nová oprávnění zasahující do základních lidských práv musí splňovat celou řadu podmínek pro to, aby je bylo možno v demokratické společnosti používat jako legitimní nástroj k účelu, který respektuje principy právního státu.

Návrhu zákona neprospívá i občasná zmatečnost při konstrukci právních norem, viz např. čl. I bod 30, čl. II bod 5 aj. Místy zákon nenavazuje terminologicky na jiné právní předpisy, např. zákon o elektronických komunikacích.

Česká advokátní komora proto navrhuje, aby se návrh zákona v tuto chvíli soustředil pouze na vybudování nové struktury Státní hygienické stanice a její fungování v rámci ostatních orgánů veřejné moci a zásahy do lidských práv a svobod podrobil ústavní analýze, ke které je Česká advokátní komora připravena poskytnout veškerou součinnost.

Ostatně aktuální zkušenosti z průběhu pandemie nenasvědčují tomu, že by okamžité přijetí předmětného zákona mělo představovat razantní obrat ve vývoji celé situace – rovněž i z tohoto důvodu se přikláníme ke standardnímu legislativnímu procesu.

K části první

K bodu 14

Navržené ustanovení § 62a upravuje oprávnění Ministerstva zdravotnictví a Státní hygienické služby zřídit mobilní aplikaci a zpracovávat osobní údaje pořízené prostřednictvím této mobilní aplikace, byť jde o aplikaci zřizovanou za účelem epidemiologického šetření. Toto se bezprostředně dotýká povinnosti mlčenlivosti advokáta, a tudíž i práva na právní pomoc, neboť zde není nijak zakotvena ochrana advokátního tajemství a záležitostí klienta, které nepochybně může advokát zajišťovat i prostřednictvím svého mobilního telefonu. Z návrhu zákona není patrné, zda půjde o mobilní aplikaci, kterou si může (a nemusí) uživatel instalovat nebo zda půjde o aplikaci, která bude aplikací skrytou. Návrh zákona neupravuje ani otázky, kdo bude aplikaci provozovat, jaké osobní údaje bude aplikace využívat a jak s nimi bude nakládáno. Uvedené otázky jsou o to závažnější, že oprávnění zřídit aplikaci není nijak omezeno, takže aplikace může být použita na jiná onemocnění, což ve svém důsledku podstatným způsobem rozšiřuje okruh využití a tím i okruh dat, která se budou za tímto účelem zpracovávat. Domníváme se, že pro provozování takovéto služby mobilní aplikace za účelem epidemiologického šetření a tomu odpovídající zpracování osobních údajů musí být vydáno odpovídající mimořádné opatření na úrovni vlády, přičemž musí zároveň splňovat odpovídající záruky pro oprávnění subjektů, kterých se shromažďované údaje týkají.

K bodu 17

Nové navrhované znění ustanovení § 69 významně rozšiřuje dosavadní mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku. Česká advokátní komora je přesvědčena, že mimořádná opatření v rozsahu navrhovaném v ustanovení § 69 nemohou být ukládána na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť v řadě případů svou intenzitou zasahují do lidských práv a svobod nad míru, která je u podústavních pramenů práva neakceptovatelná. Případné omezení lidských práv musí být provázáno s právní úpravou mimořádných stavů dle zákona o bezpečnosti ČR a krizového zákona a musí v každém případě splňovat podmínku proporcionality k mimořádnosti dané situace, na kterou mají reagovat, a to při maximálním šetření dotčených práv a svobod. Z hlediska navrhovaných zásahů do práv a svobod je nepřijatelné, aby takto závažné zásahy současně postrádaly vhodné záruky ústavnosti.

Shora uvedené se týká především opatření podle odst. 1 písm. j), k), l), m), n), o). Ustanovení odst. 1) písm. r) je pak co do možného výkladu natolik elastické, že se do něj vejde prakticky vše, a proto jej navrhujeme vypustit, neboť pravomoc správního orgánu musí být vymezena naprosto určitě a nemůže dávat prostor pro libovůli, což oprávnění typu „zákaz nebo nařízení další určité činnosti za účelem snížení rizika onemocnění, likvidace epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku“ rozhodně nesplňuje.

K bodu 18

Pokud jde o ustanovení § 69b, zde se Česká advokátní komora přiklání ke zdrženlivosti, neboť navržené znění de iure umožní, aby orgán ochrany veřejného zdraví úkoloval armádu, což považujeme za zásah do kompetencí Ministerstva obrany; podobně pokud jde o úkolování Policie ČR.

K bodu 37

Podle navrhovaného ustanovení § 80 odst. 5 ve věcech ochrany a podpory veřejného zdraví jedná za Ministerstvo zdravotnictví hlavní hygienik, tedy úředník ve státní službě. Domníváme se, že tím by došlo k situaci, kdy opatření k omezení práv a svobod občanů, která i podle názoru Městského soudu v Praze (viz rozsudek č. j. 14 A 41/2020 ze dne 23. dubna 2020) nemůže vyhlašovat Ministerstvo zdravotnictví jako opatření obecné povahy, ale jen vláda na základě krizového zákona jako obecně závazné právní předpisy, by najednou vyhlašoval státní úředník. V této souvislosti se k otázce protiústavnosti nabízí srovnání s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/17 dne 12. listopadu 2019, který konstatoval, že formuláře pro daňová přiznání nemůže sestavovat libovolně úředník, protože jde o ukládání (daňových) práv a povinností, a proto musí být uloženo obecně závazným právním předpisem. Obdobné se týká i pravomoci Státní hygienické služby nařizovat mimořádná opatření podle § 82 odst. 2 písm. m).

Představenstvo ČAK

Foto: Pixabay